Sloup Nejsvětější Trojice v Jáchymově

Barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice v Jáchymově stojí nedaleko renesanční radnice na prostranství před hlavním jižním průčelím děkanského kostela sv. Jáchyma a sv. Anny.

Podle nedochovaného nápisu nechalo sloup zřídit jáchymovské hornické bratrstvo a byl postaven roku 1703. Podle většiny zdrojů jeho autor není znám, i když některé novější prameny udávají, že jím byl sochař Zeidler z Ostrova, autor nedaleké barokní sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1730. Sochy na podstavcích jsou netradičně orientovány všechny jedním směrem, obdobně, jako je tomu v Klášterci nad Ohří.

Celkový pohled na sloup před kostelem

Pohled na sochy kolem sloupu od kostela

Ikonografie odpovídá regionu – biblická rodina byla patronkou kraje horníků.

Svatý Jáchym, patron Jáchymova.

Svatá Anna a malou Marií, ochránkyně horníků a patronka Annabergu.

Panna Maria (Assumpta) stojící na půlměsíci, jako patronka Marienbergu.

Svatý Josef s Ježíškem, ochránce rodiny a patron Josephthalu.

Sochy byly v průběhu 18. století přeneseny ze soklu sloupu na nově kolem sloupu postavené pilíře.

Vrcholové zobrazení Nejsvětější trojice není příliš obvyklé, (nejen) podle knihy Mor na Karlovarsku (Jana Boříková, Otakar Bořík – 2010) se jedná o typ „Gnadenstuhl“ – trůn milosti.

Vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji je sloupu věnován prostor od strany 57 do 59. Text upřesňuje, že kromě zmizelého nápisu na plechové tabulce na sloupu o jeho vzniku hovoří i rukopisná kronika kanovníka Gregora Lindnera z roku 1913, která cituje dnes nezvěstné prameny. Podle nich statue vyšla na 809 zl. a 43 kr., hotova byla už 1702 a o rok později došlo ke slavnostnímu posvěcení. O opravách se nedochovaly žádné zprávy, jediný dosažitelný doklad je žádost o restaurování z roku 1993. O provedení prací se uvažovalo na přelomu let 1999-2000, ale ještě v roce 2003, kdy autoři zmíněné knihy dokumentovali stav sousoší, byl jeho stav katastrofální – zelený povlak skrýval zbytky původní polychromie, celá řada částí soch chyběla (především končetiny), schodištní bloky byly roztrhány korozí kovových prvků.

V srpnu 2016 je sloup po opravách (provedeny 2004, podrobnosti pro mne nedohledatelné), bohužel poměrně znatelných – obnovené prvky vykazují zcela jinou barevnost, dítě v náručí sv. Anny vypadá, jako kdyby mělo sádru na ruce a nožičce.

Sousoší spočívá na třech žulových stupních. Na vysokém hranolovém stylobatu je umístěn žulový hranolový podstavec s žulovým korintským sloupem.

Podstavec sloupu

Hlavice sloupu je zdobena navíc plastickými hlavičkami andílků a nárožními volutami. Vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice je z jemnozrnného pískovce. Bůh Otec s pozlacenou trojúhelníkovou svatozáří stojí a před sebou drží krucifix s polovičním tělem Kristovým, pod ním je holubice. Na horním břevně kříže je osazena nápisová tabulka s nápisem „INRI“.

Detailní pohled na vrcholovou sochu

Hlavice sloupu

Duch Svatý

Bůh Otec, držící kříž s Ježíšem

Nad patkou sloupu bývala původně upevněna plechová destička se srdcovým štítem novějšího znaku, propůjčeného městu roku 1546, neseným dvěma horníky. Pod tím býval nápis: „Zu Ehren der allerheiligsten Dreifaltigkeit hat die heilige löbliche Knappschaft diese Bildsäule errichten Lassen im Jahre 1703.“ Na čtyřech žulových rohových hranolových pilířích, zbytcích původního zábradlí, stojí sochy svatých z jemnozrnného pískovce. Na dalších osmi menších pilířích, po dvou na každé straně, jsou umístěny podobné pískovcové stylobaty s koulemi. Mezi pilíři je zdobné gotizující zábradlí z litého železa doplněné vrátky z roku 1900.

Celkový pohled na sloup s vrcholovou sochou Nejsvětější Trojice