Kostel svatého Bartoloměje v Hrádku nad Nisou

Východně od Horního náměstí v Hrádku nad Nisou stojí kostel svatého Bartoloměje s přilehlou farou.

Na wiki:

Kostel svatého Bartoloměje v Hrádku nad Nisou je původně gotická sakrální stavba, znovu postavená v 2. polovině 15. století, později renesančně a barokně přestavěná. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel je poprvé připomínám v roce 1288. Tento gotický kostel byl za husitských válek zbořen a na jeho místě byl postaven roku 1466 nový, který byl v roce 1586 renesančně přestavěn jako obdélná prostá stavba. K další přestavbě došlo v letech 1670-1673, kdy byla přistavěna věž, a v roce 1724 příčná loď a presbytář. Nakonec došlo ke zbarokizování stavby, kdy kostel byl scelen zevně i uvnitř, a sklenut podle návrhu J. J. Kunze z Liberce v roce 1763. Práce byly dokončeny v roce 1764 a stavba získala barokní vzhled.

V 90. letech 20. století byl kostel důkladně opraven. Věž byla osazena zvonem z roku 1575, který byl původně zavěšený v kostele Navštívení Panny Marie v Horním Vítkově.

Jedná se o barokní obdélný kostel s příčnou lodí a pravoúhlým presbytářem, u kterého je na jižní straně sakristie a oratoř. Na západní straně se nachází hranolová, dvoupatrová věž s cibulí. Na věži je znak Trauttmannsdortů z roku 1651. Vnějšek kostela je hladký. Vnitřek je sálová, sklenutý plackami na mohutně nakupených pilastrech, mezi kterými jsou v lodi kostela mělké kaple a tribuny. Zábradlí tribun je opatřeno sochami: u kruchty jsou sochy sv. Petra a Pavla, sv. Anny a sv. Ludmily. V příčné lodi jsou sochy sv. Norberta a sv. Vojtěcha. Strop je zdoben malbami zobrazující čtyři legendy: o sv. Bartoloměji – v lodi a presbytáři, dále Svatba v Káni a Útěk do Egypta, která se nachází v příčné lodi. Pocházejí z roku 1766 a jejich autorem je J. V. Spitzer.

Kostel má bohaté rokokové zařízení. Hlavní oltář je rámový z let 1772-1776. Je doplněn sochami andělů, Immaculaty, sv. Petra a Pavla od J. Hájka z Mnichova Hradiště a oltářním obrazem sv. Bartoloměje namalovaným před rokem 1768, který je dílem Ignatze Raaba. V příčné lodi se nacházejí dva protějškové boční oltáře, které jsou panelové a pilastrové, obratně včleněné do architektury. Vlevo je oltář Smrti sv. Josefa s obrazem od I. Raaba z roku 1777, a se sochami sv. Michala, sv. Jáchyma a sv. Anny. Vpravo je oltář sv. Anny s obrazem světice od F. Knirsche a se sochami sv. Jana Křtitele, sv. Zachariáše a sv. Alžběty. Na triumfálním oblouku se nachází baldachýnový oltářík sv. Jana Nepomuckého s vyobrazením světce od J. V. Spitzera a anonymním obrazem Piety. Zpovědnice jsou rokokové, vestavěné do zdi ramen příčné lodi. Mají bohatou řezbu, podobnou jaká se nachází v kostele sv. Kříže v Liberci. Doplněny jsou o reliéfy sv. Maří z Magdalény a biblický Návrat marnotratného syna, a plastiky krále Davida a proroka.

Varhany jsou barokní s akantovými křídly a andílky z let 1714-1715. Byly získány z kostela sv. Mikuláše v Praze v roce 1788. Křtitelnice z roku 1760 je dřevěná, vyřezávaná, s andílky a skupinou osob Křtu v Jordánu. Osm oválných obrazů poprsí církevních otců pochází od J. V. Spitzera z období kolem roku 1760. Obraz Snímání z kříže z roku 1863 pochází od V. Schwarze. Z 2. poloviny 19. století od drážďanského sochaře F. Schwarze pocházejí dvě mramorové sochy: Krista a Madony. Na oratoři se nachází epitaf Bedřicha Nostice z roku 1655 s obrazem Zvěstování a Kalvárie a rodiny zesnulého na dolní části torzálního sloupového rámu.

