Kostel svatého Bartoloměje ve Velkém Šenově

V centru Velkého Šenova stojí kostel svatého Bartoloměje.

Na wiki:

Kostel svatého Bartoloměje ve Velkém Šenově je římskokatolická sakrální stavba tvořící dominantu města. První kostel byl středověkého založení, ale dochovaná renesanční stavba pochází patrně ze 70. let 15. století a v 18. století prošla barokními úpravami. Od roku 2000 je chráněna jako kulturní památka České republiky. Vnější omítky, střecha věže a okolí kostela prošly roku 2015 rozsáhlou rekonstrukcí.

Jednolodní orientovanou stavbu zakončuje pětiboký presbytář s hranolovou věží. Loď je plochostropá, barokní a klasicistní mobiliář pochází převážně z 18. a 19. století. Obraz na hlavním oltáři znázorňuje umučení svatého Bartoloměje, vedlejší oltáře zdobí sochy Panny Marie a Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Varhany z roku 1933 od krnovské firmy Rieger disponují 20 rejstříky a 1501 píšťalami. Ve zvonici visí tři zvony: nejstarší umíráček, Velikonoční zvon z roku 1921 od chomutovské firmy Richarda Herolda a malý zvon přenesený z místní kaple Kalvárie.

Kolem kostela se rozprostírá zrušený hřbitov s řadou dochovaných památkově chráněných náhrobků. Autorem sedmi z nich je drážďanský dvorní sochař Franz Pettrich (1770–1844). Severně od kostela stojí barokní sousoší se svatým Janem Nepomuckým a také bronzová socha Raněný od Ferdinanda Opitze (1885–1956). Pozdně barokní budovu fary z roku 1783 zdobí znak Salm-Reifferscheidtů.

K založení šenovského kostela se váže stará pověst. Ves Šenov se rozrůstala, stále však neměla vlastní kostel. Místní proto museli na bohoslužby docházet do kostela svatého Šimona a Judy v sousední Lipové. Rozhodli se tedy postavit si vlastní svatostánek. Dlouze zvažovali mezi dvěma místy: první se nacházelo nad potokem uprostřed vsi a před lety se tam našel kalich, druhým místem byl kopec zvaný „Urberg“ (Prakopeček). Nakonec vybrali Urberg. Šenovští sem začali vozit stavební materiál, avšak než se začalo stavět, došlo k tragické události. Jednu neděli o půlnoci si dali na místě schůzku milenci Lisa (Elizabeth), dcera místního kováře, a Phillip, chasník a odpůrce stavby kostela na Urbergu. Společně prosili Boha, aby se stali prvním párem, který bude v novém kostele oddán. Když však řekla Lisa „Amen“, Phillip jí prý ze žárlivosti bodl dýku do srdce. Druhý den ráno nalezli Šenovští na Urbergu Lisino bezvládné tělo. Krom toho byl všechen stavební materiál záhadně přemístěn na místo, kde se před lety nalezl kalich. Podezření z vraždy padlo ihned na Phillipa, který po tomto činu uprchl. Brzy byl ovšem dopaden a potrestán. K trestu patřila i stavba kaple na místě mordu, jejíž zbytky najdeme dodnes a která měla nést Lisino jméno. Šenovští považovali záhadné přemístění stavebního materiálu za Boží znamení, a tak postavili svůj svatostánek uprostřed vsi v místech, kde stojí dnešní kostel.

Výstavba prvního šenovského kostela není v písemných pramenech zachycena. Starší vlastivědná literatura kladla první písemnou zmínku do roku 1346, ta však byla vyvrácena archivním výzkumem. Kostel prvně uvádějí urbáře z let 1445 a 1446, které nechali vypracovat Berkové z Dubé, majitelé hohnsteinského panství. Na konci 15. století jej zmiňuje Matrika míšeňského biskupství. V této době náležel k arcikněžskému stolci v nedalekém městě Sebnitz, kam také odváděl roční poplatek dvě marky. Podoba prvního kostela není známá; patrně se jednalo o nevelkou dřevěnou či hrázděnou stavbu. V souvislosti s růstem vsi však přestal kostel vyhovovat jak kapacitně, tak svým stavem. Přestože se nejčastěji uvádí, že pravděpodobně v letech 1585–1590 byla vybudována nová stavba v renesančním slohu, podle nejstarší nápisové desky z roku 1577 umístěné na vnější zdi může být stavba ještě starší a pochází tak patrně ze 70. let 16. století. Protože další stavební úpravy byly jen dílčí, patří kostel svatého Bartoloměje k nejstarším kostelům ve Šluknovském výběžku.

