Pomník Hanse Kudlicha nad Novou Vsí u Teplic

Na kopec Ve Chvojkách nad Novou Vsí u Teplic všichni míří shlédnout vodojem, o pomníku Hanse Kudlicha má asi povědomí málokdo, byť ten tu byl dávno před ním…

Myslím, že málokdo z těch, kdo o pomník „zakopnou“, má tušení, kdo to vlastně ten Kudlich byl – a tady přímo na místě se to nedozvědí. Přitom jde o osobu velmi významnou a tenhle pomník má vcelku pohnutou historii…

O koho tedy šlo, že se mu stavělo tolik pomníků? Wiki praví: Hans Kudlich (25. října 1823 Úvalno – 11. listopadu 1917 Hoboken) byl lékař a rakouský politik německé národnosti ze Slezska. Do dějin vešel jako osvoboditel sedláků, neboť během revolučního roku 1848 podal v rakouském Říšském sněmu návrh na zrušení poddanství. K roku 2012 existovalo ve světě 76 pomníků, které připomínají osobnost Hanse Kudlicha. V Česku se jich dochovalo 16 z původních 64 (třeba v Úštěku).

Wiki:

Památník zrušení roboty na Nové Vsi v Teplicích je pomník, připomínající zrušení roboty v Rakouském císařství v roce 1848. Byl postaven v roce 1888, tedy ke 40. výročí této významné události. Jde o největší pomník připomínající tuto událost v severních Čechách. O jeho významnosti svědčí i to, že na stavbu byly použity kameny, jež darovaly takřka všechny obce tehdejších okresů Duchcov, Bílina a Teplice. Stojí na vrchu Jalovčiny (dnes místo známo jako Ve chvojkách) ve výšce 383 m n. m. poblíž Nové Vsi.

Jedná se o hold slavnému poslanci říšského sněmu Hansi Kudlichovi, který roku 1848 podal úspěšný návrh na zrušení roboty (ta byla zrušena 8. září 1848). Stavbu pomníku si vymohli obyvatelé okresů Bíliny, Duchcova a Teplic, kterým měl zrušení roboty připomínat.

Jak je níže zmíněno, na kamenech jsou nápisy psány německy, ale na pomníku samotném jsou nápisy na pamětních deskách psány dvojjazyčně – česky a německy, dnes už jsou však velmi špatně čitelné.

Stavební a zednické práce provedl Heinrich Siegmund, práce sochařské a kamenické Anton Bauer a F. Kahlert. Slavnost spolu s odhalením pomníku se uskutečnila ve dnech 7. – 8. září 1888, kam přijel i Hans Kudlich. Při slavnosti se uspořádal i průvod 25 000 lidí, v jehož středu šel sám Kudlich. Po jeho boku šel teplický starosta Karl Stöhr a šanovský starosta Franz Waage.

Hans Kudlich byl v Teplicích slavnostně uvítán na hlavním nádraží, kam přijel z Karlových Varů 7. září v 16:00. Nespočetné množství lidí, jež se sešlo před nádražím, vytvořilo po celé Nádražní třídě špalír. Uprostřed nich jel Kudlich ve voze spolu se svým synem a Adolfem Siegmundem, toho času poslancem Říšského sněmu, později starostou města Teplice. O tři hodiny později, v 19 hodin, se Kudlich vydal na vrch Doubravku. V okolních obcích odpalovali ohňostroje, rakety; na okolních kopcích hořely ohně.

8. září se lidé z teplického, bílinského a duchcovského okresu sešli na teplickém Tržním náměstí zhruba kolem poledne. Odtud šel výše zmíněný průvod, čítající pětadvacet tisíc lidí, až na vrch Jalovčiny. Zde řečnil Hans Kudlich a Emanuel Milner, konala se slavnost a byl odhalen pomník.

