Budova muzea v Hradci Králové

Už je to pár let, kdy jsem psal o expozicích muzea Východních Čech v Hradci Králové. Tehdy jsem však opomenul samotnou budovu, v níž sídlí.

Wiki:

Historická budova Muzea východních Čech v Hradci Králové je výstavní muzejní budovou postavenou v letech 1909 až 1913 architektem Janem Kotěrou na Eliščině nábřeží v Hradci Králové. Jedná se o architektovo vrcholné dílo a jednu z nejvýznamnějších památek české moderny vůbec. Budova byla postavena nákladem 650 tisíc tehdejších korun, z čehož přibližně polovinu zaplatilo město.

Budova muzea je památkově chráněna od roku 1958. V roce 1995 byla budova vzhledem k zásadnímu postavení ve vývoji české architektury prohlášena národní kulturní památkou. Jedná se o jedinou národní kulturní památku ve městě.

Jedná se o jednu ze tří budov spravovaných Muzeem východních Čech (dále budova v areálu Gayerových kasáren a Muzeum války 1866 na Chlumu u Všestar).

Muzeum bylo v Hradci Králové založeno v roce 1880. Jeho sbírky se postupně rozrůstaly, prostory přestávaly stačit. Proto bylo rozhodnuto o stavbě samostatné muzejní budovy, jejíž podoba vzešla z návrhu Jana Kotěry.

Původně byla nová muzejní budova plánována na rohu dnešních ulic Československé armády a Pospíšilovy – v roce 1895 poskytnut městem pozemek. V prosinci 1897 byl pověřen projektem prof. Jan Koula, jeho návrh byl odevzdaný v květnu následujícího roku. Novorenesanční pojetí však vyznělo zastarale a k realizaci nedošlo. V roce 1898 věnovalo město pro stavbu muzejní budovy pro obě muzea (tehdy městské muzeum rozděleno na průmyslové a historické) pozemek na nábřeží Elišky Pomořanské (Eliščině nábřeží). Původně byl projekt zadán architektovi Janu Koulovi, návrh se však nedočkal realizace. Po rozhodnutí o změně umístění samotné stavby byl osloven Jan Kotěra, kterého oslovil sám tehdejší královéhradecký starosta František Ulrich. Nebylo to poprvé, co byl Kotěra jako architekt městem osloven. Již v roce 1903 až 1904 byl v Hradci Králové postaven dle Kotěrova projektu hotel Okresní dům.

Projektové práce se uskutečnily v rozmezí let 1905–08. První skici na stavbu pocházejí z let 1905 až 1906. V roce 1907 předložil Kotěra kuratoriu první verzi návrhu. Definitivní schválení kuratoriem proběhlo 14. února 1909.

Následující vznik hrubé stavby byl poměrně rychlý. Výkopy byly započaty na začátku května 1909 a o necelých 16 měsíců později (22. srpna 1910) bylo dokončeno třetí patro. Další tři týdny trvala výstavba kopule dokončená 13. září 1910. Na jaře 1911 se podařilo dokončit vnější výzdobu z pálené glazované hlíny včetně sochařské výzdoby dvou žen v průčelí od Stanislava Suchardy. V roce 1912 byly doplněny skleněné vitráže dle návrhu Františka Kysely. Celá budova muzea tak byla postavena v letech 1909 až 1912. Práce na interiéru však probíhaly i později. Na práce byli najímáni kvalitní řemeslníci odjinud, což popouzelo místní. Kotěra následně nebyl pozván na kolaudaci stavby.

Po první světové válce se budově říkalo Kotěrovo muzeum.

Do budovy se na podzim 1913 nastěhovala knihovna a v listopadu téhož roku byl zpřístupněn přednáškový sál. Další aktivity znemožnila první světová válka. Sbírky byly instalovány do vitrín teprve na přelomu 20. a 30. let. Díky tomu mohly být zpřístupněny expozice umělecko-průmyslové, historická expozice, síň textilu, lapidárium (v suterénu) a také památky z 1. světové války. Průmyslové muzeum využívalo přízemí s prvním patrem, zatímco druhé patro patřilo historickému muzeu.

Před vstupem do budovy byla v roce 1934 umístěna kašna (fontána) podle návrhu Jana Kotěry. Právě tento ozdobný prvek znamenal definitivní dokončení celého projektu výstavby muzejní budovy. Fontána byla vyrobena tehdejšími státními průmyslovými školami (Státní odborná škola Supíkovice, Státní průmyslová škola Kladno, odborný závod L. Červinka Kralupech nad Vltavou a Škodovy závody v Hradci Králové). Mistrovská škola zámečnická v Hradci Králové se zasloužila o cizelérské, kovářské i instalační dokončovací práce.

Původně se počítalo s přístavbou muzea. V roce 1942 byla dokonce uskutečněna architektonická soutěž, v níž první místo obsadil Jan Rejchl se svým návrhem před Josefem Gočárem. Vzhledem k době a okolnostem však nikdy nedošlo k realizaci. Později totiž vzaly plány rozšíření za své.

