Zámek Hořín

Článek je součástí seriálu Zámky

Hlavní dominantou obce Hořín je zdejší zámek.

Tedy lépe řečeno mohl by být. Ono toho od zamčené brány a přes bující vegetaci není vidět mnoho, ale i tak je člověku jasné, že jde v podstatě o ruinu…

Wiki a další zdroje uvádí (doplněno dle Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy – nakladatelství Svoboda Praha 1984):

Hořín je barokní zámek s hospodářským areálem ve stejnojmenné obci v okrese Mělník ve Středočeském kraji. Zámek obklopuje rozsáhlý zámecký park o velikosti cca 10 ha. Zámek spolu s areálem a zámeckým parkem jsou chráněny jako kulturní památka. V současnosti (2023) je zámek na prodej.

Původní barokní lovecký zámeček nechal vybudovat Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic roku 1696 podle návrhu architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Zámeček vyzdobili malíři bratři F. M. a Antonín Schifferovi. U zámku byla také zřízena zahrada s kašnou. V roce 1705 byly přistavěny stáje s jízdárnou, hospodářské budovy sousedního dvora podle návrhu Domenika Bossiho, vrchního políra z Kosmonos. Z této první stavební etapy zámku se nedochovalo takřka nic.

Po smrti Heřmana Jakuba Černína v roce 1710, zámeček zdědil jeho syn František Josef. Jeho poručnicí byla jeho sestra Marie Markéta, provdaná za Františka Josefa hraběte z Valdštejna. František Josef Černín nechal mezi roky 1713–1720 zámeček přebudovat podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky.

Po jeho náhlé smrti v roce 1733 se vdova Marie Isabela, rozená markraběnka z Westerloo, provdala za jeho bratra Františka Antonína. Nový majitel nechal nevyhovují zámek v letech 1736–1746 opět přestavět (především rozšířit) podle projektu Jana Christiana Spannbruckera. Ten nechal u hlavní budovy odbourat boční části , přistavět nové trakty pokojů a především ke stavbě doplnil dva pavilóny spojené se zámeckým objektem pomocí diagonálních koridorů. Jeden pavilon měl sloužit jako obydlí pro hosty, ve druhém plánoval zřízení kaple. Dále Spannbrucker vyprojektoval také hospodářské budovy, pomocí nichž uzavřel zámecké nádvoří. Krátkými diagonálními spojkami byly budovy spojeny s dvěma dalšími pavilony s byty pro služebnictvo, které uzavíraly dvůr při vstupu do zámku.

Dle původního návrhu měl mít zámek přízemí, vysoké první patro a snížené druhé patro. Hlavní sál měl prostupovat obě patra. Během stavby však došlo ke změnám. Ukázala se větší potřeba obytných prostor, druhé patro tak bylo zvýšeno a bylo přidáno patro i pavilonům při vchodu do zámku. Zvýšením druhého patra ale změnil velký sál proporce a po několika pokusech dostal stejnou výšku jako ostatní místnosti a stal se pouhým největším pokojem.

František Antonín v roce 1739 zemřel, ale ve své poslední vůli manželce ukládal, aby stavbu zámku dokončila v plném rozsahu. Zvláště zdůrazňoval stavbu zámecké kaple sv. Jana Nepomuckého. Ve stavbě se pokračovalo až do roku 1742, kdy Jan Christian Spannbrucker zemřel. Přestavbu zámecké kaple byla roku 1744 svěřena Anselmu Luragovi. Ten se vypořádal s problémy návazností na Spannbruckerův obdélný pavilon – konstruktivní jádro stavby zvýraznila uvnitř dvojice pilastrů, které zdobí nosné pilíře a římsa, jejíž linie respektuje přímé úseky kladí nad pilastry i oblouky klenoucí se mezi pilíři.

O vnitřní výzdobu kaple se postarali sochař Bernardo Spinetti, který současně s kaplí zdobil štukaturou Černínský palác v Praze, a kameník Josef Lauerman, který podle Luragova návrhu vytvořil hlavní oltář z barevných mramorů. V roce 1746 dodal sochy pro hlavní i oba postranní oltáře Ignác František Platzer. Truhlář Jan Bendl vytvořil lavice s kazatelnou a malostranský pozlacovač Jan Georgio Schmidt se postaral o pozlacovačské práce. Varhany v kapli jsou dílem nepomuckého stavitele varhan Jana Ondřeje Niederleho. Velká freska na klenbě kaple s námětem oslavy Jana Nepomuckého i devět dalších obrazů s alegorickými náměty na vedlejších klenbách jsou dílem Jana Petra Molitora.

