Kostel svatých Petra a Pavla v Mimoni

Dominantou města Mimoň na návrší nad náměstím Čsl. armády je kostel svatých Petra a Pavla.

Na wiki a dalších místech na netu:

Kostel svatých Petra a Pavla v Mimoni je římskokatolický farní kostel a je i díky své poloze na vyvýšeném místě hlavní dominantou města Mimoň. Současná barokní podoba kostela je ze 17. století, kdy nahradil starší kostel na stejném místě. V roce 1806 vyhořel i se sousední kaplí, byl však obnoven. Chrám stále slouží svému účelu a je ve správě římskokatolické farnosti Mimoň. Je chráněn jako kulturní památka.

Existence kostela na návrší nad městem je zřejmá již ve 12. století ze zachovalého seznamu Litoměřického katalogu kněžstva a od roku 1352 jsou známi i jeho duchovní správci. Byl postaven na místě mimoňského hradu spolu s farou a zasvěcen apoštolům Petru a Pavlovi. Vrch s pískovcovým základem se pak nazýval Kostelní vrch, tedy Kirchberg.

Kostel patří ke starším v severních Čechách. Původní kostel stejně jako fara byly malé dřevěné stavby. Tento kostel byl postupně přestavován a v roce 1661 byl zbořen.

V roce 1450 byly do kostela zavěšeny zvony a později byl rozšířen o postranní oltáře. Ve druhé polovině 16. století byl kostel veden protestantskými pastory, počátkem 17. století se vrátil do správy římskokatolické církve.

Roku 1647 obdržel kostel od pozdějšího papeže Alexandra VII. ostatky svatých jáhnů sv. Agapita a sv. Jiří a od té doby se datuje zasvěcení kostela čtyřem patronům. Podle jiných zdrojů ostatky dostal roku 1650 majitel mimoňského panství Jan Putz z Adlersthurnu od papeže Inocence X. a do (nového) kostela je uložili jeho synové v září 1663. Po roce 1661 byl nevelký dřevěný kostel zbořen, aby ustoupil novému kostelu kamennému.

Místo starého kostela vystavěl na pokyn majitele města Jana Putze z Adlersthurnu v letech 1661 až 1663 italský stavitel Giulio Broggio kostel nový v barokním slohu z kamene. Počáteční práce měl na starosti italský stavitel Carlo Giuseppe (Santini?)  Bossi. Samostatně byla postavena věž (v roce 1674), která byla s kostelem propojena později, za nového majitele panství, Jana Ignáce Putze, syna předchozího. Ve třetím poschodí věže bydlel strážný, jehož úkolem bylo hlavně upozornit na vzniklé požáry a podobné nebezpečí. 

Při západní straně kostela byl vybudován hřbitov, areál byl ohrazen obdélníkovou zdí, v letech 1673 až 1675 byly do rohů zdí dostavěny čtyři kaple (archandělů Gabriela, Michaela, Rafaela a Uriela) a při jižní zdi pátá svaté Honory byla márnicí. Budova nové fary je z roku 1678. V roce 1787 byly do věže nainstalovány hodiny.

Na hlavním oltáři jsou uloženy ostatky svatých jáhnů a mučedníků Jiřího a Agapita, které byly přivezeny z Říma od papeže Alexandra VII. Tyto byly vyzvednuty přímo z římských katakomb v roce 1647. V den svěcení kostela byly vystaveny po obou stranách hlavního oltáře: svatého Jiří na epištolní (pravé) a svatého Agapita na evangelní (levé) straně oltáře. Ve skříňce sv. Agapita byla i nádoba s jeho krví. Památka na přenesení se slavila každoročně první neděli v září a následující dva dny.

11. června roku 1806 podlehlo téměř celé město požáru. Shořela i fara, na kostele šindelová střecha i s hodinami a část vnitřního vybavení a poškozeny ohněm byly i svaté ostatky. Ty se podařilo v Sasku zrenovovat a poté mohly být znovu uloženy v kostele. Požár roztavil také zvony, které se zřítily. Zachráněny byly jen sochy a několik obrazů.

Po požáru byl kostel obnoven a stavebně upraven: celá stavba chrámu byla zvýšena asi o 1,5 metru a chrámová loď byla propojena s věží, byla zhotovena nová střecha pokrytá taškami. Tím se také získal prostor pro vybudování sakristie na levé straně a samostatná kaple na protější straně. Vstup do kaple z venkovní strany byl později zazděn, takže je přístupná jen z kostela. V prodloužení kůrových ochozů byly vybudovány na obou stranách hlavního oltáře oratoře pro panstvo a panské úředníky. Přestavba kostela i věže byla dokončena koncem roku 1807.

Vnitřní zařízení se obnovovalo a doplňovalo postupně. Hlavní oltář byl v roce 1810 vypracován a sestaven podle vzoru hlavního oltáře kostela ve Vídni. Obraz sv. Petra a Pavla nad hlavním oltářem, také z roku 1810, je od mimoňského rodáka Josefa Schmidta. Ten je také autorem nástěnných maleb na klenbě a stěnách presbytáře z roku 1828 a většiny obrazů umístěných v kostele. Požárem poškozené relikvie byly v ženském klášteře Marienthal v Lužici opraveny a uloženy zpět do hlavního oltáře.

V roce 1814 byly z jezuitského semináře ve Vídni koupeny varhany (ty dnešní byly zabudovány v roce 1929), z Prahy pak dovezeny i nové zvony. 

Latinský nápis nad hlavním vchodem do kostela uvádí, že kostel byl postaven ke cti nejvyššího a nejdobrotivějšího Boha, k poctě Panny Marie, apoštolských knížat Petra a Pavla a jáhnů – mučedníků sv. Jiřího a Agapita.

V roce 1831 byly namontovány nové hodiny a roku 1838 byl zavěšen za velkého zájmu obyvatelstva spolu s přetaveným velkým zvonem i další menší. V témže roce byl kostel zasažen úderem blesku a při tom byla zničena všechna okna. Krátce poté byl na věž nainstalován bleskosvod.

Po zrušení kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svébořicích po roce 1948 sem byla přenesena soška Panny Marie Loretánské.

Kostel i barokní fara slouží svému účelu a jsou uvedeny v celostátní evidenci kulturních památek pod číslem 19644/5-3146. Chráněny jako kulturní památka jsou rovněž sochy u kostela. Všechny uvedené objekty jsou zároveň součástí do mimoňské poutní cesty, vybudované roku 2007. Z pěti původních kaplí postavených v letech 1672–1675 vně kostela byly čtyři rohové zbořeny, zachovala se pouze jedna.

První sobota v září je výročním dnem uložení ostatků patronů a v kostele se konává mše, při níž se schránky ostatků odkrývají. Bohoslužby se zde konají denně.

Jak zmíněno, kostelní areál je kulturní památkou:

Raně barokní stavba kostela pochází z let 1661–1663 a jejími autory byly údajně Santini de Bossi a Giulio Broggio. Věž byla postavena roku 1674 a stála až do požáru města v roce 1806 samostatně. Následně došlo k stavebnímu propojení obou staveb.

Areál kostela sv. Petra a Pavla se nachází na návrší v obci, nedaleko středu města v Nádražní ulici. Areál sestává z kostela sv. Petra a Pavla, ohradní zdi, kaple, sochy sv. Václava, sochy sv. Františka Serafinského, sochy sv. Jana Nepomuckého, výklenkové kaple a souboru soch při cestě vedoucí ke kostelu.