V letech 1999–2002 proběhla rekonstrukce budovy, primárně věnovaná interiérům. V období od dubna do července 2007 došlo k opravě střech. Druhá velká rekonstrukce v letech 2018–2019 byla komplexnější a zahrnovala opravu vnějších plášťů. K opětovnému zpřístupnění po rekonstrukci došlo v prvním případě dne 21. 5. 2002, a to se zpřístupněním výstavy o Janu Kotěrovi pod záštitou prezidenta republiky rovněž k příležitosti 777. výročí založení Hradce Králové. Druhé otevření po rekonstrukci se uskutečnilo 31. 10. 2019.

V prosinci 2021 byla v budově otevřena stálá expozice Cesty města o historii Hradce Králové.

Budova městského muzea byla postavena ve stylu individualistické moderny. Jedná se o první monumentální stavbu české moderny. Interiér je v secesním slohu, jehož charakteristickými prvky jsou práce s prostorem, snaha o vyvolání dojmu beztížnosti, dekorativnost staveb, použití florálních motivů, křivek a linií, průhlednost a výrazný skelet samotné stavby.

V roce 2013 byla vydána první samostatná monografie této budovy.

První věcí, která na stavbě upoutá pozornost, je její asymetričnost a monumentalita, odvozená od účelu a poslání budovy. Půdorys budovy má mnoho společného s půdorysy středověkých chrámů, má tvar latinského kříže. Na jeho základě nechal Kotěra vyrůst podélnou a příčnou loď, jižní křídlo patřící k podélné lodi zakončil okrouhlým presbytářem. Za přispění techniky tzv. volného půdorysu posunul v křížení křídla podélné lodi. Dosáhl tak toho, že se jejich osy neprotínají a půdorys se stává asymetrickým. Hlavní vstup je umístěn do části se zkráceným východním ramenem. Vstupní část navazuje na masivnost a velkolepost celé budovy. Kotěra si na stavbě neodpustil zcela osobní rys své práce, a umístil nad křížením betonovou kupoli, jíž pokryla měděná střecha. Na samotné střeše byly vystavěny prostorné terasy, které byly zpřístupněny veřejnosti po rekonstrukci dokončené v roce 2019. Stavba má železobetonovou konstrukci.

Průčelí stavby se vyznačuje jednak horizontální geometrickou členitostí, střídáním říms, volných ploch a partií s okny, jednak kombinací použitých materiálů – režné cihly ve spojitosti s klasickou světlou omítkou působí kontrastně. Lisované cihly poskytl JUC J. Tomášek z Vysokého Mýta.[17] Kotěra se inspiroval holandskou architekturou. Fasáda je zdobena pomocí ornamentů z keramiky, kterou dodala továrna Rydl a Than ze Svijan. Alegorické sochy sedících žen v průčelí jsou dílem Stanislava Suchardy a Vojtěcha Suchardy. Vytvořeny byly z pálené glazované keramiky a jsou vysoké pět metrů. Tyto dvě sochy odkazují na staré pevnostní město Hradec Králové a nové město Hradec Králové. Dříve byly označovány jako Umění a Průmysl, resp. Historie a Průmysl. Jedna z žen je doplněna bronzovou sochou muže. Rekonstrukce soch proběhla v letech 1975–76 a 2003–04.

Interiéru budovy byla věnována stejná pozornost jako jejímu exteriéru. Podíleli se na něm význační umělci té doby. Mozaiky v kopuli ve druhém patře budovy byly vytvořeny podle pastelových návrhů (kartonů) Jana Preislera z roku 1911. Provedli je Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem (jedna v červenci 1931) a Alois Klouda a M. Ajvajz (zbylé tři až v roce 1941).[18] Autorem vitráží (mozaikových oken) byl František Kysela.

Vstupní hala (vestibul) je doplněna kovovou fontánkou ze sbírek muzea. Původně však měla být instalována kamenná fontánka od Jaroslava Horejce. Osvětlovací kandelábr mezi prvním a druhým poschodím instalován v lednu 1934. Jeho autorem byl sám Jan Kotěra. Kotěra jako autor stavby byl autorem návrhů všeho vnitřního vybavení. Světelný stojan byl vyroben v Mistrovské škole zámečnické Státní průmyslové školy v Hradci Králové.

Interiér se podřídil plné funkčnosti muzea, počítal i s rozšířenými prostory pro další možná využití. V muzeu je možné též najít prostory jak pro vzdělávání, tak pro společenské akce. V přízemí se nalézá přednáškový sál pro 200 osob s kavárnou na galerii.

Střední část muzea je vystavěna jako tříposchoďová, křídla budovy jsou koncipována jako dvouposchoďová, pod nimi je rozsáhlý suterén. Výstavní sály se nacházejí v prvními druhém patře a rovněž v suterénu. Ve třetím patře jsou také menší prostory sloužící vzdělávání (býv. ateliér apod.).