Vedle věže v umrlčí kapli se nacházejí dvě raně barokní sousoší Kalvárie z roku 1656. Kostel obklopuje bývalý hřbitov zrušený v roce 1869, na kterém se nachází řada náhrobníků z 16.–19. století. Na vstupních pilířích hřbitova jsou sochy sv. Josefa a sv. Michala. Jedná se o rokokové dílo z roku 1759. Před kostelní věží jsou barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele z roku 1708. Ve zdi kostela je vestavěno 14 kapliček křížové cesty z letech 1767-1768 s poškozenými obrazy. Mezi nimi se nachází 12 náhrobníků figurální práce v edikulách představující vývoj funerální plastiky od raně barokního období, zastoupené náhrobkem dítěte s Andělem strážným z roku 1638, až po klasicistní náhrobek č. 2 Kaj. Schuberta z roku 1822, snad dílo F. Pettricha. Ke hřbitovu přilehlá fara, která je empírová, jednopatrová s mansardou. Má hladkou fasádu, postavená byla v roce 1804. Projekt fary vypracoval inž. Otto, stavitelem byl J. Anders.

Městský web:

Kostel sv. Bartoloměje je poprvé zmiňován v listině z roku 1288. O jeho původní podobě ale nic nevíme, v roce 1424 byl zcela zničen husity. Nový pozdně gotický kostel byl postaven v roce 1466. Další vzhled ovlivnila renesanční přestavba, dokončená v roce 1586 a dostavba věže v letech 1670–73.

Současná podoba kostela pochází z 18. století. V první třetině 18. století byl kostel rozšířen o křížové lodi, presbytář a sakristii. V letech 1764-1766 pak přibyla klenutí, v celé ploše pokrytá freskami. Ze stejného období je i barokní vybavení kostela.

Autorem fresek je Jan Václav Spitzer. V klenebních polích hlavní lodi jsou znázorněny výjevy ze života sv. Bartoloměje. Fresky v klenbách bočních lodí zobrazují motivy Útěku do Egypta a Narození sv. Jana Křtitele.

Dominantu interiéru tvoří oltářní obraz hlavního oltáře s výjevem Utrpení sv. Bartoloměje zobrazujícím přivázaného mučedníka zaživa stahovaného z kůže. Jeho autorství je připisováno jezuitovi Ignáci Raabovi. Oltářní obraz je zavěšen v prostoru, dojem nebe umocňují sochy andělů, které obraz nesou. Symboliku podtrhují sochy apoštolů Petra a Pavla a Panny Marie Neposkvrněné.

V bočních lodích jsou umístěny skromnější oltáře. Jeden je věnovaný Smrti sv. Josefa, druhý je zasvěcen sv. Anně. Nejmenší oltářík je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Bohatě zdobeny jsou rovněž kazatelna a křtitelnice.

Na chóru je umístěno šest soch: sv. Petr a sv. Pavel, sv. Anna a sv. Ludmila, sv. Norbert a sv. Vojtěch.

Kostel se pyšní plně funkčními varhanami. Ty pocházejí z let 1714-15. Původně byly instalovány v kostele benediktýnů na Starém Městě pražském. Po jeho zrušení byly varhany v roce 1788 odkoupeny a znovu postaveny v tomto hrádeckém kostele. Zajímavostí kostela jsou věžní hodiny, jejichž jeden ciferník je umístěn v interiéru nad varhanami.

Ve věži kostela jsou tři zvony. Nejstarší byl odlit roku 1575 a byl sem převezen z kostela ve Vítkově u Chrastavy. V roce 2000 byly do věže zavěšeny zvony sv. Bartoloměj a Panna Maria. Jejich hlasy vyzvánějí do okolí třikrát denně.

Bránu před kostelem střeží kamenné sochy sv. Josefa a archanděla Michaela pořízené J. T. Schöpferem roku 1761. U schodů před kostelem se nacházejí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele roku 1708. Z niky ve věži kostela shlíží restaurovaná dřevěná socha sv. Bartoloměje.

Pozemek okolo kostela byl do roku 1868 využíván jako hřbitov. Ve zdi ohraničující pozemek je vestavěno 14 pozdně barokních zastavení křížové cesty z let 1767-1768. Mezi nimi se nachází i 12 náhrobků z 16.–19. století.

Nalevo od vchodu do kostela jsou pod křížem uloženy ostatky 97 hrádeckých obyvatel, které byly vyzdviženy z původních hrobů při archeologickém výzkumu v roce 2010. V sousední Kostelní uličce je v dlažbě vyznačen hrob vampýra Tobiáše, jehož ostatky jsou vystaveny v muzeu Brána Trojzemí na Horním náměstí.

Budova katolické fary, která má vchod z Liberecké ulice, byla dokončena v roce 1804.

Významnou osobností pro kostel sv. Bartoloměje byl farář Joseph Tobias Schöpfer. Ve farnosti působil v letech 1755-1768. Právě on se největší měrou zasloužil o současnou podobu kostela. Na své ambiciózní plány přestavby kostela dokázal získat finanční prostředky. Nejvýznamnějšími donátory stavby byli majitelé panství Clam-Gallasové, kteří přispěli jak stavebním materiálem, tak i finančními prostředky. Část finančních prostředků ale věnoval J. T. Schöpfer ze svého.

