Hrobka Lobkowiczů na hřbitově v Hoříně

Na hřbitově v Hoříně se nachází areál Lobkovická hrobky.

Wiki a další zdroje:

Hrobka šlechtického rodu Lobkowiců zahrnuje pohřební kapli Nejsvětějšího jména Ježíšova z let 1826–1849 a přiléhající pohřebiště knížecího rodu Lobkowiczů z konce 19. století. Nachází se na vyvýšeném místě hřbitova. Hrobka je v majetku mělnických Lobkowiczů a je památkově chráněná.

Hořín se dostal do majetku Lobkowiczů v roce 1753 prostřednictvím sňatku Marie Ludmily Czerninové z Chudenic (1738–1790) a Augusta Antonína Josefa z Lobkowicz (1729–1803). V roce 1787 se zámecká kaple stala farním kostelem a následně byl na okraji Hořína založen hřbitov.

Kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova byla postavena v letech 1826–1849. Vyprojektoval ji Hans (Jan) Gasser z Vídně a stála 34 tisíc zlatých. Vysvěcena byla 20. srpna 1853 pražským arcibiskupem Bedřichem kardinálem Schwarzenbergem.

Na konci 19. století (1895–1897) vzniklo pohřebiště mezi kaplí a novou obvodovou zdí podle návrhu českého architekta Josefa Schulze (1840–1917), který už měl tehdy za sebou projekt úpravy Národního divadla, stavbu Rudolfina (spolu s Josefem Zítkem) a Národního muzea. V blízkém Mělníku navrhl vilu Julii pro podnikatele Josefa Viktorina. Schulz připravil pro zadavatele Jiřího Kristiána z Lobkowicz několik variant pohřebiště v podobě campo santo. Ambiciózní návrh krytého neorenesančního půlkruhového ambitu, ve kterém by byly umístěny hrobky, nebyl z důvodu vysokých nákladů přijat. Schválen byl jednodušší plán s architektonicky členěnou ohradní zdí. Dne 10. září roku 1897 byly z krypty hřbitovní kaple za církevního pohřebního obřadu přeneseny ostatky příslušníků rodu Lobkowiczů do nově zřízených hrobek. Církevní obřad celebroval pražský arcibiskup František kardinál Schönborn.

Po únorovém puči 1948 mělničtí Lobkowiczové odešli do emigrace a hrobka v době komunistické zvůle začala chátrat. V roce 1992 hrobku zrestituoval Otakar Lobkowicz (1992–1995), který majetek převedl na svého syna Jiřího Lobkowicze (* 1956). V roce 2002 povodně narušily statiku stavby. Další velká povodeň přišla v roce 2013. Od roku 2017 se hrobka opravuje a doplňuje o nové prvky.

Původní projekt od Josefa Schulze nebyl zcela realizován, proto v roce 2019 a 2020 proběhla v duchu originálních plánů výstavba balustrády v přední části areálu, která navazuje na zábradlí schodiště, dále dvě brány a průhledy vyplněné kováním v novém ohrazení vlastního pohřebiště od kaple symetricky směrem k oběma koncům obvodových zdí, areál pohřebiště tak bude po dokončení prací uzavřen. Úpravy projektoval architekt Miloslav Marek (Archma s. r. o.).

Centrální osmiboká hřbitovní kaple, která leží na vyvýšené terase, má plechovou kopuli s vikýři, kterou na vrcholku zdobí kříž. V horní části stěn jsou kruhová okna a v dolní části obdélníková se šambránou. Nároží jsou zvýrazněna tmavší bosáží. Ke kapli vedou dvě kamenná schodiště, jejichž balustráda stylově navazuje na ohrazení terasy před kaplí. Mezi rameny venkovního schodiště jsou za dveřmi schody vedoucí dolů k pohřebním komorám pod kaplí. Před kaplí je dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem z plechu.

Uvnitř kaple jsou stěny členěny pilastry, které jsou zakončeny korintskými hlavicemi. Interiér zdobí socha Krista v nadživotní velikosti z roku 1853 od Hanse Gassera. Po obou stranách vchodu jsou přístupy na kruchtu.

Areál na západní straně uzavírá ohradní zeď na půdorysu nadpolovičního výseku šestnáctiúhelníku s černými náhrobními deskami. Podél vnější zdi je 18 hrobových komor. Hrobky mají kamenné orámování a vypouklé krycí desky s křížem.

