Tiské stěny

Už jednou tu příspěvek o Tiských stěnách byl, o vyhlášeném skalním městě a okruzích v něm. Jenže Tiské stěny u Turistické chaty nekončí, pokračují směrem ke Sněžníku, a to v násobně větší délce…
Což jsem si dlouho neuvědomoval. Naštěstí přišlo tradiční postrčení od znalce místní krajiny (díky, Jiří) a při zcela jiné příležitosti proběhl návrat zpět k dopravním prostředkům z jiné trasy do Tisé po hřebeni skal, o nichž jsem do té doby neměl tušení…

Oficiální popisy zužují pojem jen na zmíněné značené okruhy, tuhle druhou a větší oblast v podstatě zatajují. Je třeba najít jména některých skal, aby člověk narazil alespoň na něco. Podrobný lezecký průvodce zde ->

Nevede sem žádná oficiální cesta, byť na místě zjistíte, že jsou tu zamalované žluté turistické značky (dnes žlutá vede pod skalami). Lze jen hádat, že důvodem přeložení značky a „upadnutím v zapomnění“ je fakt, že tu narazíte na mnoha místech na zákazové pásky a varovné tabule – jde o ptačí hnízdiště, byť ne tak proslavené a ostře hlídané jako na území NP. Takže občas se na hranu skal a k některým vyhlídkám nedostanete. Ale i to, co přístupné je bez omezení, stojí za to. Na rozdíl od výše zmíněného profláklého skalního města poskytuje tenhle terén odlišný pohled do krajiny, a i když tu není tolik skalních útvarů jako tam, značených a pojmenovaných, přece jen je tu co obdivovat. Tím nej je asi Doga, útvar impozantní a fotogenický. Pro mne jako nelezce a dívače byl největším objevem viklan, o němž jsem nedokázal nikde najít ani zmínku…

Turistický popis:

Vysoká skalní hradba táhnoucí se od východního konce obce Tisá až téměř k osadě Sněžník.

Vypíná se nad údolím Liboucheckého potoka nad obcemi Libouchec, Kamenec, Modrá a Jílové. Hned z počátku pískovcové stěny stojí dominanta – vysoká skalní jehla Věž Dogy. Dříve zvaná Zsigmondturm po význačném alpském horolezci, který v mládí zahynul v horách.

V historické době byla označována jako Švédská stráž.

Podle zvěstí za doby třicetileté války měli zde Švédové strážní hlídku, která by je upozorňovala na blížící se císařské vojsko. Zhruba v polovině masivu se nalézá Rajská věž, nejvyšší útvar celé oblasti. Nad stěnou, již blízko osady Sněžník, bývala dříve obora značné rozlohy, kde se chovala jelení zvěř.

Jeleny dovezené z ciziny zde přikrmovali vedlejšími produkty z ústecké Schichtovy továrny na mýdlo. Proto se tento oblíbený produkt pro domácnost též nazýval Jelení. Zvěř zde velmi dobře prospívala a zdejší jeleni se chlubili mnohým parožím, za něž získávali na soutěžích medaile. Jenže po té byly všechny trofeje a ceny anulovány z důvodu umělého přikrmování.

Pod stěnami se až do roku 195 nalézala malá osada Havraní. Místo, kde stávala zájezdní hospoda opředená mnoha pověstmi, působí tak, jako by bylo opuštěno nedávno – sklep s nářadím, studna, sklípek. Ve svahu pod stěnami se nacházejí památky po těžbě kamene a hornické činnosti.