Je polojasno. Slunce se chvílemi opírá do betonových a asfaltových cest mezi budovami. Rozpaluje je a ty ohřívají vzduch, který je naplněn neznámými pachy a vůněmi. Nejsme ve svém světě. Jsme na průzkumu.
Po chvíli bloudění vzájemně si podobnými ulicemi nacházíme restauraci, kam jsme měli namířeno. Vítají nás nečitelné barevné cedule. Do lokálu se vchází kolem kuchyně, takže je všechno pěkně na očích. Ochotný číšník nás usazuje u velkého stolu v rohu. Jídelní lístek není třeba hledat, mají tu jen tři jídla a drtivá většina příchozích to ví. Objednáváme si třikrát Bun bo nam bo. S nápoji se tu nezdržují. Pro toho, kdo má problém je k dispozici u kuchyně nádoba s čajem … asi.
Po chvíli dostáváme každý velkou mísu rýžových nudlí s masem, zeleninou, praženou cibulí, oříšky a bůhví čím ještě. K tomu malou misku horkého zeleninového vývaru. Poučenější vědí, že vývar patří nalít do nudlí. Činíme tak a jíme. Je to dobré. Je to dost dobré. Každé druhé sousto přináší novou kombinaci chutí. Jíme pomalu a užíváme. Při tom je čas pozorovat lokál. Evropané tady v počtu prohrávají s asiaty, ale je znát, že mnozí sem nacházejí cestu pravidelně. Nelze také zapomenout na jemně nasekanou papriku na malém talířku. Kdo si jí přidá do jídla, jí poněkud rychleji.
Po jídle je čas na další průzkum. Na řadě jsou trhy. Vcházíme do jedné z nekonečných budov a za chvíli nevíme, kudy jsme sem vešli. Pravoúhlé uličky jsou si navzájem podobné, velkoobchody s čímkoliv se střídají s maloobchody. Jejich majitelé a majitelky většinou právě obědvají, většinou něco velmi podobného co jsme měli my, ne-li úplně to samé. Zákazníků je v tuto dobu málo, a tak na rohu uliček u stolku několik trhovců hraje karty. Stokoruny v rozích stolku prozrazují, že o sirky to asi nebude. V dalších uličkách průběžně potkáváme prodavače prý pekelně sladké kávy, výrobce džusů přímo z ovoce a trhovce dalších pochutin. Zkusil jsem smaženou těstovou kuličku obalenou v cukru. Uvnitř byla rozbředlá cizrna, ale nebylo to špatné.
Té Asie jsme viděli jen kousek, ale na první výpad to stačilo. Při odjezdu jsem se ve vrátnici staré továrny cítil jako na hraničním přechodu. Za sebou jsme nechali malou Hanoj – tržiště SAPA v Praze – Libuši.
