Hrad Hazmburk

Hazmburk (též dříve Klapý, německy Hasenburg) je zdaleka viditelná zřícenina gotického hradu 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice.

Typická dvouvěžová silueta na vysokém čedičovém kopci (418 metrů nad mořem) dominuje Českému středohoří. Zřícenina je chráněna jako kulturní památka České republiky a od roku 2002 ji spravuje národní památkový ústav. V písemných pramenech se jméno hradu uvádí také jako Házmburk, někdy též jako Zaječí hrad, Zajícův hrad, nebo ve starších pramenech Hanžburek.

Tolik citace na úvod. Pokud jste se už někdy po Českém středohoří motali, ta silueta se prostě nedá přehlédnout. Přitahuje oči i zájem zdaleka, a ze všech stran. Když vás přitáhne až k sobě, je to nejjednodušší z obce Klapý po žluté. Jen trochu pozor – je tu sice zřízeno parkoviště přímo pod hradem (zdarma), ale dostat se na něj z obce je možná větší dobrodružství než samotný výstup na hrad. Autobusem jsme se prodírali uzounkou silničkou, z jejíchž okrajů nám na obou stranách škrábaly okna přerostlé větve. Aspoň jsme si všimli, že špendlíky a švestky už začínají být k jídlu. Těch si užijete až až, pokud se dostavíte v pravou chvíli – nám se kvůli nim podstatně prodloužila cesta kolem kopce, protože nejrůznějších stromů mnoha odrůd je podél cesty víc než dost.

Žlutá vede z obce jen k rozcestí s červenou (Libochovice – Sedlec), na vrchol ke hradu vede odbočka z červené. Ta vás dovede kolem nepatrného zbytku branky ke vstupu na hrad – to, že je ve správě národního památkového ústavu znamená, že je vstup zpoplatněn. Dospělák beze slev za 70 korun. Areál velký, výhledy nádherné. Pod nepřístupnou věží plošina se sezením, kde zrovna vznikala další sedátka, na opačné straně zbytky hradeb a paláců, mezi nimi věž – rozhledna, na níž smí jen omezený počet návštěvníků najednou (i když těžko hádat proč vlastně). Na lehkou váhu ovšem neberte varování před hmyzem – rojení mravenců prokládaly nálety vos. Za ten výhled to ale stojí, vyšlapat nahoru.

Takže pár fotek, nějaké reporty o trase a poté vytěžím informace z internetu, různých knih (Hrady a zámky severočeského kraje – Rudolf Anděl, Jan Kabíček / České hrady – Tomáš Durdík / Encyklopedie českých hradů – Tomáš Durdík / Hrady a zámky – kolektiv pod vedením Jiřího Hilmery / České hrady – Dobroslava Menclová) a informací, dostupných přímo na hradě.

Počátky hradu nejsou zcela jasné, vrch byl ale jako místo vhodné k obraně osídlen již v pravěku. Archeologické nálezy kamenných nástrojů dokládají neolitické osídlení. Na svazích byl nalezen depot bronzových nástrojů z pozdní doby bronzové, halštatská keramika nebo bronzová jehlice z doby římské. Z podhradního městečka pochází nález zlomku skleněného náramku z období laténské kultury a keramický střep z nádoby, která byla v pátém století před naším letopočtem dovezena z oblastí jižně od Dunaje.

V osmém až desátém století vrch osídlili Slované, kteří zde v blíže neznámé době postavili raně středověké hradiště. Část jeho příkopu byla doložena v místech, kterými vede hradba zaniklého městečka. V něm byly také nalezeny keramické střepy a relikty raně středověkých domů.

První písemná zmínka o vsi Klapý je z roku 1197, kdy její část daroval šlechtic Hroznata klášteru v Teplé. Roku 1237 pak král Václav I. daroval tomuto klášteru další část. Zbytek vsi klášter v témže roku odkoupil od šlechtice Smila z Lichtenburka. Vesnice musela být poměrně významná, protože Smil za svoji část žádal na tehdejší poměry vysokou cenu dvou set hřiven stříbra.

