Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Sienské) v Dolním Podluží

Nedaleko křižovatky silnice č. 9 s místními komunikacemi do Horního a Dolního Podluží stojí kostel svaté Kateřiny Alexandrijské.

Na wiki (doplněno z dalších zdrojů):

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Dolním Podluží je farním kostelem Římskokatolické farnosti Dolní Podluží. Původně renesanční stavba z roku 1548 prošla výraznými přestavbami v 18. a 19. století. Na konci 20. století se kostel ocitl v havarijním stavu a přestaly v něm být slouženy bohoslužby. Od roku 1966 je zapsán jako nemovitá kulturní památka. Památkový katalog uvádí zasvěcení svaté Kateřině Sienské, nikoliv Alexandrijské. Stejně tak udává odlišné zasvěcení i katalog litoměřické diecéze, na rozdíl od varnsdorfského děkanství.Těžké, když se ani „páni“ nedokáží shodnout, jak to vlastně je.

Ves Dolní Podluží (původně Voigtsdorf) měla vlastní kostel pravděpodobně již ve 14. století, bližší informace však chybí. Roku 1411 byl postaven kostel nový, dřevěný. Kamenný chrám v duchu saské renesance byl dokončen v roce 1548 (datování na pravém bočním portálu). Od roku 1611 byla farnost součástí sousední jiřetínské farnosti a z dolnopodlužského chrámu se stal více než dvě století filiální kostel. Barokními úpravami prošel v letech 1720–1734, slavnostní vysvěcení se konalo dne 27. června 1734. Věž kostela byla přistavěna až později, a to pravděpodobně roku 1751. V následujícím roce dostala novou makovici s křížem z dílny tesařského mistra Josefa Breyera. Hlavní portál je datován rokem 1801, rozsah stavebních úprav však není znám. Z roku 1838 pocházejí sakristie a obě schodišťové přístavby, které zpřístupňují empory (obě přístavby) a věž (pravá přístavba). Když byla roku 1860 v Dolním Podluží obnovena samostatná farnost, místní svatostánek se stal opět farním kostelem. Barokní věž vyhořela v roce 1867, obnovy se dočkala v letech 1882–1883. Vitráže v presbytáři pocházejí z roku 1912 a darovala je rodina Pergeltových a také místní farář Ferdinand Beer. Ten vitráž věnoval u příležitosti kulatého výročí dvaceti let od svého kněžského svěcení a zároveň desetiletého působení ve farnosti. Vitráže v lodi jsou mladší, instalovány byly roku 1925 a znázorňují výjevy z života Ježíše Krista.

Po druhé světové válce a vysídlení původního obyvatelstva začal kostel kvůli nedostatku financí chátrat. Silně poškozená střešní krytina byla vyměněna roku 1989, o pět let později došlo i na střechu věže. Krovy a stropní trámy se ocitly v 90. letech 20. století v havarijním stavu, proto musel být roku 1998 kostel pro veřejnost uzavřen. O jeho celkovou rekonstrukci usiluje Sdružení na záchranu kostela sv. Kateřiny, o. s. Založeno bylo roku 2006 a z jeho popudu prošel v letech 2011–2012 krov kostela rekonstrukcí. Do dalších let plánuje sdružení dokončení oprav stropů, výměnu oken, rekonstrukci propadlého schodiště věže a osazení ochranných sítí.

Vnitřek kostela je plochostropý, doplněný štukovým zrcadlem. V levé sakristii je původní křížová hřebínková klenba pocházející ze 16. století, pravou sakristii zakrývá plochá placková klenba. Dvoupatrovou tříramennou tribunu zdobí sochy z 19. století. Vítězný oblouk chybí. Presbytář zdobí ilusivně malované pilastry a kladí. Zařízení je pozdně barokní, pochází z přelomu 18. a 19. století. Varhany z roku 1760 postavil žitavský varhanář Johann Gottlieb Tamitius (1691–1769) ve spolupráci se svým zetěm Leonhardem Balthasarem Schmahlem (1729–1779). Roku 1908 je nahradil nový dvoumanuálový nástroj s 18 rejstříky od Heinricha Schiffnera (1853–1938). Autorem oltářního obrazu svaté Kateřiny Alexandrijské je Johann Birnbaum (1793–1872).

