Kostel svatého Jakuba Staršího v České Kamenici

V České Kamenici je toho k vidění víc, ovšem pohledově nelze přehlédnout blízko náměstí naproti zámku k nebi trčící věž, patřící kostelu svatého Jakuba Staršího.
Zatímco věž je v sezóně přístupná a slouží jako rozhledna, kostel samotný je přístupný jen občas, při různých koncertech. Nahlédnout to něho ale lze právě při prohlídce věže.

Městský web:

První zmínka o gotickém kostele pochází již ze 14. století, původní stavba však byla v následujícím století vypálena a na jejích základech vyrostl později kostel nový. Dnes se uvnitř něj v gotickém trojlodí mísí rokoko, renesanční a klasicistní prvky.

46 metrů vysoká kostelní věž, postavena ve století 16., byla původně součástí městského opevnění a sídlem městského věžného, jehož úkolem bylo varovat měšťany před požáry či nepřátelskými vojsky. Dnes je věž společně se svým ochozem oblíbenou destinací návštěvníků, kteří mohou v rámci prohlídky rovněž nahlédnout do interiéru kostela z jeho kůru a poslechnout si několik vět o jeho historii.

Zajímavostí jsou například přes 300 let staré varhany, na které si zahrál mimo jiné i světoznámý český skladatel Antonín Dvořák. Kostel je zároveň hrobkou Vartenberků, kteří jako jedni z několika šlechtických rodů zanechali svou stopu v historii města. O nich a o dalších zajímavostech z dob minulých se můžete dozvědět více v expozici, která je pro Vás přístupná ve spojovací chodbě mezi kostelem a Kamenickým zámkem.

Kostel je v červenci a srpnu přístupný denně od 10 do 17 hodin. V měsících květnu, červnu a září je pak možné ho navštívit jen v sobotu a v neděli taktéž od 10 do 17 hodin. Mimo tyto časy jsou prohlídky možné pouze pro větší skupinky po dohodě s informačním centrem.

Wiki (a další zdroje) trochu obsáhleji:

Děkanský kostel svatého Jakuba Většího (Staršího) v České Kamenici je pozdně gotický trojlodní kostel s klasicistní a rokokovou výzdobou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Základové zdi pocházejí ze 12. století. První doložená zmínka o kostele je z roku 1352, stál tu pravděpodobně o nějaké to desetiletí dříve. Jeho původní zasvěcení není jisté. Stavba byla výrazně menší, o jejím uspořádání není mnoho známo. Ve 14. století se stal kostel farním chrámem.  Roku 1423 se sem utekli obyvatelé města před jedním z husitských obléhání. V roce 1622 byl povýšen na děkanský.

Původně se jednalo o jednolodní stavbu, která byla vypálena a zbořena v roce 1444 vojsky lužického Šestiměstí při válkách mezi Lužičany a Vartenberky (z gotiky se zachoval jen zbytek portálu ze 14. století na západní straně). Byl postaven znovu, s tím snad souviselo i nové patrocinium, doložené roku 1457.

Dnešní goticko-renesanční ráz kostela pochází z posledních dvou přestaveb. Ještě roku 1588 měl kostel jen 92 míst k sezení, což svědčí o přetrvávání stavby z 15. století. Prvá přestavba je z roku 1562, druhá z let 1604 až 1605 od stavitele Petra Patzenhauera, který měl být i stavitelem věže na hradě Zvířetice, jenž tehdy patřil rovněž pánům z Vartenberka. Jako kameník se uvádí Valentin Vollde, ten tehdy vytesal erby majitelů panství a jejích zpřízněných rodů, a je tvůrcem veškeré renesanční kamenické výzdoby uvnitř kostela. Uváděnou dataci poněkud problematizují výsledky dendrochronologického průzkumu: dřevo krovu nad západní částí trojlodí bylo sice smýceno v zimě 1552/53, nad východní ale již 1599/1600. Dřevo na krovy se užívalo prakticky výhradně čerstvé, takže východní část kostela je zřejmě mírně starší.

V presbytáři jsou na klenbě fresky z roku 1605 od malíře Abrahama Kitzingera (starší literatura je připisovala děčínskému malíři H. Teufelovi), které byly odkryty při restaurátorských pracích na kostele v roce 1923. Ve figurální malbě se zde nachází biblický výjev zobrazující Proměnění Krista na hoře Tábor, který zahrnuje: holubici – symbol Ducha Svatého, Mojžíše a Eliáše, apoštoly sv. Jakuba, sv. Jana a sv. Petra.