Samotný hrad, pojmenovaný stejně jako obec Klapý, byl zřejmě postaven v (možná už kolem roku 1250) Lichtenburky (jedna z větví rodu pánů z Ronova). Nelze však vyloučit ani možnost podpořenou některými podobnostmi s královskými hrady druhé poloviny třináctého století, například s hradem Osekem. Zakladatelem by tak mohl být na konci třináctého století král Václav II. Se stavbou hradu lze hypoteticky spojit také zmínku z roku 1292, kdy Heiman z Lichtenburka udělil nedalekým Libochovicům některá práva.

První písemná zmínka, která se hradu bezpečně dotýká, pochází až z roku 1335. Král Jan Lucemburský tehdy celé panství získal výměnou od Hynka z Lichtenburka a brzy poté hrad, ves Klapý, tvrz a městečko Libochovice se čtyřmi dalšími vesnicemi prodal Zbyňku Zajíci z Valdeka, jednomu ze svých největších věřitelů.

Zbyněk hrad přejmenoval na Hasenburg podle svého rodového erbu, ve kterém měl ve štítě zajíce ve skoku (německé slovo Hase znamená zajíc), a hrad výrazně rozšířil. Od roku 1337 (podle jiných pramenů až od 1341) začal také používat přídomek z Hazmburka. Hrad se stal rodovým sídlem Zajíců z Hazmburka, kterým patřil až roku 1558. Po Zbyňkově smrti v roce 1368 vlastnil hrad jeho syn Vilém Zajíc z Hazmburka spolu se svým synovcem Mikulášem (synem Vilémova bratra Jana). Roku 1379 Mikuláš odešel do Budyně, a stal se tak zakladatelem budyňské větve rodu. V roce 1393 si Vilémovi synové Zbyněk, Oldřich, Vilém (mladší), Mikuláš, Jaroslav a Jan rozdělili hrad na šestiny. Oldřich postupně odkoupil podíly svých bratrů kromě Vilémova. Jan a Mikuláš koupili společně hrad Kost. Vilém si v roce 1415 koupil nedaleký hrad Šebín, ale když Oldřich v září stejného roku zemřel, zdědil po něm celé hazmburské panství.

Na počátku husitských válek stáli Zajícové z Hazmburka na katolické straně. Hrady Hazmburk, Budyně a město Libochovice byly pevnou oporou císaře Zikmunda Lucemburského. Vilém Zajíc z Hazmburka v roce 1420 ovládl Slaný, kde potom císař dojednal příměří s Lounskými. V roce 1424 však Jan Žižka dobyl Libochovice, ale při obléhání hradu neuspěl. Podruhé se husité o dobytí hradu neúspěšně pokusili v roce 1429 a o dva roky později sirotci plenili vesnice v jeho okolí. Ve stejném roce pravděpodobně zemřel Vilém a hrad připadl jeho synovi Zbyňkovi z Hazmburka.

V první třetině patnáctého století na jihovýchodním úbočí hradního vrchu vzniklo městečko Podhradí s vlastním kostelem zasvěceným svatému Mikuláši. Po dobytí Libochovic husity hrad přišel o své přirozené hospodářské a obchodní zázemí, ale hradní posádka nadále potřebovala služby řemeslníků a obchodníků, a řešením bylo opevněné sídliště v těsné blízkosti hradu. Na počátku podstatně klidnějšího šestnáctého století Libochovice opět prosperovaly, Podhradí zaniklo a hrad postupně ztrácel na významu. Jako pusté se uvádí v letech 1550 a 1553. Zachovala se z něj především obvodová hradba s věží a baštou ve dvou nárožích.

