Pomník důlního neštěstí na dole Dölinger v Lípové ulici v Duchcově

V parku v ulici Lípová, vedoucí podél břehu rybníka Barbora v Duchcově, stojí pomník obětem katastrofy na dole Dölinger.

Připomínky důlních neštěstí jsou v regionu roztroušeny nejen po hřbitovech, ale i v městských exteriérech. Tenhle pomník, původně zřejmě náhrobek na dnes zrušeném hřbitově, je kulturní památkou:

Kamenný náhrobní pomník pocházející z doby po roce 1879. Na několikanásobném odstupňovaném soklu je osazen pískovcový obelisk. Nahoře mezi ratolestmi reliéf vavřínového věnce se zkříženým mlátkem a želízkem. Uprostřed na oválné desce německý nápis:

Dem Gedenken / der bei der Quellen Katastrophe / im Döllinger Schacht / am 10. Feber 1879, / Verunglückten / Bejček Franz, | Bejček Josef, / Fritsch Anton, | Frank Anton, / Heller Franz, | Hackel Wenzel, / Jeschke Josef, | Köhler Anton, / Kutschera Franz, | Mačik Karl, / Mačik Thomas, | Prokop Anton, / Pobel Karl Josef, | Pobel Gustav, / Patrovsky Wenzel | Perner Josef / Soukop Peter, | Rudolf Paul, / Weiner Josef, | Wolf Franz, / Weinsicht Josef. (na dříku obelisku, na vsazené zaoblené desce ze švédské žuly)

Glück auf! (na patce obelisku, na vsazené menší vodorovně obdélné desce ze švédské žuly)

V nedalekém hnědouhelném geologicky nestabilním dole zvaném Döllinger došlo dne 10. 2. 1879 k průvalu horké termální vody z rezervoáru teplických minerálních pramenů a pramene lahošťského. Voda důl rychle zatopila, následně ještě další čtyři doly v okolí. O život tehdy přišlo 21 lidí. Těla utonulých horníků byla nalezena a vynesena teprve až v r. 1881. 29. 5. tohoto roku se konal pohřeb, poslední tři těla byla do hromadného hrobu doplněna ještě v červenci.

Vznik pomníku lze zřejmě spojit s datem veřejného pohřbu obětí, tedy s r. 1881. Objekt od doby svého vzniku neprošel žádnými úpravami. Otázkou je, zda se dosud nachází v místě původního hrobu, nebo byl při rušení starého duchcovského hřbitova v rámci parkové úpravy posunut na jiné místo. Takto by byl již jen pomníkem, nikoliv náhrobkem. Tomu by nasvědčoval první zděný, cementem obtažený stupeň soklové architektury, který je zřejmě nepůvodní.

Pomník se nachází v parku zv. Sady Rudé Armády, který býval dříve východním rozšířením starého duchcovského hřbitova při kapli sv. Barbory. Zády se obrací k průjezdní silnici II/258 na hrázi rybníka Barbora, čelem k pěší východozápadní ose parku. Jde o ne příliš nápadný objekt v rovinné travnaté ploše mezi vzrostlými stromy. Z jihu k němu vede širší nedlouhý mlatový chodníček vymezený obrubníky.

Jde o čtyřboký, kónicky se zužující pískovcový hranol, jehlancově zakončený, umístěný na dvoustupňovém podstavci podloženém dvěma žulovými a jedním betonovým obvodovým schodem. Vložené nápisové desky jsou z černé švédské žuly, rytá písmena jsou zlatě zvýrazněná. Objekt je bez barevného pojednání, povrch pískovcové části však nese známky plošného restaurátorského domodelování umělým kamenem.

Památka je bez podrobnějších profilací, architektonický výraz je založen na stupňovité gradaci prostých hmot. První obvodový stupeň má hrubý cementový povrch betonového charakteru, v jádru je však zřejmě vyzděný z cihel, což je patrné z jižní strany na spodu stupně. Druhé dva stupně, žulové, jsou užší. Na nich spočívá dvoustupňový podstavec, spodní část je vyšší, bez nápisu, horní nižší, s vloženou obdélnou černou destičkou s nápisem Glück auf! Na podstavci je vztyčen nevysoký obelisk, kónický, nízkým jehlancem završený. Na přední straně ve spodní polovině nese v mělké nice vloženou svislou černou nápisovou desku, svrchu a zespodu obloukově zakončenou. Pamětní nápis na desce je symetricky koncipovaný, v němčině, s datem důlního neštěstí a se jmény zahynuvších (ve dvou sloupcích). Horní polovina obelisku je opatřena výrazně vystouplým reliéfem na motivy vavřínového věnce. Věnec má z pohledu pozorovatele levou část vavřínovou, avšak pravou z dubového listí. Obě zaoblené snítky, v horní části nespojité, jsou na spodu svázány stuhou. Takto ověnčené jsou uprostřed umístěné, rovněž reliéfně ztvárněné, hornické šlígle, tedy mlátek a želízko.

Památková hodnota objektu spočívá zejména v autentické dobové připomínce tehdejší tragické události vedoucí nejen ke ztrátám na lidských životech, ale i přerušení spontánního vývěru teplických léčivých pramenů. Zároveň spoluutváří charakter místní historické hornické krajiny.

Dle Památkového katalogu byl pomník po roce 2007 restaurován Michaelem Bílkem a Janem Kubrickým.

Původní evidenční list památky ->