Socha svatého Judy u kostela svatých Šimona a Judy v Lipové u Šluknova

U silnice, která vede z centra Lipové ke kostelu svatých Šimona a Judy, stojí v trávě dvojice soch těchto svatých, vpravo je momentálně svatý Juda.

Nebylo tomu ale tak vždy, jak ukazují archivní fotky:

V roce 2016:

V roce 2021 opačně:

Proč a kdy došlo k prohození soch, nedokážu odhalit. Ono ani o sochách samotných toho moc najít nejde, nejspolehlivějším pramenem jsme si tak nějak sami sobě… Sochy vznikly na Lipovském Dřeváku v roce 2013 (spolu např. se Spravedlností), nicméně nemáme v evidenci, kdo je autor. Žehnány byly spolu s obnovenými památkami obce v roce 2017.

Juda je v seznamech apoštolů uveden jako Juda Jakubův nebo „Tadeáš“. Přitom u prostého přízviska „Tadeáš“ nemáme jistý původ. Může jít o odvozeninu z aramejského „tadda´“ – „hruď,“ vyjadřující i velkodušnost, anebo o řeckou zkratku jména Theodor – Theodotus.

Starobylá tradice Judu Tadeáše považovala za bratra apoštola Jakuba Ml. i za autora listu s jeho jménem v Novém zákoně. List začíná tímto veršem: „Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista.“

Tradice hovoří o Judově apoštolské cestě ve společnosti Šimona Kananejského. Podle církevního historika Nikefora Kallisty jejich cesta hlásání evangelia vedla z Judeje přes Samaří, Idumej a Sýrii, do Mezopotámie (dnešní Irák) a skončila prý mučednickou smrtí v Emmesse. Jinde se hovoří o Edesse na severovýchodě Řecka, kam podle legendárního vyprávění Juda přinesl králi desku s obrazem Krista. Přesné místo Judovy mučednické smrti, při níž dostal rány kyjem, neznáme. Většinou se má zato, že to bylo někde v Persii. Odtud prý byly ostatky obou umučených apoštolů přeneseny a jsou uloženy ve svatopetrské bazilice v Římě (pod oltářem sv. Josefa).

V nejstarších raně křesťanských vyobrazeních je Juda Tadeáš zpodoben v dlouhém rouchu (tunice) a v ruce drží knihu nebo svitek. V raném novověku mívá kratší oděv venkovana, tvář s plnovousem, a v pravé ruce drží kyj nebo sekeru (halapartnu). Dále držívá v ruce ikonu – štít či desku s vyobrazením Kristovy hlavy, tzv. mandylion. Ten podle legendy přinesl králi Abgarovi z Edessy. Na skupinových vyobrazeních všech apoštolů Juda Tadeáš zaujímá téměř vždy skromné místo v pozadí.