Zbyněk z Hazmburka rozšířil panství o několik původně církevních vesnic a v letech 1456–1459 ovládal ve jménu koruny Hněvín a získal také Budyni. Zemřel bezdětný a majetek odkázal svému strýci Mikulášovi z Hazmburka, který sídlil na Kosti, a jeho synům. Hazmburské panství získal Jan, který byl významným členem jednoty zelenohorské, vystupující proti Jiřímu z Poděbrad. Král Matyáš Korvín ho jmenoval kancléřem a na Hazmburku sídlila uherská posádka. Za krále Vladislava Jagellonského se Jan z Hazmburka stal zemským sudím. Jeho syn Jan mladší z Hazmburka a vnuk Kryštof z Hazmburka už na hradě nebydleli, protože se přestěhovali na pohodlnější sídlo v Libochovicích, později na Budyni nad Ohří. Hazmburk byl snad ještě nějakou dobu alespoň udržován, ale v roce 1586 je zmiňován jako pustý. V té době však už panství patřilo Lobkovicům, kteří ho od Kryštofa z Hazmburka koupili v roce 1558 a připojili k libochovickému panství.

Roku 1594 bylo libochovické panství jako majetek Jiřího Popela z Lobkovic zkonfiskováno a do roku 1602 ho spravovala královská komora. Potom ho získal do doživotního užívání synovec bývalého polského krále Štěpána Báthoryho, sedmihradský vévoda Zikmund Báthory.

V roce 1613 panství přešlo do vlastnictví Šternberků. Do třicetileté války, kdy byly vypleněny Libochovice, již Hazmburk nijak nezasáhl. Roku 1676 se jeho majiteli stali Ditrichštejnové a od roku 1858 ho až do zestátnění v roce 1945 vlastnili jejich příbuzní Herbersteinové. Koncem devatenáctého století se část vrchu třikrát sesula a uvolněná suť pobořila domy v obci Klapý. Sesuv ze dne 3. srpna 1882 se obešel beze škod na domech, ale 12. března 1898 (a několik týdnů poté) bylo zbořeno 32 domů včetně školy, a 11. dubna 1900 bylo zbořeno dokonce 52 domů. Na začátku dvacátého století již z hradu zbyla jen zřícenina. K poslednímu menšímu sesuvu došlo 21. června 1939, naštěstí bez větších škod.

Podoba a rozsah původního lichtenburského hradu jsou nejasné, dosud se nepodařilo určit, zda tzv. horní hrad představuje samostatnou stavební fázi, nebo byl od počátku celý hrad budován ve větším rozsahu. Dispozice hradu se jeví dvojdílná – „dolnímu“ hradu dominuje okrouhlá 25 metrů vysoká Černá věž z místního čediče o průměru 9 metrů, původně opatřená dřevěným ochozem na kamenných krakorcích v úrovni zeslabení. Vstupovalo se do ní portálkem v patře, přístupném po zvedacím můstku z nedochované hradby. Věž chránila přístupovou cestu na „Horní“ hrad na vrcholu kopce, kterému vévodí čtverhranná 26 metrů vysoká Bílá věž (dnes upravena jako rozhledna). Její spodní část je podle Dobroslavy Menclové pozůstatkem původního opevněného sídla, spodní část se odlišuje od zbytku z původně bílého pískovce užitým lomovým kamenem. Věž byla obklopena silnou vysokou plášťovou hradbou se zaoblenými rohy, k níž se uvnitř přimykaly tři palácové budovy. Největší a nejstarší z nich se nachází na jižní straně. K východní straně přiléhá cisterna s nálevkovitým ústím, vyzděným z kvádrů. Jádro později obklopil parkán, západně od něho se nachází část, označovaná jako západní předhradí. Východní část byla oddělena dnes již málo znatelným příkopem.

V době své největší slávy za husitských válek měl hrad protáhlý tvar od západu k východu a zabíral plochu asi 170 m × 30 m.

Přístupová cesta k hradu situovanému na protáhlém kopci vedla ze severozápadu. První brána byla zřejmě jen kulisová a byla prolomena v hradbě klesající po úbočí kopce severním směrem od horního hradu. Cesta od brány stoupala k dolnímu hradu podél hradby, která ji chránila ze severu. Do dolního hradu návštěvník vstupoval další kulisovou branou. Po vstupu do nádvoří se musel obrátit téměř o 180°, protože cesta k hornímu hradu se zde obracela k západu.