Socha kamzíka na Jelením skoku v Karlových Varech

Jedním ze symbolů Karlových Varů se stala truc socha, protimluv – kamzík na Jelením skoku.
Na wiki:

Socha Kamzík, nazývaná Jelení skok, stojí na skalním útesu v lázeňských lesích a neodmyslitelně patří ke Karlovým Varům. Vznikla v roce 1851 v ateliéru berlínského sochaře Augusta Kisse. Původní zinková socha byla roku 1984 zničena. Kopii z bronzu zhotovil v roce 1986 karlovarský sochař Jan Kotek.

Dle staré pověsti si právě zde císař a král Karel IV. léčil své nemocné údy. Jednoho dne v lesích, právě v místech, kde nyní vyvěrají horké prameny, lovecká družina Karla IV. lovila zvěř. Jeden ze psů zavětřil jelena a pustil se do jeho pronásledování. Jelen bojoval o život a podařilo se mu utéct díky skoku ze skály. Bohužel pes neuměl skočit tak daleko a spadl do tůně s horkou vodou. Začal výt bolestí a jeho nářek přivolal lovce. Ti psa z vody vytáhli a o události zpravili Karla IV. Karel se poté na místo vydal s družinou, aby tam sám obdivoval nevšední dílo přírody. Po poradě se svými lékaři usoudil, že tato horká voda by mohla pomáhat proti nemocem a být i jinak užitečná. Vodu sám užil a seznal úlevu a zlepšení. Nařídil, aby místo kolem pramene bylo osídleno. To se také stalo a tak, dle legendy, vznikly lázně Karlovy Vary. Skála, ze které jelen skočil a zbavil se tak svého pronásledovatele, se od té doby nazývá Jelení skok.

V roce 1850 se místní radní nechali inspirovat legendou a rozhodli na skálu nad řekou Teplou umístit sochu jelena. Když však spočítali finanční náklady na vznik sochy, byla idea jelena nahrazena myšlenkou alespoň zde umístit pamětní desku. Této nerozhodnosti a finančních problémů města využil bohatý podivín a milovník Karlových Varů baron August von Lützow a roku 1851 tajně umístil na městem určené místo kovovou sochu kamzíka, kterou objednal u berlínského sochaře Augusta Kisse. Před městskou radou se pak hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s teorií, že z této strmé skály do propasti skočil jelen, mohl tak učinit pouze kamzík.

Socha stála na skále do roku 1984, kdy byla poničena neznámým vandalem. Tenkrát však byla také silná vichřice a historikové připouštějí, že i ona mohla být příčinou poničení sochy.

Od 10. dubna 1986 je zde nainstalovaná přesná bronzová replika karlovarského sochaře Jana Kotka.

Místo zvané Jelení skok tvoří socha Kamzík, která je umístěna na špičaté asi 10 metrů vysoké žulové skále v lázeňských lesích nad ulicí Stará louka. Původní plastiku zhotovenou v zinku po jejím zničení nahradila věrná bronzová kopie, jejíž údajná váha je 80 kg.

V médiích:

„V roce 1850 se městská rada rozhodla, že památný skok uctí. Nejdřív měli velké oči, chtěli nechat udělat bronzového jelena v nadživotní velikosti. Pak ale spočítali, kolik by to stálo, a začali redukovat, až skončili u pamětní desky,“ říká historik Stanislav Burachovič. To bylo něco pro barona Lützowa. V Berlíně nechal u slavného sochaře Augusta Kisse vyrobit sošku kamzíka, kterého dopravil do Varů. V roce 1851 jej nechal tajně v noci připevnit na skálu.

„Druhý den si toho lidé všimli a všichni se divili, proč v lese na skále stojí nějaká koza. Baron Lützow se k akci přiznal. Radní byli rozčilení a předvolali si Lützowa, aby ho pokárali, spíše mu vynadali. Ale on jim řekl zhruba – Vážení pánové, já jsem byl celý život lovcem a myslivcem a znám mentalitu vysoké zvěře. A já tvrdím, z této strmé skály do propasti rozhodně žádný jelen neskočil. Pokud tady v minulosti něco skákalo, musel to být kamzík,“ pokračuje Burachovič.

Traduje se dokonce, že když už kamzík na skále stál, nechala rada na k němu vedoucí stezku postavit stůl a u něj se vybíralo vstupné. Kamzík se stal postupně nezastupitelným symbolem. Objevoval se na pohlednicích, propagačních předmětech.

Původní kamzík byl dutý a odlitý ze zinku. Od 10. dubna 1986 stojí na Jelením skoku jeho naprosto přesná replika, odlitá z bronzu. Jejím autorem je karlovarský sochař Jan Kotek. „V roce 1984 k nám přišel do muzea člověk a říká – Někdo shodil kamzíka, pojďte si posbírat střepiny. Mysleli jsme, že si dělá legraci, ale šli jsme tam. Okolo skály se válelo asi sto padesát střepů. Co jsme našli, jsme posbírali do pytle, ale hlava chyběla. To byla záhada. Město pak pověřilo Jana Kotka, ten si pytel se střepy odnesl, skládal je dohromady a nakonec udělal sádrový model, velice věrný. Někdy za dva měsíce na nás zazvonil nějaký Němec, že šli procházkou k Linhartu a našli kamzičí hlavu. Mudrovalo se, že kamzíka shodili vandalové. Tehdy ale byla obrovská vichřice a podle mne ho spíš shodil vichr,“ vzpomíná historik.

Jak říká, ocenil tehdy, že město v dobách hlubokého socialismu neváhalo a do nového kamzíka okamžitě investovalo. To jen svědčí o jeho výjimečnosti jakožto symbolu světových lázní.