Zámek Liběchov

V obci Liběchov se nachází barokní zámek z doby kolem roku 1730, chráněný jako kulturní památka České republiky.

Otázka je, jak ještě dlouho. Pokud máte toto místo stejně jako já zafixováno ve spojení s expozicí asijských sbírek Náprstkova muzea, zůstali jste hluboko v minulosti. Na místě nyní čeká velmi smutný pohled. Pusto, prázdno, poničeno. Oprýskaná fasáda, rozbitá okna, zpustlý park plný elektrických ohradníků, chybějící sochy, přebujelá zeleň. Zvláštní je, jak málo se toho dá o novodobých osudech objektu najít. Veškeré info se omezuje na konstatování, že po roce 1990 byl zámek privatizován, v roce 2002 bylo přízemí zaplaveno při povodních (až do výše 3,2 metru) a od té doby je objekt nepřístupný. Sbírky byly tehdy odvezeny a expozice již nebyla obnovena. V roce 2013 se povodeň podle některých zdrojů opakovala. Nikde nic o tom, co se stalo s mobiliářem (zbyl-li tu vůbec nějaký) a zda je nějaká naděje. Podařilo se mi najít jen zmínku, že budovu zámku získala v privatizaci rodina Homolků (viz text dále).

Jak vtěsnat bohatou historii do pár odstavců? Mám před sebou několik publikací, třeba i knížečku, vydanou Národním muzeem, se 64 stranami historie zámku (díky, Antikvariát Klariani). I skládačku, kterou jsem v září 1984 zakoupil při návštěvě expozice (a musím smutně konstatovat, že si z ní opravdu nic nepamatuji). Zkusím tedy alespoň stručný výcuc dějin tohoto místa.

Publikace Národního muzea v Praze o zámku, vydaná při příležitosti otevření expozice Náprstkova muzea

Ukázka fotodokumentace z publikace o zámku – malířská výzdoba Saly terreny

Dobový průvodce expozicí asijských sbírek (rok 1984)

Na místě středověké tvrze ze 14. století, obklopené vodním příkopem, vznikl za vlastnictví rytíře Karla Belvice z Nostvic v 16. století okrouhlý vodní hrádek se štíhlou schodištní věží. Zvláštní půdorys zámku dodnes poukazuje na odlišný vznik jeho dvou základních částí. Vodní tvrz se z větší části zachovala renesančně upravená, v baroku k ní byla „přilepena“ nová budova.

Liběchov střídal často majitele, ale až roku 1650 se stal jeho majitelem cizinec, sňatkem ho získal Karel Hyacint de Villani. Dalšími majiteli byli páni ze Scheidlernů, držitelé blízkých Beřkovic. Jako věno Anonie Eusebie získal zámek roku 1709 sňatkem Jan Jáchym Pachta z Rájova. Úměrně svému zázemí (od roku 1721 říšský hrabě) se rozhodl přestavět objekt na honosné letní sídlo. Barokní přestavbu v letech 1720-1730 vedl architekt František Maxmilian Kaňka, který na jihozápadní straně směrem do parku postavil monumentální dvoupatrové křídlo s tříosým rizalitem. Při výzdobě s Kaňkou spolupracovali také jeho přátelé, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř Václav Vavřinec Rainer. Podle dostupných seznamů dnes v parku chybí minimálně sochy Dia a Afrodíté.

Hubert Karel, syn J. J. Pachty, nechal u zámku vybudovat u zámku honosnou konírnu „pro čtyřikrát osm koní“.

Od Pachtů v roce 1801 koupil Liběchov úspěšný obrozenecký textilní podnikatel Jakub Veith z Volar, který kolem roku 1811 po požáru v severovýchodní části spolu se synem Antonínem nechal provést klasicistní úpravy. Do Liběchova v té době byli zváni mnozí významní učenci a umělci. Jedna z nejgeniálnějších postav českého malířství 19. století Josef Navrátil namaloval fresky nade dveřmi v patře. Také je autorem výzdoby saly terreny (výjevy z hrdinského eposu Vlasta podle básně pražského Němce K. E. Eberta). Svůj talent uplatnil i sochař Václav Levý, původně kuchařský pomocník (Pomona a Flóra, znázorňující Jaro a Podzim v sadu). Po smrti Antonína zdědil Liběchov Václav Veit, který po destrukci stropní konstrukce s Reinerovou freskou nad barokním sálem prvního patra provedl přestavbu ve stylu alžbětinské gotiky dle návrhu stavitele E. Hally v roce 1855. Tehdy byla také snesena helma zámecké věže a postaveno na původní renesanční římse romantické cimbuří.

Od roku 1878 se ve vlastnictví střídají málo významní majitelé. Kníže Emanuel von Collato či saský Hennig von Arnim, který předal Liběchov své dceři, pruské hraběnce Lippe z Bisterfeldu a Weisenfeldu. Noví majitelé už na zámku nesídlili, panství spravovala pachtýřská rodina Homolků.

