Heymannova kaple v Havířské ulici v Duchcově

Poblíž slepé odbočky z Havířské ulice v Duchcově je mezi okolní zástavbou skryta Heymannova kaple.

Ač kulturní památka, v podstatě se nedá ani pořádně vyfotit – utopena na soukromém pozemku je vidět jen z jediného místa přes plot.

Na městském webu:

Dům patříval Janu Kryštofovi Heymannovi, zpovědníku Jana Bedřicha z Valdštejna. Heymann nechal na zahradě domu vybudovat soukromou kapli, která byla postavena kolem roku 1700. Kaplička byla vystavěna podle italského vzoru a její průčelí bylo zdobeno střípky z porcelánu a mušličkami z vodních ploch v okolí Duchcova. Kaplička je zapsána jako kulturní památka, bohužel, vzhledem k jejímu umístění na soukromém pozemku, dnes nepřístupná.

Prázdné domy:

Objekt je včleněn do kamenné ohradní zdi zahrady u domu čp. 30. Zděná, k západu orientovaná stavba, obdélného půdorysu, na západě s půlkruhovým závěrem. Kaple je zastřešena vzedmutou kupolí s lucernou s kamenným půlkulovým vrchlíkem ukončeným piniovou šiškou , za štítovým průčelím sedlová střecha pokrytá pálenou taškou bobrovkou. Hlavní průčelí kaple je změněno novodobou úpravou z druhé pol. 20 st. dle návrhu místního kamenosochaře Josefa Mrázka. Průčelí klasické kompozice je členěno čtyřmi pilastry, horizontálně kladím (bez původní profilace) a vrcholí trojúhelným štítovým frontonem. Nad úrovní římsy jsou po stranách průčelí částečně zachovalé voluty. Pilastry jsou tvořeny vystupujícím obvodem a hluboce vpadlou vnitřní plochou, které je omítnuta probarvenou omítkou s mozaikově skládanými úlomky barevného skla. Vstup v ose hlavního průčelí, pravoúhlý dveřní otvor, výplň novodobá. Nad vchodem prolomen oválný okenní otvor. Zbývající průčelí jsou omítnuta hrubou pohledovou omítkou, jediným tektonickým prvkem je profilovaná podokapní římsa. Vnitřní prostor má půdorys nepravidelného oktogonu, interiér opticky rozšiřují niky, v pravidelném rytmu se střídají vyšší pravoúhlé niky uzavřené segmentem nad kterými jsou menší obdélné výklenky a nižší niky cylindrického profilu zaklenuté konchou. Dlažba interiéru je cihelná, nepůvodní, v interiéru dochován pozůstatek starší zádlažby, šestiboké dlaždice. Spodní okraj kopule je zvýrazněn jednoduše profilovanou římsou.

Tisková zpráva:

Heymannova kaple patří městu

Teplice, 12. 5. 2010 – ÚZSVM, odbor Odloučené pracoviště Teplice (Územní pracoviště Ústí nad Labem), bezúplatně převedli městu Duchcov Heymannovu kapli, nemovitou kulturní památku.

Bezúplatnému převodu předcházelo nejprve majetkoprávní šetření. Městský úřad Duchcov zjistil, že památka na území obce není zapsána na žádném listu vlastnictví, a proto požádal ÚZSVM o prošetření nabývacích titulů. ÚZSVM následně zjistil, že se jedná o majetek, s nímž nehospodaří žádná organizační složka státu ani státní organizace. Na základě zákona o majetku České republiky pak připadla příslušnost hospodařit s tímto majetkem právě ÚZSVM.

Během šetření bylo současně zjištěno, že pozemek, na kterém kaple stojí, je ve vlastnictví fyzické osoby. Záměrem města je odkoupení tohoto pozemku, zajištění přístupu ke kapli a provedení nutných oprav.

Heymannova kaple byla postavena pravděpodobně na počátku 16. století. V 17. století sloužila památka jako soukromá kaple Johanese Christofora Heymanna, který byl tajemníkem Pražského arcibiskupa Jana Bedřicha Valdštejna.