O rok později byla kaple vysvěcena. Stavební práce dle plánu byly dokončeny okolo roku 1750, poté se zámek stal dědictvím dcery Františka Antonína a Marie Isabely, Marie Ludmily z Černína. Zámek byl součástí jejího věna, když se provdala za Augusta Antonína knížete z Lobkovic, čímž přešel do majetku Lobkowiczů, jimž patřil až do roku 1948. Svatba se konala v zámecké kapli v Hoříně 16. září 1753.

V letech 1760–1763 byly upraveny vnitřní prostory zámku, kdy byly vyzdobeny dva tzv. Kamenné pokoje v přízemí. Štukatérskou výzdobu provedl Carlo Giuseppe Bossi, člen naturalizované štukatérské rodiny pocházející z Porta. Krajinomalby na stěnách vytvořil Ondřej Pečina. V letech 1766–1767 byla dokončena knihovna. Práce na ní provedl malíř a pozlacovač z Mělníka Josef Antonín Dittmann. Rokoková kamna na zámku zhotovil hrnčíř Josef Züng a většinu nábytku dodal místní hořínský truhlář Jiří Skalník.

Poslední stavební změny byly provedeny na sklonku 18. století. Na zahradním průčelí byl přistavěn nízký tympanon a uvnitř zámku bylo přistavěno schodiště. Tyto změny však výrazně nezasáhly do Spannbruckerova původního návrhu, proto hořínský zámek patří k nejzachovalejším objektům slučujícím prvky pozdního baroka s raným rokokem. „Kamenné pokoje“ pak představují nejvyzrálejší rokokové prostory v Čechách.

Za druhé světové války byl zámek německými okupanty převzat do nucené správy. Po válce byl v roce 1948 znárodněn. Bylo do něj umístěno školicí centrum a později internát zemědělského učiliště. Od znárodnění zámek vlivem neúdržby chátral. Po roce 1989 byl navrácen mělnické větvi rodiny Lobkowiczů. Otakar Lobkowicz, který na zámku vyrůstal, předal majetek synovi Jiřímu (* 1956) v roce 1993.

Na přelomu tisíciletí byly v zámku nájemní byty, poté prázdný zámek opět chátral. V roce 2013 Jiří Lobkowicz představil rezidenční projekt The Royal Mělník Park za sedm miliard korun, jehož dominantou měl být právě zámek Hořín. Plány se však neuskutečnily a nedošlo ani na rekonstrukci zámku. Jiří Lobkowicz v roce 2022 zámek spolu s celým areálem nabídl k prodeji.

Zámecký areál je tvořen komplexem budov seskupených kolem dvora se středovou zámeckou budovou. Hlavní trojkřídlá budova zámku s mansardovou střechou má tři nadzemní patra a sklep. Nachází se zde zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého s cennou uměleckou výzdobou. V areálu se dále nacházejí dvě menší hospodářské budovy (garderoba, stáje) a kolem se nachází park se základy romantické zříceniny, která byla zničena během povodní. V parku je také ruina mlýna, zahradnictví, skleníky, oranžerie a hájovna.

Památkový katalog eviduje několik částí areálu:

Jádro rozlehlého areálu tvoří komplex staveb seskupených kolem dvora se zámeckou budovou, která je dvoupatrová trojkřídlá s mansardovou střechou.

Na místě zámku se již od 14. století nacházel dvůr českých královen. Poté co jej koncem 17. století získali Černínové, byl zde v roce 1697 postaven lovecký zámeček podle projektu G. B. Alliprandiho. Další generace Černínů zde pak zahájily téměř půlstoletí stavební činnosti. V letech 1713-1720 byl na místě loveckého zámečku postaven nový barokní zámek podle projektu F. M. Kaňky, k němuž navrhl v roce 1733 J. Ch. Spannbrucker dvojici bočních křídel kolem čestného dvora. Dokončení křídel se zámeckým kostelem projektoval v roce 1744 Anselmo Lurago, který na stavbu přivedl italské štukatéry pracující v téže době na Černínském paláci. Sochy na oltářích v zámeckém kostele dodal 1746 I. F. Platzer a fresky na klenbách jsou dílem J. P. Molitora. Stavební práce znovu ožily poté, co zámek přešel v roce 1753 sňatkem do majetku Lobkowiczů (jimž patří dodnes). Během 60. let 18. století tak byly vyzdobeny tzv. Kamenné pokoje v přízemí, jejichž rokoková štuková a malířská výzdoba patří k nejlepším v Čechách. Po znárodnění v roce 1948 zámek sloužil jako sídlo zemědělské školy, dnes je opuštěný.

