Kostel svatého Jiří v Jiříkově

Prostoru nad náměstím v Jiříkově dominuje kostel svatého Jiří, sousedící s budovou městského úřadu a fary.

Kostel, do něhož se dá příležitostně dostat při různých kulturních akcích, obklopený bývalým hřbitovem, na němž je k vidění křížová cesta či opravená barokní márnice.

Na wiki (doplněno z dalších zdrojů):

Římskokatolický kostel svatého Jiří v Loučném, místní části Jiříkova, nacházejícím se ve Šluknovském výběžku na severu Čech, je dominantou celého města. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Existence kostela v Jiříkově je povrchně zmíněna od roku 1346. Více zmínek o kostelu z té doby není známo. Zřejmě šlo o malý dřevěný kostelík, zasvěcený již tehdy svatému Jiří. Zdali se jedná o tu samou budovu, která je zmiňována počátkem 18. století, není známo. Dřevěný kostel, spravovaný mnichy z řádu Kazatelů, který byl bezprostředním předchůdcem dnešního kostela, stával na místě stavby současného kostela svatého Jiří.

Roku 1524 se Jiříkov stal luteránským a zůstal po dalších 140 let. V roce 1664 je Jiříkov rekatolizován a z nedostatku farářů je kostel přidělen šluknovskému faráři Heinrichu Königovi, který zde 31. července 1664 provádí první katolický křest. Jiříkov spadá pod Šluknov do roku 1669.

Počátkem 18. století již dřevěný kostel nevyhovuje nárokům obce. Majitelka panství, hraběnka Maria Ernestine Harrach, rozhoduje nahradit malý dřevěný kostelík zděnou novostavbou.

Stavba kostela svatého Jiří v Jiříkově začala 26. 4. 1724. Roku 1725 byl položen základní kámen stavby, která probíhala podle plánů J. L. Hildebrandta.

Stavitelem kostela byl Jan Jiří Achbauer ml. (německy Johann Georg Achbauer). Roku 1728 byl kostel dostavěn italským stavitelem M. Rossim a děkanem Wilhelmem Jägrem z Lipové zasvěcen sv. Jiří.

Kostel je jednolodní s užším, polokruhovitě ukončeným presbytářem a postranními prostorami. Celá loď je zaklenuta dvěma poli plackové klenby. Vnitřní zařízení je barokní.

Kostel zdobí oltář od Dominika Kindermanna (1739–1817), rodáka ze Šluknova, který věnoval kostelu Christian Salme. Kromě toho jsou zde ještě dva postranní oltáře.

Čtyři cenná kostelní okna vyrábí mnichovští umělci roku 1894. V současné době (2011) na jejich opravu probíhá zahraniční sbírka.

Původní kostelní varhany pocházely z roku 1736. Hraběnka Maria Ernestine Harrach na ně věnovala 300 Guldenů. Do roku 1945 byly 2krát obnoveny.

Kostelní věž kostela svatého Jiří byla původně baňatá – a to do roku 1890. K její přestavbě na věž hranolovou přispěly hned dvě nešťastné události: Dne 13. března 1840 navečer zasáhl kostelní věž blesk a zapálil ji; 7. prosince roku 1868 byl kostel ještě více poškozen během bouře. Dne 30. července roku 1890 proto bylo rozhodnuto vystavět věž novou, hranolovou. V září 1894 bylo provedeno nové bednění a pokryta nově střecha. Restaurování vnitřních prostor kostela bylo započato v červnu 1904. Dokončena byla v roce 1906.

Kostelní hodiny ve věži kostela byly vyrobeny roku 1800 zámečnickým mistrem Zachariasem Rudolfem z Rumburku.

Roku 1729 je kolem kostela založen dodnes patrný hřbitov. V jeho obvodových zdech, i mimo ně, jsou ke spatření náhrobky zde pohřbených významných osobností obce. Jedním z těchto náhrobků je náhrobek Johanna Georga Göttlicha, ležící západně od kostela.

Téhož roku (1729) je na jihovýchod od kostela zřízena hřbitovní kaple. Roku 1734 je farářem Salomonem z vlastních prostředků přijat kaplan. „Nejvíc miluje ten, kdo položí život za své přátele“ hlásá vnitřní výzdoba kaple. Kaple je v současné době (2012) v žalostném stavu.

V letech 1817–1826 bylo Nadací občanů Jiříkova vystavěno podél ohradní zdi hřbitova 14 zastavení Křížové cesty.

Kostel je kulturní památkou:

V obecné rovině je stavba svou dochovanou autenticitou a zároveň stavebně-konstrukčním řešením cenným hmotným dokladem barokního stavitelství v Čechách. Zároveň se jedná o nenahraditelný doklad urbanistické koncepce.