Stavba nového svatostánku probíhala v době, kdy samostatné lipovské panství vlastnili Schleinitzové, za kterých se na celém panství rozšířila reformace. Nově postavený kostel tak byl protestantský, a to až do 60. let 17. století, kdy došlo za faráře Stefana Cometha (ve farnosti v letech 1659–1666) k úplné rekatolizaci vsi. Po jeho odchodu kostel kvůli nedostatku katolických duchovních spravovali faráři z Lipové, správního střediska panství. Prvním samostatným farářem po více než sto letech byl od roku 1782 Josef Hesse z Vlčí Hory. Na konci 17. století a v průběhu 18. století se kostel dočkal několika stavebních úprav (například od neustadtského stavitele Balthasara Hilleho), jejichž přesná datace však není kvůli nedostatku pramenů možná. Záznamy uvádějí pouze jednu úpravu, a to přestavbu věže. Roku 1780 byl snesen její vršek a za 500 zlatých nově dostavěn v barokní úpravě. Přístavba předsíně na jižní straně kostela pochází nejpozději z této doby. V dalších staletích nebyly provedeny významnější stavební úpravy. Během světových válek ztratil kvůli rekvizicím většinu zvonů. Bezprostředně po skončení druhé světové války se uskutečnila oprava krytiny věže a v 60. letech 20. století proběhla rekonstrukce fasády. Přitom byla zvolena nevhodná technologie, která vedla v následujícím období k postupné degradaci vnějších omítek. Rozsáhlou rekonstrukcí prošel kostel roku 2015. Během ní byly kompletně opraveny vnější omítky, dále krytina kostelní věže a okolní prostranství na místě původního hřbitova.

Kostel je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Velký Šenov a od 6. června 2000 podléhá památkové ochraně.

Kostel svatého Bartoloměje je orientovaná jednolodní, původně renesanční, stavba s barokními úpravami. Loď na východě zakončuje pětiboký presbytář s věží, na které navazuje přízemní sakristie. Západní stěnu doplňuje přízemní předsíň a jižní průčelí mladší, pozdně barokní předsíň, vedle které je umístěný misijní kříž. Vnější fasáda kostela je po poslední rekonstrukci z roku 2015 hrubá, šedá, členěná hladkými okrovými lizénami a odpovídá původnímu stavu. Okna zakončuje půlkruhový oblouk a dvě z nich na severní stěně vyplňují vitráže. V západní stěně je zazděna rozeta. Na renesanční čtyřboký základ nasedá osmiboká pozdně barokní věž zakončená cibulovitou bání. Hodiny z roku 1903 zhotovila vídeňská firma Liebig. Střechu kostelní lodi kryje břidlice, zatímco střechu věže plech.

Strop kostelní lodi je plochý a zdobí jej freska s motivem Zmrtvýchvstání Páně z roku 1723 od Johanna Michaela Faranschona z Chomutova. Podvěží zaklenuje klášterní klenba s lunetami, presbytář pak paprsčitá křížová klenba doplněná imitovanými štukovými žebry. Vnitřní vybavení kostela je mladší než samotná stavba a pochází převážně z období baroka a klasicismu. Klasicistní hlavní oltář zdobí obraz znázorňující umučení svatého Bartoloměje. Malbu datovanou rokem 1820 vytvořil Heinrich Gotthold Arnoldi ze saských Drážďan. Hlavní obraz doplňuje menší vyobrazení Madony. V presbytáři se dále nachází dřevěný krucifix, kazatelna a soška svaté Anežky Římské. Dva postranní oltáře jsou zasvěceny Panně Marii a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Při západní stěně stojí dřevěný kůr, avšak původně dvoupatrové galerie zanikly v období po druhé světové válce. Na stěnách lodi visí novodobé ztvárnění křížové cesty. Na severní stěně byla původně umístěna prosklená schránka s ostatky mučedníka Gratiosa, které daroval místní rodák, litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille (1786–1865).