V letech 1870-1873 odřízla zámecký park od přístupu k řece stavba rakouské severozápadní dráhy.

Po rozpadu rakouské monarchie koupil panství roku 1920 ing. František Homolka, i přes odpor místního většinového německého obyvatelstva (spor se řešil u Mezinárodního soudu v Haagu). Za druhé světové války sloužil zámek jako lazaret německé armády a byl v té době rozsáhle poškozen. V roce 1949 převzala zámek Národní kulturní komise, hospodářské stavby pak státní statek. V roce 1954 byl zámek propůjčen Čs. státnímu filmu, který zde začal 1956 s budováním společenského a ubytovacího střediska a „dorazil“ interiéry dalšími nevhodnými zásahy. Práce byly zastaveny roku 1960, kdy objekt získalo ministerstvo spravedlnosti.

V roce 1963 zámek Liběchov převzalo Národní muzeum v Praze a v letech 1967-1975 byl zpustlý zámek opraven pro expozici asijských kultur Náprstkova muzea. Sbírky v jednadvaceti sálech ukazovaly tradiční rysy životního prostředí v okruzích: Přední východ, Čína, Vietnam, Korea, Japonsko, asijské hudební nástroje, indický subkontinent, Srí Lanka, Barma, Kambodža, Thajsko, lamaistická oblast, Indonésie, asijská současnost. Na vnitřním nádvoří stála skulptura japonského draka, sloužící jako fontána.

Kolem zámku se rozkládá anglický park o celkové rozloze 9 hektarů, v němž se nacházela celá řada velmi vzácných dřevin, o jejichž aktuálním osudu není nic známo. Většina jeho plochy je dnes nepřístupná. Až směšně dnes zní citace z publikace, že „významnou estetickou roli v parteru má voda v basénech, vodotryscích a vodopádech“…

Aktualizace srpen 2023:

Kolem zámku se zjevně blýská na lepší časy. Budova sama sice nevypadá pořád optimisticky, ale pryč jsou ohradníky a stopy po koních. V hospodářské budově bývalých sýpek je vybudováno občerstvení, park vypadá, že se o něj občas někdo stará, výstavy, přednášky, komentované prohlídky. Nakročeno je, snad se dočkáme…

Památkový katalog:

Jádrem areálu je patrový kruhový renesanční zámek okrouhlého půdorysu kolem dvora s obdélným hlavním křídlem s předstupujícím rizalitem a věží z 16. století, postavený v místě vodní tvrze z 14. století. Součástí je hospodářské zázemí, zahrada se sochařskou výzdobou a anglický park.

Barokní přestavbu a dostavbu zahradního křídla za Pachtů z Rájova navrhl v letech 1720-1730 F. M. Kaňka a sochy do zámecké zahrady dodala dílna M. B. Brauna. V roce 1811 koupil zámek textilní podnikatel Jakub Veith a nechal klasicistně upravit především jeho interiéry (malby J. Navrátil, sochy V. Levý). Po roce 1918 byla na statek se zámkem uvalena nucená správa, za války zde byl vojenský lazaret a v letech 1967-1975 jej opravilo Náprstkovo muzeum pro expozici asijských kultur. Od povodně 2002 je zámek opuštěný.

Areál se rozprostírá na JZ okraji obce, poblíž jejího středu, při ústí řeky Liběchovky do Labe. Hlavní jádro areálu tvoří čtyřkřídlá budova zámku na okrouhlém půdorysu, obdélná konírna a sýpka ve tvaru L. Podél ohradní zdi na severu jsou pak umístěny 3 pavilónky s oranžerií a jižně od zámku směrem k návsi se nachází hospodářský areál složený z pivovaru, mlýna, domu správce a dalších provozních staveb. Prostranství západně od zámku je upraveno jako symetricky komponovaná zahrada před zámeckým průčelím vyzdobená plastikami a větší část pak jako anglický park se třemi můstky a sochařsky pojednanou vodotečí říčky Liběchovky.

Předmětem ochrany je zámek čp. 143, konírna čp. 141, sýpka, dům správce 139, oranžerie s pavilony čp. 151, zahrada s bazénem, sochami a vázami, boží muka, zámecký park s vodotečí, pivovar čp. 39, mlýn čp. 41, stodola, hospodářská budova, brána, torzo provozního objektu, ohradní zdi s oplocením a pozemky vymezeného areálu.

Areál tvoří jedinečnou dominantu obce, dokládající historický vývoj lokality. Všechny části areálu jsou příklady velmi kvalitní architektury. Mimořádně cenný je soubor soch v zámecké zahradě.

brána do areálu (neexistuje)

Pilířová brána ve vjezdu z návsi byla hlavním vstupem do areálu + její součástí byly sochy Diany a Persea (po zboření brány přemístěné). Demolována byla cca v 60. letech spolu s hospodářským křídlem předzámčí.

sýpka

Dvoukřídlá barokní sýpka S od zámku tvořila SZ stranu někdejšího hospodářského dvora.

Třípatrový objekt na půdorysu ve tvaru L stojí v severní části areálu, na SJ ose. Sedlové střechy jsou kryty plechem. Fasády jsou horizontálně členěny patrovými lisénovými římsami, v nárožích rustikovanými. Průčelí dovnitř půdorysu jsou v přízemí otevřena 6 vraty, klenutými plným obloukem. Ostatní otvory jsou malá obdélná sýpková okna, rámovaná štukovými paspartami. Oba štíty jsou trojúhelníkové, dvojosé, ve vrcholu zdobené štukovým kruhem.

oranžerie s pavilony – východní pavilon zv. předsíň

Pozdně klasicistní oranžerie s trojicí pavilonů ze 40. let 19. století. Střední s trojosým průčelím má formu chrámku se sedlovou střechou, dva boční jsou schodné s jednoosým průčelím a pultovou střechou. Mezi pavilony byla oranžerie opřená o ohradní zeď.

Oranžerie je umístěna podél severní ohradní zdi zámeckého parku. Podélný objekt sestával ze dvojice hlavních skleníků proložených trojicí pavilonů. Dvojice postranních pavilonů je shodná, střední nazývaný salón má reprezentativní průčelí ve formě chrámku.

Východní pavilon byl novodobě upraven k bydlení a je udržován.

střední pavilon oranžerie zv. salon

Klasicistní pavilon ze 40. let 19. století tvořil reprezentativní střed oranžerie. Antikizující stavba ve formě římsko iónského chrámku s trojosým průčelím a nízkou sedlovou střechou. V tympanonu je reliéf od V. Levého.

Kvalitní historizující objekt s dochovanými nástěnnými malbami v interiéru.

západní pavilon oranžerie zv. předsíň

Klasicistní pavilon ze 40. let 19. století na SZ konci oranžerie. Protějšková stavba k východnímu pavilonu.

dům

Patrový zděný pozdně klasicistní dům z poslední čtvrtiny 19. století umístěný na J okraji zámeckého areálu vedle pivovaru. Nemovitost na ploše KP.

Původní evidenční list památky popisuje i další objekty ->

Dům čp. 135 před zámkem:

1969 – Stavba obdélníkového půdorysu, v průčelí jednopatrová. Střecha mansardová, kryta taškami. Průčelí tříosé, okna obdélníková, zvýrazněna šambránami. Vchod zaklenut plným obloukem. Vertikální průčelí členěno pilastry, horizontální profilovanou římsou. Mohutný štítový nástavec s volutami a čučky, uprostřed prolomen oknem půlkruhově zakončený,. Zadní trakt – přízemní místnosti. Boční stěny prolomeny čtyřmi obdélníkovými okny, nad nimi segmentově zalomené nadokenní římsy. Barokní stavba z let 1740-45. Bývalá konírna, depozitář muzea.

Dům čp. 6 – bývalý pivovar:

Komplex dvou budov. Přízemní budova obdélníkového půdorysu má sedlovou střechu krytou taškami, nad hřebenem střechy je malá dřevěná stříška. Průčelí je členěno dvěma okenními osami, obdélníková okna jsou zvýrazněna šambránami. Nad patrovou římsou je mohutný štít s volutami, členěn lisénami, uprostřed je nepravé okno, vrchol štítu je zdoben piniovou šiškou. Druhá budova je jednopatrová stavba s půdorysem ve tvaru písmene L, má mansardovou střechu krytou taškami. Průčelí je členěno 7 okenními osami, obdélníková okna jsou zdůrazněna šambránami. Fasáda průčelí je až po patrovou římsu zdobena pásovou rustikou. Vchod do průjezdu se otevírá plným obloukem, klenba valená segmentově. Přízemní místnosti jsou zaklenuty plackou s lunetami. Místnosti v 1. patře mají rovný strop.

Zámecký park původně zdobilo soch podstatně víc ->

Původní barokní zahrada z 20. let 18. stol., se sochařskou výzdobou od M. B. Brauna, včetně užitkové zahrady se skleníky a oranžerií se třemi pavilony, přeměněna a rozšířena v romanticky krajinářský park v pol. 19. stol. K JZ průčelí zámku přiléhá nově vybudovaný parter s bazénem a dochovanými braunovskými sochami a sochařskou výzdobou od Levého. Z část areálu oddělena od parteru a JV části patku korytem říčky Liběchovky, se dvěma mostky a romantickými chrliči.

Sochy M. B. Baruna – Perseus, Zeus, Hermés, Heraklés, Afrodité z 20. let 18. stol. Od F. Linna lev a gryf z 2. třetiny 19. stol. Pomona, Flora a dekorativní vázy od V. Levého z pol. 19. stol. V korytu říčky Liběchovky chrliče v podobě maskaronů a výpust zámeckého rybníka s romantickou sochařskou výzdobou od V. Levého z pol. 19. stol. JZ od parteru v parku gotizovaná Boží muka z 19. stol. V dračí fontáně na zámeckém nádvoří bronzová socha draka od Masajošiho z přelomu 18. a 19. stol.

Kam se některé sochy poděly nedokážu zjistit.