Kostel svatého Mikuláše v Tisové u Tachova

V zatáčce silnice č. 199, procházející obcí Tisová u Tachova, stojí kostel svatého Mikuláše.

Web o Tachovsku:

Kostel sv. Mikuláše byl postaven v první polovině 18. století na místě starého středověkého kostela, který se namísto zbourání stal nedílnou součástí nové stavby.

Kostel s tvrzí

Původní kostel sv. Mikuláše stál v Tisové snad již ve 13. století a byl vystavěný v ranně gotickém slohu. Bohužel nemáme kde čerpat bližší informace o tom, kdo a kdy kostel postavil a neznáme ani jeho skutečnou podobu. Jisté ale je, že byl součástí rytířského panství a v jeho těsné blízkosti stávala tvrz, se kterou byl stavebně propojen. Po přestavění tvrze na zámek byl i s ním kostel propojený krátkou dřevěnou pavlačí.

Ztracený kostel

Někdy v 1. polovině 18. století se rozhodl tehdejší majitel Tisové Kašpar Leopold Perglár z Perglasu pro přestavbu středověké svatyně na honosnější barokní kostel. Stavitel, kterého pro tento projekt nakonec sehnal, vyřešil přestavbu vskutku originálně a rozhodl se starou stavbu obestavět kolem dokola. Díky tomu stojí zdi původního kostela do dnešních dnů na svém místě a celá stavba má velice zajímavý, byť trochu stísněný interiér.

Stavba „ztraceného“ středověkého kostela tvoří centrální prostor obdélné lodi, který je obklopený bočními kaplemi a ambity, které jsou sice malé, ale celé to působí jako bludiště z kleneb a průchodů. Ani umístění věže kostela netradičně na střed není náhodné. I ona totiž stojí na zdivu původního kostela – konkrétně presbytáře.

Vstup do hrobky

Aby těch zajímavostí nebylo málo, naleznete přímo uprostřed kostela vstup do hrobky rodiny Bornů. Hrobka je opatřena kamenem s mosazným znakem a byla využívána ke konci 18. století.

Zaniklý hřbitov

V těsném okolí kostela byl dříve hřbitov, který byl později přesunut až za ves. Na hřbitov dnes upomíná jen hřbitovní zeď před kostelem a náhrobník se jménem Anny Terezie Markéty Perglárové z roku 1714. U zdi před kostelem stojí také socha sv. Jana Nepomuckého a památník 48 obětem 1. světové války.

Jak kostel navštívit

Kostel sv. Mikuláše je běžně zavřený a pro veřejnost se otevírá pouze během bohoslužeb. Nicméně pokud byste rádi kostel navštívili sami a vše si v klidu prohlédli, zajděte na obecní úřad, kde mají klíče a rádi vás kostelem provedou.

Kostel je kulturní památkou:

Zděný orientovaný kostel podivuhodné dispozice, sdružující všechny součásti do jednoho obdélného půdorysu se zaoblenými rohy. Jádro stavby gotického původu, přestavba barokní a v první pol. 20. stol. po požáru. Dochovány cenné barokní prvky. Doložen jako farní k r. 1356, barokní přestavba v literatuře datována do r. 1724

Vesnice se v písemných pramenech uvádí poprvé v roce 1233 a kostel v roce 1356. Ze středověké stavby se dochovaly části obvodového zdiva lodi a presbytáře. Loď byla užší a kratší než dnes. Jejím obvodovým stěnám odpovídaly zdi, které dnes oddělují vlastní loď od komor a empor. Podoba presbytáře zůstala zachována. S původním SZ nárožím lodi lze spojit svislou spáru patrnou v interiéru severní komory. Žádné architektonické články, které by umožnily bližší časové zařazení nejstarší stavby, nebyly nalezeny. Podle dispozičního uspořádání (pravoúhlý presbytář) mohla stavba vzniknout ve 2. polovině 13. století ale i v 1. polovině století následujícího. Ve stejné etapě nebo s určitým odstupem byla nad presbytářem vztyčena věž stejně velkého půdorysného obvodu. K původním otvorům patří dvě okénka, která dnes ústí do podkroví. Středověké zdivo věže končí tak 3 m pod hřebenem střechy lodi. Další podlaží, které lze předpokládat, mohlo být dřevěné. Zásadní přestavba se uskutečnila v roce 1724 (údaj převzatý z literatury). Celý obvod kostela byl obestavěný přístavky s různou funkční náplní. Z barokních konstrukcí se dochovaly asi všechny klenby, portály i okna. V obvodových zdech gotické stavby byly prolomeny různé arkády a pasy; upravený asi i vítězný oblouk. Ve stejné etapě snad nadezděno dnešní 3. a 4. patro věže (okna soudobá); z půdy oratoře prolomený průchod do 2. patra věže. Všechny konstrukce krovů a stropů ve věži a zvonová stolice náleží asi do 1. poloviny 20. století. Podnětem k této kompletní výměně dřevěných konstrukcí být požár, jehož stopy jsou čitelné na zdivu věže. Současně došlo k nadezdění obvodových stěn.