Nejstarší varhany zachycené v písemných pramenech vyrobil roku 1695 děčínský varhanář Johann Caspar Neumann. Roku 1722 je nahradil nový nástroj disponující celkem čtrnácti rejstříky z dílny českokamenického Tobiase Franze Flecka mladšího (1671–1751). Po několikerých úpravách definitivně dosloužil roku 1844, kdy jej nahradil rovněž čtrnáctirejstříkový nový nástroj z libouchecké dílny bratří Franze, Josefa a Antona Fellerových. I přes generální opravu a připojení elektrického ventilátoru v roce 1928 byly již varhany hodnoceny jako zastaralé. Ve městě proto vznikl spolek pro pořízení nových varhan, které dodala roku 1933 krnovská firma bratří Riegerů. Slavnostně byly požehnány 14. září téhož roku a zároveň prvně zazněly během koncertu pod vedením regenschoriho Hermanna Konrada (1905–1986). Nástroj disponuje dvaceti rejstříky a celkem 1 501 píšťalami. Jejich pořizovací cena dosáhla částky 76 200 korun.

První zvon pro šenovský kostel dal odlít roku 1621 u českokamenického zvonaře Andrease Gause místní luterský pastor Balthasar Opitz (ve farnosti v letech 1620–1624). Zvon vážil 1 214 kilogramů a nápis na něm sděloval: „Anno 1621. O! Mensch lass dir niemand so lieb sein, als das Leiden Christi des Herrn dein. Betrachte stets sein Leiden und Sterben, ewiglich sollst du nicht verderben. Wer auf Gott vertraut hat wohl gebaut, im Himmel und auf Erden.“ (česky „Léta páně 1621. O! člověče, nemiluj nikoho tak, jako utrpení Krista, tvého Pána. Když budeš myslet vždy na jeho utrpení a smrt, nikdy nic nepokazíš. Kdo v Boha věří, dobře staví, v nebi i na zemi.“) Zvon pravidelně vyzváněl až do roku 1807, kdy prasknul a musel být nově přelit.

Roku 1903 přibyly tři nové zvony, které zhotovila firma M. a C. Ohlsen z německého Lübecku. Ladily do tónů Es, G a B a vážily 1 100, 615 a 300 kilogramů. Dne 14. června je požehnal okresní vikář Jacob Kasper. Tři ze čtyř zvonů však padly již v únoru a srpnu 1917 za oběť rekvizicím první světové války, ušetřen byl pouze umíráček zvaný „Wandlungsglöcklein“.

Po válce se místní farníci složili na čtyři nové zvony od Richarda Herolda z Chomutova za cenu 164 000 korun. Ty se poprvé slavnostně rozezněly 20. listopadu 1921, kdy je požehnal pražský světící biskup Wenzel Anton Frind (1843–1932), rodák ze sousední Lipové. Největší zvon nesl jméno svatý Bartoloměj, vážil 1 230 kilogramů, v průměru měřil 132 centimetrů, ladil do tónu Es a nesl nápis: „Nur ewigen und ersten Dingen sei ihr metallner Mund geweiht.“ (česky „Jen věčným a nejlepším věcem budiž jeho kovová ústa zasvěcena.“). Na druhé straně bylo uvedeno věnování a datace. Druhý zvon se jmenoval Panna Marie, vážil 790 kilogramů a ladil do tónu Fis, třetí zvon byl pojmenován svatý Josef, vážil 360 kilogramů a zněl tónem Ais. Nápisy z druhého a třetího zvonu nejsou známé. Čtvrtý a zároveň nejmenší Velikonoční zvon vážil 202 kilogramů, měl průměr 75,5 centimetru a zněl tónem Des. Na přední straně byl umístěn nápis „Osterglocke töne froh und laut für jeden, der auf Gott vertraut!“ (česky „Velikonoční zvone, zni radostně a hlasitě každému, kdo věří v Boha!“), na zadní straně pak věnování „Gewidmet vom Osterreiter – und Ostersängerverein Groß – Schönau i. B.; 1921, Alleluja!“ (česky „Věnováno spolkem Velikonočních jezdců a Velikonočních pěvců, Velký Šenov v Čechách; 1921, Aleluja!“).

