V Labských pískovcích je mnoho míst, kde se lze příjemně procházet nejen ve stínu skalních stěn, ale i krásnou přírodou.
Třeba vám při návštěvě Tiských stěn zbyde ještě nějaký čas a nebudete se cítit unaveni. Není problém – je možné využít turistické značení a výšlap si prodloužit. Dá se vyjít vedlejším vstupem do skalního města u Turistické chaty a pokračovat po souběhu žluté a červené. Já to ale udělal opačně, dojel jsem autem do blízkého Ostrova a vyšel odtud. Pro motoristy je ovšem nutno uvést, že parkování tu není vůbec jednoduché – tohle místo jsou totiž v podstatě jen hotely a restaurace s vyhrazenými parkovišti, takže najít tu flek je docela dobrodružství. Pokud přijedete jako já od Tisé, po pravé straně se nad obcí tyčí zdejší skály. Před nějakým časem jsme na ně obdivně koukali z terasy zdejšího stejnojmenného hotelu, kde jsme se zastavovali s Destinačním fondem o.p.s. České Švýcarsko. Horolezců je na nich dost, ale popravdě nevím, jak se k nim dostat, a jestli vůbec jsou pro běžné turisty nějak přístupné.
Já mířím na opačnou stranu, po žluté značce. Kolem již zmíněného hotelu Ostrov do lesa kolem obrovského kempu. Tady se nechám trochu zmást. Cedulka ukazuje neznačenou odbočku, 300 metrů ke skalám. To není daleko, abych to nezkusil. Jenže když dojdu k místu, kde se pěšina v lese roztrojuje a vůbec není jasné, kam bych měl pokračovat, abych šel správně, raději se vracím, aniž bych cokoli viděl. Ono bez průvodce to není ono, ani s mapou v chytrém telefonu v kapse.
Pokračuji po žluté, která se u hranic spojuje s novou Naučnou stezkou Zapomenuté pohraničí. No, zas tak zapomenuté není, lidí tu courá docela dost, i z opačné straně hranice, po níž značka vede až k rozcestí Nad Rájcem. A hlavně v keříčcích kolem cesty posedávají početné skupiny sběračů borůvek, kterých jsou tu všude lány.
Žlutá se odklání od hranice a lesem vede zpátky k Tisé. Počasí jsem trefil, sluníčko hřeje, dřevo voní, a borůvek je i přes všudepřítomné sběrače dost a dost. Poměrně daleko od zmiňované Turistické chaty u vstupu do skalního města rozcestí, kde se červená značka vrací zpět k Ostrovu. A čeká tu velké překvapení. Jak asi kdysi musela tahle cesta být významná, když stálo za to ji vydláždit? V takové délce, v takové kvalitě? Místy už sice utrpěla, ale přesto budí obdiv. ten pokračuje v okamžiku, kdy vás cesta dovede mezi v lese skryté pískovcové skály. Tady se vyplatí nedržet se značky a zahnout do skal. Já poslechl směrovku, ukazující k symbolickému horolezeckému hřbitovu. Zjevně to není nejjednodušší koníček. Přesto všude kolem slyšíte cinkání skob, vlají tu lana a halekají na sebe lezci. Tolik pohromadě jsem jich snad ještě nikde neviděl…
A odtud je to po červené dál už jen kousek zpátky do Ostrova, kam dojdete z druhé strany na počátku zmíněného autokempu.
S výjimkou skalního městečka v půli červené vlastně toho k vidění moc není, ale je to pohodová a přístupná procházka krásnou krajinou, na vyčištění hlavy a odpočinek jak dělaná. Já těch pár kilometrů zvládl za něco přes dvě hodinky. Prošlá trasa je na mapě modře, stopy z Ostrova po silnici si nevšímejte, tak to dopadá, když někdo zapomene tracking vypnout poté, co si sedne do auta…
Aktualizace 2023:
Život je změna a tak dnes takřka ani jedna z popisovaných barev neplatí… Z Tisé do Ostrova je momentálně zelená, z Ostrova na Rájec červená.
