Riegrův obelisk v sochařském parku u svatého Gotharda v Hořicích

V horní části sochařského parku u svatého Gotharda v Hořicích pod silnicí ke zdejšímu hřbitovu se tyčí Riegrův obelisk.
Obelisk vznikl z monolitu, dlouhého 12,4 metru o váze 34 tun, který na Výstavě českého severovýchodu dokumentoval práci kamenického družstva z Podhorního Újezda. V roce konání výstavy zemřel František Ladislav Rieger a na jeho počest bylo rozhodnuto tento kámen použít podle návrhu architekta Václava Weinzettla jako základ pomníku. Slavnostní odhalení proběhlo 7. září 1907 a zdobné tři kruhy na něm symbolizují Čechy, Moravu a Slezsko.

Pomník je kulturní památkou:

Monumentální obelisk vztyčený na památku významného českého politika 2. poloviny 19. století.

Na čtvercovém pískovcovém základu v podobě schodu stojí čtvercový členěný podstavec vysokého jehlancového pylonu – obelisku o výšce 12,4 metrů. Podstavec je několikastupňový – první stupeň zdobený 3 čarami na všech stranách, nad ním druhý stupeň, tvořený hrubě tesanými sestavenými kvádry ve dvou řadách na třetím stupni je vytesán po všech stranách nápis. Podstavec je ukončen římsou, nad kterou se vypíná vysoký jehlancovitý obelisk o výšce 12,4 metrů. Ve druhé třetině výšky pylonu je umístěn trojitý kruh ze slitiny (bronz) a v něm na každé světové straně umístěný znak zemí českých: J – lev, Z – orlice, V – orlice, S koruna s ratolestí.

Původní evidenční list památky:

Na vysokém pískovcovém podstavci stojí 12 m vysoký jehlan se znaky Čech, Moravy a Slezska. Postaveno r. 1907 dle návrhu řed. V. Weinzettla, kovové části z dílny Ant. Korála, zámečníka v Hořicích. Jeden z prvních symbolů národní sounáležitosti.

Podle záznamu v Památkovém katalogu byl pomník v letech 2004-2005 postupně restaurován.

Český rozhlas ve své reportáži:

22. leden 2019 – Hořice v Podkrkonoší prosluly v minulosti nejstarší sochařsko-kamenickou školou v Evropě. K věhlasným hořickým pomníkům patří například Riegrův obelisk, který je dominantou místního vrchu Gothard. Kamenný blok byl v roce 1903 vylomen ručním nářadím jako monolit v deset kilometrů vzdáleném lomu v Podhorním Újezdu.

Přeprava pískovcového gigantu dlouhého téměř 12 a půl metru do Hořic vzbudila velkou pozornost. Trvala celkem čtrnáct dní. Náročného úkolu se tehdy s pomocí dvanácti párů koní a čtyř párů volů zhostil poslední z cechu hořických formanů Václav Jander, který monolit dopravil do hořických Smetanových sadů. Tam se konala velká Hospodářská, průmyslová a umělecká výstava českého severovýchodu a jedním z nejobdivovanějších exponátů byl právě obří pískovcový monolit vážící 340 metrických centů.

„Podnět k tomuto mimořádnému počinu vzešel od Františka Vondráčka, učitele c.k. odborné školy sochařsko-kamenické. Exponát na výstavě představoval činnost Prvního výrobního družstva samostatných mistrů kamenických a sochařských v Podhorním Újezdě. Brzy byla vyřešena i otázka budoucího využití balvanu, protože bylo jasné, že se zpátky nepoveze. S myšlenkou vytvořit z něj pomník nedávno zesnulému vůdci národa přišel opět učitel Vondráček a družstvo kameníků, které se rozhodlo kámen na pomník věnovat s podmínkou, že bude použitý vcelku,“ popisuje hořická muzejnice Oldřiška Tomíčková.

Monolit tak čekalo další stěhování, tentokrát na památný vrch Gothard, odkud kdysi vlastenec a politik František Ladislav Rieger pohlížel na město. Smetanovy sady jsou sice na jeho úpatí, ale převýšení si vyžádalo pečlivou přípravu. Velmi náročnou a riskantní zakázku opět přijal speditér Jandera, který ji provedl za 800 korun. Musel vynaložit hodně důvtipu a dovednosti, protože stačil jediný neopatrný pohyb a kámen se mohl rozlomit. K dopravě využil Jandera soustavu dubových, železem okovaných válců, na nichž byl kámen podložený trámy a pancéřovými pláty posunován do příkrého kopce pomocí ručních heverů.

Masa monolitu symbolizuje jednotnost
„Doprava kamene na kopec trvala tři týdny. Denně tak kámen urazil 40 až 50, někdy ale třeba jen pouhých 12 metrů. Senzační událostí pak bylo zvedání obelisku na třímetrový podstavec a schody. Architektonické řešení pomníku navrhl ředitel sochařsko-kamenické školy Václav Weinzettl. O postupu prací, na kterých se podíleli skuteční kameničtí a stavitelští mistři, pilně referovaly české a německé časopisy. A v terénu neustále přihlíželo velké množství lidí, protože to prostě byla nevídaná atrakce,“ dodává k mimořádné události hořická muzejnice.

Práce pokračovaly opracováním pískovcového jehlance a vytesáním nápisů se známými Riegrovými citáty. Přední stranu obelisku zdobí vytesané Riegrovo jméno a tři kovové kruhy spojující znaky zemí České, Moravské a Slezské do koruny Svatováclavské. Masa monolitu symbolizuje jednotnost, měděné kruhy svornost zemí Koruny české.

Odhalení monolitu se uskutečnilo 8. září 1907 a stalo se příležitostí k uspořádání velké národní slavnosti. Okolí obelisku bylo později citlivě upraveno do tzv. Riegrových sadů, které jsou dnes součástí parku sv. Gotharda. Svahy pod obeliskem byly ve druhé polovině 20. století osazeny přibližně osmi desítkami pískovcových plastik, které vytvořili účastníci mezinárodních sochařských sympozií.

Riegerova rodina měla k Hořicím osobní vazbu
František Ladislav Rieger (1818-1903) byl oblíbený politik a vůdce národa. Narodil se v nedalekých podkrkonošských Semilech a k Hořicím ho vázaly osobní vztahy. „Kromě toho, že zastupoval hořický okres jako poslanec v 70. letech 19. století v říšské radě, poutaly jeho rodinu k tomuto městu také osobní vazby – přátelství jeho ženy Marie, rozené Palacké, se zdejší rodačkou Annou Srbovou, oblíbenou spisovatelkou povídek a románů pro ženy, známou v literatuře pod jménem Věnceslava Lužická. Obyvatelé Hořic si Riegera, stejně jako celý národ, velice vážili a v roce 1875 ho společně s jeho tchánem Františkem Palackým jmenovali čestným měšťanem hořickým,“ vysvětluje Oldřiška Tomíčková důvod vztyčení obelisku na místě, odkud se Rieger v roce 1875 při své návštěvě díval na město Hořice.

Riegrův obelisk je přístupný celoročně, je to upravené odpočinkové místo v zeleni, které vyhledávají i snoubenci, aby si tam řekli své „ano“. Nedaleko památníku mohou návštěvníci vrchu Gothard obdivovat i novorenesanční hřbitovní portál, který je dílem žáků a profesorů hořické kamenické školy. Monumentální dílo, které je vstupní bránou do Nového hřbitova, vznikalo 14 let a v České republice nemá obdoby.