Pomník obětem 1. světové války v ulici U Parku v Rumburku

V Parku přátelství v ulici U parku v Rumburku stojí torzo monumentálního pomníku obětem 1. světové války.

Mohutná stavba na místě bývalého hřbitova stranou dění a většinové pozornosti, kterou já osobně vzal na vědomí v okamžiku, kdy u ní Město Rumburk začalo organizovat pietní akt ke Dni válečných veteránů. Od té doby již mnohokrát zazněla díky Ester a ostatním jeho historie i plány do budoucna, které jsou bohužel stále jen oněmi plány…

Spolek pro vojenská pietní místa:

Poznámka: Na památníku byly původně umístěny kamenné desky se jmény padlých občanů a 2 sochy. Nic z toho se již nedochovalo, památník je v současné době ve špatném stavu.

Památník obětem války (1934) v městském parku byl navržen architektem Hansem Jägerem z Děčína, žákem J. V. Myslbeka. Postavil ho Ladislav Jäger. Na sochařské výzdobě se podílel také Josef Bazant z Rumburku. Jedna ze soch znázorňovala polního kuráta, druhá vojáka. Desky nesly jména padlých rumburských mužů z let 1914-1918, kteří bojovali v Rakousko-Uherské armádě.
(zdroj: Informační cedule v parku vedle památníku.)

