Kaple Božího Těla u kostela svatého Jiří v Horním Slavkově

Poblíž areálu kostela svatého Jiří v Horním Slavkově v odbočce z ulice Kostelní u domu čp. 169 stojí  kaple Božího Těla.

Na informační tabuli:

Kaple Božího těla stojí v horní části Kostelní ulice. Jde o obdélníkovou barokní kapli vybudovanou v roce 1736, s lucernou na střeše a zbytky dobových maleb v interiéru. Jejich autorem je zřejmě tachovský malíř Matheus Mathiowicz, a mimo jiné na nich zobrazuje i dobovou podobu pevnostního kostele sv. Jiří. Kaple je jedinou z mnoha kapliček na území města, která se dochovala až do současnosti.

Na wiki (doplněno z dalších zdrojů):

Kaple Božího Těla je barokní stavba v Horním Slavkově v okrese Sokolov. Nachází se ve svažitém terénu při hřbitovní zdi, východní od kostela svatého Jiří. Kaple je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Kaple byla postavena roku 1736 na místě, kde původně stávala dřevěná kaple. Ta byla postavena na paměť událost, jež se odehrála v noci z 19. na 20. března 1702, kdy zloděj ukradl z děkanského kostela svatého Jiří mešní náčiní (kalich, monstranci a ciborium s hostiemi). Posvěcené hostie vysypal na vršku za hřbitovem, kde je brzy ráno našla kolemjdoucí dívka. Původně je sesbírala do zástěry, domnívajíc se, že jde o bílé růže. Když zjistila svůj omyl, odložila je a zděšeně běžela pro děkana Christopha Bernbrocha, který je s velkým zármutkem sesbíral a s největší pokorou odnesl zpět do kostela. Na místě nalezených hostií byla ještě téhož roku postavena dřevěná kaple. Po druhé světové válce kaple chátrala, což dokladují dobové fotografie. V roce 2010 byla kaple opravena.

Architektonicky jednoduchá kaple byla postavena na osmibokém půdorysu. Na plechové stříšce, původně kryté šindelem, stojí zděná polygonální lucerna se stříškou ve tvaru jehlanu. Brzy po dostavbě, pravděpodobně ještě v roce 1736, byly v interiéru provedeny nástěnné malby. Veškeré stěny a strop lucerny byly pokryty freskovou výmalbou. Anton Gnirs se domníval, že jejich tvůrcem mohl být tachovský malíř Matheus Mathiowitz. V současnosti převládá názor, že s vysokou jistotou byly dílem Eliáše Dollhopfa. Na čelní stěně byla vyobrazena Poslední večeře Páně s učedníky okolo stolu. Nad scénou se vznášel Bůh Otec a pod ním Duch svatý v podobě holubice. Na jižní stěně se nacházelo vyobrazení kostela svatého Jiří, nad ním scéna s Ábelem a Melchisedechem. Další motiv zobrazuje původní oltář tohoto kostela. Nad výjevem oltáře byla namalována archa úmluvy se zlatou nádobou s manou a scéna sbírání many na poušti. Nad vchodem byla vyobrazena scéna s andělem, udělujícím svátost oltářní klečící dívce. Na plochém stropu v lucerně vyobrazil malíř Boží oko s hlavičkami andělů. Původní fresky, nyní již restaurované, byly v minulosti silně poškozeny nešetrnými přemalbami, postupným chátráním a vlhkostí. V interiéru se proti vstupu nachází hrob s Kristovým tělem.

Kaple je kulturní památkou:

Barokní kaple stojící na svahu u kostela sv. Jiří. Půdorys kaple je čtvercový s okosenými rohy. Průčelí je s hlubokou špaletou s půlkruhovým zakončením, vstup kaple je pravoúhlý s žulovým ostěním s nadsvětlíkem. Střecha stanová, završena zděnou lucernou.