Orientovaný jednolodní kostel je půlkruhově zakončený, po obou stranách jej doplňují čtvercové sakristie s oratořemi v patře. V průčelí je umístěn obdélný hlavní portál datovaný rokem 1801, nad ním profilovaná nadedveřní římsa. Věž, novogoticky upravená po požáru, vytváří plochý rizalit, po jehož stranách jsou umístěny vedlejší vchody. Průčelí doplňují tři obdélná okna s půlkruhovým zakončením umístěná nad vchody. Okna bočních stěn jsou povětšinou obdélná, zakončená půlkruhovým obloukem, rozmístěná ve třech řadách nad sebou. Fasáda je značně poškozená, původně hladká a nečleněná, pouze okna mají jednoduché orámování s klenáky. Jižní stěnu zdobí dřevěný dvojramenný kříž s nápisem „Rette deine Seele!“ (Spas svou duši!) a letopočty 1895, 1909 a 2009. Střechu pokrývaly původně pálené tašky, které při poslední opravě nahradily vláknocementové šablony. Ze zadní části střechy vybíhá sanktusník s barokní bání.

Severně navazuje na kostel bývalý hřbitov, zrušený roku 1885. Fara byla postavena roku 1788. Polozděný patrový dům se slepými arkádami a mansardovou střechou[5] zanikl po druhé světové válce.

Kostel je kulturní památkou:

Orientovaný jednolodní kostel, s čtvercovou věží na západním průčelí, je půlkruhově zakončený a po obou stranách jej doplňují čtvercové sakristie s oratořemi v patře. Původně renesanční stavba z roku 1548 prošla výraznými přestavbami v 18. a 19. století.

Kostel sv. Kateřiny stál v Podluží pravděpodobně již ve 14. století dle záznamů v konfirmačních knihách a v registrech papežských desátků. Roku 1411 měl být vystavěn nový, nejspíše dřevěný kostel. Ten byl v polovině 16. století nahrazen zděnou stavbou, která byla dokončena v roce 1548, jak dokládá datace na portálu v pravém bočním průčelí. Barokní úpravy kostela proběhly v letech 1720–1734 a po jejich dokončení byl kostel 27. června 1734 vysvěcen. K dostavění věže došlo až později, dokončena byla pravděpodobně roku 1751. V následujícím roce osadil tesařský mistr Josef Breyer na věž makovici a kříž. Je však možné, že k dokončení prací na věži došlo až v roce 1756, soudě dle letopočtu umístěného pod věžním oknem. Na překladu hlavního portálu je rytý letopočet 1801, není však známo, k jakým stavebním úpravám či jiným událostem se váže. Na současném vzhledu stavby se výrazně podepsaly klasicistní úpravy. V roce 1838 byly dokončeny schodišťové přístavby, které opticky prodlužují loď směrem k hlavnímu průčelí. Přístavba po pravé straně zpřístupňuje empory, krov a věž, levá propojuje pouze empory. Na obou bočních průčelích byly též vystavěny oratoře. Další úpravy se dotkly sakristie z 16. století, která byla navýšena, a pravé zděné předsíně, která vznikla během přestavby v letech 1720–1734. Byly též upraveny okenní otvory, kdy v hlavním průčelí věže byl proražen nový. Roku 1867 požár zničil věž a k její obnově došlo až v letech 1882–1883. Práce byly provedeny stavebním podnikatelem Josefem Johnem z Horního Podluží a zednickým mistrem Gürschem z Dolního Podluží. Věž byla opatřena i novými hodinami. Roku 1912 byly v presbytáře kostela osazeny nové vitráže, v lodi byly okenní výplně vyměněny roku 1925. Na vitrážích ze souboru v lodi jsou především výjevy z života Ježíše Krista.