Předmětem ochrany je zámek, zámecký kostel sv. Jana Nepomuckého, dvě hospodářské budovy (garderoba, stáje), park se základy romantické zříceniny (zničena povodní), mlýn (ruina bez střechy), zahradnictví, skleníky, oranžerie, hájovna, socha sv. Jana Nepomuckého před zámkem a pozemky vymezeného areálu.

Velmi kvalitní zámecká stavba vynikající architektonickou dispozicí. Vnitřní výzdoba představuje jednu z nejčistších ukázek rokoka v Čechách. Zámek je také první prací F. M. Kaňky pro F. J. Černína.

park

Bývalý anglický park s rozsáhlým arboretem pokrývá většinu areálu zámku. Východní částí parku prochází cesta vedoucí směrem od pěšího můstku přes Hořínský kanál k mostu přes Labe. V parku se nachází několik chátrajících staveb (hájovna, mlýn, zahradnictví).

Doklad vývoje zahradní architektury s bohatou dendrologickou skladbou a součást hodnotného zámeckého areálu.

Původní evidenční list památky:

1985 – Zámecký areál se rozprostírá JZ u Mělníka na levém břehu Vltavy, na severním okraji obce Hořína, mezi obcí Brozánky a soutokem Labe s plavebním kanálem (pův. Hořínský potok) – západně od soutoku. Areál je tvořen zámkem s přilehlými hospodářskými budovami a kaplí sv. Jana Nepomuckého, vlastním zámeckým parkem JZ od zámku, se zahradnictvím se skleníky, oranžerií a fíkovnou a územím mezi Mlýnským náhonem (odděluje vlastní park od pův. obory), Labem, plavebním kanále a silnicí Hořín-Mělník. Park má části Obora, V lipách, Pastva.

U původního loveckého zámečku (stavba ukončena 1697) byla v letech 1698-1702 zřízena zahrada (plán vrchní zahradník Spahn – zahrady v Jindřichově Hradci a zahrady vídeňské), s fíkovnou, oranžerií (pěstování révy) a skleníky (v inventárním seznamu z r. 1700 již podrobně popsána zahrada s jednotlivými skupinami stromů. Domek zahradníka 1701-2. Roku 1757 založena zahrada barokní a klasicistní s rokokovou dekorací (Jean Paul-ploskovický zahradník). Parter rozdělen na čtyři části se špalíry a loubím z lip. R. 1784 zničila zahradu povodeň, ale zakrátko obnovena a doplněna tzv. anglickou zahradou. Do zahrady vstup ze zámku salla terrenou. Zahradní nádvoří je uzavřeno budovou zámku s okolními hospod. budovami. Současně s těmito úpravami zřízen park na území mezi Mlýnským náhonem, obcí Brozánky, Labem a dolním plavebním kanálem s oborou. Při sev. okraji této partie hájovna (1803). V. Skalník r. 1806-1811 uskutečnil rozsáhlé úpravy, které se dochovaly dodnes; t.j. rekonstrukce zahradního nádvoří, budování vozových cest, spojení zám. parku empírovým mostem s porostem V lipách, otevření pohledu na vodní plochu, rozvětvení hlavního průhledu od zámku, pohledové oddělení zámeckého zahradnictví, vybudování romantické zříceniny hradu, upravení prostoru pod vesnicí podél mlýnského náhonu. Z území za náhonem výhledy na zámek, lužní partie a mělnický zámek.

Sv. Anna (O. Wenda 1739) a sv. Jan Nepomucký (F. M. Brokof 1725) – sochy obnoveny 1960.

Kovaná mřížová vrata do nádvoří ((hlavní vchod, do parku, k hospod. budovám).

Původní barokní zahrada nedochována, Skalníkova úprava postupně zaniká dlouholetým obdobím neúdržby.

Do roku 1945 sídlo soukromého majitele, nyní Střední odborné učiliště zemědělské. Park nepřístupná veřejnosti.

mlýn

Barokní mlýn na V okraji zámeckého areálu.