Kostelní věž byla zbudována v letech 1552 až 1555. Původně sloužila jako hláska, která byla součástí městského opevnění, až do přestavby chrámu v roce 1604 stávala samostatně, poté se stala jeho součástí. Věž sloužila nejen k vyzvánění, ale i při zajištění bezpečnosti města. Měl zde vlastní byt věžník (zvoník), který měl město včas varovat před požáry či blížícími se nepřáteli.

Od roku 1628 byl kostel katolický, což se po skončení třicetileté války projevilo doplňováním a obměnou vnitřního zařízení. Po polovině 18. století byly přistavěny obě sakristie a rozšiřovány empory a tribuny pro dosažení větší kapacity. Roku 1833 zanikla zeď bývalého hřbitova kolem kostela, prostranství bylo srovnáno, vydlážděno a zřízeno k němu schodiště od severu.

V letech 1856-1857 zde hrával na varhany Antonín Dvořák, který navštěvoval zdejší německou školu a na praxi pobýval v jednom místním řeznictví.

Jedná se o pozdně gotické síňové trojlodí s pětibokým krátkým odsazeným presbytářem v šíři hlavní lodi a dvěma nepravidelnými nízkými sakristiemi, které jsou barokními přístavky z 18. století, po stranách. Boční fasády kostela jsou prolomeny lomenými okny, na jižní straně s pozdními kružbami. V dolní části stěn jsou umístěna nízká obdélná okna, osvětlující prostor pod postranními emporami. V závěru kostela jsou lomená okna s kružbami a nad nimi obdélná okna podkrovního podlaží. Presbytář má valenou klenbu s lunetami se štukovým hvězdicovým vzorem, který tvoří pás chvojí přepásaný stužkou. Hlavní a boční lodi mají síťovou klenbu s přetínanými štukovými hřebínky, která sbíhá na osmiboké pilíře. Po obou stranách východní části lodi jsou tribuny (severní je datovaná do roku 1607, jižní nese nápis o přestavbě kostela v letech 1604-1605) s renesanční poprsnicí s konzolovým členěním, slepými arkádami a hlavičkami andělíčků. Dvoupatrová západní kruchta je ve spodní části renesanční s reliéfním dekorem. V horní části je kruchta barokně upravena a podklenutá hřebínkovou klenbou. V křížově zaklenuté vstupní prostoře je původní gotický portál s bohatou profilací s hruškovci a s vnější lištou s kraby, podpíranou předstupujícími polosloupky. Sakristie jsou sklenuty českou plackou a křížovou klenbou.

Vnějšek je jednoduchý, hladké stěny člení jen nárožní bosáž, přiznané podpěry klenby v bočních stěnách, hlavní římsa, hrotitá okna doplněná malými obdélnými (v lodích pod, v presbytáři nad hrotitými). Portály jsou v západní a jižní stěně po jednom, v severní dva.

Vnitřní zařízení je převážně barokní. Hlavní oltář z období kolem roku 1797 je klasický portálový, sloupový. Je na něm původní obraz Stětí sv. Jakuba od Dominka Kindermanna a sochy sv. Petra a sv. Pavla. Dva boční oltáře jsou protějškové a jsou zasvěceny Nejsvětějšímu Srdci Páně a Panně Marii. Kazatelna pochází konce 18. století. Na konzolách se nachází rokoková socha Panny Marie pod křížem, Pieta a sochy světců: sv. Tomáše, sv. Antonína, sv. Ondřeje, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vavřince a sv. Floriána. V kostele je obraz Panny Marie z roku 1762 v řezaném rokokovém rámu a obraz Smrt sv. Josefa od J. M. Kremserschmidta. Obraz sv. Jana Křtitele z 2. poloviny 18. století je v klasickém rámu. Řezaná barokní křtitelnice pochází ze 2. čtvrtiny 18. století. Figurální náhrobníky pocházejí z let 1556 a 1558, znakový náhrobník je z roku 1582 a nápisový z roku 1607 a 1617. Barokní náhrobník pochází z 18. století. V kryptě pod kostelem jsou v osmi rakvích pohřbeny ostatky pánů z Vartenberka a v kostele se nachází renesanční náhrobek Kryštofa z Vartenberka z 16. století.

Kostel je kulturní památkou:

Pozdně gotický síňový trojlodní kostel s pětibokým presbytářem a dvěma nepravidelnými sakristiemi.byl postaven roku 1562. Konečná úprava pochází z let 1604-1605 od pánů z Vartenberka. K jihozápadnímu nároží je mírně představena hranolová věž.

Původní evidenční list památky ->

Komu nestačí fotky, ať to zkusí tady.