Hrádek nad Nisou a okolní obce se nemohou pochlubit mnoha věhlasnými rodáky. Většího uznání došli bratři Schwarzové z Dolního Sedla. V Drážďanech působící Franz Schwarz do kostela věnoval sochy Ježíše Krista a Panny Marie. Dodnes se nacházejí po stranách presbytáře.

Nezbývalo mnoho a kostel sv. Bartoloměje mohl potkat osud jiných církevních staveb, které nebyly udržovány a dnes již neexistují. V roce 1972 naštěstí započala postupná obnova. V první fázi bylo potřeba stavbu staticky zabezpečit. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století byly kompletně restaurovány fresky. Postupně byly ošetřeny a konzervovány také oltáře, sochy, obrazy, varhany a další vnitřní zařízení. V prvním dekádě 21. století byla již zrestaurována většina barokního zařízení.

Památkový katalog:

Kostel postavený roku 1466 na místě staršího svatostánku z 13. století nechala v roce 1586 renesančně upravit Alžběta, manželka Ferdinanda Hoffmanna z Grünenbühlu. Dnešní podobu získal barokní přestavbou dle projektu stavitele Johanna Josepha Kuntzeho.

Areál kostela sv. Bartoloměje nalezneme východně od Horního náměstí. Barokní kostel obklopený bývalým hřbitovem s ohradní zdí je přístupný úzkou uličkou vedoucí přímo z náměstí. Kostel sv. Bartoloměje je monumentální zděnou orientovanou stavbou s příčnou lodí a obdélně ukončeným presbytářem. Valbové střechy hlavní lodi a transeptu kryté taškami bobrovkami doplňuje plechový sanktusník situovaný na konci hřebene střechy kněžiště. Jednotlivá průčelí opatřená hladkými omítkami člení jednoduché lizénové rámce tmavšího odstínu. Prostor hlavní a příčné lodi prosvětlují vysoká segmentově zakončená okna lemovaná plastickými šambránami. K jižnímu průčelí kněžiště přiléhá patrová sakristie krytá valbovou střechou. Před západní průčelí lodi předstupuje vysoká hranolová věž vrcholící plechovou cibulí s lucernou. Hladkou fasádu s naznačeným armováním na nárožích horizontálně na tři díly dělí dvě průběžné římsy. Hlavní vstup u paty věže tvoří mohutné dvoukřídlé dveře s barokní profilací osazené v pravoúhlém portálu z pískovce. V ose nad vstupem nalezneme pískovcový trauttmannsdorfský erb s monogramem a datací: „A· M· G· Z· T· / 1651“. Areál doplňují barokní sochy světců umístěné při vstupu a západně od kostela. U vnitřního líce ohradní zdi jsou umístěny zastavení křížové cesty, náhrobníky a náhrobky pocházející z 16.–19. století.

Výjimečně dochovaný areál městského kostela se středověkou kontinuitou.

Původní evidenční list památky (bez záruky, strojopis je místy špatně čitelný):

Kostel sv. Bartoloměje spolu s křížovou cestou, náhrobky a sochami J. Nepomuckého, Jana Křtitele, sv. Josefa a arch. Michaela tvoří urbanický celek jako část historického jádra města, který je uzavřen zdí bývalého hřbitova. Kostel, původní kaple z r. 1466, byl v l. 1670-73 rozšířen o věž a upraven raně barokně. Roku 1754 rozšířen o presbytář a r. 1754 přestavěn J. J. Kunzem barokně. Jednolodní stavba na podélném půdorysu s pravoúhlým presbytářem a sakristií na již. straně. Valbová střecha je kryta taškami. Věž v západním průčelí kryta cibulí s oplechovanou lucernou. Omítka hladká, světlá. Vstupní prostor věže s křížovou klenbou. Interiéry se sklenutými plackami dělenými pásy. Nástropní fresky s výjevy Starého a Nového zákona a z legendy sv. Bartoloměje od J. V. Spitzera z r. 1766. Křížová cesta s náhrobky jsou osazeny na vnitřní straně bývalé hřbitovní zdi, která uzavírá celý areál. Kaple křížové cesty jsou podélného půdorysu po stranách s pilastry s patou a hlavicí. Na profilované pravoúhlé římse po každé straně vysoká voluta. Neznačený vchod se štukovým ostěním polokruhovitým s mělkou nikou, ve kterých jsou olejomalby na plechu z let 1767-68. Renesanční a barokní náhrobky výborné umělecké úrovně pocházejí ze 17.-19. století. Sochy jsou umístěny před hlavním vstupem do kostela a tvoří vlastní slavnostní nástup. Vlastní sochy v životní velikosti jsou osazeny na hranolovitém podstavci dole s profilovanou římsou. Datování: J. Nepomucký a J. Křtitel 1708, sv. Josef a arch. Michael 1759.