V Neapoli byl kdekdo, málokdo však po ní za týden (na přelomu února a března) našlapal 120 kilometrů jako já s partnerkou. A poněvadž každý kilometr nám přinesl jiný poznatek, dojem či zážitek, dovolil jsem si sepsat stručný návod pro ty, kteří krásnou, byť poněkud ušmudlanou, trochu divokou a hodně rozmanitou královnu Kampánie touží navštívit.
Předjarní Neapol mohu vřele doporučit všem neohroženým cestovatelům, tedy těm, jež nehledají komfort ani logiku místních zvyklostí, umí hledat skryté poklady a jen tak je něco neodradí, nevadí jim špína a dokážou ocenit půvab různých bizarností. Doporučit ji naopak nemohu rodinám s dětmi, milovníkům pořádku ani těm, kteří se rádi drží přesně daných plánů.
1) Vezměte si teplé a nepromokavé oblečení. Na přelomu února a března totiž v Neapoli prší poměrně často, klidně i několikrát za den. Teploměr tam sice ukazuje jaro, avšak ve skutečnosti je hodně sychravá zima. Péřovkám, jež Italové nosí, jsme se tentokrát nesmáli, nýbrž je tiše záviděli. V interiérech naštěstí nejsou výjimkou různá ohřívadla, radiátory nebo aspoň klimatizace puštěná v „topném režimu“.
2) Obrňte se trpělivostí. Máloco v Neapoli funguje podle toho, co je napsáno na dveřích nebo internetových stránkách. Většina památek je buď zavřená, nepřístupná anebo tak dobře schovaná, že se vám je nepodaří najít ani na druhý třetí pokus. Naštěstí je tam tolik zajímavostí, že je za týden stejně nestihnete. Pozor: parky se zavírají, když prší, avšak nikoliv ve všech případech. Který déšť je nebezpečný a při kterém naopak žádné nebezpečí nehrozí, se nám ovšem zjistit nepodařilo.
3) Naučte se italsky. S angličtinou sice občas uspějete, většinou však budete nuceni komunikovat v italštině. Koupit si jízdenky nebo objednat kávu naštěstí není nijak složité. Jednak je italština jednoduchá a jednak zjistíte, že řadu italských slovíček znáte, aniž byste si to uvědomovali. Říct „buon giorno“, „per favore“, „un caffé“ a „grazie“ snad zvládne každý, ne?
4) Pokud někde uvidíte WC, neváhejtehopoužít. Na další totiž jen tak nenarazíte. Záchody sice v Neapoli jsou, dokonce i ty veřejné, avšak někdo je, stejně jako všechny ostatní věci, dobře schoval. Najít je bývá problém, zvlášť když je nutně potřebujete. Téměř vždy ale naštěstí můžete někam zajít na kafe, a spojit tak příjemné s užitečným.
5) Naučte se uskakovat motocyklům. Ty jsou v Neapoli všudypřítomné, jezdí se na nich zpravidla bez přileb, s propanbutanovou lahví mezi nohama a s cigárkem v koutku. Kouření je tam ostatně hodně rozšířené, podobně jako přecházení na červenou. Občas se dokonce na půl kouří uvnitř. Nedopalky se ale bohužel odhazují na chodník, stejně jako ostatní odpadky.
6) Neváhejte použít veřejnou dopravu. Ta je překvapivě jednoduchá, spolehlivá, moderní, pohodlná a čistá. Metro, vlaky, autobusy, lanovky, tramvaje i trajekty vás dovezou všude tam, kam potřebujete, tedy kromě případů, kdy se opravují lana nebo koleje. I to se vám můžete stát, avšak je to spíše výjimečné. Jízdenky jsou navíc relativně levné. Nekřesťanské peníze stojí pouze trajekty.
7) Pokud můžete, choďte pěšky. Širší centrum Neapole jednak není velké (cca 20 km²) a jednak byste neviděli skutečný život obyvatel Kampánie (např. různé dílny a dílničky nebo legrační přízemní pidibytečky, které se nacházejí v každém druhém domě). Nezbytnou podmínkou jsou ovšem kvalitní a pohodlné boty. Všude je dlažba: hodně děravá a křivolaká. Po dešti navíc děsně klouže.
8) Bez elektronických map se neobejdete. Lhostejno, zda se jedná o globální google maps nebo české mapy.cz, s nimiž ostatně máme ty nejlepší zkušenosti. Bez mapové aplikace a hlavně určování polohy byste se totiž v Neapoli ztratili do pěti minut, nemluvě o tom, že byste nenašli jedinou zajímavost, kterou hledáte. Uličky jsou tam úzké, hodně klikaté a málokdy vedou logicky.
9) Připravte se na to, že se všechny památky nacházejí zavysokouzdí, většinou desetimetrovou. Nebo jsou schované v nějakém průjezdu, případně v posledním rohu nejzastrčenějšího dvorku. Na šipky a popisky se v Neapoli moc nehraje. Běžně se vám bude stávat, že se podle mapy budete nacházet vedle nějaké významné kaple, avšak vchod do ní nenajdete. Na to, že byste si ji mohli prohlédnout zvenku, můžete rovnou zapomenout.
10) Vykašlete se na TripAdvisor a google recenze. Vynikající kafe, pizzu, těstoviny, dršťky, koláče a zákusky dostanete i v těch nejobyčejnějších kavárnách, jídelnách a cukrárnách, navíc bez front a za zlomek ceny než v michelinských pizzeriích a pětihvězdičkových bistrech. Spoustu dobrot můžete pořídit i na různých trzích, které jsou v každé třetí ulici. A pozor: kafe si dávejte u baru a jídlo s sebou, poněvadž za obsluhu je příplatek.
11) Vydejte se pryč z centra. Slavná Quartieri Spagnoli nebo přilehlé Centro Istorico určitě stojí za obhlídku, ceny jsou tam ovšem výrazně vyšší než v okolí, navíc se budete muset proplétat houfy turistů a naháněčů. Sousední čtvrti Avvocata, Sanitá nebo Vicaria jsou přitom stejně malebné a zároveň klidnější, levnější a plné domorodců. Pokud chcete zdání luxusu, vydejte se do vypíglovaných čtvrtí Vomero nebo Chiaia.
12) Dávejte si pozor na osobní věci. Neapol je přeci jen o poznání divočejší než jiná města, a tak vám zručný kapsář vytáhne peněženku, než stačíte říct Sfogliatella (což je sladká specialita evokující místní stratovulkán). Na druhou stranu ale pod Vesuvem zdaleka nežijí pouze zloději a mafiáni, ale především řada milých lidí, kteří vám ochotně pomohou a poradí (samozřejmě v italštině). Žádný strach!