Areál kostel sv. Jiří v Jiříkově se nachází v samém centru obce, východně od náměstí. Mnohoúhelníkový pozemek ohraničují dvě ulice a to ulice Tylova ze severozápadu a ulice Čapkova z jihozápadu. Do roviny vyrovnaná platforma pozemku tvarem připomíná pětiúhelník. V centru parcely je na osu V – Z situován objekt kostela. Okolní plocha je parkově upravena. Vzrostlé stromy jsou osazeny při okrajích pozemku. V samém jihovýchodním cípu parcely se nachází utilitární objekt márnice v podobě přízemní stavby na pětibokém půdorysu se stanovou střechou. Samotnou hranici pozemku tvoří ohradní zeď, která je přerušována čtyřmi vstupy s branami. Dle konfigurace terénu vstupy doplňují schodiště (severovýchodní cíp, jihozápadní cíp a uprostřed severozápadní hrany parcely). Soubor 14 zastavení křížové cesty v podobě kamenných výklenkových kaplí je přisazen k vnitřní straně ohradní zdi areálu kostela. Při většině stran jsou rozmístěny vždy tři zastavení, pouze při západní straně parcely se nacházejí dvě zastavení. Z původního hřbitova se zde dochovány náhrobky při ohradní zdi, jiné jsou zapasovány přímo do zdi.

První zmínky o kostelíku v Jiříkově sahají do roku 1346. Mezi lety 1524 až 1664 byl kostelík protestantský. Roku 1669 přechází opět do správy katolické církve. Výstavba nového kamenného kostela proběhla mezi roky 1724 – 1728 a byla financována Aloisem Thomasem Raimund z Harrachu. První projekt vytvořil Mikoláš Rossi, který byl zavrhnut. Druhý návrh od J. L. Hildebrandta byl příliš nákladný. Konečná podoba svěřena J. J. Aichbauerovi a M. Rossimu, kteří upravili původní Hildebrandův návrh. Věž kostela měla původně cibulovitý tvar, ale vlivem požáru (1840) a bouří (1868) došlo roku 1890 k radikální opravě s novým hrotitým tvarem. Následně byl osazen i opravený zvon. Výměna střešního pláště kostela proběhla 1894. Hlavní oltář je připisován šluknovskému malíři Dominiku Kindermanovi. Restaurátorské práce interiéru proběhly mezi roky 1904 – 1906. Střešní plášť kostela byl vyměněn 1894. Vnitřní vybavení je pozdně barokní. Hlavní oltář je připisován šluknovskému malíři Dominiku Kindermanem. Restaurátorské práce interiéru proběhly mezi roky 1904 – 1906.

Kostel:

Jednolodní zděná orientovaná stavba s obdélnou lodí byla postavena s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sanktusníkem a hranolovou věží v západním průčelí. Na severní a jižní straně presbytáře byly přistavěny obdélné sakristie, s oratořemi v patře.

Obdélné omítané jednolodí na kamenném soklu, s půlkruhově uzavřeným presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Fasáda členěna pilastry s římsovitými hlavicemi. Středem stavby obíhá plasticky profilovaná římsa, členící plochu fasády na dvě patra. V průčelí stavby se nachází dvoupatrová věž, která je členěna pilastry a kladím. Výrazně prostorově profilovaná korunní římsa přesně opisuje podobu členění fasády. Plochu průčelí věže mezi pilastry protíná v každé výškové úrovní jedna osa s klenutým nadpražím. V úrovni koruny zdiva věže jsou pak osazeny hodiny. Zastřešení má podobu jehlancové střechy. Střecha nad samotnou lodí kostela je sedlová s kuželovým závěrem. V místech presbytáře se nad střešní roviny tyčí sanktusník. Loď kostela je sklenuta do dvou placek. Střední klenební pasy spočívají na zdvojených pilastrech s hlavicemi v ionském duchu pod vysokým kladím, které obíhá po celém obvodě interiéru. Presbytář sklenut valenou klenbou, která je zakončena konchou. Klenba presbytáře je ještě doplněna o lunety. Po obou stranách presbytáře se nacházejí půlkruhově otevřené patrové oratoře s plochými stropy. Okenní otvory lodi jsou prolomeny ve dvou řadách. Dolní řada otvorů má na výšku obdélný tvar se segmentovým nadpražím a horní řada oken je oválná s delší osou situovanou na výšku. Presbytář prosvětlují tři okna v dolní úrovni a tři v horní. V západní části lodi jsou vestavěny třípatrové dřevěné tribuny. Při příčné straně je naopak jednopatrová tribuna zděná s podklenutím ve formě křížové klenby.