Nové ohradní zdi, symetricky nalevo a napravo od kaple, které byly postaveny v letech 2019 a 2020 a uzavírají samotné pohřebiště, jsou rozčleněny pilastry, mezi kterými je uprostřed vstupní brána s kovovými vraty a po stranách obdélníkové průhledy (okna) s kovanou výplní. Nad branami je trojúhelníkový tympanon. V levém tympanonu bude reliéf erbu Lobkoviců a pod ním pozměněné heslo rodu Popel jsi a Popel budeš. V pravém tympanonu bude erb šlechtického rodu Széchenyiů, ze kterého pocházela matka stavebníka Jiřího Lobkowicze Zuzana, a pod ním heslo v latině Si Deus pro nobis, quis contra nos?, to znamená Je-li Bůh s námi, kdo (může být) proti nám? (Nový zákon, Římanům 8,31).

Poblíž kaple stávaly do roku 1981 barokní sochy sv. Notburgy a sv. Wolfganga z let 1747–1748 od Ignáce Františka Platzera (1717–1787), které byly v roce 1981 umístěny v lapidáriu u státního zámku v Mnichově Hradišti.

Kapli v půlkruhu obklopuje pohřebiště členů mělnické větve rodu Lobkowiczů od dob knížete Augusta Antonína Josefa. Do jedné hrobové komory je obvykle uložena jedna až tři rakve. Podle některých zdrojů byly v hrobce pohřbeny ještě dvě neprovdané příslušnice rodu – Marie Helena (10. 2. 1805 – 15. 4. 1856), dcera Antonína Isidora z Lobkowicz, spoluzakladatelka nemocnice milosrdných sester sv. Karla Boromejského na Malé Straně v Praze, a Anna Maria (6. 3. 1923 Drahenice – 8. 9. 2004 Oberalm), dcera Jana Adolfa Lobkowicze. Dále pak byl v Hoříně pochován novorozenec Antonín Isidor (17. 6. 1833 – 18. 6. 1833), syn Augusta Longina Josefa z Lobkowicz. Před vystavěním pohřební kaple byl v Hoříně pohřben také Antonín Isidor z Lobkowicz (16. 12. 1773 Madrid – 12. 6. 1819 Praha), kníže z Lobkowicz, 4. hlava mělnicko-hořínské sekundogenitury a nejvyšší zemský komorník Českého království (1812–1819).

V roce 2020 se  jména na pohřebních deskách nenacházela. Tabulka na wiki ->

Areál je kulturní památkou:

Lobkovické rodové pohřebiště na hořínském hřbitově tvoří osmiboká neorenesanční kaple z let 1826–1849 od Hanse Gassera, doplněná ohradní zdí s náhrobky z let 1895–1897 od Josefa Schulze. Součástí areálu byla barokní sochařská výzdoba (nyní deponovaná).

Pohřební kaple Lobkoviců vznikla v roce 1826, vysvěcena byla v 1853. Projektantem byl Hans Gasser z Vídně a stála 34 tisíc zlatých. Dnešní podobu areál kaple získal díky pražskému architektovi Josefu Schulzovi, který v roce 1895 navrhl jeho přestavbu.

Hrobka se nachází v JZ části obce, v areálu hřbitova u silnice. Areál tvoří samotný objekt osmiboké hrobky (umístěné na vyvýšené terase a přístupné po kamenném schodišti) a půlkruhová zeď s náhrobky, uzavírající areál na Z straně.

Předmětem památkové ochrany je pohřební kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova, ohradní zeď s náhrobky, přístupové schodiště, sochy sv. Notburgy a sv. Wolfganga (původně stály na hřbitově, v současnosti jsou umístěny v lapidáriu v Mnichově Hradišti) a pozemky vymezeného areálu.