Po 99 letech, tedy v roce 1987, bylo rozhodnuto, že bude pomník odstraněn a blízko něj bude vystavěn vodojem – pomník totiž nebyl chráněn jako kulturní památka, proto měl vodojemu ustoupit. To se ovšem mnoha lidem nelíbilo, tudíž bylo rozhodnuto, že se pomník postaví na jiném místě. 8. července 1987 došlo k demontáži pomníku, jeho části byly uloženy do ohrady asi 100 metrů východněji, kde zůstal ležet do rozhodnutí o jeho obnově. K záchraně bylo nutno vyřídit zařazení pomníku mezi chráněné kulturní památky, o což se zasloužil zejména odbor kultury ONV Teplice. V roce 1988 byl pomník zapsán do seznamu kulturních památek jako pomník zrušení nevolnictví pod č. 5-5252, čímž byla zachráněna jeho existence.

Vodojem byl postaven roku 1989, ale pomník stále ležel v ohradě. V roce 1990 se opět objevily články o pomníku a průtazích s jeho znovupostavením v regionálním tisku. O problému se 17. října jednalo na zasedání Městské rady. Bylo nutno přimět investora stavby vodojemu, kterým byla firma Severočeské vodovody a kanalizace, k obnovení pomníku. Cena za obnovu pomníku, jež činila cca 200 000 Kčs, byla proti nákladům na vodojem (69 mil. Kčs) zanedbatelná částka. V srpnu 1991 byla provedena montáž vlastního pomníku, stavba terasy, schodů a úpravy okolí. Pomník byl dokončen v polovině září 1992 usazením pamětních kamenů kolem obelisku pomníku. Dne 23. října téhož byly na pomník usazeny čtyři pamětní desky.

Spodní, do výšky čtyřmetrová, část má uprostřed čtvercový zděný podstavec obklopený kameny. 5,7 m vysoký obelisk ve svrchní části, jehož průměr je od 1,2 m dole až 0,5 m nahoře, má objem 4,2 m3 a hmotnost přibližně 10 tun.

Na obelisku jsou ze stran připevněny desky nesoucí níže uvedené nápisy, tehdy ovšem jen německy.

Dnes jsou kameny u pomníku uspořádány ve dvou etážích s teráskou, na druhém patře je umístěn pomník, čímž pomník celkově působí oproti původnímu mohutnějším dojmem. Výška od paty v terénu je 11 metrů, průměr základny je 13 metrů.

Pomník je členěn do tří částí. Spodní jest násypné těleso, jež se kuželovitě zužuje, slouží k uložení pamětních kamenů. Dělí se na dva stupně, jeho celková výška je cca tři metry. Uprostřed horní plošinky je umístěn betonový dřík o rozměrech 1,5 × 1,5 m, a výšce dvou metrů. Na něm se tyčí vlastní pískovcový pomník, jenž jest šest metrů vysoký.

Nápisy:
Wir wollen sein ein einig Volk von Brüdern
Buďme svornými národy bratří

Was die Väter kämpfend errungen Sollen wachsam wahren die Jungen
Co staří v boji vydobyli, ať mladí bděle střeží

In Treue und Dankbarkeit die Bewohner
der Bezirke Bilin, Dux, Teplitz
S věrností a vděčností obyvatelé
okresů Bílina, Duchcov, Teplice

Am 8.September 1848 fielen die Fesseln des Frohndienstes
Am 8.September 1888 entstand dieses Denkmal
8. září 1848 padla pouta roboty
8. září 1888 vznikl tento pomník

Obce, které na stavbu pomníku přispěly, přivezly kameny, na kterých byl vyryt jejich německý název. Původně bylo kamenů okolo 150, ovšem doložena byla existence jen 136, dochovalo se však jen 109 – 114 z nich.

