Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové

Na jihovýchodním kraji Velkého náměstí v Hradci Králové stojí u bývalé jezuitské koleje kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Na wiki a z dalších zdrojů:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové je barokní rektorský kostel, který stojí na Velkém náměstí v Hradci Králové, kde stavebně navazuje na jezuitskou kolej.

Kostel postavili příslušníci jezuitského řádu v letech 1654–1666 podle plánů architekta a člena řádu Carla Luraga. Fundátorem stavby byl plukovník lichtenštejnského pluku císaře Ferdinanda II. a majitel panství Kostelec nad Orlicí Kašpar Gramm.

První mše se zde sloužila už v roce 1658. Stavba typická pro všechny jezuitské chrámy však byla vysvěcena až po dostavění věží a dokončení vnitřní výzdoby včetně kaplí, dne 10. října 1666 a to prvním hradeckým biskupem Matthiasem Ferdinandem Sobkem z Bielenberka. Od té doby byl kostel centrem duchovního i kulturního života ve městě.

V červnu 1762 vtrhla do města nepočetná, ale agresivní tlupa pruských kozáků, která zde rabovala a domáhala se výpalného. Dne 11. června 1762 založila v domě čp. 150 požár, který se větrem rychle rozšířil a nakonec vyhořelo 190 domů a s nimi i kostel Panny Marie a jezuitská kolej. Během požáru spadly obě věže a vyhořelo celé vybavení kostela, kromě jako zázrakem zachovaného oltáře v kapli sv. Ignáce. Nápis na oblouku nad kaplí hlásá: „Ignis ubi reliquas omnes exureret aras, haec una in flammis inviolata stetit – 1762 – Když oheň zničil všechny ostatní oltáře, tento jediný v ohni neporušený zůstal – 1762“.

Již v roce 1765 ho však obnovil stavitel František Kermer a téhož roku došlo i k jeho novému vysvěcení. Nedlouho po té ale došlo v roce 1773 ke zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova papežem Klementem XIV. a Jezuité museli město opustit. Kostel i s Jezuitskou kolejí připadl roku 1773 vojsku a stal se garnisonním (vojenským – posádkovým) kostelem pro početnou vojenskou posádkou, sídlící v tehdy nově zřízené městské pevnosti. Když v roce 1857 kostel armáda opravovala, vznikl na střeše kopule požár, který zachvátil nejen střechu ale i obě věže, v nichž se roztavily dva zvony a jeden byl značně poškozen. Od opravy v roce 1859 tak mají věže dnešní podobu.

V roce 1900 byl chrám svěřen zpět Řádu Tovaryšstva Ježíšova. Jesuité znovu budovu zrekonstruovali. Opravy vnitřku prováděly v letech 1903–1904 a dále v letech 1941–1945. V noci ze 13. na 14. dubna roku 1950 však bylo opět násilně ukončeno působení Tovaryšstva Ježíšova a to nezákonnou likvidací a odvlečením jezuitů do internačních táborů. Další opravy již probíhaly bez jejich účasti 1987–1988. Venkovní omítky prošly opravami v letech 1925, 1957 a 2000.

Kostel je jednolodní stavba s párově uspořádanými bočními kaplemi a bohatě zdobeným průčelím se dvěma postranními věžemi. Jedná se o nejkrásnější barokní stavbu ve městě, kterou postavili Jezuité po příchodu do Hradce Králové na místě zbořených čtyř domů. Loď je 40 m dlouhá, 20 m široká a 20,3 m vysoká. Lucerna dosahuje do výše 30 m. Výška věží je 44,2 m. Průčelí kostela se dvěma věžemi napodobuje vídeňský styl.

Vstup do kostela je umístěn v severním průčelí, které má dvě věže a v jehož výklencích stojí od roku 1704 sochy jezuitských světců: dole sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, výše sv. Aloise a sv. Stanislava. Hlavním vchodem se vchází do předsíně, nad níž je umístěn kůr se vzácnými dvoumanuálovými barokními varhanami z roku 1765, které postavil kralický varhanář Josef Streussel (1732–1776). Zajímavostí je, že varhanní skříň je vytvořena podobně jako hlavní oltář iluzivní technikou. Nástroj je rozdělen do 3 unikátních malovaných skříní a podobně jako u ostatních nástrojů kralické dílny je při pohledu od oltáře v levé skříni hlavní stroj, v pravé je pedál a v zábradlí kúru pozitiv. Všechny stroje jsou ovládány mechanickou trakturou od volně stojícího hracího stolu. Jedná se o nejstarší varhany v Hradci Králové.

Hlavní loď kostela je rozdělena čtyřmi páry pilastrů v korintském slohu, boční lodě jsou rozděleny na tři páry kaplí. Jednotlivé kaple jsou zaklenuty českými klenbami a odděleny od hlavní lodě 80 cm silnými zdmi. Půdorys kostela je odvozen ze základního jezuitského typu chrámu Il Gesù. Půlkruhový vítězný oblouk odděluje hlavní loď od kněžiště, které stojí na čtvercovém půdorysu 9 x 9 m s kopulí 30 m vysokou.

Požár z roku 1762 zničil původní fresky jezuity Kryštofa Reichelta z let 1664-1666, byly zničeny také všechny dřevěné oltáře a další výzdoba. Jako jediná se zachovala kaple sv. Ignáce s freskami a obrazem Glorifikace sv. Ignáce od Petra Brandla (kolem r.1730).

Hlavní oltář z roku 1765 je iluzivní malovaná sloupová architektura zaujímající celou jižní stěnu kněžiště od jezuity Josefa Kramolína. Uprostřed visí velký obraz na plátně – Nanebevzetí Panny Marie od Kristiána Noldingera. Také ostatní výzdoba zachovaná do současnosti vznikla až po roce 1765.

Z původních zvonů se dochoval pouze jediný, zasvěcený Bohorodičce Panně Marii z roku 1766. Jeho hmotnost se odhaduje na 1280 kg. Ostatní zvony se buď roztavily při požárech, nebo byly zrekvírovány pro válečné účely.

Kostel je kulturní památkou:

Neorientovaný velký raně barokní kostel jezuitské koleje (pak posádkový), vystavěný v urbanisticky závažné poloze uprostřed jižní fronty Velkého náměstí, součást jižního panoramatu města.

Významná raně barokní sakrální architektura dochovaná v exteriéru i interiéru včetně nástěnných maleb a dobových stavebních i výzdobných součástí a uměleckořemeslných detailů (soubor dveří, oken, zdobených zábradlí, atp.). Vysoce hodnotná iluzívní architektura hlavního oltáře a oltáře v kapli sv. Josefa, iluzivní architektura varhan a soch v interiéru. Urbanisticky významný objekt – dominanta jižní fronty velkého náměstí, významně se uplatňující v siluetě města od jihu.

Kostel je situován uprostřed jižní fronty Velkého náměstí, na západě přiléhá k bývalé jezuitské koleji. Neorientovaný, hlavním dvouvěžovým průčelím je obrácen do náměstí. Za presbytářem kostela stavebně neodlišená kaple sv. Josefa.