Fascinují mě dvojměstí a dvojvesnice, kterých tu na hranici máme celou řadu a protože si pamatuju dobu, kdy byla tahleta sídla oddělena ostnatým drátem a byla neprostupná a cesta, která mohla být krátká pět kilometrů byla dlouhá patnáct jsem úplně nadšenej, že z hranice se stala zase jenom čára na mapě, a ne překážka pohybu. Takže když cestou z Rumburka do Varnsdorfu projíždím přes Seifhennersdorf, jsem radostí bez sebe!
Na titulním obrázku vidíme rytinu dvojměstí, v době kdy bylo spíš pouhým městem a dvouměstím se teprve mělo stát, ale zatím to bylo spíš jenom Görlitz.
Na levém břehu Lužické Nisy už jedno město je, na pravém teprve vznikne… Čtu si o něm často, ale moc chytrej jsem z toho nebyl, historie je poměrně komplikovaná a moc mi nepomohla ani ta, asi jediná, předchozí návštěva:Jednou jsem navštívil dvojměstí Görlitz/Zgořelec, koupil pár blbostí v Costoramě a pak jsem několikrát projížděl cestou na východ, ale to to město úplně minete a jenom jedete a jedete po dálnici A4 a vůbec si nevšimnete, že jste ho minuli, ale ani toho že jste dávno v jiné zemi.
A tak si čtu si ty zajímavý věci o tom, co se v tomhle městě dělo a kdy Zgořelec s(g)hořel a je nutné se tam jet podívat aspoň na chvíli i s tou referencí, že město je vybydlené, turistů málo a služby nic moc.
Tedy, žádná velká očekávání.
V Polsku si chci dát žurek, nebo něco hodně polského a kouknout i na druhou stranu řeky, do Německa.
Přijíždím ze Saska, do Polska musíte přes most Jana Pavla druhého, na mostě stojí hlídky, jak za starých časů a když jsem se na to ptal několika známých ze Žitavy proč, sakra, pořád hlídka a teda někde jo a někde ne, odpověď byla: volby.
Což je možná vtipné a možná taky ne.
První obchody na polské strany nabízejí papirosy. Cigára. Nevypadá to hezky, ale asi to funguje.
Zgořelec vypadá poněkud zašle. A i tady budou volby, takže jsou všude praporky a balonky. A binec.
Když koukám, že bych si dal svačinu, není nabídka moc lákavá. Hranolky, hranolky, hamburger, takovej hlad ještě nemám, prostě nic moc.
A tak znovu na papežův most a do Německa. Po proudu Lužické Nisy trochu zanedbaným, ale o to příjemnějším parkem směrem ke kostelu svatého Petra a Pavla, kostela, kterého historii pomalu zpracovávám, koukněte na wiki, to je na několik přednášek.
Není to daleko, je cítit blízkost řeky a je krásné počasí. Ideální podmínky a nikde není přeturistováno, ale třeba tuhle ten penzion, kde bych si myslel, že by bylo prima pár dní pobýt má asi ještě zavřeno…
A jsou tu baráky kdysi krásné, ale momentálně dezolátní. Jako doma.
A taky se tu pasou husy.
Kostel Petra a Pavla je úctyhodný, z dálky jeho dvě světlé gotické věžičky vykukující za hradbou domů upomínají na Gaudího Sagradu…
Už to není kostel katolický, ale kupodivu evangelický a kde si to ty dvě party prohodili jsem zatím nedohledal.
Restaurace poblíž zve k posezení a poseděl jsem dlouho, ale personál se neobtěžoval)
U Staroměstského mostu (taky šílená historie; most dřevěný, most kamenný, most wermachtem vyhozený do povětří, žádný most a novostavba z přelomu století…) byla nabídka v restauracích na obou stranách Nisy bohatá, ale poněkud moc turistická
A na polské straně ještě horší. Hranolky, burgery, pizzy…do pizzy!
Zachránila to Magnólie. Hospůdka už skoro ve městě s číšníkem ze staré školy, který mluvil stejně dobře česky, jako já polsky — dzień dobry/dobrý den.
Dal jsem si žurek. Byl výbornej. Našel jsem si recept a budu ho vařit….
