Tohle se málo ví, ale Liberec má kromě Ještědu (ach, Ještědu! Ta stavba je fenomenální, a vždycky když se zjeví v nějakém průhledu nebo na obzoru vůbec, srdce mi jihne…) ještě jeden symbol, a to kočku. Prostě kočku jednoduchou jako dětská skládačka, kočku mozaiku, kočku mnoha barev a mnoha míst, kde ji můžete vidět.
Na omítkách, na podezdívkách, ale i v patře, nahoře i dole… Může být žlutá, modrá, červená či černá, může být sama a mohou být i dvě.
Žije jako kočka. Není jako pes, pořád u baráku; stará se sama o sebe, nevnucuje se, nevlichocuje, jenom prostě je.
Nikdo pořádně neví, kde se vzala.
A když člověk zapátrá, najde na těch internetech jenom několik zmínek. Nejobsáhlejší je web mozaikové kočky cé zet, který nevypadá, že by byl příliš často aktualizován, a neřekl bych, že má něco společného s autorem samotného street artu.
Dočteme se, že kočka je vyrobena ze skleněných nebo keramických kachliček, že kočka může být pěnová nebo plastová, ale také molitanová nebo papírová. Autoři webu shromáždili i několik článků, ve kterých se liberečtí autoři tomuto fenoménu věnovali, nejčastěji kolem roku 2014. Potom jejich pátrání ochladlo, jenomže kočka se množila dál.
V jednom z těch letitých článků najdeme i rozhovor s autorem, Wojtou, který vysvětluje, proč právě kočky: „Liberec je politický Kocourkov, k čemuž se kočky velmi hodí […], a kočky, ať v jakékoli formě, jsou roztomilé a snad nikoho ani neurážejí.“
K tomu lze dodat, že pokud se jedná o politický Kocourkov, mohla by tato zvířata být i leckde jinde (zcela podle známé věty: a tak štěkám jako hrom, ať je koček milión).
A pak je tu ještě jeden aspekt, řekněme komerčně–propagandistický.
Nechápu, proč někdo z Liberce už dávno nevydal pár koček třeba na pohlednicích, protože právě ony se pomaličku nevtíravě staly symbolem tohoto města pod Ještědem, na kterém se mimochodem vyskytují také.
(psáno pro reflex)
