Jeskyně víl v Kyjovském údolí

V Kyjovském údolí ve svahu nad říčkou Křinice je mimo oficiální okruh Brtnických ledopádů jedno z nejpopulárnějších zimních výletních míst – Jeskyně víl.
Kyjovským údolím dnes prochází už jen místní červené značení, částečně souběžně s Köglerovou naučnou stezkou. Jeskyně víl je mimo značku, většinou k ní ani není vyznačená odbočka – žádná cedule, žádný směrovník, jen prošlapané sešupy k mostku ke Křinici a pak adrenalin při výstupu k cestě, před nějakým časem vylepšené sloupky s řetězem. Ono tedy aktuálně skoro ani není kam šipku dát, podél cesty místy zbylo místo stromů jen pár pahýlů. A pár stromů se válí i na cestě k jeskyni.

Jak již řečeno – místo je nejzajímavější v zimě. Ač se nepočítá do klasického okruhu Brtnických ledopádů, jde o opravdu veleznámý cíl výletů a vycházek, ti zdatnější si sem od ledopádů rádi odskočí. Vyplatí se to ale jen někdy – zažil jsem tu roky vskutku bídné, i roky, kdy tu byla hlava na hlavě. Tak nějak se jedná o klasický případ mediální masáže – jeden rok byla o tomhle místě řeč ve snad všech myslitelných médiích a davy tu zanechávaly šílenou paseku.

Nejde o jeskyni v pravém slova smyslu, ty se snad v pískovci ani nevyskytují. Jde o částečně uzavřený převis, v němž mikroklima a vlhkost vytváří příznivé podmínky. Z balvanu krátký železný žebříček na plato a po pravé straně ve správný čas úžasná podívaná. Na konci balvanu s žebříkem většinou opravdový ledopád (shora roklí přitéká malý potůček), značná část plochy pak pokryta nízkými i vyššími ledovými „čudlíky“. Málokdy jsou tu k vidění i stalagnáty.

Mohu-li prosit, kašlete na svíčky a sirky. Fakt ten bordel za to nestojí. Vezměte si raději baterku nebo menší reflektor. Když máte rádi kýč, třeba i barevný. Pravda je, že bez světla toho moc nevyfotíte, ale hliník mezi napůl teplem rozpuštěnými pahýly je prostě blbě…

Rok 2014:

Rok 2015:

Rok 2016: