Bývalý vrchnostenský špitál v České Kamenici

Severovýchodně od kaple Panny Marie v České Kamenici stojí budova bývalého vrchnostenského špitálu, dnes restaurace Starý klub.

Na webu restaurace:

Založení této masivní barokní stavby je spjato se jménem Filipa Josefa, hraběte Kinského (†1749), který úmysl ten zanesl do své závěti sepsané roku 1741 v Prešpurku – dnešní Bratislavě. Poslední vůle byla vložena do desek zemských a otevřen tak prostor pro výstavbu. Ta byla zahájena až po smrti Filipa Josefa jeho synem Františkem Oldřichem, hrabětem Kinským v roce 1750. Stavba byla svěřena ústeckému staviteli Jakubu Schwarzovi a dokončena roku 1752.

V roce 1753 sem byli přijati první špitálníci – dvanáct žen a dvanáct mužů. Roční rozpočet na jednoho špitálníka činil celkem 50 zlatých, na svou dobu nemalá částka. Vrchní dohled nad špitálem držela vždy samotná kamenická vrchnost. V ose průčelí mezi okny je umístěna rokoková kartuše korunovaná listovou korunou – ve šítu tři vlčí zuby, znak hrabat Kinských. Pozoruhodný je též dochovaný původní zákopový trámový strop v přízemí…

Budova je kulturní památkou:

Vrchnostenský špitál byl postaven v letech 1750 -1752 (1751-1753) na přání hraběte Filipa Josefa Kinského, které vyslovil ve své závěti. Špitál nechal vystavět Jakubem Schwarzem po smrti hraběte jeho syn František Oldřich Kinský. 25. března 1753 byli do špitálu přijati první špitálníci – dvanáct mužů a dvanáct žen. Ve 40. letech 20. století byl přeměněn na výrobnu a byli zde ubytováni váleční zajatci. Novodobě je v budově restaurace.

Bývalý vrchnostenský špitál se nachází v severní části obce, asi 300 m severně od náměstí, v sousedství areálu poutní kaple Narození Panny Marie. Stavba je patrová, částečně podsklepená, na obdélném půdoryse, s mansardovou střechou krytou bobrovkami na husté laťování. Ve střeše jsou vikýře – volská oka, kryté plechem. Budova je v severním i jižním průčelí rozšířena bočními rizality o šířce dvou krajních os; rizality mají konkávně projmutá nároží. Uvedenému půdorysnému členění odpovídá tvar střechy. Ze střechy vystupují čtyři cihelné komíny; komín na V straně je novodobě přezděn. Severní (hlavní) a jižní průčelí jsou v přízemí i patře desetiosá, východní a západní průčelí mají po dvou okenních osách.

Stavba stojí na omítaném soklu, fasády jsou členěny profilovanou kordonovou římsou a nahoře zakončeny bohatě profilovanou korunní římsou. Boční rizality a dvouosé východní i západní průčelí jsou v obou patrech svisle členěny lisenami, umístěnými vždy uprostřed mezi osami. Liseny mají zvonovitým tvarem naznačenu hlavici a patku. Při nárožích jsou boční rizality a V a Z průčelí členěny v přízemí i patře pilastry, jejichž hlavice jsou tvořeny rozšířením kordonové, resp. korunní římsy. Všechna okna jsou osazena v líci, dvojitá, čtyřkřídlá, desetitabulková, s rámem s poutcem, který okno dělí na šestitabulkovou spodní, a čtyřtabulkovou horní část. Okna přízemí jsou rámována šambránou s ušima a lištou. Okna v patře jsou rámována šambránou s ušima a dvakrát odstupněnou lištou, mají podokenní římsu a parapet zdobený rámem s motivy diamantového řezu, čabraky, obdélného vykrajovaného zrcadla a dalšími. Fasády jsou v patře dále zdobeny obdélnými zrcadly několika různých tvarů, postavenými na výšku a umístěnými mezi okny, resp. – na bočních rizalitech a na východním a západním průčelí – mezi oknem a pilastrem.

V severním (hlavním) průčelí v šířce dvou středních os (5. a 6.) nepatrně předstupuje před plochu zdi velmi mělký rizalit. Vstup je ve druhé ose zprava, rámován pravoúhlým kamenným omítaným portálkem s ušima a kapkami, lemovaným dvakrát odstupněnou lištou. Střední část nadpraží portálu je zvýšena pravoúhlým odsazením. Obdobné zvýšení horní horizontální části šambrán mají i všechna okna bývalého špitálu. Dveře jsou rámové, novodobé.

Výzdoba parapetů oken patra S průčelí (osy zleva): obdélné zrcadlo – 1., 5., 6., 10. osa, diamantový řez – 2., 4., 7., 9. osa, čabraka – 3., 8. osa. Mezi parapety 5. a 6. osy je na konzolce, vystupující z kordonové římsy, umístěn plastický erb rodu Kinských v kartuši s listovou hraběcí korunou. Jižní průčelí je členěno obdobně s několika odlišnostmi. Tak ve střední části chybí rizalit; v patře ji člení výše popsané liseny, umístěné mezi 4. a 5. a dále 6. a 7. osou. Zjednodušeny jsou i parapetní výplně: hladké vystouplé obdélníky ve vpadlém poli – 1., 2., 9., 10. osa, čabraka – 3., 8. osa, vpadlá pole bez výplně – 4., 5., 6., 7. osa.