Na wiki je seznam některých existujících kamenů, zjevně však není úplný (napočítal jsem jen 37). Jednoduše lze všechny těžko ověřit – na něco takové by byl třeba celý den, pečlivá příprava a důkladnost. Já neměl ani jedno, obcházel jsem obě etáže a namátkově cvakal… V jednu chvíli jsem zaznamenal nápis, který mne zaskočil – kde by se tady vzal Varnsdorf? Při bližším zkoumání sice pravopis úplně neodpovídal, ale v seznamu na wiki jsou jen dva jiné „dorfy“. Po chvíli dodatečného pátrání je ale situace jasná – nešlo o chybu, na kameni je Wernsdorf, což jsou zaniklé Staré Verneřice. Ono toho chybí na wiki ale mnohem víc, takže jsem uspěl jen u některých fotek, část obcí jsem dogooglil, ale spoustu nejsem schopen identifikovat.

Jak zmíněno v textu výše, je památník kulturní památkou:

Pomník pochází z roku 1891 a je situován na vrchu „Ve Chvojkách“. Na čtyřbokém betonovém hranolu (původně zakryt kameny) je osazen objekt v podobě kubického soklu završeného obeliskem. Po stranách soklu jsou umístěny dvojjazyčné pamětní desky.

Památník byl v Teplicích odhalen 8. 9. 1888 (výroční den zrušení roboty) a věnován byl poslanci Hansi Kudlichovi (1823—1917), který přednesl požadavek na zrušení roboty v říšském parlamentu. Zejména v německy osídlené části Čech vznikalo mnoho podobných pomníků a památníků. Tento teplický byl postaven na vrcholové kótě kopce zvaného Jalovecký vrch, Jalovčiny či Ve Chvojkách (382 m n. m.), k. ú. Nová Ves, obec Teplice. Kolem něj navršeny kameny z okolních obcí s německým názvem té které obce, místnímu popisu odpovídá i druh horniny a orientování jednotlivých kamenů u pomníku. V roce 1986 bylo v rámci zamýšlené stavby rozsáhlého sídelního komplexu – satelitního sídliště Nová Ves nutno na této nejvyšší kótě zbudovat zemní vodojemy pro potřeby sídliště. Bylo rozhodnuto památník přemístit. Ve stejném roce byl také památník zapsán mezi nemovité kulturní památky ČR. Pomník byl v roce 1987 na původním místě rozebrán a byly zde postaveny zemní vodojemy. K jeho novému osazení a zrestaurování o několik desítek metrů dál došlo v červenci 1991, do dalšího roku pokračovaly úpravy okolí. Vytvořena základová deska a pylon ze čtyř železobetonových skruží, na kterém teprve byl vytvořen vysoký betonový sokl a na něj usazen vlastní pylon pomníku. Kolem pomníku byla navrstvena mohyla z hlíny a upravena do dvou teras se schody. Do ní byly pak osazeny jednotlivé kameny s názvy obcí ovšem už bez dodržení směru, kde se příslušné obce nachází. Ke komplexní úpravě okolí pomníku již nedošlo, ačkoli byla plánována.

Vysoký čtyřboký pylon (komolý jehlan) se nachází na vrchu Ve Chvojkách v k. ú. Nová Ves u Teplic. Obelisk stojí na kubickém podstavci se čtyřmi dvojjazyčnými pamětními deskami. Podstavec leží na betonovém hranolovém monolitu (původně byl zakryt kameny), který je nad stupňovitými zemními úpravami osazen na nízkém betonovém válci. Směrem k monolitu je terén upraven do kukového vrchlíku s kameny. Čtyři desky na podstavci jsou ze světlé žuly s dvojjazyčnými česko-německými nápisy: 1. „8. 9.1848 PADLA POUTA ROBOTY // 8. 9. 1888 VZNIKL TENTO POMNÍK“ 2. „VĚRNÍ A VDĚČNÍ OBYVATELÉ OKRESŮ BÍLINA, DUCHCOV A TEPLICE“ 3. „BUĎME SVORNÝMI NÁRODY BRATŘI!“ 4. „CO STAŘÍ V BOJI VYDOBYLI, AŤ MLADÍ BDĚLE STŘEŽÍ!“ Ve stupňovitých zemních úpravách je vydlážděno schodiště. Vrchní dva stupně jsou pokryty různorodými kameny s německými názvy obcí a okresů – původně orientovány směrem k jednotlivým obcím dle nápisů (při přesunu nedodrženo, dnes část chybí).

