Jo, tak je to tady. Ráno tma, odpoledne tma a mezitím bílo, vítr zalézá pod nehty a do kapuce, děti se válejí ve sněhu šťastný jako psiska … no ideální čas pro mě nevystrčit ani nos. Ideální čas na to hrabat se v loňských fotkách, jestli tam přece jenom nezůstalo něco zapomenutý, a tím pádem i nenapsaný. A hele, přece něco.
Proklikal jsem se ve svých obrázcích do poloviny loňského září. To ještě panovaly ty třicítky a zdálo se, že podzim (a natož zima) snad nikdy nepřijde. Zrovna jsem se toulal kousek za Novým Borem – ve Sloupu v Čechách. Ale nešlo mi tenkrát o ten známý skalní hrad, protější vyhlídku nebo skalní divadlo. Objevil jsem tehdy na mapách, že jsou tu zřízeny jakési vycházkové okruhy a tak jsem je byl prozkoumat. Prošel jsem jednu z těch tras – (lážo plážo necelá hodinka) po okolních loukách a lesích. Takový okruh naplacato, žádné terénní vlny, vyhlídky nebo rokle, takže spíš trasa na povídání s přáteli než na nějaké přírodní obdivy. Ale příjemná věc, nemohu říct, že ne. Ale možná to byl důvod, proč ten výlet zůstal až do téhle chvíle schovaný v archivu. Ještě že je ta zima a je čas se k těmhle menším radostem vracet. A až na jaře vyschnou cesty, doporučuju to navštívit.
