Chrám pokoje v Hrádku nad Nisou

Severně od Horního náměstí v Hrádku nad Nisou dělá konkurenci kostelu svatého Bartoloměje luteránský Chrám pokoje.

Městský web:

Evangelický Chrám Pokoje (Friedenskirche) byl postaven na začátku 20. století v novogotickém stylu s novorenesančními prvky. Základní kámen byl položen 17. června 1900. Věnovala jej církevní obec Lückendorf – Oybin. Už 21. září 1901 byly vysvěceny tři zvony, které odlil Christian Albert Bierling z Drážďan, a zavěšeny do štíhlé věže. Kostel byl vysvěcen a předán 1. prosince 1901.

Kostel byl postaven stavitelem Johannesem Wollnerem z Hamburgu. Použitý šedý pískovec pochází z Lužických hor, dokonce snad z lomu na Sedelském Špičáku. Původní plány počítaly s tím, že budova bude mohutnější, byly ale přehodnoceny a stavba je tak menší a prostší. I tak stála 60 tisíc K.

Původní zvony padly v roce 1916 za oběť první světové válce. Po skončení války odlila v roce 1922 nové zvony firma Richard Herold v Chomutově.

Dnes kostel patří Církvi československé husitské.

Budova sousední fary je mladší. Byla postavena v roce 1927. Před postavením kostela stával na jeho místě pamětní kámen Martina Luthera. Kámen je dnes umístěn vpravo před kostelem.

Chrám Pokoje slouží nejen pro církevní účely, ale i jako příležitostná galerie.

Kostel se stal v roce 2020 kulturní památkou:

Památkový katalog:

Chrám Pokoje je situován na nároží ulic Husova a Lutherova v Hrádku nad Nisou. Stavba kostela probíhala v letech 1900–1901 podle návrhu berlínského architekta Johanna Vollmera a je kvalitním příkladem saské evangelické architektury.

Kostel je jednolodní stavbou obdélného půdorysu s užším a nižším presbytářem na jihozápadní straně a menší sakristií. Střecha je sedlová, původní břidlicové pokrytí nahradily plechové šablony. K hlavní lodi přiléhá ze severozápadu zděná hranolová věž, zakončená osmibokou stříškou. Interiér kostela je přístupný portálem v podobě edikuly. Na třech stupních z pískovce zde spočívají na obou stranách sokly s vrcholovou patkou, nesoucí ve spodní části bohatě zdobené toskánské sloupy. Jejich hlavice spojuje římsa nesoucí nástavec, opět řešený formou menší edikuly a uzavřený trojúhelníkovým frontonem, nesoucím kříž.

Popis z rozhodnutí o vyhlášení kulturní památky:

Kostel je jednolodní stavbou obdélného půdorysu, jež má na jihozápadní straně užší a nižší presbytář, ke kterému se ze severovýchodu přimyká i menší sakristie. Střecha hlavní lodi i presbytáře je sedlová, uzavřená zděným trojúhelným štítem, přičemž původní břidlicové pokrytí nahradily plechové šablony bez barevného odstínu. Nad prostorem lodi střechu doplňují tři vikýře z každé strany.

Při severozápadním nároží hlavní lodi přiléhá ke kostelu zděná hranolová věž, zakončená oplechovanou osmibokou stříškou, v jejíž spodní části je z každé strany umístěn plechový hodinový ciferník. Věž je při své východní straně opatřena půlkruhovým zděným tubusem schodiště s plechovou kuželovou stříškou. Vrcholky stříšek nad ciferníky hodin, sakristií i šesti malými vikýři jsou zdobeny dlouhým úzkým kovovým jehlanem v zakončení makovice. Střechu odvodňují nadokapní žlaby a svody.

Fasáda kostela je tvořena opracovanými bloky pískovce bez výraznějšího architektonického členění, výjimkou jsou jen zdobné kamenné prvky v podobě volut na nárožích hlavní lodi a presbyteria. S volutami koresponduje i zdobné zakončení kamenných štítů ve tvaru makovice, kříže či drobných obelisků po stranách.

