Památník obětí neštěstí na dole Svěží štěstí na hřbitově v Duchcově

Takřka ve středu hřbitova v Duchcově je umístěn památník obětí neštěstí na dole Svěží štěstí.

Městský web mlčí, stejně jako o nedalekém památníku obětí na Nelsonu III. Přitom zdejší region je (bohužel) obdobnými památníky protkán. Naštěstí jsou i jiné zdroje:

Výbuch požárních plynů na dole Svěží štěstí u Duchcova 19. září 1900

Dne 19. září 1900 došlo na dole Svěží štestí (Frisch Glück Zeche) u Duchcova k explozi, při které zahynulo 55 horníků, dozorců a zavodní dolu ing. Dyk.

Důl Svěží štěstí, který se nacházel v majetku Mostecké uhelné společnosti, měl jednu vtažnou větrní jámu, jednu vtažnou těžní jámu, jednu výdušnou větrní jámu opatřenou ventilátorem a jámu vodní, z hlediska větrání neutrální. Ta se nacházela v bezprostřední blízkosti jámy těžní. Uhelnou sloj v okolí těžní jámy tvoří velmi křehké podrcené a vyschlé uhlí, které je prostoupeno mourovými rozsedlinami. Aby bylo možno zamezit pádům a vylamování křehkého nesoudržného uhlí, byly chodby v okolí náraziště těžní jámy vyzděny. Za touto vyzdívkou se mohl ale nepozorovaně vyvíjet zápar nebo důlní požár.

Už dne 15. září bylo v blízkosti těžní jámy cítit kouř a ing. Dyk při fárání zkoumal jeho původ, přičemž asi 65 m od těžní jámy objevil podezřele teplé místo za vyzdívkou. To nechal otevřít a ohnisko záparu nechal vychladit vodou, vzadu jsoucí místo vykopat až na tvrdé uhlí a zamazat vápennou kaší. O uhlí vykopaném ze záparu nebyla samozřejmě vůbec žádná řeč. V následujících dnech se na stejném místě ukázal ještě jeden zápar, který byl zlikvidován podobným způsobem.

V den katastrofy 19. září 1900 se na tomtéž místě objevila trhlina, ze které začal vystupovat kouř, jenž během dne tak zesílil, že ing. Dyk informoval telefonicky své nadřízené z Mostecké uhelné společnosti. od nich obdržel striktní pokyn ihned odvolat všechny ohrožené z dolu. Současně inspektor ing. Löcker z Mostecké pověřený řízením duchcovských dolů přijel na důl, ale během deseti minut následovala exploze.

Krátce před tím ing. Dyk vyslal dozorce do dolu s úkolem odvést lidi do bezpečí a současně žádal zjistit, kudy se kouře v dole šíří. Dále vydal příkaz silné kouře uzavřít pomocí bednění a větrních závěsů v místě jejich vývinu, tj. v blízkosti vzniklé trhliny. S velkým úsilím se tento úkol podařil, avšak v takto uzavřených prostorách krátce nato došlo k výbuchu požárních plynů, jenž jednak vyrazil proti větrům mocný proud hustého kouře do jam těžní a vodní a na druhé straně pronikl do dolu. Bezprostředně po explozi začaly větry znovu proudit obvyklými cestami a tak se jedovaté kouřové zplodiny výbuchu ve velkém množství začaly šířit po celém dole. Následkem výbuchu většina lidí v blízkosti ohniska kouře směrem po větrech se nacházejících byla zraněna nebo usmrcena. Naproti tomu pracovníci zdržující se ve větrním proudu mezi ohniskem výbuchu a těžní větrní jámou prchli touto jámou na povrch.

V době katastrofy se nacházelo v dole 91 mužů. Z tohoto počtu se 31 horníků bez zranění zachránilo, 2 byli lehce a 3 těžce zraněni a 45 z nich našlo rychlou, ale strašnou smrt. Někteří zraněním podlehli později a 10 mužů bylo pohřešováno. Rychlá záchranná akce, která se pod vedením zástupce Mostecké uhelné společnosti konala, vedla především k záchraně horníků nacházejících se v blízkosti těžní jámy. Za tím účelem byla v blízkosti těžní jámy zřízena regulace větrů pomocným ventilátorem. Takto rychle vytvořený větrní most umožnil odvádět jedovaté kouře nejkratší cestou přímo k vodní jámě. Během těchto prací došlo následkem roztržení zřejmě výbuchem poškozeného parovodu k poruše čerpací stanice v dole, takže se nejnižší části dolu začaly pozvolna zatápět. Záchrana a vyproštění v této části se nacházejících postižených musely být v důsledku toho odloženy na pozdější dobu. Ke zdolání následného požáru bylo použito všech dostupných prostředků. Veškerá snaha se však ukázala jako bezvýsledná, a tak musel být celý důl po marných pokusech o jeho záchranu dne 24. září 1900 vzduchotěsně uzavřen všemi jámami. Pro rychlejší udušení v dole uzavřeného požáru byl do dolu přiváděn i kysličník uhličitý, jenž snižoval obsah kyslíku v důlním ovzduší.