V přízemí pravého rizalitu je patrně nově proražena dvojice vchodů. Dvojice nových vchodů je i v přízemí levého rizalitu. Západní a východní průčelí jsou dvouosá, čtyři okna (v pravé ose západního průčelí a v levé ose východního průčelí) jsou slepá. V přízemí východního průčelí je do slepého okna nevhodně zabudován větrák a plechový komín. Parapety oken v patře jsou zdobeny čabrakou. Interiéry: Budova špitálu je částečně podsklepená, a to v prostoru pod východním rizalitem. Původní sklep tvořila jedna valeně zaklenutá místnost, která byla dodatečně přepříčkována. Jižně od ní vznikl druhotně, prohloubením jihovýchodní nárožní místnosti, další sklep pro umístění kotelny. Ten byl propojen s další nově vybudovanou místností dále na jih, již mimo vlastní objekt. Ve střední části přízemí je jeden velký obdélně disponovaný prostor, zatímco v obou přilehlých rizalitech je dvojice dodatečně přepříčkovaných místností.

V hlavním špitálním sále se dochoval původní trámový strop s průvlaky, nesenými sloupky. Průvlaky jsou dnes zakryty vzduchotechnikou a podepřeny “vzhůru nohama” osazenými litinovými sloupy. Jižní nárožní místnost východního rizalitu (bývalá kuchyně) je klenutá stlačenou valenou klenbou s dvěmi dvojicemi vstřícných trojbokých výsečí. Místnost byla dodatečně předělena příčkou. Ostatní místnosti mají ploché stropy. Dispozice patra je obdobná. Střední nedělený sál má rovněž dochován trámový strop, avšak bez průvlaků (ty zde zřejmě původně byly). Boční rizality mají stejně jako v přízemí dvoutraktovou dispozici; místnosti jsou plochostropé, s dodatečně vloženými příčkami. Přízemí s patrem spojují dvě schodiště, umístěná v nárožních rizalitech.

Konstrukce krovu je jednotná, masivní, hambálková s ležatou stolicí, s charakteristicky oddělenou horní částí mansardové střechy. Střed zpevňují sloupky v plných vazbách a vaznice. Ve spodní části je střecha podélně zavětrována ondřejskými kříži. Střídání plných a prázdných vazeb je nepravidelné, v rytmu 1:2 nebo 1:3. Stropní trámy velkého sálu v patře jsou vynášeny druhotně vloženými táhly.

Velmi hodnotná památka v rámci města i regionu, jak po stránce architektonické, tak i kulturně historické. Objekt je významný i svou urbanistickou vazbou na areál poutní kaple Narození P. Marie.

Architekt Jakub Schwarz a jeho polír ? Jan Jiří Kačinka; erb zhotovil Franz Mältzer ze Sloupu; jiné kamen. práce Jan Jiří Mayer

Původní evidenční list památky:

1967 – Bývalý chudobinec, nyní pro potřebu ZV ROH. Zděný omítaný obdélný patrový dům s mansardovou střechou krytou taškami s vikýři-volskými oky. Podélné průčelí 10 okenních os, 2 krajní osy odleva a odprava přísluší mělkým nárožním risalitům se zkosenými vnitřními hranami nároží. Ve 2 středních osách průčelí mělký střední risalit.v 2. okenní ose odprava pravoúhlý portál s uchy a kapkami. Patro odděleno průběžnou pásovou profilovanou římsou, nároží v lisenovém rámu se zdobnými středy. Okna v přízemí i v patře pravoúhlá v šambráně s uchy, pod okny patra štuková parapetní pole se střídavě rytmovanými motivy ve štuku. V meziokenních pásech vykrajovaná plastická štuková pole. Pravá a levá boční stěna po 2 okenních osách, fasáda obdobná jako na průčelí. Zadní podélná stěna obdobná průčelí. Správní budova barokní, postavena r. 1749 Janem Jiřím Kačenkou.

V propagačních materiálech města:

Vrchnostenský špitál byl určen pro vysloužilé zaměstnance panství a jejich rodiny. Podle historických pramenů byla budova udržována ve vzorném stavu a špitálníci si sotva mohli stěžovat na nepříznivé životní podmínky. V přízemí byl byt správce, kuchyně a ubytovací a spací prostory pro ženy. Patro určené pro muže bylo uspořádané obdobně. Obyvatelé mohli využívat i přilehlou zahradu. Život ve špitále podléhal přísným pravidlům. Domácí řád ukládal náročnou povinnost pravidelných modliteb, jinak však poskytoval obyvatelům dostatek volnosti. Špitál poskytoval svěřencům i oblečení, které bylo jakýmsi stejnokrojem. Po roce 1800 byl naturální systém oblékání nahrazen peněžitými příspěvky.

Web o Lužických Horách:

Severovýchodně od Mariánské kaple stojí bývalý vrchnostenský špitál č.p. 243, k jehož stavbě dal ve své závěti z roku 1741 podnět hrabě Filip Josef Kinský. Jeho syn František Oldřich stavbu svěřil Jakubu Schwarzovi, jemuž pomáhal Jan Jiří Kačinka. Stavět se začalo po roce 1749, o 2 roky později byla dokončena hrubá stavba a 25. března 1753 začal dům sloužit špitálníkům. Patrová barokní budova s mansardovou střechou a vikýři ve tvaru volských ok má nad kamenným vstupním portálem plastický erb Kinských s listovou hraběcí korunou. Vnitřek byl rozdělen dřevěnými přepážkami na 24 komůrek, mezi nimiž byla široká chodba s kachlovými kamny. Velké sály v přízemí i patře mají původní trámový strop. Za 2. světové války byl špitál přeměněn na výrobnu a byli zde ubytováni váleční zajatci. V 50. letech byl upraven na Dům kultury a po roce 1983 na restauraci Starý klub. Na prostranství vedle špitálu byl z několika čedičových sloupů sestavený památník obětem epidemie černých neštovic z roku 1778, z něhož dnes ale zůstaly jenom nepatrné zbytky.