Márnice

Ohradní zeď s branami a třemi schodišti

Omítnutá ohradní zeď, vyskládána z kamenných hranolů kladených v řadách, vymezuje plochu hřbitova ve tvaru pětiúhelníku. Zeď je přerušována pouze jednotlivými vstupy, které jsou podle konfigurace terénu doplněny o schodiště.

Oplocení kopíruje mnohoúhelníkový pozemek kostela se hřbitovem a je provedeno v podobě souvislé zděné konstrukce. Plná zeď má omítaný povrch svislých ploch, které jsou zakončeny kamennými prvky ve tvaru stříšky s lehkým přesahem. Zeď je přerušována pouze jednotlivými vstupy, které podle konfigurace terénu jsou doplněny o schodiště. K vnitřní straně zdi jsou přistavěny kamenné náhrobky a výklenkové kapličky, jejich výška jde nad korunu zdiva. V některých místech jsou náhrobky zapasovány přímo do zdi, jinde zase je vytvořen pro ně výklenek. Reprezentativní vstup se schodištěm se nachází na severozápadní hranici pozemku a umožňuje vstup do areálu z ulice Tylova a zároveň se je součástí propojení kostela s farou. Schodišťové těleso je plně na pozemku hřbitova zapuštěno do terénu. Průhledem se otevírá podhled na severozápadní fasádu věže kostela sv. Jiří. Vnější, terénní schodiště je přímé se čtyřmi rameny o čtyřech stupních. Plně podepřené stupně jsou v běžném sklonu vytvořené z kamenných prvků. Nášlapnou vrstvu podest tvoří kamenná dlažba z velkoformátových obdélných elementů. I toto schodiště má po stranách opěrné zdi, jejíž korunní kamenný prvek lícuje s posledním stupněm schodiště. Opěrné zdi jsou vyskládány z kamenných hranolů kladených v řadách. Levá strana výstupu je opatřena zábradlím v podobě do zdi upevněného kruhového profilu. S úrovní prvního stupně je zarovnána vstupní brána v podobě dvou nárožních pilířů, které jsou z kamenných bloků. Kamenné hranoly se sraženými hranami jsou v pravidelném rastru převazovány. Zakončovací kamenná deska je profilovaná a doplněná o jemné zdobení. Spodní partie desky tvoří profilovaný fabion, střední část je opracována do podoby římsy nad kterou je mírně ustupující díl s jemným zdobením (voluty s nárožní akrotérie). Část ohradní zdi přímo navazující na pilíře má jiné provedení a celkově odlišný charakter než její převážná většina. Tato část zdi je více prostorově strukturovaná. Vytvořením soklové partie hrubě opracovaného kamene se sjednotila linie dolní hrany zdi od terénu. Následně navazuje nadezdívka s mírně předsazenými sloupky z opracovaných kamenných prvků. Sloupky zakončené zdobnou hlavicí jdou až k přesahu kamenných desek koruny zdi. Přední plocha sloupků je zdobena kamenným prvkem stříšky. Plocha výplní takto vytvořených polí je vyložena režnými pohledovými cihlami ve dvoubarevném provedení. Geometrický ornament je jak na výšku tak na šířku osově souměrný. Pro dojem vyrovnání snížené výšky zdi je do koruny osazeno kované zábradlí s převažujícími svislými příčlemi. V jihozápadní části parcely se nachází další brána se schodištěm, které umožňuje přístup z ulice Čapkova a zároveň otevírá pohled na jihozápadní nároží věže kostela. Jednoramenné, vnější terénní schodiště s přímým výstupem má zároveň i přímé stupně. Šest plných kamenných stupňů v mírném sklonu je po obou stranách symetricky zalomeno. Hrany schodiště jsou paženy opěrkami, které svou výškou jdou mírně nad úroveň terénu hřbitova. Tyto omítané zídky z cihelného zdiva jsou zakončeny kamennými deskami s mírným přesahem. Opěrky přímo navazují na ohradní zeď areálu. V místě, kde se vzájemně provazují jsou na nároží sloupky provedené ve stejném duchu jako ohradní zeď. Plochu sloupků vodorovně člení dva vlysy. První navazuje na kamenný překlad opěrky a druhý je umístěn pod korunou sloupku, který je zakončen profilovaným kamenným prvkem. Další vstupy na hřbitov je na úrovni terénu ulice Čapkova a těsně navazuje na márnici. Tento dynamicky ztvárněný vstup konkávně vybočuje z roviny ohradní zdi. Samotný brána je uvozena krajními travé zdí, jejíž plocha je tvořena vpadlým, hladkým lizénovým rámem v kombinaci s hrubě omítanou vnitřní plochou. Předěl mezi průchodem a zídkami tvoří dva natočené pilíře s mírně předsazenou soklovou partií a jemnou profilovanou římsou u koruny zdiva. Zakončení tvoří zdobný kamenný prvek. Dolní třetinu tvoří profilovaná římsa, horní je kaskádovitě kónická. Třetí brána s kamenným schodištěm se nachází na severovýchodním nároží parcely. Řešení schodiště velice připomíná již popisované schodiště, které je situováno diagonálně a zpřístupňuje hřbitov z ulice Čapkova. Rozdíly jsou minimální, natočené a předsazené sloupky jsou umístěny až za posledním stupněm; boční zdi sahají až do 2/3 hladkých sloupků do kterých je připevněno po obou stranách jednoduché zábradlí z tyčoviny. Poslední vstup na pozemek je na východě parcely. V současnosti má podobu provalené zdi bez začištěného ostění. V blízkosti se nacházejí nejrůznější fragmenty kamenných prvků, které naznačují, že i v tomto místě mohl být vchod s brannou.