Památník zrušení nevolnictví, dříve památník Hanse Kudlicha, je důležitou kulturní památkou, jenž připomíná významné společenské změny v habsburské monarchii v polovině 19. století. Objekt je široce uplatňovanou pohledovou dominantou, která kultivuje okolní krajinu.

O pomníku na webu o Kudlichovi:

Jižně od Teplic a jeho části Šanov, na Jalovčinách v někdejší obci Kladruby, byl roku 1888 postaven obelisk napamátku Hanse Kudlicha. Dne 8. září 1888, téměř přesně k čtyřicátému výročí zrušení roboty, byl pomník za přítomnosti osvoboditele doktora Hanse Kudlicha slavnostně odhalen. Pomník má tvar čtyřmetrového obelisku, jehož podstavec tvoří 150 kamenů, na němž jsou vyryty názvy okolních obcí. Kameny jsou umístěny tak, aby byly od obelisku nasměrovány k uvedenému místu vyrytému na podstavci. Nápisy jsou až na čtyři výjimky uvedeny v německém jazyce. Některé se po více jak sto letech dají jen těžko rozluštit.

Na pomníku byly umístěny čtyři desky s věnováním, jejichž texty zněly následovně:

„Dne 8. září 1848 padly pouta roboty.
Dne 8. září 1888 vznikl tento pomník.“

„S věrností a vděčností obyvatelé okresů Bíliny, Duchcova a Teplic.“

„Chceme být jednotný národ bratrů!“

„Co staří v boji vydobyli, ať mladí bděle střeží „

Ve slavnostní příloze, která byla součástí „Teplicko-šanovského věstníku“, je místo pomníku a jeho okolí popsáno až příliš zdobenými slovy:

„Jalovčiny, které jsou vyšší než Doubravská hora, vládnou městu nad jihozápadem a jejich svahy se táhnou až ke knížecí zámecké zahradě. Teplice – Šanov se jeví jako rozmanitý, interesantní obraz, zámecký park, skupiny domů a samostatně stojící stavby kolem města ležící u našich nohou. Smysl a srdce se rozpínají a naše vjemy se vznáší až na hranici obdivu, když pohlédneme na tu velmi uchvacující krajinu kolem nás, skvostné rámy tohoto obrazu tvoří majestátní pohoří, které krajinu lemuje. Odtud je také možné spatřit, jak dalece se táhne na západní straně teplická dolina a jihozápadně dolina bílinská. A kromě těchto dvou dolin vidíme rovněž nádherné ohrazení, dvě okázalá horská pásma rozpínající se široko daleko. Krajina, která Vás nadchne, nádherná, plná změn a plná hojného života, nezapomenutelná pro každého, kdo stál před její scenérií.“

Na závěr lze ke zřízení pomníku v jeho příloze přečíst:

1. 40. výročí zrušení roboty bude oslaveno a k této oslavě budou pozvání obyvatelé politického okresu Teplice.
2. Bude postaven památník, do jehož podloží má každé místo okresu vsadit kámen s názvem obce.
3. Peněžní prostředky k tomuto účelu budou obstarány ze sbírek okresních delegací, obcí a okresních spolků.
4. Případný finanční přebytek bude použit zčásti na udržování pomníku a zbylá část bude investována do hospodářských stipendií.
5. Bude vytvořen výkonný výbor.