Kostel sv. Kateřiny je jednolodní stavbou s půlkruhovým závěrem, dvojicí čtvercových sakristií po stranách a čtvercovou věží nad západním průčelím. V čelním průčelí se nachází obdélný hlavní portál. Věž vytváří plochý rizalit, po jehož stranách jsou vedlejší vchody, a člení tak průčelí. Nad vchody v průčelí jsou tři půlkruhově zakončená okna. V lodi je umístěno dvanáct osově souměrných okenních otvorů s půlkruhovými záklenky a jsou vyplněny vitrážemi. Fasáda kostela je natřena monochromním nátěrem ve světlém odstínu. Okenní otvory mají zvýrazněné šambrány se zdůrazněnými klenáky. Střešní krytina lodi je tvořena plechovými šablonami ve tvaru čtverce na koso přibíjenými na bednění. Z hřebene střechy nad presbytářem vybíhá sanktusníková věž, tvořená lucernou s cibulovou střechou, cibulí a křížkem na vrcholu. V sakristiích přiléhajících k severní a jižní straně lodi se nachází oratoře se sedlovou střechou, půlkruhovým oknem ve štítu a s okenními nikami.

Kostel sv. Kateřiny se jako dominanta obce výrazně podílí na dotváření rázu oblasti, kde se nachází. Památka je neoddělitelnou součástí krajiny, kde tvoří významný pohledový prvek.

Původní evidenční list památky:

Obdélné jednolodí s půlkruhovým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Stavba hladce omítnuta, nečleněna, jen kolem půlkruhově zaklenutých oken jednoduché rámy s klenáky. Při presbytáři v severní a jižní stěně dvoupatrové kaple s trojúhelnými štíty. V průčelí pravoúhlý profilovaný portál s uchy a kapkami, na klenáku Anno 1801. Nad portálem profilovaná nadedveřní římsa. V průčelí 3 půlkruhově sklenutá okna. Věž mírně představena. 1×1 okenní osa, v horní části nad římsou nástavec s nárožními vížkami, věž završena jehlanovitou střechou. Střecha lodi sedlová s polygonálním sanktusníkem. Loď plochostropá se štukovým zrcadlem, vestavěny dvoupatrové tribuny. Stěna presbytáře členěna ilusivně malovanými pilastry a kladím, tři velká obdélná půlkruhově zaklenutá okna v hlubokých špaletách. Boční stěny lodi prolomeny v severní stěně 4, v jižní stěně 3 patry oken (tvar jako v presbytáři). Kaple na čtvercovém půdorysu sklenuty valeně, sakristie při severní stěně s lunetami. Dvoupatrové plochostropé oratoře. Střecha ve špatném stavu, zatéká do oratoře.

Zničené kostely:

V rekonstrukci; opravena statika. Opravují se krovy a interiér, místy potřebuje dozdít korunní římsa. Věž má novou měděnou střechu, má nakloněné zakončení. Omítka je mírně poškozena. Uvnitř je uloženo rozebrané lešení. 

Postaven v polovině 16. století, v letech 1720 – 1734 prošel stavebními úpravami. Vysvěcen v červnu 1734. Věž byla dostavována postupně; dle písemného pramene lze datovat dostavbu věže do roku 1751. V roce 1838 byly dokončeny schodišťové přístavby. V roce 1867 vyhořela věž, která byla obnovena až v letech 1882 – 1883. Mše svaté se zde konaly nepřetržitě od roku 1743 do 3. 3. 1998. V letech 1990 – 2005 byl kostel šestkrát vykraden a hodně poničen. Pro staticky nevyhovující havarijní stav stropu hlavní lodě byl kostel v roce 1998 pro veřejnost uzavřen. Po postupných opravách věžních prostor zde byla provizorně umístěna kaple. Mše svaté se zde konají na svátek sv. Kateřiny 25. listopadu v 17:00 hodin.

Pozemek s kostelem patří církvi; ve vsi Dolní Podluží vznikl spolek „Sdružení na záchranu kostela svaté Kateřiny v Dolním Podluží“, který si kostel od církve dlouhodobě zapůjčil s cílem jej opravit.

O kostel se stará zmíněné Sdružení na záchranu kostela svaté Kateřiny. Za ty roky jsem měl příležitost být u oprav krovu a střechy, podívat se během oprav do kostela, projít si různorodé sbírky ve věži a ze samotné věže se rozhlédnout po okolí… Nafotit leccos, včetně křížové cesty v interiéru kostela. Prý je nepůvodní, přesunutá z některého z kostelů, zaniklých v severních Čechách v důsledku uhelné těžby. Ta, která tu bývala, snad byla deponována na faru ve VDF a odtud zmizela – kdo ví.