Nové zvony však nevydržely v kostele dlouho. Již v březnu 1942 musely být tři největší opět odevzdány pro válečné účely, ve věži tak zbyly jen nejmenší Velikonoční zvon a umíráček, který přežil jako jediný obě světové války. Po skončení druhé světové války k nim přibyl zvon z místní kaple Kalvárie.

Prostranství kolem kostela uzavírá kamenná zeď. Původní kostelní hřbitov připomíná sedmnáct barokních, rokokových a klasicistních náhrobků, které rovněž podléhají památkové ochraně. Autorem sedmi z nich je drážďanský dvorní sochař Franz Pettrich (1770–1844). Hlavní přístup ke kostelu tvoří schodiště umístěné jižně od stavby. V severní části prostranství je umístěna bronzová socha Raněný z roku 1929 (slavnostní odhalení však proběhlo roku 1930), jejímž autorem je akademický sochař Ferdinand Opitz (1885–1956). V severovýchodním rohu areálu stojí barokní sousoší se sochami svatého Jana Nepomuckého, svatého Václava a svatého Floriána, které pochází z roku 1724 a jehož autorem je místní sochař Georg Riedel. Jihovýchodně od kostela stojí pozdně barokní fara z roku 1783, za kterou se původně nacházela veliká stodola. Plány pro stavbu fary zhotovil pražský architekt Antonín Schmidt (1723–1783). Štít na průčelí stavby zdobí kamenný znak Salm-Reifferscheidtů, majitelů lipovského panství. Celý areál doplňuje malý park. Původní klasicistní hřbitovní kaple zvaná Kostní kaple byla zbořena roku 1923.

Areál kostela je kulturní památkou:

Areál jednolodního kostela s věží v ose presbytáře pocházející z 80. let 16. století tvoří dominantu obce. Barokními úpravami areál prošel v 80. letech 18. století. Kostel patří mezi hodnotné původně renesanční kostely s výraznou dominantou charakteristické osmiboké věže.

Kostel svatého Bartoloměje se nachází na jižní straně Vilémovské komunikace, ale jeho hlavní průčelí s přístupovým schodištěm je orientováno na jih a přístupné z ul. Mikulášovická, celý areál se nachází v centru obce, nedaleko Mírového náměstí. Kostel sv. Bartoloměje je původně renesanční, vystavěn byl pravděpodobně v letech 1585 – 1590 hrabětem Thun-Salmem a výrazně barokně přestavěn byl v 18. století. K výstavbě kostela nejsou dochovány žádné písemné zprávy. V roce 1780 byla věž až po zvony snesena a znovu postavena.

Okolo kostela se nachází bývalý hřbitov s dochovanými historicky cennými náhrobky a pamětním křížem, jeho plochu vymezuje kamenná zeď.

Před kostelem na severní straně je umístěna socha Raněný z roku 1929 od Ferdinanda Opitze, která spolu s mohutným podstavcem představuje památník obětem 1. světové války a barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého s anděly z roku 1728 od J. Riedla, které se nachází severozápadně od kostela.

Velký Šenov je doložen jako farní ves roku 1341. Míra zachování původních prvků v dnešním kostele není jistá, stavba byla zřejmě zasažena řadou válečných událostí v 15.–18. století. Poslední doložená úprava byla provedena roku 1780, z té doby pochází horní část věže a přilehlá farní budova byla postavena v roce 1783, v jejím štítě je znak vrchnosti Salm-Reifferscheidů. Po roce 1945 kostel zchátral, tento stav trvá v podstatě dodnes.

Malba kostelního stropu pochází z roku 1723 a je dílem Johanna Michala Faranschona z Chomutova. Hlavní oltář kostela je klasicistní, je na něm obraz Umučení sv. Bartoloměje z roku 1820, jeho autorem je Jindřich Gotthold Arnoldi z Drážďan. Nad hlavním obrazem je v kulatém rámu obraz Madony s Ježíškem v náručí. V kostele byly původní varhany z roku 1722, v roce 1844 je nahradily nové varhany, které byly postaveny bratry Fellery z obce Království. V roce 1903 byly na kostelní věž nainstalovány věžní hodiny od firmy Liebig ve Vídni.

kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje je situován v centru obce jižně od průjezdní komunikace Vilémov – Šluknov. Jedná se o jednolodní stavbu s pětiboce uzavřeným presbytářem, s věží pokrytou plechem, situovanou v ose presbytáře a se sedlovou střechou krytou eternitem. K východu – mírně se svažující terén – vyrovnává prostý kamenný sokl obíhající po celé délce kostela. Západní průčelí je členěno lisenovým rámcem na tři pole. V prostředním poli je umístěno dnes zazděné kruhové okno lemované šambránou. K tomuto průčelí je přičleněna přízemní předsíň završená půlmansardovou plechovou střechou. Západní stěna předsíně má 3 osy v rytmu 1 – 1 – 1. Postranní obdélné, vertikálně orientované okenní otvory s podokenní pískovcovou římsou, jsou zamřížované, obdélný dveřní otvor s pískovým portálem, je umístěn ve středu fasády symetricky a uzavírají ho dvoukřídlé rámové dveře. Do severní a jižní stěny předsíně je prolomen obdélný pískovcový portál s přímým překladem. Severní průčelí je členěno lisénami na 5 polí, z nichž krajní jsou užší a bez oken. Střední pole prostupují 3 okna půlkruhově zakončená, z nichž první okno zleva dosahuje jen 2/3 výšky oken sou-sedních. Okna jsou osazena ve špaletě – jejich obdélná část je dělena na 9 x 12 tabulek, část pod obloukem má 21 tabulek. Menší okno (první osa zleva) je tvořeno vitráží. Polygonální presbytář je užší než loď kostela, jeho stěny jsou členěny lisénovými rámci. V severní a jižní stěně presbytáře jsou prolomeny dva okenní půlkruhovitě ukončené otvory, okna jsou osazená ve špaletě, ve spodní části jsou vyplněny obdélnými tabulkami, v horní půlkruhové části mají okenní tabulky podobu poloslunce.

Před severní průčelí presbytáře předstupuje malý přístavek čtvercového půdorysu s pultovou střechou krytou plechem. V severním průčelí přístavku je obdélné, na výšku orientované, okno lemované šambránou, ve východní stěně je obdobné, ale menší okno, orientované na šířku. K severovýchodnímu rohu přístavku je přistavěn kamenný opěrák. Východní průčelí – k východní straně presbytáře je přistavěna věž kostela, kterou dělí do dvou částí mezipatrová profilovaná římsa. Římsa je v rozích konkávně projmuta. Hranolová věž přechází v horní části do osmiboké a je ukončena profilovanou korunní římsou, s cibulí a lucernou. Obě části věže jsou členěny lisénovými rámci. Východní strana věže je ve spodní části prolomena trojicí okenních otvorů osazených v kamenném ostění, umístěných v ose na sebou. Dvě okna jsou čtvercová a jedno je půlkruhovitě ukončené. V severním průčelí spodní části jsou ve střední ose prolomeny tři otvory, dveřní otvor v přízemí a nad ním dva okenní. Dveřní otvor vyplňují dřevěné jednokřídlé, rámové dveře osazené v kamenném ostění, nad kterými je půlkruhovitý prosklený nadsvětlík. Okna jsou čtvercová v kamenném ostění. Před jižní průčelí spodní části věže předstupuje půlválcová schodišťová věž, nad kterou je prolomeno čtvercové okno s kamenným ostěním. Jižní stěnou schodišťové věže v přízemí prostupuje dveřní otvor v kamenném ostění s přímým překladem, vyplněný novodobými jednokřídlými rámovými dveřmi. Nad dveřním otvorem je čtvercové okno. V horní části věže prostupuje v 1, 3 a 7 poli (tj. severní, východní a západní) obdélné, kamenným ostěním lemované, okénko, nad kterým je umístěn ciferník věžních hodin. Nad okny je obdélný půlkruhově ukončený okenní otvor vyplněný dovnitř otevíranými okenicemi s dřevěnými žaluziemi. Uspořádání v 5 poli (západní strany) je obdobné, pouze chybí obdélné okno.