Obdélná patrová budova stojící V od zámku, pod svahem na břehu Hořínského kanálu na S-J ose. Střecha je sedlová s valbou na J, krytá taškami. Fasády jsou prosté, členěné patrovou a fabionovou korunní římsou. Štítové S průčelí je trojosé. Okna jsou obdélná, rámovaná štukovými paspartami s ušima. Obdélné vstupy na Z a J straně jsou rámované kamenným ostěním, na Z fasádě je patrných několik kamenných konzol. Zdivo je převážně kamenné, podezdívka z pískovcových kvádrů. Vnitřní konstrukce bývaly dřevěné kromě obvodových zdí a dělící zdi v polovině půdorysu. Okna mají segmentové záklenky.

Havarijní stav – 8. 4. 2020 – Zcela propadlá střecha a narušená část zbývajících kleneb v přízemí.

zahradnictví

Objekt bývalého zahradnictví s oranžerií, fíkovnou a skleníky se nachází v Z části zámeckém parku, kde stojí zhruba kolmo k ose zámku. Původní barokní pavilon je podélná přízemní stavba krytá sedlovou taškovou střechou s hlavním průčelím k JV. Na pavilon navazují na obou stranách bývalé skleníky z více časových období a ze zadní strany k němu přiléhají různé hospodářské prostory a přízemní přístavby. Hlavní průčelí obrácené k zámku je pravidelně rytmizováno obdélnými okny a dveřmi v kamenném ostění (fasáda je zjednodušenou obdobou zámku). Interiéry jsou zčásti klenuté.

Havarijní stav – 18. 11. 2007 – Dezolátní stav. Skleníky jsou zcela zdemolované, střecha barokního pavilonu se zřítila.

hájovna

Romantický objekt patrové hájovny v zámeckém parku.

Zděný objekt stojící v S části parku při cestě parkem k mostu na Mělník. Hájovna se skládá ze dvou částí: menší patrový na J straně a podélný přízemní na S straně. Střechy jsou valbové kryté taškami. Fasády omítané, na vyšší části členěné secesním dekorem. Na fasádě je vyveden štukový nápis „V lípách“.

socha sv. Jana Nepomuckého (viz samostatný text)

domek zahradníka

Přízemní domek z let 1701-1702 upravený v 19. století. Stavba umístěná na západním okraji zámeckého parku je součástí areálu zahradnictví.

Původní evidenční list památky ->

Web o prázdných domech:

Areál zámku se rozprostírá JZ od Mělníka, na levém břehu Vltavy na S straně obce, mezi obcí Brozánky a soutokem Labe s plavebním kanálem. Hlavní část rozmístěná kolem oválného dvora je přístupná od JV z obce. Na Z straně od dvora stojí hospodářský statek, přístupný ze silnice od Z. Rozsáhlý zámecký park se rozkládá na sever od zámku, až za silnici Mělník-Brozánky. Jádro rozlehlého areálu tvoří komplex staveb seskupených kolem dvora se zámeckou budovou, která je dvoupatrová trojkřídlá s mansardovou střechou. Zámek postavený kolem r. 1696 podle návrhu Alliprandiho, přestavěný 1713 – 1720 F. M. Kaňkou.

2013 –Jiří Lobkowicz představil plány na vybudování rezidenčního projektu The Royal Mělník Park za sedm miliard korun, ve kterém měl být hořínský zámek dominantou.

2018 –Zámek je oplocen a střežen i volně pobíhajícím psem. Na rekonstrukci zatím čeká. Majitelem je Jiří Lobkowicz, narozený v roce 1956 v Curychu. Po revoluci přijal československé občanství a dnes žije na mělnickém zámku, který opravil a vrátil do něj například i výrobu vína. Větší rokokový hořínský zámek, který býval sídlem mělnických Lobkowiczů, a další lobkowiczké nemovitosti v Hoříně se však rekonstrukce dosud nedočkaly.

8/2022 –Zámek je na prodej. Součástí prodeje je zámecká budova, přilehlé hospodářské budovy i park, kde se nachází původní oranžérie. Celková rozloha je přibližně deset hektarů. Cena zámeckého areálu je neveřejná. Podle hrubých odhadů by se ale mohla pohybovat někde kolem středních desítek milionů korun. Zámek je totiž po mnoho let nevyužívaný a bude potřeba jeho důkladná renovace, jejíž cena se vzhledem k inflaci v posledním roce prudce zvyšuje, stejně tak jako úrokové sazby. Navíc, u těchto typů nemovitostí mají při rekonstrukci poslední slovo památkáři.

