Pamětní deska MUDr. Jana Levita na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích

Na severním konci náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích je na fasádě Levitova domu umístěna pamětní deska MUDr. Jana Levita s bustou ve výklenku.

Deska aktuálně chybí v evidenci Spolku pro vojenská pietní místa doplněna. V Centrální evidenci válečných hrobů pod evidenčním číslem CZE5204-3627:

Bronzová pamětní deska – MUDr. Jan Levit s bronzovou bustou a rámováním z pískovce. Text: „1884-1944 / MUDr. Jan Levit / profesor Karlovy university / Genius s duší dítěte, / hlasem Peruna, / dobrotou anděla. / Umučen pro vlast / v Osvěčimi v říjnu 1944.“

V detailu záznamu:

Jan Levit se narodil v témže domě č. 164 jako otec, dne 14. června 1884. Když mu otec zemřel, bylo mu šestnáct a studoval na gymnáziu. Tahle idyla byla rozmetána okupací a zrůdou rasismu. Podle norimberských rasistických zákonů byl Levit „Žid“, muselo se psát s velkým „Ž“. Byl umlčen. Zlomen a nemocen odešel profesor Levit z Bulovky a dva roky nevycházel ze svého bytu. Když mu na Bulovce oznámili, že už tam nemá co dělat, ranila ho mrtvice. Z té nemoci se ještě dostal a potajmu dál pracoval pro českou věc s generálem Bílým a Eliášem, spojku jim dělala sestra Luisa. Rok 1942 – Heydrich – stanné právo – Eliáš i Bílý popraveni. A 16. června toho hrůzného roku vynesli Jana Levita na nosítkách, těžce nemocného, do Průmyslového paláce v Praze VII. a 20. června byl odvlečen do Terezína, tam, kde před čtvrt stoletím se neúmorně pral se smrtí o lidské životy. Teď se tu octl jako vězeň, jako číslo, jako nic. Měl tady dokonce dělat lékaře, operovat, on – syn „apoštola antiseptiky“, jak před padesáti lety jeho otec pojmenoval velký Albert. To je výsměch vědě, v tomhle svinstvu lidi vraždit nebude. Vzepřel se, bránil lidskost. Ale sil ubývalo. Trpký osud zvyšovaly stísněnost s nedostatkem soukromí, zdánlivá neúcty k osobnosti universitního profesora a světově proslulého chirurga, stály úbytek na váze, strach, obtíže způsobené cukrovkou, neschopnost léčit se. To vše působilo, že profesor se rozhodl přihlásit se při soupisu záložních důstojníků československé armády v r. 1944. Sliboval si změnu, vymanění z toho stálého nuzáctví, klidně přijal zařazení do transportu, který ho – jak doufal – měl zbavit abnorm

álního a nepřátelského prostředí ghetta. Dne 8. října 1944 profesor Levit odjel transportem číslo Egu – 1348 do Osvětimi – v jiných pramenech uvádí 12. října. Jeho smrt se vykládá různě. Tak J. Hajšman /In memoriam Jana Levita, Národní osvobození 15.6.1945/ napsal, že profesoru Levitovi bylo jasno, že jede do plynové komory, ale tam ani nepřišel. „Svědci viděli – napsal J. Hajšman – jak při příchodu do tábora zahynul. SS lékaři, jenž transport třídili a vybírali oběti do plynu, padla do očí abnormální hlava dr. Levita. Zarazil se, hnul dr. Levit bezděčně udělal pohyb rukou, jako by se chtěl bránit a esesák ho skolil. Jako psa. Ale smrt byla krátká a vysvobozením z muk, která ubohý muž léta prožíval. Více si tenkrát člověk nemohl přát …“.

Rasové nenávisti neušla ani pamětní deska s pískovcovou podobiznou profesora Levita na jeho rodném domě. Byla rozbita za uniformované asistence. Rok po osvobození, dne 16. června 1946, byla zvůle odčiněna. Novou podobiznu, typově i psychologicky velmi zdařilou, vytvořila akad. sochařka Marie Wagnerová – Kulhánková. Odlita v bronzu byla osazena na rodném levitově domě na Revolučním náměstí do stejně dobře cítěné architektury s textem plně vystihujícím osobnost světového chirurga, jeho nesnadno proniknutelnou pýchou „Genius s duší dítěte, hlasem Peruna, dobrotou anděla“.

Původní podoba výklenku je dohledatelná na netu. Tehdy šlo o jinou bustu a jiný nápis:

1884 + 1934
MUDr. JAN LEVIT
PROFESOR ČESKÉ UNIVER
SITY KARLOVY V PRAZE-

K PADESÁTINÁM SVÉHO PŘÍZNIVCE
NA TENTO RODNÝ DŮM ZASADIL
*KROUŽEK ROAKŮ HOŘICKÝCH*

Ačkoli o samotném Janu Levitovi se toho dá najít docela dost a např. na webu Hořic je k dispozici obsáhlý článek o obnově náhrobní desky na rodinné hrobce, o této pamětní desce a její obnově google neukáže ani čárku.