Jedním z turistických lákadel Čech má být Labská stezka. Trasa podél Labe vhodná pro cyklisty. Pořádají se o ní konference, na její výstavbu a propagaci se vydávají nemalé prostředky…
Máme za sebou putování po cyklostezkách podél Odry, Labe a Sprévy v Německu. Zachtělo se nám vyzkoušet něco jiného a pro jednou vyrazit s kolem po Čechách. Během sedmi dnů nás čeká zhruba 360 km z Vrchlabí do Děčína. Jedeme natěžko, se stanem. Času máme dost, v plánu není pouze jízda, chceme i něco vidět.
Jízdu začínáme ve východních Čechách. Kdo chce až k pramenům Labe, musí využít služeb cyklobusu do Špindlerova mlýna a poslední metry dojít pěšky. Labská stezka začíná oficiálně ve Vrchlabí. Sem dojedeme vlakem z Varnsdorfu. Přesněji vystupujeme v Kunčicích nad Labem. Zbytek cesty do Vrchlabí jedeme na kole, abychom ušetřili nervy při dalším přestupu.
V Hostinném vjíždíme v neděli odpoledne do rozjásaného města, v němž probíhá třídenní slavnost Porciunkule. Ano, to je ta samá, o jejíž vzkříšení deset let usilujeme v Rumburku. V Hostinném ji letos pořádají po třistapadesáté. Desítky a desítky stánků. Hudební program na náměstí. Mraky lidí. O duchovní rozměr slavností se starají v městském muzeu a galerii antických odlitků, které sídlí v důkladně opraveném bývalém františkánském klášteře, odkud tradice vzešla.
Do Dvora Králové přijíždíme právě tak akorát, abychom postavili stan v luxusním safari kempu a vyrazili na večerní projížďku po safari. Zvířata přichází na večerní krmení. Všechna jsou v pohybu. Večer sice neslyšíme řvát slibované lvy, ale ráno po nás pokukují žirafy z blízkého výběhu.
Některé cíle jsou předem dané. Braunovo sochařské dílo v Betlému a rekonstruovaný hospital s bylinnou zahradou v Kuksu. Fotogenická přehrada Les Království.
Jiné zastávky jsou nečekané. V Josefově se objeví tabulky odkazující na kemp. Podle mapy tady žádný nemá být. Když najdeme stany na zalesněných hradbách a vzpomeneme si na článek v Reflexu, dojdeme nám, že jsme se ocitli na místě konání největšího metalového festivalu ve střední Evropě. V Josefově jsme v pondělí, festival Brutal Assault začíná ve středu, přesto se už do Josefova trousí polští a němečtí metalisté. První z dvaceti tisíc. Schováváme se pod jejich křídla, postavíme stan a jedeme na kole na podvečerní soukromou prohlídku někdejší pevnosti Pless. Poněkud nepatřičně – v růžovém tričku mezi samými černými. Fascinující město z let 1780-1787. Připadáme si jak v kulisách filmu. Rozlehlé, vyprázdněné ulice. Romské děti si tu bez obav hrají Kolo, kolo mlýnské. Tady auta nejezdí. Empírový kostel s obrovitými dveřmi. U někdejších kasáren, v nichž je zázemí festivalu, posedávají ostří hoši – hlídači. Další den ráno sestupujeme do útrob podzemního labyrintu v Bastionu I. Z cca 35 km podzemních chodeb je přístupný 1 km. S lampičkami prolézáme chodby zvané minovky. V souvislosti s výročím bitvy u Hradce člověk uvažujeme nad nezměrnou energií při stavbě pevnosti, která přišla rakouskou státní pokladnu v přepočtu na miliardy korun, a nikdy nebyla vojensky využita.
V Hradci Králové zaznamenáme Svatou bránu u katedrály Svatého Ducha. Ta se spolu s dalšími vybranými místy otevřela v souvislosti s mimořádným Svatým rokem Božího milosrdenství, který vyhlásil papež. Nám zůstane zavřená. Trefili jsme se do pauzy.
V Pardubicích projíždíme Olympijským parkem 2016. Jedním ze čtyř v České republice. Místní se asi vyčerpali o víkendu, kdy jich tu sportovali a fandili desítky tisíc, nebo je odradil chlad. Těžko říct. My projíždíme kolem prázdných sportovišť hustě polepených olympijskými poutači.
Zážitkem je prohlídka národního hřebčína v Kladrubech. Průvodce s velkým zaujetím vypráví o historii čtyřistaletého chovu starokladrubských koní, chovných hřebcích, proběhlých opravách stájí i o tom, proč si královští novomanželé Kate a William z Kladrub neodvezli svůj živý svatební dar. Na pastvinách jsou bílé klisny s vybělujícími hříbaty. Za vraníky se musí do Slatiňan.
Cyklistickou oázu najdeme mezi Poděbrady a Nymburkem. Začíná už v Libicích nad Cidlinou u soutoku Labe a Cidliny. Vidíme pozůstatky slavníkovského hradiště. Neuvěřitelně ochotná pracovnice informačního střediska v Nymburku láká na všemožné místní cíle. Míjíme Postřižinský pivovar. Z nostalgie zajíždíme do Hrabalova Kerska a stavíme u hájenky.
Do Neratovic nás přivede doba oběda. Do itineráře by se jinak dostaly stěží. Z restaurace pozorujeme náměstí a na něm třináctipodlažní výškovou budovu s městským úřadem, plavecký bazén a projíždějící vlak. Jinde neviděná kombinace.
Některé zastávky se vyvrbí až cestou, např. komplex renesančního zámku v Brandýse nad Labem, o který se stará město. A taky místní opravená katovna, synagoga, židovský hřbitov a chrámy ve Staré Boleslavi. Námět na samostatný výlet. Podívat se musíme i do mělnického podzemí k nejširší studni v Čechách. Prohlídky pořádané informačním střediskem se konají každý den. Cesta na kole umožní i neznámé výhledy, např. na hrad Střekov od Masarykových zdymadel v Ústí nad Labem.
V loděnici v Brné se během oběda připleteme k závodu Ústecký Magor Race, extrémnímu závodu s přírodními překážkami. Dvě desítky šílenců vbíhají do Labe a po přeplavání šplhají po okolních kopcích. Vracet se mají za dvě hodiny, to už jsme v Děčíně, odkud se vlakem vracíme přes Bad Schandau do Rumburku. Návratu kratší cestou brání výluka v Mlýnech.
Oproti Německu potkáváme na Labi málo lodí. Sem tam nějaký soukromý člun. Paroplavba v Hradci Králové. Loděnice před Ústí nad Labem. Žádná dopravní loď. Žádné výletní lodi. Minimum koupališť. Malinko přívozů. Hodně rybářů. Někteří si svoje nádobíčko rozkládají přímo na cyklostezce. Nepotkáme příliš dálkových cyklistů. Objevují se víc za Mělníkem, kam se dostanou podél Vltavy z Prahy, jak doporučují němečtí průvodci. Spíš Němci a Holanďané než Češi. Plno je až mezi Ústím a Děčínem – polykači kilometrů a rodiny s dětmi.
Porovnání Labské „stezky“ s cyklostezkou podél Labe v Německu? Dva vesmíry, které nelze srovnávat. Značení, mapa, povrch, služby…. Bude to ještě dlouhý běh. Jako prostředek projet kus Česka – výborný. Zvlášť východní Čechy jsou plné lákadel, které stojí za to vidět.
Klára Mágrová