Projekt rekonstrukce 1994/1995 ->

Rostliny v parku ->

Aktuálně psalo o velkých plánech:

17. 8. 2011 – Pod velkou lípou uprostřed vesnice je v letním vedru příjemný stín. Není však kam sednout, lavička chybí. „Dali jsme ji pryč, scházeli se tu různí lidé a dělali binec,“ vysvětluje starosta Býkve Martin Príslupský.

Bývalý radní Josef Šmíd přikyvuje. Byť stáli v posledních volbách proti sobě, na tomhle se pod lípou shodnou.

V jejich vesnici nedaleko Mělníka však nechybí jen lavička. Není tady obchod, škola, ani školka. Byty ve starém statku obývá několik rodin, ostatní hospodářské budovy ale chátrají a zarůstají kopřivami.

Nedaleko lípy parkuje cisterna na vyvážení septiků. Pro vesnici má strategický význam, protože na kanalizaci za 20 milionů nejsou peníze. Obec se čtyřmi sty padesáti obyvateli hospodaří s rozpočtem čtyři miliony korun. „Musíme auto nechat opravit, řidič měl nehodu,“ říká starosta Príslupský.

Kromě cisterny a budovy obecního úřadu tady obci téměř nic nepatří. Starý statek i naprostá většina půdy široko daleko mají jiného pána. Bydlí na zámku v Mělníku a chystá Býkvi i celému kraji novou budoucnost.

„Je to nádherné místo k životu a já ho lidem nabídnu,“ slibuje Jiří Lobkowicz na terase mělnického zámku při pohledu do krajiny u soutoku Vltavy a Labe. Někde dole se v ranním oparu krčí vesnice Hořín, o pár kilometrů dál Býkev a za ní na obzoru posvátný Říp.

Potomek velkého šlechtického rodu Jiří Lobkowicz právě dokončil přípravu svého projektu a oznámil, že už brzy začne budovat svůj Royal Mělník Park.

„Se svým týmem na tom dělám posledních pět let,“ říká Jiří Lobkowicz na zahrádce zámecké cukrárny a listuje velkým tlustým sešitem s barevnými obrázky, nákresy, fotkami a nejrůznějšími vizualizacemi. „Ten záměr je ale mnohem starší. Sním o něm od chvíle, kdy jsme sem s tátou přišli.“

Jiří Lobkowicz vyrůstal ve Švýcarsku, profesí je finanční manažer a působil v několika bankách a mezinárodních finančních institucích.

Do Mělníka přišel s otcem začátkem 90. let, kdy stát jeho rodině vrátil zámek, stovky hektarů půdy i desítky dalších nemovitostí, jež Lobkowiczům sebrali komunisté.

Zatímco historické budovy rodiny Lobkowiczů v podzámčí stále ještě chátrají, prezentace Royal Mělník Parku na stole cukrárny září jako zákusky ve vitríně.

„Kde jsou dnes pole, bude jednou les, rybníky, jezírka a golfové hřiště,“ říká Jiří Lobkowicz. „Celá krajina se zazelená a vyrostou v ní nové domy. Postavím tu osm set baráků pro dva tisíce lidí. K tomu školy, zdravotnické zařízení, obchody, hotely, stáje pro koně… Prostě všechno, aby se tu lidem dobře žilo,“ vysvětluje šlechtic své plány. Se startem projektu, který zatím nemá v Česku srovnání, chce začít v roce 2012 a odhaduje, že hotovo by mohlo být přibližně za patnáct let.

Majitel pozemků a většiny historických nemovitostí Jiří Lobkowicz počítá s tím, že 82 hektarů přemění v park, ve kterém postaví 859 nových obytných domů. Část obytných objektů by měla nabízet bydlení v bytech, v další nabídce budou domy a vily v ceně od 8 do 15 milionů korun. Jiří Lobkowicz plánuje, že domy budou v malých skupinách rozmístěné v krajině, s vybaveností, kterou obyvatelé dnešních satelitů většinou k dispozici nemají. Projekt zahrnuje také dva luxusní hotely, golfové hřiště se sedmadvaceti jamkami, přístav pro jachty na Labi, jízdárnu, hřiště na pólo, fotbal a další sportovní areály pro volný čas. Royal Mělník Park přijde na 7 miliard korun. Konkrétní investory ochotné vložit do projektu takovou částku zatím Jiří Lobkowicz nepředstavil.

