Rozhledna Vochlice u Lubence

Nedaleko Lubence stojí (naštěstí ještě pořád) v lese nad Libyní ojedinělá romantická stavba, rozhledna Vochlice.

Osudy této rozhledny nejsou jednoduché, ba možná až tajemné. Patří totiž k těm, na které se zcela zapomnělo. Musela být znovu objevena, na poslední chvíli zachráněna a také se musela rozkrýt její historie, na níž se nabalila řadu mýtů a legend.

Dodnes lze o jejím původu na netu najít různé verze, třeba že byla vybudována v druhé polovině 19. století jako zpestření rozsáhlého anglického parku zámku Mlýnce, který tehdy vlastnili bratři Bauernreutherové, nebo že byla postavena už ve středověku k ochraně solné stezky.

Faktem je, že dlouhou dobu chátrala a chátrala, a nebýt Občanského sdružení na záchranu kostela sv. Jiljí, které se na jaře 2007 ujalo záchranných prací, dnes by tu nejspíš nebylo k vidění nic. Za pomoci sponzorů a celé řady dobrovolníků a nadšenců se podařilo rozhlednu v dezolátním stavu zachránit. Jak se lze dočíst na webu či letácích sdružení, zcela zarostlá stavba byla takřka po celé délce puklá, cimbuří bylo rozpadlé a z vnitřního schodiště nezbylo nic. Rozhledna byla zpřístupněna 28. 8. 2010 Slavnostním otevřením, nad kterým převzala záštitu tehdejší hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová.

Obecně přijatá historie stavby je tedy ta, že „rozhlednu postavili místní turisté v roce 1881, přičemž si jako vzor vzali věž z lubeneckého erbu. Stavbu z čediče a křemene doplnily cihly a červený pískovec dovážený z lomu mezi Vroutkem a Kryrami. Jak se ukázalo při rekonstrukci materiál na stavbu poskytl zřejmě i sám hrabě Lažanský. Celková výška rozhledny, která stojí ve 435 m n. m., je asi 15 metrů, vyhlídková plošina se nachází zhruba 11 metrů nad zemí. Vyšlapat je třeba 52 schodů.“

Jde tedy o jednu z nejstarších dodnes stojících rozhleden, na které se podílel turistický spolek (nikoliv tedy šlechta či zkrášlovatelé lázní), patrně dokonce třetí nejstarší svého druhu, která zůstala stát v původní podobě (pokud pomineme doplnění střechy, chránící vyhlídkovou plošinu a vnitřní schodiště).

Jediným minusem je tak skutečnost, že skvěle zachovaná opravená stavba, přístupná stejně jako kostelík – vitrážové muzeum v Libyni po vyzvednutí klíčů v Lubenci ve firmě Skloart (za dvacetikorunu) po žluté turistické značce, se zařadila do stále početnější skupiny vyhlídkových staveb, z nichž přestává být vidět. Většinou tak z oken uvidíte jen zeleň – vzrostlé vrcholky stromů. Výhled směrem na Lubenec je již velmi, velmi omezený…