Část památníku je kulturní památkou:

Památníky připomínající důlní katastrofu dne 19. 9.1900 mají podobu obelisku osazeného na třístupňové podnoži. Horní část obelisku zdobí vavřínový věnec se stuhou v jehož středu jsou hornická kladívka. Nápis je proveden dvoujazyčně (česky a německy).

Soubor dvou památníků na katastrofu z 19. IX. 1900 (původně ze zlikvidovaných Liptic, kde stávaly u kostela sv. Petra a Pavla) se nachází na městském hřbitově, zhruba uprostřed severozápadní strany hlavní osové hřbitovní komunikace, po stranách původního duchcovského památníku téže katastrofy – kulturní památka rejst. č. ÚSKP 50999/5-5902. Památník I. je na jeho jihozápadní straně a památník II. na straně severovýchodní.

V těžební oblasti, rozprostírající se na území Chomutovska, Mostecka, Teplická a Ústecka byly v minulosti v převážné většině zapsány do státního seznamu nemovitých kulturních památek pomníky a památníky řady důlních katastrof jako významné historické památky na tragické události provázející po staletí těžební činnost.

Katastrofa na dole Svěží štěstí v září 1900 patřila do té doby k nejhorším neštěstím, neboť při výbuchu plynu a snad i uhelného prachu zahynulo celkem 58 mužů . Svým charakterem a odkazem na tuto tragickou událost jsou oba památníky z obce Liptice rovněž významnou památkou hornické minulosti regionu.

Památník katastrofy na dole Svěží štěstí I.

Památník, připomínající důlní katastrofu dne 10. 9. 1900 má podobu obelisku osazeného na třístupňové podnoži. Horní část obelisku zdobí vavřínový věnec se stuhou v jehož středu jsou hornická kladívka. Nápis je proveden dvoujazyčně (česky a německy).

Památník má podobu čtyřbokého obelisku s nízkým soklem osazeným na zhruba krychlovém podstavci s nahoře profilovaným soklem a s profilovanou římsou. Na čelní straně obelisku nahoře relief zkřížených hornických kladívek ovinutých dvěma větvičkami vavřínu dole svázaných stuhou. Pod tím zrcadlo s nahoře vybraným segmentem a dole se čtvrtkruhy vybranými rohy.

V zrcadle nápis: „Den / bei der / Cu……..nkatastro…. / … S.ptember 1900 / auf der / …scholück-Zeche / in Dux / verunglückten / Bergknappen / Glück auf“. Na čelní straně podstavce obdélné zrcadlo v něm seznam zahynuvších: „Josef Thorand geb. ./8 1844 / Franz Riedl geb. 10… 18.. / Leo Riedl geb. ./11 1875 / Karl Rödl geb. 17/2 1878 / Josef Haberzettol geb. 9/10 187. / Gregor Kraupe geb. …….“.

V těžební oblasti, rozprostírající se na území Chomutovska, Mostecka, Teplická a Ústecka byly v minulosti v převážné většině zapsány do státního seznamu nemovitých kulturních památek pomníky a památníky řady důlních katastrof jako významné historické památky na tragické události provázející po staletí těžební činnost.

Katastrofa na dole Svěží štěstí v září 1900 patřila do té doby k nejhorším neštěstím, neboť při výbuchu plynu a snad i uhelného prachu zahynulo celkem 58 mužů . Svým charakterem a odkazem na tuto tragickou událost jsou oba památníky z obce Liptice rovněž významnou památkou hornické minulosti regionu.

Památník katastrofy na dole Svěží štěstí II.

V zrcadle nápis: „..en / ………. / …..………………. / ………………. / ……… / …sc……c.-Z…… / in Dux / verunglückten / Bergknappe. / Glück auf !“. Na čelní straně podstavce obdélné zrcadlo v něm seznam zahynuvších: „…… Hasil ……. / Herman Bern………….. / Josef Dvo……….. / Franz Oboco..kv geb……… / Josef Bartun………….. / Franz Molac geb. …….“.

Původní evidenční list památky zachycuje pilíře ještě na původním místě:

2 pomníky důlní katastrofy u kostela sv. Petra a Pavla v Liptici. Na hřbitově u vchodu do kostela 2 stejné pomníky; na nízkém širokém stupni je osazen hranolový podstavec, ukončený profilovanou římsou. Na přední straně vyryta jména zahynulých horníků (6 německý a 6 českých). Na podstavci vztyčen plochý komolý jehlan. Při horním okraji ve vavřínovém věnci se stuhami zkřížená hornická kladiva; pod tím nápis „Den / bei der / Grubenkatastrofe / am September 1900 / auf der / Frischglück-Zeche / in Dux / verunglückten / Bergnappen / Glück auf!“

V první půli roku 1976 byly památníky přemístěny do muzea v Duchcově, obec se likvidovala pro těžbu uhlí.

