Cesta rudé vlajky na Kulturním paláci v Drážďanech

Část východní fasády Kulturního paláce v Drážďanech zdobí obří malba Cesta rudé vlajky.

Angažované dílo minulého režimu, které překvapuje. Kupodivu alespoň tentokrát se něco málo dá najít i v češtině: V průčelí Paláce kultury se nachází nápadná mozaika s názvem Cesta rudé vlajky (německy Der Weg der roten Fahne) od Gerharda Bondzina. Byla dílem více autorů a byla dokončena v roce 1968.

Na německé wiki:

Cesta rudé vlajky je nástěnná malba o rozměrech 30 x 10,5 metru na vnější straně Kulturního paláce v Drážďanech. Byla vytvořena v roce 1969 k 20. výročí NDR. Pracovní název zněl: „1849 – 1969: 120 let boje městských revolučních sil za pokrok a socialismus“. Nápis na nástěnné malbě zní: „Osvobození dělnické třídy může být pouze dílem dělnické třídy samotné. Život se stává naším programem. Přes to všechno jsme vítězové historie! Věnováno 20. výročí NDR. Vytvořeno v rámci socialistické komunitní práce na Drážďanské univerzitě výtvarných umění“.

Pro podrobnosti je třeba využít další německé zdroje:

30 metrů dlouhá nástěnná malba „Cesta rudé vlajky“ byla vytvořena v letech 1968 až 1969. Navrhla ji a realizovala skupina umělců vedená Gerhardem Bondzinem, profesorem Univerzity výtvarných umění v Drážďanech. Ukazuje cestu k socialismu ve stylu socialistického realismu a zasazuje NDR do kontextu historického obrazu doby. Vítězný návrh Rudolfa Sitteho na téma „Proměnlivost světa“, který byl vybrán v předchozí soutěži, byl zamítnut.

Nástěnná malba má reprezentovat tradici německého dělnického hnutí, začínající revolucí v roce 1848 a vrcholící založením NDR. Základní marxistické chápání dějin je založeno na historickém materialismu. Předpokládá se, že historické procesy probíhají podle určitých zákonitostí.

Z pohledu diváka by nástěnná malba měla pomoci „utvářet socialistické historické vědomí – jednak vytvořit pomník obětem boje dělnické třídy, jednak učinit to, čeho bylo dnes dosaženo v důsledku tohoto boje, hmatatelným. „

Jednotlivé skupiny obrazců a jejich význam:

1. Skupina figur

V levém dolním rohu obrázku vidíte ženu, která se sklání nízko, sbírající kameny a muže, který nese těžký koš. Nad nimi se z pokleku zvedá muž, držící pušku; symbolizuje povstání v roce 1948. Muž a žena poskytují sobě a svým soudruhům dlažební kostky, zbraně proletariátu. Ozbrojený občan stojící za ženou se dívá vzhůru, do budoucnosti. Nad ním stojí Karl Marx, vzpřímeně a v plné výšce, čelem k divákovi. V rukou drží dokument, který symbolizuje jeho práci. Po jeho pravici ve stejné pozici stojí Bedřich Engels, spolutvůrce nauky o vědeckém socialismu, s puškou v ruce. Tento atribut je historicky motivován jeho účastí v revolučních bojích. Scéna představuje zrod Komunistického manifestu, který od té doby určoval boj dělnické třídy, odehrávající se ve znamení rudé vlajky. V horní části obrázku je trojrozměrně zapuštěným písmem citát: „Osvobození dělnické třídy může být pouze dílem dělnické třídy samotné.“

2. Skupina figur

Žena zvedá symbol tohoto boje, červenou vlajku, a nese ji směrem ke slunci, které je nyní vidět na obrázku za siluetou neplodné krajiny. Motiv bojové písně „Bratři ke slunci, ke svobodě“ se zde obrazně harmonizuje.“

3. Skupina figur

Průvod spoutaných, vyčerpaných dělníků postupuje vpřed. Za nimi je vidět jejich stráž: ozbrojený policista s císařskou přilbou s hroty. Muži s námahou táhnou za jeden provaz. Ale „socialistický zákon“, který znemožňuje společné akce dělnické třídy, umožňoval věznění a pronásledování revolučních sil, dosáhl opaku. Dělnická třída vyšla z tohoto boje silnější. Díky chytré formulaci obrazu není cesta vnímána jako sestupný vývoj, ale spíše jako vývoj vpřed.

