Aniž bych se o to nějak přičinil, ocitl jsem se na celý týden v Katalánsku. Záměrně nepíšu v „Barceloně“ (i když krátká návštěva byla, … o tom jindy), záměrně nepíšu ve „Španělsku“, protože ho jinak ani neznám, a protože cítím, že ten venkov u Barcelony má asi svoje specifika.
Vlaky, letadlem a vlaky jsem se v půli května přesunul z rodných Sudet asi padesát kilometrů jižně od Barcelony, do městečka Cubelles. Cubelles v katalánštině znamená „Kbelíky“, kdežto ve španělštině to údajně (podle google) neznamená celkem nic. I proto se držím spíš té katalánské noty. Mimochodem, jak se Cubelles vyslovuje, mi zůstalo záhadou, protože se to tak po pěti každých kilometrech mění. Zeptat se tedy na nádraží (když je koho) kdy vám to jede do Cubelles je celkem oříšek a poté získaná zkušenost s výslovností je vám na další přestupní stanici už k ničemu. Nechápu, jak se tam lidi mezi sebou domluvěj, notabene jak by chtěli řídit samostatné odtržené Katalánsko. Nicméně jim to soužití nějak funguje.
Ale zpátky do Kbelíků. Pokud hledáte místo, kde celkem není nic úžasného ani pamětihodného, za čím by se hnaly davy turistů, pokud chcete jen přiměřeně jíst, pít, spát a lachtanit se na široké pláži…pokud vám ke spokojenosti stačí jen taková uměřená atmosféra… pak jste tu správně. Pokud si to místo, které prozkoumáte za jedno odpoledne, vyberete jako základnu do širokého okolí, jako to bylo s námi, jste tu taky správně. Centrum projdete za pár minut, staví tu vlak a autobusy, a pěšky po pláži za chvíli dojdete do sousedních městeček, ze kterých se můžete právě tím vlakem v pohodě vrátit zpátky. Nevím jak ve vrcholné letní sezóně, ale v půli května jsou to téměř lázeňské podmínky. A jednou týdně se na místním velkém parkovišti koná trh. Ovoce, zelenina, maso, uzenina, sazenice, šaty, boty… a cestou z něj do svého ubytování, obtěžkáni úlovkem můžete obdivovat jak sousedům na zahradách zrají citrony.
