Kříž na schodišti kostela svaté Máří Magdalény v Krásné Lípě

Na terase na schodišti před vstupem do kostela svaté Máří Magdalény v Krásné Lípě umístěn velký kamenný kříž.

Jak schodiště, tak kříž jsou součástí památkově chráněného kostela a mají v Památkovém katalogu vlastní záznam.

Pískovcový kříž z roku 1818 se nalézá na podestě schodiště nad schodišťovou zdí. Na hlavní sokl obdélného tvaru dosedá menší sokl obtáčený hadem, do něhož je zasazen kříž s Kristem. Postava Krista je v tradičním pojetí a osa těla sleduje svislou osu kříže.

Původní evidenční list památky:

Na podestě nad širokým přístupovým schodištěm Krucifix. Kříž na kamenném soklu, pata kříže obtočena hadem. Na soklu dedikační deska s datem 1818. Na kamenném kříži socha Krista. Po stranách na samostatných soklech 2 klečící andělé. Kříž z roku 1818 od Ferd. Petricha, sokly andělů sign. B. Afinger, Berlin 1857.

Po andělech dnes nikde ani stopy.

Obsáhlé info o kříži lze nalézt v knize Natalie Belisové Putování po duchovním panství Krásnolipska z roku 2005:

Pískovcové soše ukřižovaného Krista se říkávalo zcela prostě „kříž z kostelních schodů“, ačkoliv by si spíše zasloužila název Michlinkrutz, tedy kříž paní Michelové. Na meziplato kostelního schodiště ji roku 1818 objednala u drážďanského dvorního sochaře Johanna Franze Pettricha (1770-1844) paní Theresie Michelová. Socha „18 střevíců“ vysoká byla zhotovena z jediného kusu kamene a stála 644 zlatých 36 krejcarů. Tělo Ukřižovaného a titulus s nápisem INRI bývaly pozlaceny, břevna kříže a sokl natřeny bronzem. V zapuštěném zrcadle na soklu byl nápis: Des Kreuzes müssen wir uns rühmen, das unser Heil und unsere Auferstehnug Versinnlicht, wo durch wir erlöst und befreyt worden sind. Věnování zřizovatelky bylo vysekáno dole na podstavci: Zur Beförderung der öffentlichen Andacht und Erbauung gewidmet von Theresia, verwitweten Jos. Michel in Schonüchel i. J. 1818.

Kniha dále popisuje, proč zrovna drážďanský sochař (a poté i jeho syn), uvádí podrobnosti o donátorce a její rodině, o fondu na osvětlení kříže (obec ho nakonec nechala osvítit spolu se schodištěm elektricky).

Nejen pro svou uměleckou hodnotu, ale především pro svůj námět a umístění u kostela, měl krucifix Theresie Michelové vždycky poněkud privilegované postavení mezi ostatními kříži. Nejenže se od něj žehnalo velikonočním jezdcům a sloužily při různých příležitostech pobožnosti (kříž byl i jedním ze zastavení o svátku Božího těla) – schodištní plato bylo i místem setkání, odkud se vítaly vzácné návštěvy. Tak například jednu velice váženou skupinu očekávala u kříže skupina bíle oděných děvčátek na svátek Božího těla v červnu roku 1840. Tenkráte sem zavítala téměř celá vrchnostenská rodina – kněžna Wilhelmína Kinská s dětmi Carolinou, Marií a Ferdinandem, tchýní Charlottou, hrabětem Josefem Kinským a hraběnkou Theresií Brühlovou. Premiantka z druhé třídy Heinrichová předala staré kněžně Charlottě kytici a odrecitovala krátké přivítání. Po děvčátku převzal vítací ceremonii farář ve svátečním ornátu (ostatně daru od vrchnosti) a za hlaholu trumpet a tympánů je doprovodil do kostela na mši.

Protože byl kříž stále na očích, kapitál na svou obnovu vlastně ani dlouho nepotřeboval. Vždycky si nějaký mecenáš stačil brzy všimnout jeho potřeb. Roku 1851 proběhla nákladná rekonstrukce kostelního schodiště a hřbitovní zdi, kterou zaplatil obchodník Josef Mai z čp. 404, první radní a účetní městského zastupitelstva. Tehdy také byly položeny žulové schody, po kterých stoupají návštěvníci dodnes. O šest let později se u nových schodů mohl pochlubit „zářivým kabátkem“ i krucifix. Kamenný Kristus byl ale tehdy obnoven z méně vznešených popudů. Nové štafírování (zlato-zelené) dostal jako „úplatek“. To aby se napříště zavčasu rozpomněl na své věrné ovečky v nebezpečí. Krásnou Lípu totiž téhož roku postihnul velký požár.

Prozatím posledním restaurováním prošel kříž vdovy Michelové v 90. letech 20. století. Tou dobou byl již v zuboženém stavu. Mohutná železná vzpěra, která ze zadní strany sochy měla bránit jejímu zřícení, zkorodovala a potrhala kříž. Z nápisu zbylo ovětralé torzo. A tak aby sochař Michael Bílek z Petrovic mohl vrátit soše její původní podobu (a jméno), bylo zahájeno pátrání po staré farní pamětní knize. Karel Štrupl pak hledal v hromadách knih farního archivu tak dlouho, dokud knihu nevyšátral a s ní pomohl vytáhnout ze zapomnění i paní Michelovou.