Kostel poskytuje zázemí při různých místních akcích, třeba při Podtolštejnském masopustu. Nebýt spolku, asi by už nestál…

Základní informace o sdružení:

Historie kostela sv. Kateřiny v Dolním Podluží sahá až do 16. století, kdy původní dřevěný kostelík uvolnil své místo kamennému kostelu. V 18. století byl kostel přestavěn v barokním slohu, ale svou současnou novogotickou podobu získal kostel na počátku 19. století. V této podobě přečkal požár věže, která byla poté nahrazena novou, ustál obě světové války, dobu komunismu, aby byl v roce 1998 uzavřen kvůli svému havarijnímu stavu.

Na dnešním stavu kostela však nemá vinu pouze zub času, ale podepsalo se na něm i vysídlení původních obyvatel po II. světové válce, čímž z velké části vymizel vztah obyvatel k tomuto kostelu a historická paměť, která se vztahovala k této památce, zcela zanikla. Velmi těžce také odolával kostel ničivým nájezdům vandalů a vykradačů sakrálních památek. Mnoho hodnotných věcí tak bylo silně poškozeno či nenávratně ztraceno.

Snaha zabránit dalšímu chátrání této památky, která je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek České republiky, vedla ke vzniku občanské iniciativy – Sdružení na záchranu kostela sv. Kateřiny, občanské sdružení. Sdružení, které vzniklo dne 1. 9. 2006 registrací u Ministerstva vnitra ČR pod č.j. VS/1-1/65 012/06-R, si klade za cíl podniknout záchranné práce, které by vedly k statickému zajištění stropní konstrukce kostela, a dále zajistit potřebné finance k celkové výměně stropních trámů. Oprava stropu je v současné době prioritou, na níž závisejí další záchranné práce. K dalším důležitým pracím patří upevnění okenních rámů, osazení ochranných sítí do oken, oprava propadlého schodiště do věže apod. Cílem sdružení je nejenom obnova chátrajícího kostela, ale i jeho údržba, aby tak mohl znova sloužit svému účelu.

Historie kostela (Josef Rybánský)

Kostel v Podluží stál snad již ve 14. století. Svědčí o tom záznamy v konfirmačních knihách a také v registrech papežských desátků. V roce 1411 mělo dojít k výstavbě nového pravděpodobně dřevěného kostela, který měl být těsně před polovinou 16. století nahrazen zděnou stavbou. Její dokončení je datováno letopočtem 1548 na vstupním portálu v pravém bočním průčelí.

Kostel od 16. století prošel několika stavebními úpravami. První, o které víme z literatury, proběhla v letech 1720 – 1734. Stavba byla při těchto úpravách výrazně barokizována. V písemném prameni z 19. století je uváděno, že byl v těchto letech kostel nově postaven. Tato informace je ovšem velmi nepravděpodobná a vznikla zřejmě chybnou interpretací staršího pramene. Anton Hockauf je ve své knize přesnější a píše: „Od roku 1720 do 30. let byl kostel renovován a byly provedeny různé novostavby“. Zrenovovaný kostel byl vysvěcen 27. června 1734. Věž byla dostavována dodatečně. Dokončena byla pravděpodobně v roce 1751. O rok později osadil tesařský mistr Josef Breyer na věž makovici a kříž. Jinde je ovšem uváděno, že stavební práce na věži byly ukončeny až v roce 1756, o čemž měl svědčit letopočet umístěný pod věžním oknem.

Na překladu portálu ve střední ose hlavního průčelí je rytý letopočet 1801, u kterého je nejasné, zda datuje stavební úpravy nebo snad nějaké jiné události spojené se stavbou. Výrazně se na současném vzhledu stavby podepsaly klasicistní úpravy. V roce 1838 byly dokončeny schodišťové přístavby, které opticky prodlužují loď směrem k hlavnímu průčelí. Pravá přístavba zpřístupňuje kromě empor také krov a věž. Levá propojuje pouze empory. Dále byly vystavěny oratoře na obou bočních průčelích. Vlevo byla navýšena starší sakristie z 16. století, vpravo pak zděná předsíň, která vznikla snad při přestavbách v letech 1720 – 1734. Svědčí o tom stav pravého bočního průčelí, který je zachycen na stavebních plánech schodišťových přístaveb a empor z 30. let 19. století. Došlo také k úpravám okenních otvorů. V hlavním průčelí byl ve věži proražen zcela nový otvor, čímž bylo dosaženo přísné osové souměrnosti.

