Venku to vůbec nevypadá v tuto chvíli hezky, výběžanské zpravodajské týmy navíc přišly o část vozového parku, nezbývá než sáhnout do zásob a trochu zaprovokovat – třeba tipem na výlet. Vždyť do Jablonce je to skoro co by kamenem dohodil… Možná Jablonec znáte, možná ne. Možná jste si všimli, možná ne. Pokud jste byli zvyklí, že je městské informační centrum pro návštěvníky v radnici na náměstí, pak od pondělí 26. listopadu 2012 už to není pravda. Byla totiž dokončena rekonstrukce jedné z významných památek města, bývalé barokní fary, která se v šedesátých letech minulého století proměnila v sídlo Scheybalových, bohužel trochu pozapomenutých manželů – muzejníků a národopisců. Víc o rekonstrukci tady.
Ještě v loňském roce to s vilou nevypadalo zrovna růžově.
Ale kde je dobrá vůle, najde se i křoví, parta zanícených fanatiků, cesta k penězům a výsledek korunuje dílo. Takže s pomocí dotací povstal objekt takřka z popela (jedna z prozatímních expozic je věnovaná stavu před rekonstrukcí).
Vnitřek ještě vysloveně smrdí novotou, expozice teprve začínají vystrkovat růžky a zdejší osazenstvo má velké plány.
Zatím je v přízemí vlevo za dveřmi prostor infocentra, za ním místnost s vystavenými vykopávkami z doby rekonstrukce. Ve dvou dalších patrech, přístupných buď schodištěm, nebo výtahem, jsou zatím vystaveny materiály o historii budovy, o manželech Scheybalových a něco málo z jejich sbírek (jak je možno se dočíst v jednom z výše uvedených odkazů, jejich pozůstalost přešla do Turnova, odkud by se snad mohla časem zase vrátit sem).
Venkovní prostor objektu dotváří soubor soch Getsemanská zahrada z roku 1829, který vytvořil Ignác Martinec. Manželé Scheybalovy je do Jablonce přemístili z Rádla, kde sochám údajně hrozila „socialistická“ péče o památky s náboženskou tematikou, tedy zničení. Zvláštní je, že anděl, ke kterému se Kristus ve většině zahrad modlí, je tady umístěn bokem od něj…
Protože už jsem pár takových plastik viděl při pochůzkách po křížových cestách, nedalo mi to a musel jsem se jít zeptat, protože v celkovém souboru jedenácti soch jsou dvě jaksi „navíc“. Prý skutečně do sestavy nepatří, jde o výjev loučení Krista s Pannou Marií, který byl k původním sochám doplněn.
Součástí expozice historie budovy je několik meziválečných pohlednic, u nichž mě překvapilo, že jsou popsány česky, přičemž zdejší oblast patřila k těm, kde se k německé národnosti hlásilo až 70 procent obyvatelstva. Nedalo mi to a pobavil jsem se o tomto „úkazu“ s místními. Řešení je nejspíš triviálně jednoduché – zachovala se česká pozůstalost. To, co tu kde zbylo po odsunu Němců, určitě nikdo neměl touhu archivovat a schovávat, takže to skončilo v kamnech nebo na smetišti…