Sochařské a kamenické práce provedli pánové Anton Bauer (Teplice) aF. Kahlert (Trnovany) a zednické práce pan stavitel Heinrich Siegmund. Obec Kladruby propůjčila ochotně nejen pozemek, nýbrž podporovala dílo také zajištěním jiných potřebných prací. Obce okresu Teplice, Duchcov a Bílina se na této akci podílely prostřednictvím úctyhodných sbírek a tak byl pomník dokončen.

Byl ustanoven následující slavnostní program:

7. září odpoledne:

16:00 hod:

Uvítání Kudlichova vlaku Ústí – Teplice na nádraží v Teplicích.
Cesta Hanse Kudlicha na Doubravskou horu.

20:00 hod:

Osvětlení výšiny ze strany všech obcí a míst

8. září

12:00 hod:

Obyvatelé okresů Bílina a Duchcov se shromáždí na náměstí, obyvatelé okresu Teplice na Školním náměstí v Teplicích. Zařazení obcí dle abecedního pořadí; spolky budou pochodovat za zástupci svých obcí.

12.45 hod:

Odchod po odzpívání jalovčinské slavnostní písni pěveckými spolky.

Slavnostní řeč poslance Říšské rady Dr.Emanuela Milnera a odhalení pomníku.
Pozdravení p.Kudlicha třemi děvčaty a třemi nejstaršími muži okresu.

Předání pomníku místní obci Kladruby předsedou výboru.

Převzetí pomníku ze strany obce Kladruby.

Společný chór: „Německá píseň.“

Ukončení slavnosti.

Po druhé světové válce se pomník rozpadal více a více a nakonec měl být úplně odstraněn, když měl být v roce 1987 na jeho místě na Jalovčinách vybudován nový vodojem zajišťující zásobování pitnou vodou. Občané Teplic však protestovali, především geolog Dr. Norbert Krutský, a tak se jim podařilo pomník zachránit. Byl rozebrán a umístěn společně se zbývajícími 115 ze 150 kamenů přibližně 100 metrů východně od jeho původního stanoviště. Tan měl být po ukončení stavebních prací opět postaven. Co se týče kamenů, konstatoval geolog Dr. Norbert Krutský: „Částečně nesly kameny jména míst a osídlení, která buď zmizely nebo již neexistují díky jejich připojení k městu. Pomník dokumentuje i pravopis, který byl běžný na přelomu století. Kromě převažujících německých jmen jsou zmíněny také české obce včetně jejich českého pravopisu. Při renovaci si musíme být vědomi toho, že se nejedná je o samotný obelisk, ale především o cenný materiál obklopující obelisk.“

Stavitel vodojemu, ředitelství Severočeských vodáren, činil potíže s opětovným postavením Kudlichova pomníku. Starosta Teplic Jan Pohl je měl pozvat na jednání konané dne 17. října 1990, kde měly být sjednány konečné termíny výstavby. Dostavili se ale jen ti, kteří měli zájem na obnově pomníku, a zástupci stavitele, tzn. zástupci Severočeských vodáren a kanalizací Teplice, se neobjevili. Případné náklady byly tehdy vyčísleny na 200.000 Kč, což odpovídalo přibližně 0,3% rozpočtu stavby vodojemu. Zdá se, že dohody byly ale formulovány tak, že pro stavitele neexistovala žádná vynutitelná povinnost pomník obnovit. Obnovu pomníku převzal v rámci kulturního referátu okresní úřad oddělení Školství a kultury městského úřadu Teplice a k záchraně pomníku vedla dobrovolná práce. Podle novin „Severočeský deník“ vydaných dne 15.08.1991 byl pomník (včetně kamenů okolo pomníku) postaven v jeden den před jejich vydáním. Desky s věnováním byly při renovaci opatřeny dvojjazyčným nápisem, tedy českým a německým – jak můžeme spatřit na místě.

Starému lázeňskému městu Teplicím tak zůstal dochován pěkný historický pomník. Nikoliv na Jalovčiny, ani k vodojemu, nýbrž na „Kudlichov“ říkají všeobecně usedlíci, když jdou na jejich návrší.