Jižní průčelí je členěno lisénami na čtyři pole, ve prvních třech polích zleva jsou okenní otvory. Okno ve 2 poli zleva dosahuje 1/3 velikosti v 1 poli, okno ve 3 poli dosahuje 2/3 velikosti okna v 1 poli. Okna jsou shodná s okny v severním průčelí. Před jižní průčelí presbytáře a částečně před průčelí lodi, vlevo od schodišťové věže, předstupuje obdélná sakristie s pultovou střechou krytou plechovými šablonami. Východní průčelí sakristie prostupuje obdélný dveřní otvor lemovaný šambránou, vyplněný dřevěnými dvoukřídlými rámovými dveřmi osazenými v kamenném ostění. Nad dveřmi je obdélný prosklený nadsvětlík. V jižním průčelí jsou dva zamřížované půlkruhově ukončené okenní otvory lemované štukovou šambránou. Západní průčelí je bez otvorů. Vpravo od okna v 1 poli předstupuje před průčelí kolmo orientovaný přístavek se sedlovou střechou krytou plechem. Jižní průčelí přístavku prolamuje dveřní otvor lemovaný dvěma pilastry na každé straně. Dveřní otvor obíhá kamenné ostění s přímým překladem a vyplňují ho dvoukřídlé rámové dveře. Uprostřed štítu, který je oddělen profilovanou korunní římsou je umístěna nika se sochou sv. Bartoloměje. Ve vrcholu štítu je lotrinský kříž. Západní a východní průčelí přístavku, která jsou rovně členěna dvojicí pilastrů na každé straně, jsou uprostřed prolomena okenním otvorem s podokenní kamennou římsou, v západním průčelí jsou ještě patrny zbytku šambrány lemující okenní otvor.

Hlavní oltář v interiéru je řešen v klasicistním slohu a oltářní obraz, který vytvořil Jindřich Gotthold Arnoldi z Drážďan v roce 1820, nese motiv umučení sv. Bartoloměje. Nad hlavním obrazem je umístěn v kulatém rámu obraz Madony s ježíkem v náruči. Na evangelijní straně apsidy je na soklu osazena socha sv. Anežky Římské, na téže straně je upevněna dřevěná kazatelna s reliéfy evangelistů. Na protilehlé straně se nachází dřevěný kříž s Kristovým tělem. Nynější varhany byly postaveny v roce 1844 bratry Fellery z Království.

Sv. Bartoloměj
Patron: sedláků, krejčích, pastevců, vinařů, koželuhů, vazačů knih, řezníků, horníků, pekařů, obuvníků, obchodníků s olejem, sýrem a solí; Maastrichtu, Frankfurtu i Plzně; vzýván proti kožním a nervovým chorobám
Atributy: hlava, křest, kůže, nůž
Z Bartoloměje se stal jeden z dvanácti apoštolů, svědek a následovník Kristův. Po seslání Ducha svatého hlásal evangelium na více místech. Historik Eusébius uvádí jeho působení v Indii. Odborníci dokládají, že se tím mohla rozumět Etiopie a Arábie, často zmiňovaná v souvislosti s jeho hlásáním evangelia. Indie byla totiž označovaná jako „Arábie Šťastná.“ Tam podle podání zanechal aramejský opis Matoušova evangelia. Někde se uvádí, že Bartoloměj přešel z Arábie do Frygie, kde se setkal s ap. Filipem a dál navštívil Lykaonii. Nejstarší životopisy se shodují na místě jeho mučednické smrti, kterým se stala Arménie. Legenda hovoří o zázraku uzdravení dcery arménského krále Polimea z posedlosti po Bartolomějově modlitbě. Krále, jeho dvůr i poddané pak Bartolomějova slova přesvědčila k přijetí křesťanství. Avšak zatvrzelý králův bratr Astyages dal tohoto apoštola uvěznit a mučit. Údajně v Derbentu, pozdějším Širvanu u břehu Kaspického moře. Byla mu za živa stažena kůže z těla, proto je nůž jeho hlavním atributem.

ohradní zeď

Ohradní zeď bývalého hřbitova probíhá kolem areálu kostela, severní strana je postavena z kvádříkového zdiva, jižní, východní a západní strana je postavena ze zdiva smíšeného. Jižní strana je omítnutá a je prolomena jedním vstupem s dvěma jednoduchými pilíři, ke kterému stoupá kamenné schodiště. Ve východní straně je prolomena malá branka s přímým překladem. Severní strana ohradní zdi je nižší a je prolomena dvěma vstupy zdobenými koulemi. Mezi vstupy je kamenná lavice.