Kostel stojí při SZ okraji obce skoro v jejím nejvýše položeném místě, založený do nevýrazného svahu klesajícího od západu k východu. Kolem kostela obdélná zatravněná plocha bývalého hřbitova. Orientovaná zděná stavba na půdorysu obdélníka se zaoblenými nárožími, krytá nízkou valbovou střechou s eternitovými šablonami, kterou na východně prorůstá věž s cibulovou bání se sanktusníkem, pobitá plechem. Průčelí člení profilovaná korunní římsa s předsazeným soklem. S a J průčelí se čtyřmi okenními osami, které jsou vedeny ve dvou řadách. Horní okna jsou převýšená s půlkruhovými záklenky a profilovanými šambránami s ušima, dolní okna jsou termální s profilovanými šambránami s ušima na předsazených podokenních římsách. Severní průčelí má místo dvou okenních os v přízemích niky se segmentovým záklenkem, v jedné vstup. V zaoblených nárožích v přízemí jsou osazena pravoúhlá žulová ostění s ušima a lištou po obvodu, dveře dřevěné, jednokřídlé diagonálně skládané. Nad nimi oválné okénko. Západní portál je pravoúhlý, jižní s kamenným ostěním s ušima doplňuje hladký vlys a rozlomený půlkruhový štít. Ve štítě kamenné znakové kartuše pod korunou. Hranolovou věž člení nárožní lisény, hlavní římsa v ose trojúhelně zvednutá, na východní stěně vloženy hodiny. Okna ve štukových rámech mají půlkruhové záklenky.

Původní evidenční list památky:

Orientovaná zděná, na půdorysu obdélníku se zaoblenými nárožími vybudovaná stavba, krytá nízkou valbovou střechou (břidlice), kterou na východě prorůstá hranolová věž s cibulovitou bání se sanktusníkem (břidlice, plech). Průčelí člení lysény, mezi něž jsou vloženy 2 vrstvy oken, hodní podélná, s půlkruhovými záklenky, dolní termálně profilovanými štukovými rámy. Západní portál je pravoúhlý, jižní s kamenným ostěním s ušima doplňuje hladký vlys a rozlomený půlkruhový štít; ve štítě kamenné znakové kartuše pod korunou. Hranolovou věž člení nárožní lysény, hlavní římsa vytváří trojúhelné štíty, pod něž jsou vloženy hodiny. Okna ve štukových rámech mají půlkruhové záklenky. Interiér je řešen jako trojlodí se západní kruchtou a emporami nad příčnými loděmi, krátkou příčnou lodí s eliptickými rameny a čtvercovým chórem, k němuž přiléhají na severu a jihu kaple, na východě sakristie, doplněné v patře emporami; zaoblená nároží vyplňují šneková schodiště. Střední loď člení pilíře s představenými pilastry; je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a osvětlena 3 páry oken. Do bočních lodí, zaklenutých obdobně, se otvírají arkády; nad nimi jsou dřevěné kuželkové balustrády empor. Západní kruchta s poprsními do segmentu vypnutým a doplněným kuželkovým zábradlím je podklenuta 3 křížovými klenbami. Podkruchtí se otevírá do lodi v ose umístěným pravoúhlým portálem, vloženým do výklenku, na boku jsou arkády. Vítězný oblouk je půlkruhový a otvírá se do chóru, opatřeného klášterní klenbou v jejímž okoseném vrcholu je v kruhovém rámu stlačená kupolka; jeho stěny jsou opatřeny v patře půlkruhovými okny oratoří. Kaple při chóru mají křížové klenby stejně jako sakristie, empory klenby klášterní. Za jižním portálem je z prostoru boční lodi oddělena křížovou klenbou zaklenutá předsíň.