Původní evidenční list památky (většina textu shodná s Památkovým katalogem, vybráno pouze další info):

Nad hodinami půlkruhově vyklenutá římsa a půlkruhově zaklenuté okno. Střecha lodi kryta břidlicí. Místy zatéká.

Na webu města:

Památkově chráněno od 4. dubna 1966.

Zmínky o kostelu i faře v Jiříkově spadají k roku 1346. Doba ani místo výstavby není známo, jisté ale je, že to byl kostelík malý a dřevěný. Dřevěný kostelík byl zasvěcen sv. Jiřímu a spravovaný mnichy z řádu Kazatelů. Tento řád podporovala sv. Zdislava, která pobývala v Jablonném v Podještědí. Když v roce 1524 přijali lidé lutheránské učení, dostal se kostel do majetku protestantů a byl v něm až do roku 1664.

Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře (8.11.1620), kdy zvítězili katolíci a protestanté se stěhovali do vedlejších saských měst. Pro nedostatek kněží zde 31.7.1664 vykonává šluknovský farář König po 140 letech první křest. Pod šluknovskou správou zůstává kostel až do r. 1669, kdy nadací kněžny Sophie Agnežky z Dittrichsteinu je kostel 27.5.1669 opět vysvěcen a 26.6.1669 nastupuje do farnosti nový kněz Tobias Michael Schetwitz. Obec se rozrůstá a kostel je již malý. Z popudu hraběnky Marie Ernestiny z Harrachu začala 26.6.1724 stavba kostela. Roku 1725 byl položen základní kámen a r. 1728 byl kostel dostaven italským stavitelem M. Rossim podle redukovaných plánů J. L. Hildebrandta. Wilhelm Jägr jej téhož roku zasvětil sv. Jiřímu. Hlavní oltářní obraz byl později namalován šluknovským malířem Dominikem Kindermanem.

Kostel je jednoloďový s užším, polokruhovitě ukončeným presbytářem a postranními prostorami. Celá loď je zaklenuta dvěma poli plackové klenby. Vnitřní zařízení je barokní. Roku 1729 byla vystavěna u vchodu na starý hřbitov hřbitovní kaple. Kostelní věž byla až do roku 1890 cibulovitá. 13.března 1840 věž zapálil blesk a 7.12.1868 byla ještě více poškozena při bouři a vichru. Ale teprve 30.7.1890 je rozhodnuto stavět věž novou a hrotitou. Zároveň byl do hodin umístěn na věž směrem k Loučkám další ciferník věžních hodin. 3.9.1892 byly staré hodiny namontovány zpět do věžní pyramidy a 1.10. nasazen opravený prasklý zvon. V září 1894 bylo provedeno nové bednění a pokryta nově střecha. Restaurování vnitřních prostor kostela bylo započato v červnu 1904. Dokončena byla v roce 1906.

Doplňující info:

I když koncem 18. století řádila v okolí Jiříkova Karáskova loupežnická parta, tato však nikdy nekradla v kostelích. Přesto byl kostel v průběhu staletí několikrát vykraden.

Poprvé byl vykraden 28. prosince 1770.

Podruhé 31. ledna 1829 lupiči zanechali uvnitř psa, který přivedl vyšetřovatele na stopu zlodějů a dovedl je do Saska do osady Na Hemplu (německá osada podél jiříkovského potoka, která navazuje na Dolní Jiříkov). Potrestáni byli doživotní káznicí.

Potřetí kostel vykradli 15. března 1838, kdy byl ve Šluknově veliký požár. V Jiříkově zavládl veliký zmatek, neboť se všichni zabývali touto událostí, toho využili zloději a kostel vykradli. Nebyli odhaleni.

Naposledy byl kostel vykraden při opravě v roce 1992, kdy byl mimo jiné zcizen překrásný betlém.