Jména padlých která byla původně umístěna na památníku:
Edmund Anderle *1896 +1915, Josef Beránek *1896 +1915, Franz Berger *1896 +1916, Franz Emil Bergmann *1872 +1915, Josef Böhm *1890 +1916, Rudolf Böhme *1892 +1915, Anton Böhmer +1915, August Bräuer *1885, Oskar Breuer +1915, Anton Bundesmann *1884 +1915, Johann Diessner +1915, Josef Diessner +1915, Johann Dietrich *1882 +1915, Johann Donath *1883 +1915, Karl Eichler *1900 +1918, Alois Eisert *1872 +1918, Emil Elstner *1873 +1916, Franz Elstner *1891, Heinrich Elstner *1870 +1917, Karl Elstner +1918, Rudolf Elstner +1915, Franz Engelmann +1915, Rudolf Fährmann *1878 +1916, Oskar Flor *1878 +1918, Georg Frank *1898 +1918, Anton Friese *1884 +1916, Rudolf Friese +1914, Franz Fritsche *1896 +1918, Rudolf Führich *1896 +1916, Heinrich Gampe +1914, Robert Gampe +1915, Rudolf Gampe +1914, Franz Gärtner *1874 +1918, Wenzel Görner *1875 +1915, Heinrich Goth *1897 +1916, Hermann August Grohmann +1916, Heinrich Grolms +1915, Heinrich Gröschel *1885, Heinrich Grünwald *1893 +1916, Johann Grünwald *1880 +1915, Rudolf Josef Grünwald +1914, Oskar Grützner +1917, Franz Günther *1898 +1917, Otto Günther *1880 +1915, Johann Günwald +1918, Heinrich Günzel *1895 +1916, Josef Haase *1888 +1915, Josef Hampel *1894 +1915, Josef Hampel *1873 +1915, Josef Hanich *1895 +1916, Anton Hartenberg +1914, Otto Heine +1918, Emil Heizmann +1918, Josef Hentschel +1916, Johann Herbrich *1874 +1917, Josef Herbrich *1879 +1917, Julius Johann Hermann *1889 +1915, Richard Herzka *1882 +1918, Heinrich Ferdinand Holfeld *1896 +1915, Johann Hroch +1915, Karl Jeschke *1899 +1917, Florian Kade +1918, Gustav Adolf Kade *1885 +1915, Johann Kade +1917, Johann Kade +1914, Engelbert Kamitz +1918, Karl Katuz *1879 +1915, Franz Keil *1892 +1914, Franz Kiesslich *1871 +1918, J. Kiesslich *1893 +1916, Karl Kiesslich *1894 +1915, Karl Kiesslich +1915, Josef Kirschner *1876 +1915, Rudolf Kirschner *1889 +1915, Anton Hermann Klinger *1889 +1916, Heinrich Klinger +1918, Rudolf Klinger *1896 +1915, Rudolf Klinger *1888 +1916, Konrad Klockenmayer *1880 +1917, Franz Knechtel *1869 +1918, Franz Knespel +1914, Karl Knobloch *1877 +1918, Rudolf Knobloch +1915, Edmund Krause +1916, Josef Krause +1914, Karl Kube *1878 +1916, Franz Kudlitz +1916, Franz Kühnel *1885 +1917, Heinrich Kühnel *1875 +1917, Rudolf Alois Kühnel *1896 +1915, Johann Ferdinand Kumpf *1890, Ferdinand Kumpfe *1893 +1915, Anton Kunst *1897 +1917, Robert Leis *1892 +1914, Alois Liebisch +1917, Rudolf Löhnert +1918, Franz Lumpe *1879 +1917, Johann Lumpe *1915, Rudolf Machacek +1915, Franz Mai +1915, Rudolf Mann +1914, Josef Marschner +1918, Josef Mauermann *1896 +1915, Anton Menzel *1914, Johann Menzel +1915, Alfred Müller *1886 +1916, Heinrich Johann Müller *1894 +1915, Rudolf Müller +1918, Alois Münzberg *1868 +1917, Ferdinand Neubaer *1866 +1916, Paul Neubaer +1918, Anton Heinrich Otto *1892 +1916, Franz Josef Otto *1884 +1915, Johann Otto +1917, Josef Franz Otto *1868 +1917, Franz Palme *1888 +1915, Franz Papritz *1889 +1915, Anton Parth +1916, Rudolf Patzelt *1895 +1915, Wenzel Pietschmann *1896 +1917, Karl Pihan *1894 +1918, Karl Pohl *1875 +1916, Hermann Pokorny +1917, Anton Hermann Pollak +1915, Josef Porsche *1891 +1914, Hubert Robert Prade *1878 +1915, Franz Preis +1915, Moriz Prokop *1881 +1915, Rudolf nebo Adolf Reinisch *1812 +1918, Rudolf Reisegast *1891 +1916, Stefan Renger *1891 +1918, Anton Richter *1881 +1914, Josef Riedl *1877 +1917, Johann Rösler +1914, Franz Salm +1914, Heinreich Salomon +1917, Josef Salomon *1883 +1916, Wilhelm Schild *1898 +1917, Anton Schindler +1914, Josef Schindler *1890 +1915, Adolf Schmitzer *1887 +1916, Pius Schnabel *1883 +1915, Heinrich Schneider *1893 +1917, Adolf Scholze *1869 +1917, Rudolf Schossing *1886, Julius Schubert *1897 +1918, Rudolf August Schubert *1891 +1914, Johann Schüchel +1917, Walter Schwarz *1898 +1918, Emil Schwarzbach *1882 +1914, Franz Josef Seemann *1896 +1915, Adolf Seifert +1919, Adolf Sieber *1883 +1918, Johann Sieber *1894 +1916, Johann Sieber *1896 +1918, J.Simchen *1895 +1915, Alois Stanka *1874 +1918, Johann Stephan *1877 +1917, Josef V. Suchert +1914, Bernard Tippelt +1915, Johann Tippelt *1893 +1915, Josef Tittel *1883 +1917, Josef Johann Trieb *1891 +1914, Hugo Tritschel *1877 +1916, Ernst Tscherner +1916, Dominik Ulbrich +1914, Johann Vetter *1888 +1914, Wenzel Vetter +1918, Johann Vrschinsky *1886 +1916, Karl Wagner +1916, Gustav Walter +1917, Franz Wanek *1895 +1915, Otto Wanke *1876 +1915, Alfred Weber *1891 +1916, Alfred Weber *1890 +1916, Emil Weber *1895 +1915, Josef Weber *1893, Georg Wenschuch *1896 +1915, Anton Wenzel *1897, Franz Wenzel *1886 +1916, Josef Winkler *1880 +1917, Rudolf Winkler +1915, Johann Wollmann *1873 +1916, Wilhelm Worm *1881 +1916, Adolf Wurst +1917, Wenzel Wysuschil *1896 +1915, Rudolf Zettlitz *1895 +1915, Anton Zippert +1915.
(zdroj CEVH MO ČR)

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE4212-54020:

Stavba pomníku je cca 7 m vysoká, 5 m široká a a 9m dlouhá. Na zadní stěně byly kamenné desky se jmény padlých občanů v 1. světové válce. Po levé a pravé straně v obloucích stály kamenné sochy. Desky ani sochy se nedochovaly. Jména padlých byla zjištěna a jsou uvedena v seznamu (viz výše).

V knize Tatíčku, vrať se k nám! 4 – Pomníky velké války na Děčínsku a Ústecku:

Myšlenka na stavbu rumburského pomníku padlým vzešla roku 1915 od místního spolku vojenských vysloužilců a k jejímu oživení došlo opět roku 1921, kdy byl ustanoven pomníkový výbor.

