Muzeum Cheb – Lidové umění západních Čech

Ať už se to komu líbí nebo ne, občas si dopřávám výletů mimo Výběžek a pokouším se tu prezentovat i zcela jiné kouty naší krásné země. I když… Je otázkou, nakolik jsou ty kouty vlastně jiné.

Kdo sleduje mé mimoVýběžkové aktivity, asi zaznamenal, že ponejvíce se flákám po západních Čechách (přece jen, dvacet let je dvacet let). Tentokrát jsem si jako cíl svého nájezdu vybral povánoční Cheb, a to hned z několika důvodů. K těm rozhodujícím patřila putovní výstava Lidové umění západních Čech, umístěná do 6. ledna 2013 ve zdejším muzeu.

Samozřejmě jsem nejprve obkroužil náměstí, abych zdokumentoval jeho nejznámější část, historický Špalíček, nebo starou a nedokončenou novou radnici (dnes galerie). Vynechat jsem nemohl místní infocentrum, kde byla vánoční výstava zdejších krajkářek (to je ale trochu jiný web), perníkový betlém a spousta zajímavé regionální literatury. Odtud pak přes právě rozebírané Vánoční městečko s umělou ledovou plochou na spodní stranu náměstí, kde je pod Špalíčkem zdejší Muzeum, umístěné v domech, kde skončil život Albrechta z Valdštejna.

Výstavu jsem se vydal prozkoumat hlavně kvůli tomu, že se tady u nás stále mluví o naší specifičnosti, výjimečnosti vývoje, netypických podmínkách. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že prdlajs. Vždyť se stačí podívat na jakoukoli mapku, kam až Sudety sahaly (a to ještě něco urvalo Polsko a Maďarsko). A hlavně, záborem Sudet to zjevně nezačalo, slyšeli jste někdy v dějepise o Německém Rakousku? Ale zpět k národopisu. Jak se píše na webu muzea:

Výstava představí na bohatých sbírkách Národopisného oddělení Národního muzea lidovou kulturu západních Čech, tedy oblasti od Domažlicka přes Klatovsko, Plzeňsko a Tachovsko po Chebsko. Západní Čechy jsou oblastí, jejíž život se po staletí utvářel díky těsnému prolínání dvou národnostních kultur, české a německé, které tu vedle sebe žily v těsném kontaktu, ale přesto si jednotlivé regiony utvořily vlastní životní styl, který se nejlépe odráží právě v lidovém umění. Pro oblast Chebska jsou ve výstavě využity etnografické sbírky Muzea Cheb.

Konkrétní členění expozice je podle informačních cedulí následující – Chebsko + Karlovarsko + Sokolovsko, Tachovsko + Stříbrsko + Chotěšovsko, Plzeňsko + Plasko + Klatovsko a jako poslední Chodsko. A oslím můstkem se citací z jedné cedule dostávám zpět k původní myšlence: „Vysídlením se zde uzavřela kapitola tradiční lidové kultury, která byla neodmyslitelně spojena s německy mluvícím obyvatelstvem“. Takže pokud jsme něčím výjimeční, pak bych nejspíš sázel na to, že za zdejší region by takovou výstavu nebylo možno dát dohromady. Má snad někdo tušení, jestli tu byl nějaký typický kroj a jak vypadal? Jaký tu byl folklor? Jaká se tu užívala keramika? Doufám, že mi mou neznalost někdo fundovaně vyvrátí…

Za příležitostnou expozicí se pak ve více než dvou desítkách místností nachází stálá expozice, která je rozmáchlá od pravěku až po budovatelská hesla poměrně nedávné minulosti, přičemž hodně prostoru je věnováno době a osobě již zmíněného Albrechta, kterého tu v jedné z místností potupně propíchli v noční košili. Tedy, snad. Ono to s tou historií není vždycky tak úplně jasné…

K těm nejzajímavějším vitrinám patří vycpaný Albrechtův kůň, zabitý 16. listopadu 1623 v bitvě u Lützenu. Trochu morbidní exponát. Ostatně, podívejte se sami.