Dle Památkového katalogu došlo k transferu dvou obelisků na hřbitov v roce 2008.

Původní památník uprostřed je samostatnou památkou od 4. 6. 2001:

Památník horníků, kteří zahynuli při důlní katastrofě dne 10. 9. 1900. Čtverhranný obelisk osazený na třístupňové podnoži, v horní části vavřínový věnec se stuhou s hornickými kladívky uvnitř. Horní německý a dolní český nápis je věnován obětem.

V roce 1868 vybudoval německý podnikatel Weber na severozápadním okraji Duchcova uhelný důl, který nazval po své ženě – Emma.

Důl patřil rodině Weberů do roku 1889, kdy byl prodán Mostecké uhelné společnosti. V roce 1895 byl důl přejmenován na Frisch Glück /Svěží štěstí/.

Mocnost sloje byla 13 – 20 metrů. Uhlí bylo často mourovité a náchylné k samovznícení.

19. září 1900 pracovalo v dole 91 horníků. V chodbě byl zjištěn zápar a část horníků proto prováděla likvidaci zahořelého uhlí. Přitom došlo k mohutné explozi plynů a následnému požáru. Výbuch si vyžádal 55 obětí. Při neštěstí také zahynul závodní dolu ing. Vilém Dyk, bratr básníka Viktora Dyka.

Byla to jedna z největších havárií v Severočeské uhelné pánvi v 19. století.

21.9. 1902 došlo k dalšímu výbuchu na dole, při kterém zahynuli 2 horníci.

Důl byl uzavřen v roce 1904.

Hornickou tragedii připomíná památník na duchcovském hřbitově.

Památník se nachází na městském hřbitově, zhruba uprostřed severozápadní strany hlavní osové hřbitovní komunikace, po stranách tohoto památníku jsou dnes osazeny dva památníky téže katastrofy ze zlikvidované obce Liptice – kulturní památka rejst. č. ÚSKP 54634/5-3561.

Památník má podobu čtyřbokého obelisku s nízkým soklem osazeným na zhruba krychlovém podstavci s dvoustupňovým soklem a s profilovanou římsou, to celé spočívá na dvoustupňovém stylobatu. Na čelní straně obelisku nahoře reliéf zkřížených hornických kladívek ovinutých dvěma větvičkami vavřínu dole svázaných stuhou. Pod tím vytesán nápis: „DEN / BEI DER / GRUBENKATASTROFE / AM 19. SEPTEMBER 1900 / AUF DER FRISCHGLÜCKZECHE / IN DUX VERUNGLÜCKTEN / BERGKNAPPEN. / GLÜCK AUF!“. Na čelní a na bočních stranách podstavce tři čtvercové desky z černého skla se jmény 35 zahynuvších horníků s daty jejich narození – provedeno ze zlacených písmen.

Na horním stupni soklu podstavce nápis: „HORNÍKŮM / ZAHYNULÝM PŘI DŮLNÍ KATASTROFĚ DNE 19. ZÁŘÍ / R. 1900 NA DOLE SVĚŽÍ ŠTĚSTÍ V DUCHCOVĚ. / ZDAŘ BŮH !“. Před památníkem a po stranách hroby obětí.

Jména z desek na středovém pomníku – národnost odlišena na deskách zkratkou nar. / geb.

Lukáš Josef 28/2 1876
Rouňovská Frant. 8/7 1883
Koff František 20/5 1857
Benda Václav 16/5 1884
Král Josef 18/9 1869
Jelinek Jan 10/1 1872
Kratochvíl Václ. 28/3 1882
Suchý František 7/12 1865
Kunz Emil 4/3 1878 (G)
Kunz Johann 29/3 1874 (G)
===
Zelinka Antonín 17/7 1880
Klenč Josef 6/1 1861
Kadeřábek Frant 15/9 1859
Kadeřábek Václ. 11/9 1862
Kulstein Alois 28/4 1864 (G)
Unterstab Jos. 3/10 1877 (G)
Kašpárek Jan 16/5 1848
Pašek Antonín 4/4 1876
Hoffmann Josef 29/9 1850
Karásek Frant 15/2 1855
======
Hlavatý Antonín 1853
Kašpárek František 1882
Wenzel Alois 1857
Pauer Karel 1856
Vondráček Jan 1870
Hirsch František 1858
Pokorný Jindřich 1854
Gerhart Antonín 1868
======
Präger Joseg 1/1 1843 (G)
Prokůpek Antonín 15/6 1868
Adamec František 22/10 1883
Holý František 1849
Michel Karl 14/10 1865 (G)
Čadek Vincenz 29/3 1861
Vogel Eduard 27/7 1843 (G)
======