„Není kam spěchat. Nejsem žádný developer, který něco rychle postaví, rychle to prodá, a potom hned zmizí. Samozřejmě, že chci vydělat peníze a zhodnotit rodinný majetek. Ale také si přeji, abych tady zanechal stopu, na kterou budu hrdý.“

Přímo v Mělníce se to Lobkowiczům daří. Během dvaceti let opravili svůj zámek, rozšířili jeho vinohrady a vrátili život do zámeckých vinných sklepů.

Lidé v podzámčí se však o velkolepé plány pána z Mělníka dosud příliš nezajímali, nebo nad nimi krčí rameny. V Hoříně a Býkvi žije celkem tisíc dvě stě obyvatel, kterým Royal Mělník Park zásadně změní domov. Zatím se však často tváří, že se jich to netýká. Žádný oficiální průzkum veřejného mínění to sice ještě nezjišťoval, ale když před časem Jiří Lobkowicz přijel se svou prezentací mezi lidi v Býkvi, sešla se jen hrstka zvědavců. V sousedním Hoříně tomu nebylo jinak. Téměř bez povšimnutí svých voličů schválila v roce 2008 zastupitelstva obou obcí změnu územního plánu, který teď s Lobkowiczovým projektem počítá.

„Je to schváleno, nedá se nic dělat,“ komentuje rozhodnutí svých předchůdců v zastupitelstvu současný starosta Býkve Martin Príslupský a tváří se rozpačitě. „Máme tady svůj klid, všichni se dobře známe. Co s tolika novými lidmi, kteří by se k nám do sousedství měli jednou nastěhovat?“

Když však starosta prochází areálem chátrajícího statku, je k Lobkowiczovým plánům o poznání vstřícnější. Projekt totiž počítá s tím, že statek přestaví v nové centrum vesnice. Měl by tady být obchod, hřiště pro děti, kulturní dům, možná kino…

„Takové zázemí bychom potřebovali. To ano. Zvedne to kulturu obce a zlepší její vzhled,“ doufá starosta. Hned ale dodává: „To by však, myslím, stačilo. Hraju fotbal, golfové hřiště mně nic neříká a většině sousedů taky ne. Nestojím o dámy v mercedesech s výbavou na golf v kufru.“

Bývalý místostarosta Josef Šmíd však pod lípou bez lavičky s takovým názorem nesouhlasí. On sám pro změnu územního plánu hlasoval a věří, že díky projektu Royal Mělník Parku čeká Býkev světlá budoucnost.

„Vesnici prospěje, když přijdou noví lidé. Staří dnes vymírají a mladí sem už často jezdí jen o víkendu na chalupy,“ říká Josef Šmíd. „Pokud se projekt vydaří, vzniknou nové komunity, vztahy mezi obyvateli to oživí, a pak tu lavičku třeba zase vrátíme,“ věří bývalý radní.

Také on však neskrývá své pochybnosti nad tím, zda se projekt podaří dotáhnout do konce. Sedm miliard korun, které do něj chce Jiří Lobkowicz investovat, představuje sumu, s níž by si Býkev vystačila 1750 let.

„Nevím, nevím, jestli ty peníze sežene,“ sděluje své obavy Josef Šmíd. „Nápad je to gigantický a mám trochu strach, že sice vznikne hotel, golfové hřiště a tím to skončí.“

A starosta Príslupský je chvílemi ještě skeptičtější. „Nerad bych se dočkal toho, že to tady pan Lobkowicz rozvrtá, zůstanou hromady hlíny a velké plány na papíře.“

Jiří Lobkowicz o něčem takovém nechce ani slyšet. Royal Mělník Park mezi Býkví a Hořínem má mít rozlohu přes 260 hektarů a to jsou pozemky, které mu patří a nemusí investovat do jejich nakupování.

Říká navíc, že ani současná nejistota na finančních trzích a přebytek residenčního bydlení především v okolí Prahy jeho plánům nestojí v cestě.

„Peněz je v bankách dost a já bankéře přesvědčím, že investice do mého projektu se vyplatí,“ říká Jiří Lobkowicz nad tabulkami a grafy, které se hemží miliardami korun.