Ohradní zeď byla pravděpodobně postavena současně s kostelem sv. Bartoloměje. Výrazným způsobem dotváří celkovou charakteristiku areálu.

náhrobek Magdaleny Rösler
náhrobek s novogotickým zdobením
oboustranný náhrobek P. J. Wenthzela a jeho manželky Anny
náhrobek Jacoba Wenzela
náhrobek rodiny Menzel z Leopoldky
náhrobek rodiny Franze a Magdaleny Jäger
náhrobek rodiny Liebisch z Leopoldovky
oboustranný náhrobek rodiny Christophera Liebsche
náhrobek s motivem růže a klasů
náhrobek rodiny Fiselt a Frind
náhrobek Anny Marie Theresie Schneider, roz. Dittrich
náhrobek s motivem vavřínového věnce, kotvy a kříže
náhrobek rodiny Hille a Strobach
náhrobek rodiny Heine
náhrobek rodiny Johana Josepha Hilleho
náhrobek, pravděpodobně rodina Kindermann
náhrobek Ambrose Hilleho
náhrobek pátera Josefa Heineho
pamětní kříž

Farní web:

Kostel sv. Bartoloměje je původně sakrální renesanční stavba z 80. let 16. stol. s pozdně barokními úpravami z poloviny 18. stol. Jedná se o jednolodní středověký kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem, k jehož východní straně přiléhá hranolová věž, která ve vyšších patrech mění čtvercový půdorys v osmiboký. Objekt kostela je umístěn v uzavřeném areálu, který tvoří ještě původní menší hřbitov s 18 -ti náhrobky, jedním pamětním křížem a ohradní kamennou zdí. Na jihozápadní straně navazuje na areál kostela objekt fary. Celý areál kostela je od r. 2000 veden v seznamu kulturních památek pod č. rejstř. 5-5872.

Objekt kostela sv. Bartoloměje byl v průběhu let a slohových období upravován až do dnešní podoby.  Především jde o přestavbu věže, kdy její část byla přestavena z původní čtyřhranné na pravidelnou osmibokou, v barokním slohu s typickou cibulovitou kopulí báně věže (přesnou dataci přestavby se nepodařilo určit, ale zřejmě pochází z období výstavby sakrálních staveb v okolních sídlech). Poslední významnou slohovou úpravou je klasicistní přestavba interiéru s doplněním a rozšířením ploch hlavních okenních výplní. Úpravou fasády v 60.letech 20.století (nevhodná technologie) došlo k postupné degradaci většiny vnějších omítek, které jsou k dnešnímu dni zcela vyžilé a jejich obnova je základem celého projektu, stejně jako obnova oplechování báně věže.

Pro město Velký Šenov je stavba kostela sv. Bartoloměje jediným památkové chráněným objektem na jeho území a z hlediska jeho potřeb je revitalizace celého areálu jednoznačnou prioritou. Kostel sv. Bartoloměje je hlavní dominantou obce a jedním z center společensko-kulturního života města. Kostel sv. Bartoloměje je nejstarší stavbou na území města, datování jeho vzniku je možno vysledovat k roku 1577. Jedná se o původně renesanční stavbu se zachováním všech jejích základních atributů do dnešních dnů. V období baroka došlo k přestavbě věže (původně čtyřboká byla přestavěna na osmibokou s novou bání věže). Poslední úpravy objektu, které se dotkly především interiérů, pocházejí z klasicistního období.

Stavba kostela sv. Bartoloměje reprezentuje kombinaci několika významných stavebních slohů a jako celek je výjimečná a pro urbanismus města Velký Šenov jako sídla je nenahraditelná a nezastupitelná.

Stavba kostela je původně renesanční stavba, která prošla pouze dílčí přestavbou v dalších obdobích a v současnosti stojí kostel s původní lodí a má pouze přistavěnou barokní věž, což je z pohledu architektury unikát, protože se většinou stavěly kostely nové. Další zajímavostí je, že se jedná  jeden z nejstarších kostelů v severních Čechách. Většina kostelů v sousedních městech a obcích i vzdálenějších lokalitách pochází z období baroka někdy ze 17. století či spíše 18. století, kostel sv. Bartoloměje je o několik staletí starší.

Výše zmíněné obrazy křížové cesty jsou dílem Jiřího Petrnouška a jsou dobře známy všem, kdo si našli cestu k básnickému cyklu Cestou bolesti a víry Milana Hrabala.