4. Skupina figur

Na další scéně, který označuje směřování listopadových bojovníků doleva, dělník brání rudý prapor. Dva policisté se ho snaží zatknout, scéna připomíná pouliční rvačky. Dělník fyzicky i morálně policisty převyšuje, ač je obklopen a obklíčen reakcí. Před ním se vine drátěný propletenec, za ním cválá kůň a brání tak obklíčení reakcí. Dělník si v boji o rudou vlajku razí cestu do budoucnosti.

5. Skupina figur

Oproti předchozím skupinám (…) cítíme ve skupině listopadových bojovníků klid a bezpečí. Tři pracující lidé, rozpoznatelní podle oblečení, žena a dva muži, stojí ozbrojeni jako vojáci revoluce (se dvěma puškami a kulometem), v bojovém postoji, vzpřímeně a rozhodně před rudou vlajkou, pevně a společně pod jasně rudou hvězdou proletářské revoluce.

6. Skupina figur

Před shromážděním nadšených dělníků mluví Ernst Thälmann z pódia, pravou ruku sevřenou v pěst má zdviženou na pozdrav. Napravo od něj na červeném pozadí srp a kladivo, za ním rudé vlajky. Tato scéna ztělesňuje posilování dělnického hnutí ve 20. letech 20. století, kdy Thälmannův Ústřední výbor komunistické strany řídil revoluční boj. Po Thälmannově levici se mladá žena se svazkem letáků v náručí divoce snaží dostat ven. Pravá paže, která rozdává letáky, ukazuje na sousední obrázek ( …).“

7. Skupina figur

Ukazuje uvězněného soudruha, jak sahá přes ostnatý drát pro leták ležící na zemi: Ještě v zajetí hledá odbojář slovo své strany.

8. Skupina figur

Obraz agitace ve „Výmarské republice“ ukazuje ty, kdož truchlí nad svými padlými spolubojovníky. Rudá vlajka zakrývá mrtvého muže na márách, před nímž dva muži zatínají pěsti, aby složili přísahu a žena pokleká, aby ochránila a objala své dítě, manželku padlého soudruha.

9. Skupina figur

Pole protíná rudá vlajka v dopředu vztyčené paži. Vlajka vítězství, která představuje současnost a ukazuje cestu do budoucnosti. Představuje odkaz bojovníků odboje: „Náš program bude žít, navzdory všemu“

10. Skupina figur

Osvobozenecká dvojitá skupina představuje obnovení boje německé dělnické třídy po období ilegality, zejména s pomocí Sovětského svazu v roce 1945. Levá skupina ukazuje sovětského vojáka vycházejícího z kobky a osvobozujícího vězně z koncentračního tábora. Čtyři osvobození odbojáři symbolicky nesou rudou vlajku na rukách – svým bojem v ohrožení života zachránili čest třídy i národa. Další skupina je složena ze tří aktivistů – dělník a dítě stojí vedle sovětského vojáka se samopalem v ruce. To představuje trvalý památník sovětského osvobozeneckého aktu a pomoci Sovětského svazu v první hodině nového začátku v Německu v roce 1945.

11. Skupina figur

Ilustruje socialistické společenství lidí v Německé demokratické republice a vítězství rudé vlajky! Státní znak Německé demokratické republiky ve středním pásmu této části obrázku, vlevo od početné střední skupiny, představuje symbol, kolem kterého tito lidé bojují, diskutují a agitují. Nápis v horní části obrázku o této skupině říká: Jsme vítězové dějin. Rudý prapor, který nese Leninovu hlavu, určuje stranictví, s nímž bylo vybudováno socialistické lidské společenství. Charakterizuje ducha, v němž se dále neochvějně vyvíjí. Pod Leninovým praporem se v horní části obrazové pyramidy shromažďují mladí lidé s vlajkou Svobodné německé mládeže kolem Waltera Ulbrichta, prvního tajemníka Ústředního výboru Socialistické jednoty. Stojí vzpřímeně. Pohyb pravé paže naznačuje, že aktivně oslovuje lidi kolem sebe. První tajemník ÚV SNS a předseda Státní rady Německé demokratické republiky stál již na počátku budování protifašistického demokratického řádu a v době vítězství socialistických výrobních vztahů v centru vedení revolučního procesu, který vedl ke vzniku prvního státu dělníků a zemědělců v německých dějinách. V osobě prvního tajemníka tato skupina, která je podporována dělníky, techniky, mládeží a všemi vrstvami obyvatelstva, představuje vedoucí a vzdělávací práci, kterou vykonává Strana socialistické jednoty Německa. Na levé straně pracující lidé o věcech soudružsky diskutují. Jeden z pracovníků s ochrannou přilbou a brýlemi se dívá vzhůru, jako by se snažil odhadnout cíl cesty. Mladá žena v pracovním plášti před nimi nechává proklouznout rukama pásku s textem, který vzala ze stroje před sebou, z počítače. To vyjadřuje společnou tvorbu, odpovědnou účast a spoluvládu, stejně jako základ pokroku na nejmodernějších výrobních silách a realizaci vědeckotechnické revoluce v Německé demokratické republice.

