Hesseho (Albertův) kříž u Vlčí Hory

Na trase žluté turistické značky mezi Vlčí Horou a Brtníky stojí uprostřed luk Hesseho kříž, zvaný též Albertův.

Info o kříži lze nalézt v knize Natalie Belisové Putování po duchovním panství Krásnolipska z roku 2005:

Hesseho kříž, též kříž Jordana Alberta

Hřbet, který spadá po levé straně souběžně se silnicí k Brtníkům, míval kdysi název Hohe Bleiche či Bleechwiese. A skutečně tu bývalo bělidlo, které patřilo ke stavení čp. 98, v němž v 19. století žil Albert Hesse. Nádherné místo. Slunce tu k rozprostřeným štokům plátna mohlo ze všech stran. Teď již praží jen do travnaté země; Hesseho hospodářství po válce tiše chřadlo, hnilo, až bylo jednoho krásného dne zbořeno.

Ze starých časů tu dodnes zbyl jen vysoký kříž. Také má již leccos za sebou; zatímco teď jeho pískovcový sokl zdobí litinový krucifix, v 19. století měl kříž ještě plechové malované siluety Krista, Panny Marie a učedníka Jana. Musel tedy přečkat po třikráte zlom století. Podle vzpomínek posledního z rodu Hessů ale dokonce ani onen kříž se siluetami nebyl nejstarší, údajně měla na tomto místě stát předtím sloupková kamenná muka. Možná … snad. Místo je opravdu pro boží muka jako stvořené. Nápis na soklu už smyly větry a deště, ale v 19. století zde bylo psáno: „Mensch! Schau‘ diesen Krucifix hin an / Denk ‚ nach, was er für dich gethan / Er hat sein heisses Blut und Leben / für uns dargegeben. / O Mensch, für dich bin ich gestorben / Und hab‘ für deine Sünd‘ das Heil am Kreuz verdorben.

Rod Hessových byl Vlčí Horou prorostlý odedávna. I v řadách brtnického náboženského bratrstva bychom jich našli slušný počet: od prefekta z doby kolem poloviny 18. století Josefa Hesseho, zdejšího myslivce a rychtáře – po sedláka Zachariase, Johanna přísežního nebo Johanna Christopha běliče. Není divu, že se muka urodila právě na pozemku jednoho z nich. A snad proto „náhodou“ kolem Hesseho kříže procházela kdysi procesí o útercích po Nanebevstoupení Krista z brtnického kostela. Trasa zůstávala stále stejná: od kříže na Vlčihorské silnici zv. Anastaz Kreuz se stočila na boční cestu Hohe Stelle na hřbetu, tou došla k malé polní kapličce, od ní k Hesseho kříži a pak již přímo k centru obce ke kapli Panny Marie.

Hesseho kříž nikdy neměl zřízen kapitál na obnovu. Před válkou to nebylo zapotřebí. Majitelé domu čp. 98 se o něj vzorně starali. Měli to místo rádi. Jedna z posledních žen, které v hospodářství na Hohe Bleiche žily – Pauline Hessová – byla k tomuto kousíčku země s křížem natolik citově přivázána, že na něm chtěla zůstat i po smrti. Přála si, aby její popel spočíval u paty kříže. V blízkosti stezky zdusané nohama brtnických poutníků. Rozumím té paní. Každý, kdo se u kříže zastaví, jí musí rozumět. I dnes, když na místě brtnického kostela je již jen bezpohlavní pustina a dávno už žádný průvod věřících neprošel kolem – visí tu vyryzlý věneček. Tady člověk nemůže zůstat lhostejný.