V Památkovém katalogu:

Účelový muzejní objekt postavený v letech 1909 – 1912, jedna ze špičkových realizací arch. Jana Kotěry ve stylu architektonické moderny s projevy secese v umělecké výzdobě a detailech. Architektonická dominanta labského nábřeží.

Monumentální stavba v dominantní poloze na městském nábřeží. Izolovaný dvoupatrový objekt se střední třípatrovou částí ukončenou kupolí. Vstup umožněn dvojící ramp se zídkami a lampami, do vlastní budovy vede monumentální schodiště. Mezi rampami sevřen bazén kašny. Stavba zděná, na fasádách použita kombinace režného zdiva a omítek, dispozičně a konstrukčně dvou a trojtrakt. Symetrická střední část s hlavním vchodem je výrazně členěna postranními stupňovitými pilíři s předstupujícími přízemními rizality, na kterých jsou umístěny alegorické sochy Umění a Průmyslu. Postranní části stavby jsou asymetrické. Předpolí muzea je architektonizováno obloukovým předjezdem a kašnou na ose vstupu. Stavba je celá podsklepená, v pravé (jižní) části v uličním traktu umístěno lapidárium, ve dvorním pomocné místnosti. Okna původně jednoduchá.

muzeum

Monumentální stavba v dominantní poloze na městském nábřeží. izolovaný dvoupatrový objekt se střední třípatrovou částí ukončenou kupolí. zděná stavba, na fasádách použita kombinace režného zdiva a omítek, dispozičně a konstrukčně dvou a trojtrakt. symetrická střední část s hlavním vchodem je výrazně členěna postranními stupňovitými pilíři a předstupujícími přízemními rizality, na kterých jsou umístěny alegorické sochy (Historie – staré pevnostní město Hradec Králové a Průmysl s alegorií Hradce – nové město Hradec Králové, dříve též považovány za Umění a Průmysl). Postranní části stavby jsou asymetrické.

Stavba je považována za jeden z mezníků moderní české architektury, vynikajícím způsobem slučuje progresivní výtvarné pojetí hmotové a prostorové skladby s dokonalým řešením vnitřního prostoru.

rampa a osvětlovací tělesa

Příjezdová a odjezdová rampa se zídkami a kandelábry.

Osově symetrická, v půdorysu oblá nájezdová a odjezdová rampa ke vstupnímu schodišti budovy. Po stranách stěny z pískovcových kvádrů, ukončené nízkými válcovými prvky, na vnitřní straně většími s kandelábry. Na vnitřní straně se kromě vozovky nachází chodník.

kašna – viz samostatný popis

schodiště

Monumentálně pojaté schodiště hlavního vstupu do objektu.

Široké schodiště o devíti stupních provedené ze světlé žuly, prvních pět stupňů předstupuje ven z obrysu budovy a rozšiřuje půdorys do boků. Stupně s masivní stupnicí.

nájezdová rampa

Dvojice symetricky řešených nájezdových ramp k hlavnímu vstupu do objektu.

Půdorysně oblá symetrická příjezdová rampa k hlavnímu vstupu do budovy, po bocích ohraničená masivními zídkami z pískovcových bloků s válcovými koncovými a kubickými pylony. Na obou koncových pylonech vnitřních (východních) zídek stojí kandelábry.

kandelábr I

Severní kovový kandelábr s osvětlovacími tělesy a závěsem pro vlajky.

Štíhlý ocelový stožár válcového profilu směrem vzhůru se ústupky zužujícího, v dolní třetině s nanýtovanými přírubami. Prstenec na základovém bloku polygonální, tvořený trojicí na sobě položených silných plechů. Ve třetině výšky kandelábru je osazen kruhový talíř s osmi lampami s bílými kulovými stínidly a čtyřmi výrůstky. Na talíři jsou nasazeny čtyři válcové tyče, vynášející další menší talíř, na něm v nástavcích tyčí osazeny čtyři menší koule. Následuje stožárová část kandelábru. Horní konec s hlavicí v podobě komolého jehlance se čtvercovou základnou, osazenou na trojnásobně se rozšiřujících prstencích. Na hlavici je nasazena koule. Na patě osazena tabulka se jménem dodavatele.

kandelábr II

Kovový kandelábr s osvětlovacími tělesy a závěsem pro vlajky.

Štíhlý ocelový stožár válcového profilu směrem vzhůru se ústupky zužujícího, v dolní třetině s nanýtovanými přírubami. Prstenec na základovém bloku polygonální, tvořený trojicí na sobě položených silných plechů. Ve třetině výšky kandelábru je osazen kruhový talíř s osmi lampami s bílými kulovými stínidly a čtyřmi výrůstky. Na talíři jsou nasazeny čtyři válcové tyče, vynášející další menší talíř, na něm v nástavcích tyčí osazeny čtyři menší koule. Následuje stožárová část kandelábru. Horní konec s hlavicí v podobě komolého jehlance se čtvercovou základnou, osazenou na trojnásobně se rozšiřujících prstencích. Na hlavici je nasazena koule. Na patě osazena tabulka se jménem dodavatele.