Interiér kostela je přístupný třemi vchody, a to skrze jednoduchý vstup v sakristii, vchod na severní straně v podvěží a skrze hlavní portál ve střední části západního průčelí. Ten je proveden jako edikula a lze jej považovat za nejzdobnější část exteriéru. Na třech stupních z pískovce zde spočívají na obou stranách sokly s vrcholovou patkou, nesoucí ve spodní části bohatě zdobené toskánské sloupy. Jejich hlavice pak spojuje římsa nesoucí nástavec, řešený opětovně formou menší edikuly, v jejímž středu se nalézá drobný kulatý světlík s motivem osmicípé hvězdy. Nástavec je pak uzavřen vrcholovým trojúhelníkovým frontonem, nesoucím kříž. Zdobně řešeny jsou i dva menší obelisky po stranách menší nástavcové edikuly, jež se nalézají v optické rovině s níže situovanými toskánskými sloupy.

Ornamentálními motivy je opatřeno i orámování dveří, nesoucí ve svém vrcholu zdobný klenák. Vstupní dveře kostela jsou dvoukřídlé, zdobené uměleckým kováním při pantech i ve spodní části. Jimi lze projít do předsíně v podvěží, kterou osvětluje dvojice oken po stranách hlavního portálu. Klenba předsíně je valená s lunetami, jež dotvářejí zakončení obou oken a dveří. Z předsíně je přístupné i schodiště do věže a na emporu.

Loď Chrámu Pokoje je osvětlena celkem šesti volně sdruženými potrojnými okny, jež jsou situována v podélných průčelích. V nich jsou vitrážovým způsobem zasklené výplně s kovovým rámem, přičemž dvě nižší části sdruženého okna zdobí bohatý ornamentální dekor, zatímco vyšší prostřední okna jsou opatřena figurálními vitrážemi, zobrazující ve středu ornamentu vždy jednoho světce (Matouš, Marek, Pavel, Lukáš, Jan a Martin Luther).

Presbytář pak osvětluje pouze světlík na východní straně, vyplněný kovovým rámem s vitrážovým zobracením Krista. Dvě menší obdélná okna jsou situována i v sakristii při západní straně. Jejich výplň je tvořena kovovým rámem ve tvaru menších kosočtverců, jež vyplňuje matné sklo. Z vnější strany jsou opatřena ornamentální kovovou mříží. Stejným způsobem je osvětlena i menší místnost přiléhající k sakristii. Interiér lodi je sklenut valenou klenbou, podobně jako presbyterium, prostor sakristie je plochostropý. Presbyterium je od lodi odděleno půlkruhovým triumfálním obloukem. Západní dřevěná empora je situována po celé šířce západního průčelí hlavní lodi a představuje kvalitní tesařskou konstrukci, jež je podepřena dvojící hranolových sloupků s profilovanou hlavicí. Na emporu, kde jsou umístěny varhany, vede jednoduché betonové schodiště, situované v tubusu při hlavní věži kostela.

Původně betonová je i podlaha v hlavní lodi, zatímco presbytář a sakristie jsou opatřeny novější dlažbou, stejně tak jako část předsíně kostela, kde se kromě nového dláždění nachází i starší dlaždice.

Původní ráz interiéru dotváří zcela zachované dřevěné vybavení z doby výstavby, zahrnující západní emporu, dvě řady kostelních lavic, kazatelnu, křtitelnici či palubkové obložení po obvodu celého přízemního interiéru včetně sakristie. Hodnotné jsou však i varhany z dílny bratří Jehmlichů z Drážďan či původní umně kovaná svítidla a lustry.