V roce 1867 vyhořela věž. K její obnově došlo až v letech 1882 – 1883. Práce provedl stavební podnikatel Josef John z Horního Podluží a zednický mistr Gürsh z Dolního Podluží. Stavba byla zahájena 30. května 1882. Podle kostelních účtů bylo Josefu Jahnovi v roce 1882 vyplaceno 4 500 zlatých rakouské měny a o rok později obdržel dalších 542 zlatých a 31 krejcarů. V tomto roce byly na věži prováděny již jen dokončovací práce. Hugo Marschner byl vyplacen za blíže nespecifikované zlacení a hodinář Preusger za obnovu věžních hodin. Došlo také ke kolaudaci stavby, kterou provedl c. k. kolaudátor Novotný.

Levé průčelí lodi je proraženo třemi a pravé čtyřmi řadami okenních otvorů ve třech horizontálních osách nad sebou. Okenní otvory jsou obdélné, uzavřené půlkruhovými záklenky. Tvar okenních otvorů kopírují také jejich výplně, které jsou v dolní horizontální ose tvořeny vitrážemi. Na obou zmiňovaných průčelích se dochoval velmi zajímavý soubor vitráží s bohatou výzdobou a vysokou vypovídací hodnotou. Vitráže se zachovaly také ve třech okenních otvorech prosvětlujících presbytář kostela.

Soubor vitráží v lodi je datován do roku 1925 nápisem v dolní části vitráže. Nad datací je též informace o výrobci: „Ausgefertigt von der Kunstglaserei Fritz Lucke Gablonz an der Neisse“. V nápisech jsou také zvěčněni donátoři jednotlivých vitráží. Velmi zajímavá je ikonografická náplň souboru, která se symbolicky váže především k postavě Ježíše Krista.

K osazení novými vitrážemi došlo na naléhání farníků, kteří upozorňovali správce farnosti na špatný stav stávajících oken. Ten souhlasil s výměnou. Nové výplně byly pořízeny na náklady farníků u firmy Fritz Lucke z Jablonce nad Nisou, která si za sedm oken z katedrálního skla v železných rámech s medailony účtovala 5 340 Korun.

Vitráže v presbytáři kostela byly osazené v roce 1912 a vytvořila je firma: „Heinrich Hesse Kunstglasmalerei Haida“. Vitráže 1 a 2 darovala rodina Pergeltů. Náklady na jejich pořízení a osazení činily přibližně dva tisíce korun. Vitráž 3 pořídil za 130 korun místní farář Ferdinand Beer. Z nápisu na vitráži vyplývá, že ji Beer daroval na paměť dvacátého výročí jeho kněžské služby a deseti let působení v podlužské farnosti. Další realizace vitráží od firmy Hesse můžeme najít také v kostele Nejsvětější Trojice v nedalekém Jiřetíně pod Jedlovou nebo v kostele Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí, kde byly okenní výplně osazovány postupně mezi léty 1908 – 1913.

Popis památky:

Obdélné jednolodí s půlkruhovým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. Stavba hladce omítnuta, nečleněna, jen kolem půlkruhově zaklenutých oken jednoduché rámy s klenáky. Při presbytáři v severní a jižní stěně dvoupatrové kaple s trojúhelnými štíty. V průčelí pravoúhlý profilovaný portál s uchy a kapkami, na klenáku Anno 1801. Nad portálem profilovaná nadedveřní římsa. V průčelí 3 půlkruhově sklenutá okna. Věž mírně představena, 1×1 okenní osa, v horní části nad římsou nástavec s nárožními vížkami, věž završena jehlanovitou střechou. Střecha lodi sedlová s polygonálním sanktusníkem. Loď plochostropá se štukovým zrcadlem, vestavěny dvoupatrové dřevěné tribuny. Stěna presbytáře členěna ilusivně malovanými pilastry a kladím, tři velká obdélná půlkruhově sklenutá okna v hlubokých špaletách. Boční stěny lodi prolomeny v severní stěně 4, v jižní stěně 3 patry oken (tvar jako v presbytáři). Kaple na čtvercovém půdorysu sklenuty valeně, sakristie při severní stěně s lunetami. Dvoupatrové plochostropé oratoře.