12. Skupina figur

Cíl Komunistického manifestu, který se stal skutečností v Německé demokratické republice, je zobrazen v dalších podrobnostech: Ducha socialistické výchovy a vzdělávání v našem městě charakterizuje mladý pionýr, který kreslí na zem holubici, tzv. symbol míru.

13. Skupina figur

Ozbrojený člen socialistické bojové skupiny stojí před dvěma mladými muži: německým dělníkem a sovětským vojákem, kteří se oba objímají v gestu bratrství. Společně symbolicky vyjadřují vůli k loajálnímu přátelství národů v socialistické společenství států a odhodlání bojovat za obranu výdobytků socialismu.

14. Skupina figur

Tato myšlenka nachází druhý výklad ve skupině tří, která následuje vpravo dole. Zobrazuje mladého pionýra, vojáka a dělníka sdružené kolem rudé vlajky, kterou dělník pevně svírá, voják roztahuje a pionýr se dotýká. Děje se tak ve slavnostním postoji, který naznačuje přísahu k vlajce.

15. Skupina figur

Velká skupina převážně mladších lidí všech tříd a profesí pochoduje v jednotném rytmu, paže v paži a s rudou vlajkou, nesoucí červené stuhy. „Bratři, ruce v jednom“ udává poslední strunu této bohaté symfonii, která umožňuje, aby vzestupy a pády boje, jeho tvrdost a neúprosnost skončily v důvěře, že s jednotou dělnické třídy jsme dosáhli největšího vítězství. v německých dějinách“

Po roce 1990 se o nástěnné malbě opakovaně diskutovalo, protože vyvolává kontroverze. Otázkou je, jak naložit s reprezentativní připomínkou NDR v Drážďanech po pokojné revoluci a sjednocení. Někomu nástěnná malba připadá jako provokace, pro jiného je vyjádřením historické epochy, která utvářela Drážďany více než čtyři desetiletí.

V rámci obnovy Paláce kultury uspořádal Úřad kultury a památkové péče v roce 2015 workshop s odborníky a zastupiteli města. Cílem bylo navázat na debaty o nástěnné malbě a přijít s návrhy, jak s ní dále nakládat. Klíčovým výsledkem tohoto workshopu je požadavek nevidět nástěnnou malbu izolovaně od celé budovy a její historie.

Další zdroj:

22. listopadu 2022 – Drážďany

Po Procesí knížat druhý největší obraz ve městě – „Cesta rudé vlajky“. Nástěnná malba (30×10,5 metru vysoká) zdobí západní stranu Paláce kultury od roku 1969. Nyní prof. Dr.-Ing. Hubertus Richter (78) odhaluje poslední tajemství socialistického uměleckého díla.

„Když byla vytvořena kolosální nástěnná malba, byl jsem studentem na TU Dresden,“ řekl BILDu profesor Richter. Spolužák, který umělci modeloval hlavní postavu, mi také nabídl práci. Dostali jsme 5 východoněmeckých marek za hodinu – to bylo tolik jako nahá modelka!“

Celé dny seděl, stál a ležel s prof. Gerhardem Bondzinem († 84) – tehdejším rektorem.

„Byl jsem vzorem pro stavitele Semperovy opery Gottfrieda Sempera nebo skladatele a dirigenta Richarda Wagnera,“ řekl Richter. „Bondzinovou myšlenkou bylo zvěčnit revoluční historii města na zdi. Oba stavěli barikády v Drážďanech v roce 1848.“

Vůdce SED Walter Ulbricht (1893–1973), který si přál vidět vlastní portrét na nástěnné malbě, stanovil následující: Místo Sempera a Wagnera musí být na obraze Marx a Engels!

Prof. Richter: „Gerhard Bondzin neměl dost času na přemalování postav a většinou jen vyměnil hlavy. Karl Marx má nyní v ruce stavební plány Semperovy opery. Bedřichu Engelsovi byla Wagnerova dirigentská taktovka přemalována na brokovnici.“

To je zhruba vše, co se dá najít. Protože neumím slovo německy, jsou všechny překlady strojově kostrbaté, líp to neumím.