Pohřební kaple z roku 1826 (vysvěcena 1853) představuje architektonicky zajímavý doklad sepulkrární stavby. Spolu se zdí od Josefa Schultze z roku 1895 vytváří cenný urbanistický celek. Jedná se o hrobku mělnické větve Lobkoviců, jímž náleží mělnický i hořínský zámek.

pohřební kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova

Centrální osmiboká stavba umístěná v dominantní poloze k areálu, výrazně výškově orientovaná. Stavba z let 1926-1849 od Hanse Gassera s předsazeným dvoukřídlým schodištěm. Hrobku kryje osmiboká kupolová plechová střecha, opatřená v ose každého boku vikýřkem. Vstup, korespondující s osou hřbitova a uvozený dvouramenným schodištěm, se nachází ve východní stěně. Vstupní portál je pravoúhlý, s jednoduchým ostěním a trojúhelným frontonem, vynášeným konzolkami. Boky kaple se otevírají vždy dvěma okny – výrazným rozměrnějším kulatým oknem v cca 4m výšky stěny a nad soklem úzkým obdélným oknem větracím. Výrazným prvkem je vysazená korunní římsa. Stěny jsou dále v prostoru mezi okny a výraznou vystupující korunní římsou členěny rámy a nad kulatými okny pásem tří linek. Nároží jsou akcentována bosáží. Interiér kaple je sklenut kupolí, stěny jsou členěny pilastry s ozdobnými hlavicemi. Na oltáři je na soklu postavená klasicizující socha Krista od Jana Gassera.

ohradní zeď s náhrobky

Zeď s náhrobky a vstupními arkádami od Josefa Schultze z roku 1895.

Na západě rámuje kapli ohradní zeď na půdorysu zalamovaného oblouku. Byla vystavěna z cihel a pravidelně členěna sloupky do polí, z nichž v každé se nacházejí dvě štuková pole. V některých z nich se dochovaly opaxitové náhrobní desky. Při zdi je umístěna řada žulových náhrobních desek.

schodiště

Dvouramenné schodiště před vstupem do kaple.

socha sv. Wolfganga, socha sv. Nothburgy – sochy od roku 1981 umístěny v lapidáriu v Mnichově Hradišti.

Původní evidenční list památky ->

Zničené kostely:

Kaple v rekonstrukci; fasáda je opravená. Okna jsou opravená. Ještě se opravuje interiér a okolí hrobky.

Jde o pohřební kapli knížecí rodiny Lobkowiczů postavenou v letech 1826 – 1849, posvěcenou dne 20.8.1853. Kolem kaple se nacházejí hroby členů rodiny Lobkowiczů. Kaple je zakreslena na mapě Stabilního katastru z roku 1842.

Pozemek s kaplí je v soukromém vlastnictví (Jiří Lobkowicz z Mělníka); majitel v roce 2018 zorganizoval opravu kaple.

Podle současného stavu areálu to vypadá, že výše citovaná rekonstrukce se zasekla. Stavba sama sice na první pohled tolik nechátrá (na druhý je vidět, že třeba štukem naznačené bosované zdivo na hranách opadává či okna jsou rozbitá), ale třeba popisované boční holé zdi už se zas začínají rozpadat. Schody zarůstají plevelem a nálety, vstup mezi nimi do podzemí je v dezolátním stavu. Kolem kaple se sice povaluje nějaký stavební materiál, zjevně však velmi, velmi dlouho. Plošina s hroby za kaplí také pomalu zarůstá, některé stromky mají prokazatelně několik let. Tak snad někdy…

Prázdné domy:

Hrobka se nachází v JZ části obce, v areálu hřbitova u silnice. Areál tvoří samotný objekt osmiboké hrobky (umístěné na vyvýšené terase a přístupné po kamenném schodišti) a půlkruhová zeď s náhrobky, uzavírající areál na Z straně. Předmětem památkové ochrany je pohřební kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova, ohradní zeď s náhrobky, přístupové schodiště, sochy sv. Notburgy a sv. Wolfganga (původně stály na hřbitově, v současnosti jsou umístěny v lapidáriu v Mnichově Hradišti) a pozemky vymezeného areálu. Kapli v půlkruhu obklopuje pohřebiště členů mělnické větve rodu Lobkowiczů od dob knížete Augusta Antonína Josefa (1729–1803).

V médiích –

Mělnický Deník:

20.5.2009 – Návštěvníci hřbitova jsou naštvaní, neudržovaná pohřební kaple prý znevažuje pietní místo zemřelých.

Historická dominanta hořínského hřbitova, kterou je rodinná hrobka Lobkowiczů, je v současné době v dezolátním stavu. Návštěvníci pietního místa na zchátralou stavbu pohlížejí s rozčarováním. Nelíbí se jim, že vnáší na hřbitov jako celek dojem zanedbaného místa.