Po opětovném založení evangelické obce v Liberci roku 1862 byli luteránští věřící z Hrádku nad Nisou nejprve příslušní pod tuto farnost. Jejich počet se nicméně v důsledku příchodu pracujících z blízkého Saska stále zvyšoval a v roce 1880 bylo v Hrádku nad Nisou a nejbližším okolí evidováno již přibližně sto evangelických věřících. To si vynutilo potřebu vlastních pravidelných bohoslužeb, jež byly od ledna 1881 slouženy v pronajatém sále místního hostince U Jelena. Protože sál brzy nevyhovoval početnímu stavu věřících ani dostatečné reprezentaci, začalo být usilováno o vznik vlastní důstojné modlitebny, za kterýmžto účelem byl 6. února 1887 založen Spolek pro výstavbu kostela (Kirchenbauverein).

Skrze sbírku, finanční přispění spolku Gustava Adolfa (Gustav Adolf – Verein) i dary místních zámožných továrníků tak mohl být 17. 6. 1899 zakoupen pozemek ve středu města o celkové výměře 566 m v hodnotě šesti tisíc zlatých. Následně byla vypsána soutěž na architektonický projekt kostela, probíhající od srpna do října 1899. Zadávací podmínky byly vcelku benevolentní, podstatné bylo pouze dodržení rozměru parcely v délce padesáti metrů a ceny, jež nesměla překročit padesát tisíc marek včetně výdajů na oltář, zvony, varhany a věžní hodiny. Ze zaslaných třech projektů zvítězil návrh berlínského architekta jménem Johannes Vollmer, který se na stavbu evangelických chrámů specializoval dlouhodobě a mezi jeho díla patřil například kostel sv. Jakuba v Zurichu, kostel evangelické reformované církve v městě Reinfelden či evangelický kostel v Bad Ragaz. Výstavbu měl podle dodaného plánu realizovat majitel místní stavební společnosti a člen evangelického presbyteria C. A. Wilhelms, oproti návrhu nicméně došlo k méně nákladnému provedení a vynechání některých prvků. Stavební práce začaly již na jaře 1900, přičemž slavnostní položení základního kamene, který dodala církevní obec Ltickendorf – Oybin v Sasku, proběhlo 19. června 1900. Svému účelu byl Chrám Pokoje předán již 1. prosince 1901 při posvěcení kostela za účasti reprezentantů evangelických věřících z různých částí Saska, zástupců města i městské rady, dobrovolných hasičů a předních obyvatel Hrádku nad Nisou. Při této příležitosti odevzdal stavitel Wilhelms klíče od kostela kurátorovi obce Adolfu Zuckerovi, který je předal evangelickému faráři z Liberce Hugo Pieschovi. Následně se shromáždění přesunuli do nové budovy, kde slavnost pokračovala mší a křtem třech novorozenců.

V říjnu 1916 došlo v souvislosti s válečnou politikou Rakouska – Uherska k sejmutí a zničení původních zvonů z kostelní věže, které odlil Christian Albert Bierling z Drážďan. Nové zvony byly vyrobeny roku 1922firmou Richard Herold v Chomutově.

Účelům německé evangelické obce sloužil Chrám Pokoje až do roku 1945, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva z Hrádku nad Nisou a zabavení jejich majetku. Již v říjnu 1945 se kostel dostal do krátkodobé správy Církve československé, která zde také 21. října 1945 sloužila první bohoslužbu v českém jazyce. Nicméně jen o dva měsíce později přešel bývalý evangelický kostel do správy Církevní paritní komise, a to až do 1. září 1950, kdy se definitivním vlastníkem budovy stala opět Církev československá. Pod její záštitou proběhla v polovině padesátých let oprava od roku 1952 nefunkčních věžních hodin a o dekádu později zajištění výměny krytiny na střeše i věži, což měli provést pracovníci JZD Harcov. Další rekonstrukce byly realizovány vletech 2006-2018, kdy došlo k opravě vitrážových oken, dešťových svodů, úžlabí na střeše, stejně tak jako vnitřních omítek, dlažby a části elektrických rozvodů. Nově opraveny byly i čtyři kruhové ciferníky věžních hodin, jež byly při této příležitosti nově natřeny a opatřeny římskými číslicemi dle původního vzoru… “