Dozajista jste nepřehlédli, že před nějakým časem do knihovny ve Varnsdorfu dorazili autoři nové knihy Příběhy lužických rozhleden. Protože sebou měli slušnou zásobu této knihy za cenu víc než výhodnou, leží mi jeden exemplář na stole a příležitostně ho beru do rukou.
Je to zvláštní lidská vlastnost, že nás něco táhne výš a výš. I když stojíme na vrcholu kopce, je nám to málo a pro vylepšení výhledu jsme ochotni natahat tam nejrůznější stavební materiál, jen abychom viděli víc a dál. Česká republika je poseta rozhlednami a vyhlídkovými místy a literatury o nich vyšlo (a určitě ještě vyjde) dost a dost. Osobně za zvrat v obnoveném zájmu o ně považuji cyklus ČT Rozhlédni se, člověče, který „znovuobjevil“ celou řadu míst pro tu nejširší veřejnost.
Historie rozhleden by se možná zdála zmapována již mnohokrát a možná i důsledně. Přesto se autoři Marek Řeháček (text) a Jan Pikous (foto) s pomocí Petra Kurtina (archiv) pustili do putování a sepisování příběhů těchto krajinných dominant. Pocházejí z Liberce a sáhli nejprve po vyhlídkových věžích Jizerských hor, místě, kde je údajně rozhleden nejvíc (což ale sami po sepsání druhého dílu popírají). Protože je to bavilo a kniha slavila nečekaný úspěch (už proběhl dotisk), pustili se směrem na západ, kde to podle vyprávění při besedě už stejně znali a měli rádi. Aktuální kniha je tak seskládána z kvarteta Ještědský hřbet – Lužické hory – Horní Lužice – Šluknovsko.
To, co činí knihu Příběhy lužických rozhleden unikátní, je ignorování hranic, území je mapováno „křížem krážem“. Stejně tak unikátní je přístup autorů k samotným rozhlednám – pochopitelně se v textu čtenář dozví nějaká ta historická fakta a zajímavosti, ale ta jsou pro vyprávění jen doplňkem při popisu krajiny, širší historie i současnosti, nebo kulinářských zážitků z okolí. A že autoři mají skutečně každé místo osaháno! Pokud to jen trochu bylo možné, pokořili rozhlednu přespáním na vrcholu a snad ke každé se vrátili několikrát.
Vznikl tak text, který můžete číst jako klasickou knihu od začátku do konce. Nebo si můžete namátkou vybrat jakékoli místo a začíst se zprostředka. Nebo jen tak listovat a prohlížet obrázky, dokumentující dávný um předků a úctu současníků. Můžete si knihu prohlížet jako inspiraci pro plánování vlastích tras. Nebo se jen kochat krásou, která je tam někde venku kolem nás. A těch 224 křídových stran v pevné vazbě, ba dokonce s dnes už tak málo vídanou textilní záložkou, stojí opravdu za to. Inu, těšme se, že pánové nezdolně půjdou za svým a v roce příštím se dočkáme i Příběhů rozhleden Českosaského Švýcarska…
A abych zájemce navnadil, pár obrázků z listování knihou:
