Mozartova fontána v Blüherově parku

V rozlehlém Blüherově parku v Drážďanech se kromě jiných pamětihodností nachází také Mozartova fontána.

Česky jsem o fontáně nedokázal vygooglit vůbec nic, musím se tedy spoléhat na překladač.

Stručně: Tři grácie „Anmut“, „Heiterheit“ a „Ernst“ tančí kolem pamětního kamene Mozarta. Památník vytvořil Hermann Hosaeus v roce 1907 a v roce 1991 jej zrekonstruoval Eberhard Wolf.

O něco podrobněji: Měšťanská louka, kterou protéká Kaitzbach, se kdysi nacházela u bran města a byla využívána obyvateli jako louky a pastviny. Byla přetvořena ve veřejný park podle plánů zahradního architekta Lenného v 19. století, od té doby slouží k rekreaci; areál dnes zdobí několik soch. V roce 1907 zde byla slavnostně otevřena Mozartova fontána, kterou vytvořil Hermann Hosaeus. Tři zlaté ženské postavy dotýkající se rukou tančí kolem Mozartova pamětního kamene stojícího u vodní nádrže. Tři grácie představují ztělesnění hudební triády vážnosti, grácie a veselé nálady, která je charakteristická pro Mozartovu hudbu.

Kašna byla za druhé světové války těžce poškozena a zbytky chátraly. Jedna z těžce poškozených původních figurek je uložena v drážďanském lapidáriu. Pomocí fotogrammetrických záznamů bylo možné provést rekonstrukci. Sochař Eberhard Wolf vytvořil skupinu figur z pozlaceného bronzu a v roce 1991, ke 200. výročí Mozartovy smrti, se konalo slavnostní znovuzprovoznění Mozartovy fontány.

A velmi rozsáhle: Mozartova fontána v krajinářské zahradě Bürgerwiese ve čtvrti Seevorstadt-Ost/Großer Garten v Drážďanech. Jedná se o památkově chráněný objekt.

Fontána se skládá ze dvou částí. Malý sloup z tyrolského mramoru stojí na kulatém pískovcovém podstavci jako oltář. Na přední straně je zlaceným písmem jméno „Mozart“, ohraničené úponky. Kolem oltáře tančí tři nadživotní ženské postavy vyrobené z bronzu, pokryté plátkovým zlatem. Symbolizují hlubokou, náboženskou a zbožnou vážnost, půvabnou milost a slunečnou, smějící se veselost, a proto mají ztělesňovat podstatu Mozartovy hudby.

Za památníkem se nachází vodní nádrž, obehnaná třístrannou, do pasu vysokou zdí z mušlového vápence. Horní část stěny zdobí vlys s motivem ryb. Přívod vody uprostřed stěny je nenápadný. Původně byla na levé stěně deska s nápisem „Postavena Mozartovým spolkem v Drážďanech v roce 1907 na návrh svého prvního uměleckého ředitele Aloise Schmitta“. Pamětní deska zmizela v roce 1923.

Nápis byl později vytesán do vápence základny. Na levé straně kašny je připomínka stavby kašny. Nápis na pravé straně kašny uvádí datum zničení a opětovné instalace.

Osvětlení kašny, které bylo instalováno po rekonstrukci, bylo několikrát zničeno a dnes zde již není. Bronzové sochy jsou díky svému nechráněnému umístění vystaveny také častému vandalismu prostřednictvím škrábanců a graffiti. Při prohlídce v roce 2021/22 byly také zjištěny jevy koroze, tzv. pustuly nebo vrstvené neštovice. Pomocí komplexního rozboru bude jev prozkoumán a kašna bude znovu pozlacena.

Na počátku 19. století byla okolní dříve spíše venkovská, předměstská zástavba nahrazena obytnými domy vyšší střední třídy. Z toho také vyvstala potřeba vhodného řešení velké zelené plochy Bürgerwiese. V letech 1838 až 1850 byla louka přeměněna na veřejný park a do roku 1869 následovala další dvě rozšíření.

V dubnu 1902 drážďanský Mozartův spolek požádal městskou radu, aby bezplatně poskytla prostor pro Mozartův pomník, který měl teprve vzniknout: „Na počest a památku skladatele Amadea Mozarta, který bude pravděpodobně ctěn naši lidé navždy.“ Do samotného pomníku chtěl spolek investovat 25 tisíc marek. Mozart pobýval v Drážďanech pouze jednou, v dubnu 1789. Soutěže na návrh pomníku se zúčastnili Heinrich Epler, Richard König, Heinrich Wedemeyer a Hans Hartmann-MacLean s celkem osmi návrhy. Epler později svou žádost stáhl. Návrhy byly vystaveny v Saském uměleckém spolku a všechny byly zamítnuty.

Sochař Hermann Hosaeus, žijící v Berlíně-Charlottenburgu, bez vyzvání předložil návrh, v němž chtěl odrážet hudbu ztělesněnou tancem tří nadživotních pozlacených postav kolem „oltáře zasvěceného géniovi“. Tento návrh byl schválen odborníky. Rozhodnutí bylo kritizováno, protože opominulo přihlášené umělce a jména porotců nebylo známa. Vítězný návrh ani nebyl veřejně vystaven.

Hosaeus ve svých pamětech o ocenění od města píše: „Velká zlatá medaile byla tak neatraktivní, že jsem ji okamžitě odnesl k zubaři, sám jsem si ji roztavil. Spokojil jsem se s tím, že zlato zanechané u zubaře bude symbolem a mnoho lidí bude na mne neustále uznale vzpomínat.“

V důsledku diskusí a po smrti vedoucího klubu se stavba kašny v roce 1904 zastavila. O tři roky později, 16. června, kašnu definitivně předal drážďanskému starostovi Otto Beutlerovi nový šéf Mozartova spolku, tajný rada von Meyer. Přítomni byli i členové saské královské rodiny, včetně princezny Mathildy Saské a prince Johanna Georga Saského. Odlévání provedla berlínská umělecká slévárna Martin a Pelzing. Jako licí slitina pro tři sochy byla použita speciální mosaz obsahující cín CuZn10Sn3 s nízkým obsahem olova.

První závady na zlacení byly nahlášeny Mozartovu spolku v roce 1923: „Kontrolou bylo zjištěno, že památka není v dobrém stavu. Zlacení z velké části zmizelo, takže postavy působí skvrnitě, a tudíž velmi nepříjemně.“ Zlacení bylo provedeno znovu stejnou technikou, bez předchozího odstranění vadného zlacení.

Fontána byla těžce poškozena při náletech na Drážďany v únoru 1945. Sochy byly rozbity na jednotlivé kusy, poškozena vana fontány a spadl kamenný základ. Poškozená původní figura „Ernst“ je nyní uložena v lapidáriu v ruinách Sionského kostela.

Snahy Ústavu památkové péče v 50. letech 20. století o obnovu kašny byly neúspěšné. Byly obnoveny poškozené sochy a podstavec. Části kašny byly dočasně integrovány do kašny Stürmische Wogen na Albertplatz. Sochař původního pomníku profesor Hosaeus poskytl malý sádrový model a zbývající sádrový odlitek v měřítku jedna ku jedné nejpoškozenější postavy „Ernsta“. Nic dalšího se prozatím nedělo. Pozůstatky chátraly stejně jako okolní zelená plocha do poloviny 80. let.

Počínaje rokem 1987 probíhaly přípravy na reinstalaci kašny a v roce 1988 byla zahájena rekonstrukce. Dvě postavy ze tří byly z velké části zachovány. V roce 1991 drážďanský sochař Eberhard Wolf doplnil chybějící části na základě fotografií. Umělecká a zvonařská slévárna Lauchhammer byla zodpovědná za obsazení třetí ženské postavy, „vážné hudby“. Kamenické práce provedl Christian Hempel, technická část kašny byla v rukou firmy Lingrön. Pomocí fotogrammetrie bylo možné určit původní podobu kašny. Tři pozlacené bronzové figurky byly instalovány 24. září 1991. Dne 5. prosince 1991, v den dvoustého výročí Mozartovy smrti, byla fontána slavnostně uvedena do provozu Reinhardem Kellerem, prvním starostou Drážďan. Mezi přítomnými byla i dcera sochaře Hermanna Hosaea Lizzie Hosaeus.

Kritika fontány byla různá. Masivním, okázale zlaceným postavám prý chybí symbolika odpovídající Mozartově hudbě. Spojení mezi oltářem, umyvadlem fontány a okolním „rybím“ okrajem je také obtížné zprostředkovat.

Vizuální umělec a lektor Werner Pinkert poznamenává, že památník připomíná „velkolepé architektonické vyvýšení analogické hudební scéně“. Je „obdivuhodné, jak sochař Hosaeus spojuje sochy vytvořené v období secese s formami klasického cítění a světlou, živou a pohyblivou přírodou rokoka“.

Omlouvám se za úroveň překladu, německy neumím ani slovo.