Kaple je kulturní památkou:

Zděná, k západu orientovaná stavba, vznikla před r. 1702. Má obdélný půdorys, na západě s půlkruhovým závěrem, Je zastřešena vzedmutou kupolí s lucernou s kamenným půlkruhovým vrchlíkem ukončeným piniovou šiškou. Sedlová střecha má pálenou krytinu.

Předmětná kaple vznikla jako barokní novostavba vybudovaná majitelem domu, knězem Janem Kryštofem Heymannem, zpovědníkem arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Stavba musela být realizována nejpozději v roce 1702, kdy byl Heymann ve vedlejším domě zavražděn saskými loupežníky. Současná podoba kaple je především výsledkem stavebních úprav z šedesátých let minulého století, které jsou připisované kamenosochaři Josefu Mrázkovi z Duchcova. K náhradě původních oblázků tehdy byla užita sklená drť jako odpadový materiál z výroby luxfer z blízké sklárny.

Objekt kaple je včleněn do kamenné ohradní zdi zahrady u domu čp. 30. Zděná, omítnutá (omítnutí hlazené, ale nedohlazené) k západu orientovaná stavba, na exteriéru obdélného půdorysu s půlkruhovým závěrem na západě. Kaple je zastřešena vzedmutou oktogonální kupolí s čtyřbokou lucernou s kamenným půlkulovým vrchlíkem ukončeným piniovou šiškou, za štítovým průčelím sedlová střecha pokrytá pálenou bobrovkou. Hlavní východní průčelí klasické kompozice je rozděleno jednoduše profilovanou římsou na dvě podlaží, přičemž horní je sotva poloviční výšky dolního. V obou podlažích má po stranách pilastry, které mají po třech svislých obdélných vpadlých zrcadlech – po jednom úzkém mezi dvěma širšími. Tato zrcadla jsou od druhé pol. 20 st. dle návrhu místního kamenosochaře Josefa Mrázka vyplněna mozaikově skládanými úlomky barevného skla a glazované keramiky. Touž mozaikou je opatřena i plocha mezi pilastry horního podlaží, která je proražena horizontálním oválným oknem. Po stranách horního podlaží jsou jakési „uši“ kdysi snad opatřené štukovými volutami. V ose dolního podlaží je obdélný otvor původně opatřený dvoukřídlými levými dovnitř otvíravými rámovými dveřmi se čtyřmi výplněmi. Průčelí zakončuje trojúhelný hladce omítnutý tympanon. Zbývající průčelí jsou členěna pouze korunní římsou, nad níž je od kopule spádovaný úzký pás střechy krytý bobrovkami. Centrální interiér má půdorys oktogonu, jehož čtyři strany, počínaje čelní, jsou delší oproti těm, které jsou mezi nimi. V delších stranách jsou vysoké pravoúhlé niky zaklenuté segmentem, nad kterými jsou niky nízké, v nichž jsou oválná, dnes většinou zazděná okna. V užších stranách jsou v půdorysu půlkruhové niky zaklenuté konchou. Spodní okraj kopule je zvýrazněn úzkou jednoduše profilovanou římsou. Dlažba interiéru je cihelná, nepůvodní, dochován pozůstatek starší dlažby ze šestibokých dlaždic.

Jedná se o ukázku barokní sakrální architektury drobné kaple s klasicizujícím průčelím náročněji vyvedeným v mozaikovité skladbě evokující úpravu objektů zahradní architektury (zámek v Praze – Tróji), grot nebo interiérů salla teren (Libochovice). Nedílnou součástí stavby jsou autentické stavební konstrukce, které představuje především obvodové zdivo a klenba. Objekt je hmotným pramenem ke studiu vlastního stavebně historického vývoje nebo ke sledování obecného vývoje historických konstrukčních technik a postupů. V neposlední řadě je objekt memoriální stavbou odkazující k památce barokního kazatele J. K. Heymanna.