Cenu rodinného domu nebo vily v Royal Mělník Parku odhaduje dnes na deset, dvanáct milionů korun. Počítá s tím, že většina zákazníků budou dobře vydělávající lidé z Prahy, kterým už nevyhovuje život v hlavním městě, nebo jsou uvězněni v některém z nově postavených satelitů.

„Mými klienty budou třeba lidé, kteří už nějaké bydlení koupili a teď jsou naštvaní, že to vůbec koupili,“ vysvětluje. „Chci nabídnout zboží, které tady zatím není k mání. Je to jako s novou zmrzlinou, musíte lidem na ni udělat chuť a mnozí už tu chuť mají. Nehledají jenom bydlení, ale taky nový životní styl.“

Nádvořím opuštěného Lobkowiczova zámku v Hoříně se mihne malý chlapec s odpadkovým košem v ruce. Jen co vysype smetí do obecní popelnice, je zpět a plaše za sebou zabouchne dveře.

Výstavní barokní sídlo z přelomu 16. a 17. století je prázdné od doby, kdy tady skončila zemědělská škola a internát.

Podle projektu Jiřího Lobkowicze by se měl zámek proměnit v hotel s pěti hvězdičkami a spolu s parkem patří mezi památky, které chce jeho majitel rekonstruovat mezi prvními.

„Myslím, že už je načase zámek opravit,“ těší se starosta Hořína Jaroslav Vrba. „Teď nás zajímají hlavně termíny. Věřím ale, že pan Lobkowicz myslí svůj projekt vážně, že je to pro Hořín příležitost.“ Slavný šlechtický rod zná v Hoříně každý. Ovšem na rozdíl od starosty Vrby, také tady lidé pochybují, že tak rozsáhlý projekt může mít šanci.

Bezmála sedmdesátiletý Jaroslav Šocr zná z vyprávění rodičů jméno Jiřího Kristiána Lobkowicze. Automobilový závodník a tehdejší majitel mělnického panství zahynul při závodech v Berlíně v roce 1932. „Tenhle pan Kristián, to prý byl chlapík,“ vypráví Jaroslav Šocr v okně svého domku v části Hořína jménem Vrbno. „Založil fotbalový klub, rozjel tady jachting. Ale současný Lobkowicz? To teprve uvidíme, jak se ukáže.“
Na začátek

Plány jaksi nevyšly:

14. 4. 2022 – Definitivní tečka za miliardovými plány. Šlechtic Jiří Lobkowicz prodává hořínský zámek.

Přestože dříve patřil k chloubě šlechtického rodu Lobkowiczů a lidé jej nevědomky znají z filmu Svatba upírů, posledních několik desítek let už hořínský zámek jen mlčky chátral. Naději sliboval jen miliardový rezidenční projekt, jehož středobodem se měl areál stát. Tomu je ale dnes definitivní konec a místo toho se vyčkává na nový začátek s novým majitelem.

Zámek se nachází na dohled od Řípu, v těsné blízkosti hlavního tahu na Mělník i soutoku Labe a Vltavy. A také nedaleko historických zdymadel. Jeho nový příběh se začne psát velmi brzy, jelikož „mělnický pán“ Jiří Lobkowicz ho po staletích, co byl v rukou jeho rodu, prodává.

„Součástí prodeje je zámecká budova, přilehlé hospodářské budovy i park, kde se nachází původní oranžérie. Celková rozloha je přibližně deset hektarů,“ přibližuje Lucie Soukupová, šéfka realitního serveru Chateau.cz, zaměřujícího se na prodej památek, v jehož nabídce zámek už zhruba rok figuruje.

Cena zámeckého areálu je neveřejná. Podle hrubých odhadů by se ale mohla pohybovat někde kolem středních desítek milionů korun. Zámek je totiž po mnoho let nevyužívaný a bude potřeba jeho důkladná renovace, jejíž cena se vzhledem k inflaci v posledním roce prudce zvyšuje, stejně tak jako úrokové sazby. Navíc, u těchto typů nemovitostí mají při rekonstrukci poslední slovo památkáři.

Historie původně loveckého zámečku sahá až do konce sedmnáctého století, kdy jej na místě původní tvrze nechal v barokním stylu vystavět Heřman Jakub Černín. Tomu tehdy patřilo mělnické panství i se vsí Hořín, rozléhající se v nivní oblasti jen přes řeku naproti mělnickému zámku. Do majetku dnešních vlastníků Lobkowiczů se zámek dostal v polovině 18. století a dnes patří právě Jiřímu Lobkowiczovi.