Kaplička umístěna na svahu východně kostela sv. Jiří. Značná svažitost terénu je vyrovnána mohutným soklem. Půdorys kaple je čtvercový, stavba má okosené rohy a zvýrazněné průčelí s hlubokou špaletou s půlkruhovým zakončením, vstup do kaple po třech kamenných stupních je rámován pravoúhlým žulovým ostěním s nadsvětlíkem. Střecha stanová, krytá plechem, završena zděným tělesem lucerny (čtverec s okosenými rohy), s barokní dřevěnou profilovanou římsou (nejhodnotnější prvek z období výstavby). Lucerna nasvětlena čtveřicí oken dělených na kříž a ukončena věžičkou s makovicí a křížem. Interiér opět na půdorysu čtverce s okosenými rohy, stěny přecházejí plynule v klenbu, prolomenou ve středu pro čtvercový otvor lucerny. Původní dlažba je ze žulových desek. Interiér kaple je celý zdoben nástěnnými malbami od Eliase Dollhopha. Od spodu asi do výše 80 cm probíhá iluzivní malovaný sokl s vykrajovanými rámy a německým nápisem uvnitř. Stěna vpravo zdobena malovaným výjevem s pohledem na areál kostela sv. Jiří ve Slavkově. Stěna levá zdobena také malbou – průhledem do interiéru kostela. Na čelní oltářní stěně scéna Poslední večeře Páně, nad ní je zobrazen výjev sv. Trojice s obláčky a andílčími hlavičkami. Okosené stěny kaple zdobeny malovanými výjevy. Na stěně při vstupu motiv „Svaté přijímání“. V ploše stěny nad oltářem nápisová páska s německým textem. V lucerně ve středu plochého stropu malba Božího oka s andílčími hlavičkami.

Kaple je významným dokladem místní události. Byla postavena r. 1736 na místě starší dřevěné stavby z r. 1702, postavené na paměť nálezu hostií ukradených z místního kostela sv. Jiří. Na stěnách kaple cenné malby popisující tuto událost od významného malíře regionu.

V knize Eliáš Dollhopf – barokní malíř západních Čech (vydali Vladimír Prokop a Lukáš Smola ve spolupráci s Muzeeum Cheb 2013) je na str. 24-25 podrobný rozbor přítomnosti malíře v době výstavby kaple v Horním Slavkově a jeho předpokládaném autorství, včetně podrobného popisu maleb.

V prvním svazku perfektní knihy Sokolovsko: Umění, památky a umělci do roku 1945:

V těsné blízkosti hřbitovní zdi se nachází kaple Božího těla (Corpus Christi), jež byla postavena roku 1736 na místě, kde stála původně kaple dřevěná.  Architektonicky jednoduchá kaple má oktagonální půdorys a na původně šindelem pokryté stříšce je zbudována zděná polygonální lucerna s jehlancovitou stříškou. Záhy po dostavění (ještě 1736?) vznikly v interiéru nástěnné malby, jejichž autorem by dle domněnky Antona Gnirse mohl být Matthäus Mathiowitz. Při vědomí nových souvislostí převládá v současné době názor, že fresky namaloval Eliáš Dollhopf – mnohé napovídají typika vousaté tváře Boha Otce i apoštolů, grisaillové malby v kartuších a cviklech, popřípadě užití zlatavě žlutých tónů.

Strop lucerny i veškeré stěny kaple byly pokryty freskovou výmalbou. Na čelní straně byla vyobrazena Poslední večeře Páně s učedníky okolo stolu, nad scénou se vznášel Bůh Otec patriarchálního vzezření a pod ním Duch svatý v podobě holubice. Na jižní stěně se nacházelo dokumentárně cenné vyobrazení děkanského kostela sv. Jiří, jež však utrpělo nešetrnými přemalbami. Další výjev zachycuje původní hlavní oltář děkanského kostela (dílo z roku 1665) – právě z tohoto oltáře bylo mešní nádobí zcizeno.

Nad vchodem se nacházela scéna s andělem, udělujícím svátost oltářní klečící dívce. Ve cviklech nad výjevem oltáře byla v grisaillové technice provedena archa úmluvy se zlatou nádobou s manou, dále scéna sbírání many Izraelity na poušti, nad vyobrazením kostela sv. Jiří pak scéna zřejmě s Abelem a Melchisedechem. V dalších polích se necházely výjevy Jákobova snu a Zvědů v zaslíbené zemi. Na plochém stropu v lucerně zachytil malíř Boží oko s andělskými hlavičkami.

Původní fresková výzdoba byla velice poškozena nejen nešetrnými přemalbami, ale po válce postupným chátráním a vlhkostí). Před vznikem publikace proběhlo restaurování fresek, ale zdá se, že jejich nová tvář je velice vzdálena původnímu rukopisu… Přímo proti vstupu do interiéru se ještě nachází hrob s Kristovým tělem.