Ledopády jsou fenomén, závislý na počasí. Někdy to vyjde, jindy ne.
Stejně jako jiné přírodní úkazy jsou na jejich výskyt místní pyšní, považují je za lokální vzácnost, která se málem nikde jinde nevyskytuje – což ovšem většinou vůbec nebývá pravda. Ty naše jsou ale přece jen proslavené, konávaly se tu mocné turistické pochody, pronikly do mnoha médií, řada fotografů se vyřádila číháním na nejvhodnější okamžik a aranžováním fotografií, které pak lákají další návštěvníky na něco, co nemohou vidět. Vyznačen oficiální okruh, vydány propagační materiály. Jakmile počasí svolí a objeví se první fotky na sociálních sítích, mela a davy…
Bezpočtukrát mne napadlo, s jakous takous znalostí krajiny, jestli je to opravdu to jediné, co je tu k vidění (sakra, našel jsem ledopády i na Malém Stožci nebo úžasnou ledovou stěnu pod Břidličným vrchem). Občas jsem měl i tendenci se někoho místního či znalců regionu ptát. Dostávalo se mi ujištění, že zmapováno je vše, že takhle je v podstatě k vidění vše a nikde už nic jiného není.
Začátkem ledna 2024 se počasí „umoudřilo“, fotky začaly vyskakovat ze všech stran a tak jsem se vydal k Jeskyni víl. Kyjovským údolím, jako obvykle. Na samotné ledopády dál přes Turistický most a do Brtníků se mi ale nechtělo. A protože velmi, velmi nerady chodím stejnou cestou tam a zpět, hledal jsem alternativu. A při pohledu na mapy.cz s překvapením zaznamenal, že pěšina od Křinice k jeskyni pokračuje roklí Zlá díra k cestě s názvem Velká Vřesová cesta, po níž se obloukem dostanu zpět do Dlouhého Dolu. Ano, mnohokrát jsem si všiml, že za řetězem u jeskyně je rozsedlina směrem vzhůru, ale nikdy mne nenapadlo tam lézt.
Tentokrát jsem tedy udělal výjimku, první zkušenost. Ve sněhu bylo patrné, že nejsem zdaleka první, takže ta místa někteří znají – ale nikde jsem o téhle lokalitě nenašel zmínku. Nicméně jak je z obrázků snad vidět, na poměrně krátkém úseku je tu hned několik míst, která se oficiálním ledopádům přinejmenším vyrovnají. Ovšem nikoli „na dotek“, jako na vyznačených trasách. Tady některé stromy zlámané, jiné pořezané, takže projít blíž prostě nejde.
Nemám tušení, zda jde o mimořádný stav či pravidelný úkaz – jak jsem uvedl, byl jsem tu prvně. Ale možná ne naposled. Kdo by se sem chtěl vydat, ať vezme na vědomí, že to není úplně nejjednodušší výlet – ačkoli cesta znatelná a prošlapaná, místy to není žádná legrace.
