Málokdy jsem někde první. Vlastně si nevzpomínám, že by se mi to kdy stalo. Nejsem prostě ten dravý vítězný typ, ale včera, včera mi štěstí přálo. Včera jsem se stal účastníkem první česky komentované prohlídky historického centra Drážďan.
A akce to byla nejen první svého druhu, ale i vítězná. Win, win, win, dalo se by se říci. Organizátoři (skryti za webovými stránkami drazdany.info a facebookovým profilem Drážďany, kde byla akce vyhlášena) se už na začátku netajili radostí, že se sešla snad dvacítka lidí, což jim potvrdilo, že jejich dobré stránky jsou vidět a čtené. Druhou vítěznou volbou byla osoba paní průvodkyně Steffi Uhlig, která zjevně za dvě hodiny výkladu neřekla zdaleka všechno, co ví, a přesto nám otevřela ten prostor historického centra Drážďan úplně novým pohledem. A také její velká zkušenost s českými poměry dávala výkladu mnohem větší blízkost a pochopení, než nějaký sebelepší neosobní překlad. No a třetími vítězi byli samozřejmě sami účastníci. Myslím, že jsem nebyl nadšený sám, ale pokud mohu hodnotit jenom sám za sebe, za deset euro jsem za dvě hodiny prošel místy, kde jsem nikdy nebyl (ač jenom pár kroků od hlavních tras) dozvěděl se fakta historická i současná a dostal plný pytel důvodů, proč se do Drážďan zase vracet – tentokrát už více najisto.
Tu včerejší cestu jsme začali na Pražské ulici, kde to znají asi Češi nejvíc a za dvě hodiny jsme stáli nad labským nábřežím, lehce opečení letním sluncem a s trochu brnícíma nohama od městské dlažby. Každý zážitek si žádá své oběti. Ale jak říkám – jinak win, win, win.
