Do muzea většinou chodíme poznávat minulost dávno uplynulou, ztracenou, skoro zapomenutou. Ne vždy tomu ale nutně musí tak být. Zajímavou šanci vrátit se jen o pár let zpět nabízí „novinka“ na muzejním trhu, na počátku roku 2016 otevřené Retromuseum Cheb.
Označení retro poslední dobou získalo téměř až hanlivý nádech, mnozí na něj reagují podrážděně, protože si ho leckdo spojuje s dobou, která nebyla zrovna ideální a po níž mnozí nostalgicky volají. To ale není tenhle případ – Retromuseum je totiž „pobočkou“ chebské Galerie výtvarných umění, sídlí v domě vedle jejích výstavních prostor a sdílí s ní společnou vstupenku.
Budovy Galerie a Retromuzea těžko přehlédnete – pokud se na chebském náměstí Krále Jiřího z Poděbrad postavíte zády ke Špalíčku, na levé straně vás upoutá radniční palác, nedokončená barokní stavba z let 1723 – 1727 podle projektu italského architekta Giovanniho Batisty Alliprandiho. Se zdobnou fasádou poměrně ostře kontrastuje šeď a jednoduchost vedlejšího Schillerova domu, kde je v přízemí stálá expozice věnovaná designu a životnímu stylu 60. až 80. let (od Expa po samet) a také retrobufet, v patře pak další výstavní prostory. Já tu našel expozice věnované hudbě tehdejších let, koutek s připomínkou slavné Panenkovy penalty a pak velmi zajímavou a objevnou sbírku Neprakta – prvních 20 let firmy na výrobu kresleného humoru. Kdopak dnes vlastně ví, že před Švandrlíkem s Jiřím Winterem spolupracoval Bedřich Kopecný, člověk nevšedního rozhledu a nekompromisních názorů?
To hlavní je ale dole, takže zpět – pečlivě zpracovaná výjimečná expozice představuje nejen ve vitrinách, ale i v „původní podobě“ předměty běžného užívání tehdejší doby, informace ke čtení jsou na stěnách i na podlaze, na několika místech běží na obrazovkách či v historické televizi dobové dokumenty. Řady vysavačů, žehliček, kuchyňských spotřebičů, magnetofonů… Obývák, kuchyně, koupelna, kancelář s cedulí brigády socialistické práce… Velorex, náhled na tehdejší architekturu, sklo, porcelán… A mezi tím vším spousta, spousta věcí, které nejen že pamatujeme, ale mnohdy ještě máme doma a používáme je. Nostalgickou slzu jsem pak uronil i před exponáty samo-domo: figurky z kovových zátek, samorosty, Manka s Cipískem, pudl na lahvi, lampičky z překližky, svícny… To jsem opravdu už tak starý?
A abych nezapomněl – k zakoupené vstupence dostanete poukázku v nezaměnitelném designu tuzexových bonů, kterou v místním retrobufetu při útratě nad 30 korun můžete proměnit v desetikorunovou slevu. A já se sem musím ještě někdy vrátit, protože na úžasný katalog mi už pětikilo nezbylo, ale vlastnil bych ho rád, moc rád.