„Hřbitov jsem navštívila letos po roce, protože mě zaujaly hrobky Lobkowiczů. Už tenkrát byly v katastrofálním stavu. Za celý rok se ale téměř nic nezměnilo,“ uvedla Jana Kapitánová z Neratovic. „Tak zdevastovaný hřbitov jsem až na výjimky neviděla,“ dodala.

Majitelem pohřební kaple v Hoříně je Jiří Lobkowicz. Ten Deníku řekl, že na tom, aby byla opravena, pracuje už několik let. „Je to pro mě neuvěřitelně složitý projekt. Povodně zcela narušily statiku stavby. Technické řešení rekonstrukce je velmi složité, proto hledáme odborníka, který má s renovací takových staveb zkušenosti. A toho v Čechách bohužel nemůžeme sehnat,“ řekl Jiří Lobkowicz s vysvětlením, že podle prvotních záměrů bude nutné nejdříve hrobku demontovat a poté vrátit zpět.

K současnému stavu hrobky ale zřejmě nepřispěla pouze velká voda. Podle vedoucího oddělení památkové péče při mělnické radnici Jiřího Dohnala utrpěla tato hodnotná renesanční stavba také celkovou neúdržbou.

„Konkrétní kroky, jak zajistit opravu hrobky, zatím od majitele nepřišly,“ řekl Dohnal a dodal, že oprava je složitá především kvůli manipulaci s ostatky zemřelých. „Některé hrobky takto významných šlechtických rodin ale byly v České republice v poslední době úspěšně restaurovány a nyní jsou často vyhledávaným cílem návštěvníků,“ doplnil Jiří Dohnal.

Zda se ale v nejbližší době zastaví výletníci také u památky v Hoříně na hřbitově, je otázkou. Majitel Lobkowiczké hrobky ale prozradil, že se pokusí o to, aby se s opravami začalo už během příštího roku.

iDnes:

28. září 2017 – Zámek, rodinná hrobka, dvě bývalé hájenky, mlýn, velký statek a zahradní domek, takový je výčet zanedbaných nemovitostí v obci Hořín u Mělníka patřících Jiřímu Lobkowiczovi. Některé dokonce podle místních dlouhodobě ohrožují své okolí.

„Jedná se zejména o stavby v dezolátním stavu s volným přístupem veřejnosti, hlavně u dětí je zde riziko úrazů, i těch smrtelných,“ upozorňuje Jiří Svoboda, obyvatel Hořína. Nebezpečné jsou podle něj hlavně dvě rozpadající se hájenky s nezajištěnými studnami, zbytky bývalého mlýna v parku u základní a mateřské školy a budovy opuštěného statku v těsné blízkosti hlavní silnice.

Že jsou lobkowiczké nemovitosti ve špatném stavu, dosvědčuje i starosta Hořína Václav Šmíd, byť diplomaticky, s Jiřím Lobkowiczem prý má korektní vztahy a dokáže pochopit, že na opravu svého majetku nemá peníze. „Stav některých budov ohrožením asi je, ale jen v případě, že by se dotyčný pohyboval na pozemcích pana Lobkowicze, byť jsou nezajištěné. Zákon obci nedává možnost s tím cokoliv dělat. Stížnosti byly zejména na budovy u silnice a tam pan Lobkowicz zjednal částečnou nápravu,“ říká starosta Šmíd.

MF DNES se dva týdny snažila s Jiřím Lobkowiczem spojit a domluvit si k tématu jeho hořínského majetku osobní rozhovor, Lobkowicz ale toto setkání odmítl, stejně tak jako jakékoliv vyjádření. Aktuální situaci nijak nekomentoval ani správce jeho majetku Štěpán Kirchner, kterého redakce rovněž oslovila.

V polovině letošního roku provedl Národní památkový ústav ve spolupráci s mělnickým oddělením památkové péče monitoring stavu nemovitých kulturních památek ve vlastnictví Jiřího Lobkowicze. Jeho závěry byly tristní. „Po prohlídce nemovitostí v Hoříně lze konstatovat, že všechny stavby se nacházejí ve vážném havarijním stavu, týká se to budovy zámku, areálu pohřební kaple Lobkowiczů a myslivny. Například mlýn, zahradnictví a hájovna jsou dokonce na hranici vlastní existence,“ popisuje památkářka Veronika Hlaváčková.