Sloup svatého Vavřince u náměstí Jiřího z Poděbrad v Duchcově

Jižně od náměstí Jiřího z Poděbrad v Duchcově u křižovatky ulic Husova a Městské příkopy stojí na travnaté ploše sloup svatého Vavřince.

Městský web:

Ranně barokní sloup nacházející se na náměstí Jiřího z Poděbrad. Původně na něm byla umístěna socha sv. Vavřince /patrona proti požárům/ na paměť požáru ve městě dne 10. 8. 1709. Tehdy ve městě vyhořelo 66 obytných domů a 9 stodol. Podle díla bylo tehdy pojmenováno i náměstí a do roku 1919 se k soše sv. Vavřince konala každoroční procesí. Zřejmě v období po roce 1945 došlo ke zničení této sochy a na její místo byla druhotně osazena tzv. kaplice z jiné lokality, jejíž stáří se vymezuje lety 1690-1700. Na ní je reliefně z čela znázorněno ukřižování Krista, nalevo je postava sv. Barbory s korunkou a věží, vpravo apoštol sv. Jan se svými atributy – brkem, knihou a orlem a zezadu kaplice je znázorněna Pieta.

Sloup je kulturní památkou:

Pískovcový sloup pocházející z počátku 18. století. Na hranolovitém podstavci stojí toskánský sloupek nesoucí hranolovitou lucernu, na níž byla soška sv. Vavřince.

Archivní průzkum prokázal, že na stávajícím místě je až do 2. světové války připomínána vždy socha sv. Vavřince (nikoliv sloup), k níž se konalo procesí až do roku 1919. Po rozboru sloupku se ukázalo, že materiál je nesourodý a vše nasvědčuje tomu, že v období po roce 1945 zřejmě došlo ke zničení sochy a na sokl (který ke sloupku i hmotnostně nezapadá) byl osazen fragment jiných božích muk s kaplicí, časově odpovídající období 1690 – 1700

Pískovcový sloup stojí asi 150 m východně od hlavního náměstí (náměstí Republiky), na malém zatravněném prostranství při křížení ulic Husovy a Městských příkopů – jde o jižní výběžek náměstí Jiřího z Poděbrad. Jedná se o barokní sloup s toskánskou hlavicí osazený na krychlovém podstavci (nahoru velmi málo se zužujícím) se soklem o třech stupních a profilovanou římsou. Na sloupu vrcholová kaplice tvořená dvěma profilovanými římsami oddělenými čtveřicí malých toskánských sloupků mezi nimiž jsou reliéfy. Na jižní straně je to reliéf sv. Barbory s věží, na východní straně reliéf krucifixu – Ukřižování Krista, na severní straně sv. Jana Evangelisty a na západní straně reliéf Piety. Na kaplici bývala soška sv. Vavřince (na fotografiích ze 60. let 20. století je patrný fragment nožiček na vrcholu).

Jedná se o hodnotnou kamenosochařskou památku doby baroka, v městské aglomeraci tehdejší doby málo obvyklou. Doklad všeobecné zbožnosti barokní doby.

Původní evidenční list památky:

1963: Boží muka – podstavec hranolovitý, na něm toskánský sloupek nesoucí hranolovitou lucernu. Na lucerně soška P. Marie. Materiál pískovec. Zajímavé tvarování Božích muk, dílo umělecky hodnotné, dotvářející podobu náměstí. Doklad vysoce vyspělé kamenické práce baroka. Na sloupu je třeba obnovit sochu P. Marie, z které zbývá jen část nohy. I ostatní části muk potřebují opravu a konservaci. Okolí je třeba upravit.

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji se o sloupu píše na stranách 876-877:

Torzo sochy svatého Vavřince, které původně stálo na vrcholu, je dochováno v depozitáři NKP SZ Duchcov. O vniku sloupu nejsou žádné písemné informace. V soupise soch duchcovské farnosti ze 23. října 1841 je sloup jen velmi stručně uveden „statue postavená z pískovce, nyní v průměrném stavu“, představující „svatého mučedníka a levitu Vavřince“, bez nápisů a zřízená „pravděpodobně městskou obcí“.

Příčinou postavení (před městem před Bílinskou branou) byl nepochybně kult mučedníka a patrona proti požárům, jenž byl právě v Duchcově značně rozšířen, zvláště po požáru roku 1709, který vypukl právě v předvečer svátku sv. Vavřince. Světcově přímluvě bylo připisováno, že požár, jenž roku 1812 vypukl na předměstí, se nerozšířil do města.

O statui sv. Vavřince se literatura zmiňuje ještě k roku 1933. Někdy po druhé světové válce byla zřejmě socha zničena a místě tak zůstala pouze kaplice, která zřejmě byla na sloup někdy v minulosti doplněna.

Kniha zmiňuje restaurování sloupu někdy před rokem 2004, ale již v tom roce byly na sloupu výkvěty, betonový základ se rozpadal a tmely neměly vhodnou strukturu. K roku 2008 konstatováno, že povrch reliéfu je poškozen a abradován.