Bývalá plynárna ve Hřensku

V rokli, vytvořené bezejmenným potokem, stojí tak trochu skryta ve Hřensku atraktivní stavba bývalé plynárny.

Prazvláštní umístění vysoce fotogenického objektu má jednoduchý důvod – bezpečí obce. Při případném výbuchu zde vyráběného acetylenu by to schytaly okolní skály, nikoli zástavba obce…

V knize Nejkrásnější památky Českého Švýcarska:

Acetylenová centrála ve Hřensku

Malebný objekt plynárny se secesními prvky byl postaven pod Janovskou vyhlídkou, při starobylé kostelní stezce Streckweg, která směřovala k Janovu. Víceúrovňová kamenná stavba z nahrubo opracovaných kvádrů pochází z roku 1905. Hřensko patřilo mezi několik prvních obcí v českých zemích, v nichž byla acetylenová centrála vybudována. V regionu se objevila ještě jedna – roku 1908 ve Chřibské.

Finančně výhodné acetylenové „světlo budoucnosti“ bylo v období přelomu 19. a 20. století velebenou technickou novinkou. Ve 20. letech 20. století byly centrály pro vysokou výbušnost a hořlavost acetylenu a několik havárií zrušeny. Před zprvu průkopnickým osvětlením dostala po 1. světové válce přednost elektrická energie.

Nové využití mělo objektu plynárny v Hřensku přinést období 1. republiky. Myšlenka zřídit zde podnik s poetickým názvem a pochybnou pověstí Noční motýl se neprosadila.

V současnosti budova slouží k rekreačním účelům.

Plynárna byla vybudována v boční rokli přímo nad potokem, který vtéká do Kamenice. Dostatek vody byl nezbytnou součástí chemického procesu, při němž se v centrále z karbidu vápenatého vyvíjel acetylen. Bezbarvým plynem se napájely čtyři desítky lamp veřejného osvětlení ve Hřensku.

Budova sice stále slouží k rekreaci, ale pokud pamatuji, prostřídala několik majitelů i vcelku neradostná období. Momentálně je tu penzion Stará plynárna, který na webu z historie uvádí:

Kamenná budova Staré plynárny byla postavena v roce 1905 německými dělníky na výjimečném místě v obci Hřensko mezi skalami a na toku potoka. Sloužila jako plynárna na acetylenový plyn a zásobovala svítiplynem dvanáct nedalekých obytných domů…

Budova plynárny byla postavena na vhodně zvolném místě, v poměrně úzké rokli, aby v případě výbuchu nebyly ohroženy obydlené domy v obci. Ke svému účelu sloužila přibližně dvacet let, poté chátrala až do roku 2005, kdy ji velmi vkusně zrekonstruoval soukromý majitel.

Historka o duchovi:
Čerstvě po otevření plynárny se otrávil při výrobě acetylenu jeden z německých dělníků. Zjistilo se, že byly porušené bezpečnostní předpisy a tak, aby za to tamní nadřízení nebyli stíháni, zavolali svého známého doktora, který dělníka ohledal a napsal do protokolu místo smrti otravou, že smrt nastala selháním organismu a celkově stářím dělníka. Dělníka pochovali 200 metrů nad plynárnou, kde je hřbitov. Pochopitelně duši dělníka se to nelíbí a proto se do plynárny každý měsíc při úplňku vrací a straší.

Další info:

Plynárna byla postavena v roce 1905 ve stylu středověkého hradu. Za svého asi dvacetiletého provozu zásobovala plynem dvanáct nedalekých obytných domů. Umístění v rokli nebylo náhodou, ale z bezpečnostních důvodů, aby v případě výbuchu nebyly ohroženy okolní domy.

V šedesátých letech minulého století byl objekt plynárny upraven na rodinné bydlení, přesto však dál chátral. V roce 2004 ruinu koupil soukromník a budovu plynárny zrekonstruoval do původní podoby.

Objekt není památkově chráněn, přesto má v Památkovém katalogu záznam:

Stavba a je situována na plošině, kterou tvoří kamenná terasa, vybudovaná v ústí bočního údolí, na potoce. Budova bývalé plynárny je členěna do tří částí, hlavní dvoupodlažní budova byla strojovnou. Střecha a nároží jsou osazeny s kuželovými stříškami.

Bývalá plynárna se nachází ve skalnatém údolí u potoka, na kamenné terase. Vlastní plynárna je zděná z cihel, průčelí jsou obložena kamennými kvádry. Jádro stavby a zároveň její nejvyšší část tvoří strojovna. Dříve byla pravděpodobně zastřešena kupolí, v současné době má plochou střechu, krytou lepenkou. Osvětlení zajišťují úzká obdélná okna. Ke strojovně přiléhá přízemní vstupní část s jednou místností a s verandou, přístupná po schodišti z kamenných stupňů. Verandu tvoří čtyři pilíře, nesoucí sedlovou střechu s polovalbou. Vlevo od verandy je pak třetí část stavby, obsahující samostatnou provozní místnost, přístupnou z verandy. Její průčelí člení čtyři úzká vysoká okna a zakončuje zvlněný štít s dvěma okny.

Jde o pozoruhodnou technickou stavbu s hodnotným architektonickým ztvárněním, dochovanou bez větších pozdějších změn. Stavba je navíc působivě situována do svého přírodního okolí. V našem regionu je tento typ stavby zcela ojedinělý.