Sloup Nejsvětější Trojice v Teplé

Ve městě Teplá (cca 2 km od mnohem známějšího stejnojmenného kláštera) na Masarykově náměstí před kostelem sv. Jiljí stojí jedna z nejcennějších místních památek – Sloup Nejsvětější Trojice.

Přes jeho zdůrazňovaný význam se toho o něm na netu najít zrovna moc nedá, nejspolehlivějším zdrojem jako vždy zůstává kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji, která mu věnuje prostor od strany 96 do strany 103.

Celkový pohled na sloup Nejsvětější Trojice před kostelem sv. Jiljí

Sloup byl dlouho považován za dílo žlutické sochařské dílny Oswalda Jana Wendy (dnes spíše Johanna Karla Stülpla) a tepelského stavitele Wolfganga Braunbocka z roku 1721 a je vytvořen z trachytu. Na balustrádě stojí sochy bl. Hroznaty, sv. Rozálie a sv. Jana Nepomuckého, na samostatných podstavcích ve střední části sloupu jsou sochy sv. Václava, Floriána a Leopolda a v nejvyšší části v nikách jsou sochy sv. Norberta, Vojtěcha a Quotvuldta. Vysoký jehlan sloupu má u paty sochu Panny Marie – Immaculaty a uzavírá jej vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice.

Sochy kolem sloupu

Blahoslavený Hroznata, zakladatel kláštera Teplá

Svatý Jan Nepomucký

Svatá Rozálie

Svatý Leopold

Svatý Václav

Svatý Florián

Svatý Adalbert (Vojtěch)

Svatý Norbert

Svatý Quodvultdeus

Panna Maria – Immaculata

Zeměkoule s hadem pod nohama Panny Marie

Nejsvětější Trojice – zadní pohled

Nejsvětější Trojice – boční pohled

Nejsvětější Trojice – čelní pohled

Bůh Otec a Syn boží

Duch svatý

Hlavy andělů pod Nejsvětější Trojicí

Výzdoba vrcholu sloupu pod sochou Nejsvětější Trojice

Detail výzdoby vrcholu sloupu

Sloup Nejsvětější Trojice je památkově chráněn od 3. 5. 1958 a proto jeho popis lze najít v památkovém katalogu:

Situován na svažitém náměstí, jižně od budovy radnice, nad kamennou kašnou. Pískovec. Na kamenné, v půdorysu šestiúhelníkové třístupňové kvádrové podezdívce, se zdvihá monumentální sloup komponovaný na půdorysu kruhu prostoupeného trojhranem. Vysoký sokl tvoří válec nasedající na zalamovanou římsu a prolomený třemi vysokými půlkruhovými nikami zakončenými konchou. V nikách stojí plastiky sv. Norberta, sv. Vojtěcha a sv. Quodvultdea. Mezi nikami člení sokl široké lisény s ortogonálními vpadlinami. K lisénám přistavěné hranolové ořímsované podstavce nesou sochy sv. Floriána, sv. Václava a sv. Leopolda. Sokl je završen římsou, na které klečí(?) na oblační základně socha Immaculaty. Další částí je vysoký, vzhůru se zužující válcový dřík sloupu se třemi zužujícími se lisénami, které jsou na obou koncích stočeny do volut. Ve vrcholu, na podnoži s hlavičkami andílků a girland stojí k východu obrácené sousoší Nejsvětější Trojice, žehnající níže postavené soše P. Marie, pozůstávající ze soch Boha Otce a Krista trůnících na oblacích, mezi nimi se vznáší na paprskové gloriole plastická holubice, symbol Ducha Svatého. Z hlavice visí šňůry akantových květů. Kolem sloupu je kuželková balustráda na dvou kamenných stupních, opakující jeho půdorys (kruh prostoupený trojhranem), vložená mezi čtyřboké pilířky na rozích a uprostřed segmentově vydutých stran.

Zmíněná kniha uvádí přesné citace všech nápisů na sloupu, bohužel bez překladů. Obšírné texty jsou jediným zdrojem informací o vzniku sloupu, dle nich nechal sloup vystavět tepelský rodák Zachariáš Adalbert šlechtic z Hittnerů, právník a první syndik (radní) ve Vídni.

Roky renovací sloupu

Nápis na hlavním podstavci vpředu pod sochou sv. Vojtěcha

Nápis na hlavním podstavci na severozápadní straně pod sochou sv. Quodvultdea

Nápis na hlavním podstavci na jihovýchodní straně pod sochou sv. Norberta

Nápis na hranolu pod sochou sv. Floriana

Nápis na hranolu pod sochou sv. Leopolda

Nápis na hranolu pod sochou sv. Václava

Tradičně se za autora sloupu považoval žlutický sochař Osvald (Oswald) Jan Wenda (poprvé ho tak určil roku 1932 Anton Gnirs), Kateřina Cirglová v roce 2000 na základě slohového rozboru ale autorství připisuje chebskému sochaři Johannu Karlu Stülplovi (i proto, že O. J. Wenda právě v roce, kdy byl sloup vztyčen, umírá, a to silně zadlužen).

Přímo na sloupu jsou pod čelním nápisem uvedeny roky oprav a renovací, písemné prameny však existují jen k některým z nich. První zdokladovaná oprava proběhla roku 1881, Pamětní kniha tepelské farnosti se obšírně věnuje opravě z roku 1928 (např. byly odstraněny kolem sloupu rostoucí duby). Od roku 1956 se množí zápisy o poškození. V zápise Státní památkové péče z 9. října 1956 uvádí akademický sochař Karel Stádník, že socha blaženého Hroznaty byla roztříštěna. 24. října 1966 pak místní občan urazil v zápěstí levou ruku sv. Norberta. V letech 1970-1972 sloup restaurovali akademičtí sochaři Radko Plachta a Mojmír Preclík a akademický malíř Jiří Rada. Kniha cituje výchozí restaurátorskou zprávu ze 16. listopadu 1970 i závěrečnou ze 2. listopadu 1972.

V roce 1991 vydal Okresní úřad v Karlových Varech povolení k restaurování balustrády a podstavce (sloup a sochy po posledním zásahu byly stále v pořádku). Kniha uvádí stav k roku 2003, kdy k pracím zřejmě nedošlo. Na městském webu je informace (bez jakýchkoli podrobností), že sloup byl znovu opraven v letech 2006-2008.

Řada podrobností je uvedena v již zmíněném průzkumu Kateřiny Cirglové z roku 2000. Kromě architektonického rozboru stavby je tu vysvětlena i volba světců, včetně v Čechách se zcela výjimečně vyskytujícího sv. Quodvulteusa, či sv. Leopolda, patrona Vídně. Na základě analogie se sloupem v Lokti je pak vyřčena domněnka o jiném autorovi sochařské výzdoby (viz výše).