Mělnická větev Lobkowiczů zámek využívala jako osobní rezidenci, což se odrazilo i na bohaté sbírce uměleckých děl, která se v jeho útrobách nachází. V padesátých letech dokonce vyšel katalog, kde byl nafocen původní na míru vytvořený rokokový nábytek včetně vestavěných skříní. Zajímavostí jsou rokokové interiéry, takzvané Kamenné pokoje z let 1760 až 1763, které se částečně dochovaly v přízemí zámku.

Hořínskému zámku uškodilo nejdříve nucené převzetí nacisty a poté zejména zestátnění komunisty v roce 1948. Do té doby na zámku spokojeně žili jeho obyvatelé – šlechticové. A samozřejmě jejich poddaní. Od zestátnění ale začal areál postupně chátrat, když se do něj nejdříve přestěhovalo školicí centrum a později internát zemědělského učiliště.

Po navrácení majetku Lobkowiczům po roce 1989 ale ani rod s modrou krví pro záchranu zámku příliš neudělal, stejně jako dlouhou dobu s nedalekou rodinnou hrobkou, kde je pochován i otec Jiřího Lobkowicze Otakar Lobkowicz. Ten na hořínském zámku vyrůstal a celý majetek předal synovi v roce 1993.

Ještě na přelomu tisíciletí byly v jedné z přilehlých budov zámku nájemní byty, dnes už je však mnoho let zcela prázdný a pro kolemjdoucí pamětníky je už jen připomínkou romantických časů, kdy se v hořínském parku proháněli šlechtici na koních.

Mělničtí přitom často svalovali vinu za chátrání areálu právě na Jiřího Lobkowicze, který se podle nich po restituci soustředil zejména na rozvoj mělnického zámku, který dodnes obývá a vybudoval z něj významný bod na kulturní mapě Mělníka. Na zámek Hořín jako by však podle zdejších zapomněl.

Pravdou nicméně je, že Jiří Lobkowicz před deseti lety představil plány na vybudování rezidenčního projektu The Royal Mělník Park za sedm miliard korun, ve kterém měl být hořínský zámek dominantou. Jenže skončilo jen u plánů a současné snahy o prodej jsou faktickým potvrzením toho, že žádný opulentní rezidenční projekt v blízkosti Mělníka nevyroste, alespoň tedy ne pod taktovkou Jiřího Lobkowicze.

Už to vypadalo, že se nový osud zámku začne s novým vlastníkem psát s příchodem letošního jara, podle informací Forbesu ale vyjednávání stále probíhají a k podpisu smluv zatím nedošlo.

Redace Forbesu opakovaně žádala Jiřího Lobkowicze o osvětlení motivu i samotného průběhu prodeje nemovitosti, v minulém týdnu však šlechtic prostřednictvím svého mediálního zástupce Jiřího Lokšána jakékoli vyjádření odmítl.

Faktem je, že zámecká brána zůstává i nadále zamčená, a zámek si tak na svou rekonstrukci i nové budoucí využití bude muset ještě počkat. Je to ale příležitost pro další investory, kteří jej mohou využít jako honosné rodinné sídlo. Stejně tak by se ale zámek mohl snadno uplatnit jako luxusní domov s pečovatelskou službou, podobně jako se to stalo v mělnickém klášteře, nebo jako hotel.

Jeho výhodou je i dostupnost. Do centra Mělníka je to příjemnou pěší procházkou zhruba dvacet minut a zároveň se zámek nachází jen 35 kilometrů od Prahy, navíc poblíž dálničního přivaděče a v kombinaci s dálnicí D8 se na něj autem z pražských Letňan dostanete do půl hodiny.

Výhledu na druhou dominantu okolí, tedy na mělnický zámek, si tady příliš neužijete, jelikož je z většiny utopený stromy hořínského parku, klidu ale zdejší areál nabízí dostatek. Obrovské nádvoří, v zadní části rozlehlá louka obsypaná stromy zámeckého parku a nedaleko náhon k dnes již torzu bývalého vodního mlýna.

Přítomnost vody je ale i nevýhodou. Celý katastr obce Hořín rozléhající se v těsné blízkosti soutoku dvou největších českých řek je totiž v záplavové oblasti. Poslední povodni v roce 2013 nezabránila ani vystavěná protizáplavová zeď, která místy dosahuje výšky až tří metrů.
Na začátek