Návrh pomníku vytvořil renomovaný děčínský sochař Hans Jäger, který měl úzké vazby na Rumburk, kde působil jako stavitel jeho bratr Ladislaus Jäger. Ten se také ujal stavební části projektu, jehož dokončení oddálily především práce na sochařské výzdobě. Patrně z časových důvodů vytvořil Hans Jäger pouze jednu ze dvou soch válečníků, jež měly zdobit pomník, a zhotovení druhé bylo zadáno rumburskému sochaři Josefu Bazantovi.

Odhalení pomníku se uskutečnilo 15. června 1934 v den oslav 82. založení místního spolku vysloužilců (schválení stanov v roce 1852). Slavnost zahájila v devět hodin ráno polní mše sloužená na hlavním náměstí děkanem Friedrichem Fischerem. Poté prošel městem průvod veteránských spolků zakončený na střelecké louce, kde se uskutečnilo dekorování zasloužilých členů spolku (zejména členové 40 a 25 let ve spolku organizovaní). Kolem třetí hodiny odpoledne se účastníci přesunuli k pomníku. Zde ke shromáždění promluvil předseda spolku vysloužilých kamarádů Heinrich Kühn a po něm přednesl hlavní projev děkan Hans Keil z Lipové. Odhalení pomníku proběhlo za zvuku písně „Měl jsem kamaráda“ a bylo doprovázeno vyzváněním kostelních zvonů a výstřely z moždířů. Na závěr zazněla báseň „Das treue Deutsche Herz“, po níž starosta města Wenzel Peschek převzal pomník symbolicky do péče.

Monument provedený z tepelského trachytu je postaven v městském parku na vyvýšené terase se dvěma schodišti a má podobu kruhového pavilonu se čtveřicí štíhlých pilířů vynášejících hladké nečleněné kladí, na němž býval umístěn nápis „DIE HEIMAT IHREN SÖHNEN“. Na pavilon navazuje široká zeď původně doplněná nápisovými deskami a sochařskou výzdobou. Šestici desek se jmény padlých doprovázely válečné letopočty a symbol řeckého kříže. V postranních nikách byly na nízkých podstavcích osazeny dvě sochy uniformovaných vojáků. Figura na pravé straně zobrazovala truchlícího vojáka opírajícího se o pušku, zatímco na levé straně byl zachycen polní kurát s rukama sepjatýma v modlitbě a vojenskou přilbou položenou u nohou.

Po osvobození v roce 1945 byl pomník zbaven nápisových desek i sochařské výzdoby a v roce 1978 prošel adaptací na památník československo-sovětského přátelství. V rámci těchto úprav byl osazen novými plaketami a nápisy, které byly záhy po roce 1989 odstraněny.

O pomníku také v knize Rumburská zastavení (Ester Sadivová, Olga Vodáková, Josef Rybánský – Město Rumburk 2012):

Pokud se chceme zastavit v Parku přátelství u torza památníku obětem Velké války, musíme se v historii vrátit ještě o kousek zpátky. A s čím jiným začít než zmínkou, že se vlastně zastavíme na pozemku bývalého – v pořadí druhého – rumburského hřbitova. Ten byl v provozu až do roku 1881 a posledním pohřbeným byl tkadlec Wilhelm Winkler. Pozemek věnoval pro potřebu hřbitova 31. prosince 1571 Christoph Šlejnic.

Rekultivace pozemku pro účel parku byla dílem členů Okrašlovacího spolku. … Když přišla doba … aby nezůstala zapomenuta jména desítek místních obětí celosvětového konfliktu, byl park vybrán jako nejvhodnější místo pro pietní setkávání.

Působivý památník o váze 1 100 centů, vytesaný z trachytu z Teplé, vysoký 4,5 m. … Ve střední části byla na mramorových deskách bronzovými písmeny zvěčněna jména padlých první války. Do Rumburku se nevrátilo z bojiště 302 mužů. … Před památníkem byla založena terasová parková úprava, aby tak bylo místo co nejvhodněji pietně upraveno … Místo starého hřbitova bylo pro památník zvoleno úmyslně, aby byla symbolicky provázána minulost, současnost a budoucnost, jak uvedl ve svém slavnostním projevu tehdejší starosta Wenzel Peschek (1930-1938). … Verše recitovala paní Schreiberová. Píseň „Věrné německé srdce“ přednesl mužský pěvecký sbor a zahrála spolková hudba.